trestní právo

Jednání pachatele, který si opatřil či přechovával padělané nebo pozměněné peníze s úmyslem udat je jako pravé a který je také jako pravé následně udal, lze právně posoudit jen jako trestný čin podle § 140 odst. 2 tr. zák., nikoli též podle § 140 odst. 1 tr. zák.

Při hodnocení materiální stránky trestného činu je nutno zvážit i intenzitu naplnění všech ostatních formálních znaků, neboť na nebezpečnost osoby pachatele lze usuzovat jen při současném komplexním uvážení dalších okolností případu, tj. následku a způsobu provedení trestného činu, skutečností charakterizujících subjektivní stránku trestného činu…

Samo vědomí konkrétní osoby, že svým jednáním může jinému způsobit vážnou újmu nepostačuje k dovození subjektivní stránky jejího jednání z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy.

Ustanovení § 154 odst. 2 tr. zák. chrání státní orgán jako instituci a nikoli jednotlivé fyzické osoby, které byť i v postavení veřejných činitelů v rámci činnosti státního orgánu působí.

Aby šlo o naplnění zákonného znaku “poruší podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek” ve smyslu § 255 odst. 1 tr. zák., musí pachatel porušit povinnost, kterou má ze zákona upravujícího nikoli pracovní kázeň, nýbrž správu majetku nějakého subjektu odlišného od pachatele, resp. která mu byla na podkladě takového…

Pokud policista vstoupí do kontaktu s pachatelem a určitým způsobem ovlivňuje jeho jednání, vždy se tak může stát výlučně na podkladě zákona, formou a v rozsahu zákonem stanoveným. Není vyloučen zásah policie do jednání pachatelů trestných činů, avšak tento vstup policie musí mít charakter pasivního jednání, aby pachatele nepodněcovalo k realizaci…

Svěřenou věcí a předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. mohou být i peníze předané oprávněnou osobou (např. jejich majitelem) jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem nepřejdou do majetku této osoby a nestanou se jejím příjmem. Pokud vznikne mezi takovými osobami právní…

Při důsledné aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona je nutno při posuzování právní kvalifikace hodnotit nikoli všechny okolnosti tvořící stupeň nebezpečnosti činu pro společnost definované v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zákona, nýbrž přítomnost či absenci okolností podstatně zvyšujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a teprve po tomto…

Je-li obviněný obhajován dvěma (více) obhájci a nejde-li o případ, kdy obhájci ex lege svědčí samostatné procesní postavení (kupř. § 41 odst. 4, § 304 tr. ř.), jednají obhájci vždy za obviněného a výlučně jeho jménem a v důsledku toho je třeba takto prováděnou obhajobu v každé její fázi procesně pokládat za jednotný procesní úkon, neboť takový…

Zdravotní pojišťovna nemá nárok na náhradu nákladů na zdravotní péči, které byly sice vynaloženy zdravotní pojišťovnou na péči jejího pojištěnce, avšak nebyly zapříčiněny jednáním třetí osoby ve smyslu § 55 zákona 48/1997 Sb. Třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti…

Zkrácením daně, cla nebo jiné povinné platby není její pouhé neodvedení, byla-li příslušná platba správně vypočtena, přiznána nebo vyměřena, resp. nebyla-li zatajena skutečnost odůvodňující vznik daňové, celní, poplatkové povinnosti.

Předpokládá-li leasingová smlouva převod vlastnictví k předmětu leasingu na nájemce a výše leasingových splátek je určena též s ohledem na tuto skutečnost, pak v takovém případě je škodou způsobenou trestným činem zpronevěry (podvodu) hodnota předmětu leasingu v době spáchání činu určená podle hledisek stanovených v ustanovení § 89 odst. 12 tr.

Pokud je jednou z forem pomoci k trestnému činu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. utvrzování v předsevzetí, myslí se tím to, že pomocník utvrzuje pachatele trestného činu v jeho předsevzetí spáchat trestný čin, a nikoli to, že utvrzuje poškozeného, aby se podvolil nátlaku pachatele.

Pod pojem spolehlivého zjištění skutkového stavu nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu a výměry trestu.

Smluvní povinnost opatrovat (spravovat) cizí majetek, zakládající případně až trestní odpovědnost ve smyslu ustanovení § 255 tr. zák., vyžaduje, aby byla stanovena konkrétní smlouvou, která musí mít přesně vymezený obsah, a to např. i ve vztahu k rozsahu svěřeného majetku.

Jen z pouhé absence zmínky o dřívějším subjektu, který měl rovněž oprávnění trestní stíhání zastavit, nelze dovodit závěr, že ustanovení § 278 odst. 3 tr. ř. se nevztahuje též na usnesení dříve činěná vyšetřovatelem.

Spánek při plnění povinností strážní služby ve věznici je zpravidla závažným porušením příslušných strážních pravidel, vždy je ale nutné na podkladě důkazů zjišťovat, co bylo jeho příčinou.

Důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti nikdy nemohou být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli je třeba zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Ustanovení § 256a tr. zák. (zvýhodňování věřitele), ve srovnání s ustanovením § 256 tr. zák. (poškozování věřitele), postihuje jen určitý druh útoků vůči zájmu na ochraně majetkových práv věřitelů; znaky skutkové podstaty podle § 256a tr. zák. jsou upřesněny jak co do zvláštních vlastností konkrétního subjektu, kvantitativního vymezení věřitelů…