Záloha na náklady insolvenčního řízení

Usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje dle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není (stejně jako usnesení podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy) usnesením „ve věci samé“ a proti usnesení, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil nebo změnil, nelze připustit dovolání.

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 85/2012, ze dne 29.1.2013)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v insolvenční věci dlužnice H. S., bytem v B., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 22900/2012, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2012, č. j. KSBR 37 INS 22900/2012, 3 VSOL 850/2012-A-11, tak, že dovolání se odmítá.

Z odůvodnění :

Usnesením ze dne 2. října 2012, č. j. KSBR 37 INS 22900/2012-A-5, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) - odkazuje na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,- Kč.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že dlužnici uložil zaplatit zálohu ve výši 2.000,- Kč.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně (insolvenčního soudu) o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání dlužnice odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení, upravuje ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Jak Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR30/2010, uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., musí být splněna rovněž podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v § 238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“.

Usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje dle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, však není (stejně jako usnesení podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2010, sen. zn. 29 NSČR 12/2010, uveřejněné pod číslem 40/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) usnesením „ve věci samé“ a dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil nebo změnil, připustit nelze.

To ostatně bylo pro dovolatelku seznatelné i z přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání, obsaženého v napadeném usnesení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.

( zdroj: www.nsoud.cz )

redakce (jav)

4. 4. 2013