Vada řízení
Má-li soud za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Pokud tak odvolací soud neučiní, trpí řízení v této části vadou, uvedenou v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1836/2002, ze dne 28.7.2003)
Odvolací soud však dospěl k závěru, že kupní smlouvou ohledně předmětných nemovitostí převedla žalobkyně C) na žalovaného tu ideální část rekreačního domku, se kterou byla oprávněna disponovat; přitom smlouva o převodu domku byla vložena do katastru nemovitostí. Úvaha o tom, že pokud spoluvlastník převede na nabyvatele smlouvou celou věc, jejíž ideální část je v jeho spoluvlastnictví, může být tato smlouva považována za splnění podmínek uvedených v § 41 ObčZ jen za částečně neplatnou a předmětem převodu je spoluvlastnický podíl, je správná. Podle § 41 ObčZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Odvolací soud se však splněním uvedených zákonných podmínek v odůvodnění rozhodnutí nezabýval. V projednávaném případě také nikdo z účastníků netvrdil, že by žalovaný nabyl jen ideální polovinu rekreačního domku. Právní názor o tom, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní C) a žalovaným ohledně tohoto domku je neplatná jen částečně, byl vnesen do řízení až rozsudkem odvolacího soudu, byl pro účastníky neočekávaný a účastníci se nemohli vyjádřit k právní stránce věci a tvrdit skutečnosti, které by uplatnění normy, aplikované odvolacím soudem, v daném případě vyloučily, a navrhovat důkazy k prokázání těchto skutečností. Vzhledem k tomu, že povinnost tvrzení i povinnost důkazní jsou povinnostmi procesními, bylo věcí soudu v tomto případě poučit účastníky o této povinnosti ve vztahu ke skutečnosti, o kterou soud zamýšlel opřít rozhodnutí a kterou dosud žádný z účastníků neuplatňoval (viz § 5 a přiměřeně také § 118a odst. 2 OSŘ, podle kterého má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností). Pokud tak odvolací soud neučinil, trpí řízení v této části vadou, uvedenou v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Je třeba poukázat i na právní názor Ústavního soudu, vyjádřený v nálezu z 24. 9. 1998 sp. zn. III. ÚS 139/98, podle kterého „změna právního náhledu odvolacího soudu je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní“. Bylo by nyní předčasné hodnotit, zda rozhodnutí odvolacího soudu je v této části správné po právní stránce; nejprve je totiž třeba dát účastníkům možnost vznést potřebná tvrzení a budou-li právně významná, provést k nim dokazování.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz