Vyhláška ze dne 8.5.1942 o samozásobitelích zemědělskými výrobky

9.5.1942 | Sbírka:  172/1942 Sb. | Částka:  72/1942ASPI
172/1942 Sb.
Vyhláška
ministra zemědělství a lesnictví
ze dne 8. května 1942
o samozásobitelích zemědělskými výrobky.
Změna: 181/1942 Sb.
Změna: 295/1942 Sb.
Změna: 400/1942 Sb.
Změna: 31/1943 Sb.
Změna: 214/1943 Sb.
Změna: 271/1943 Sb.
Změna: 307/1943 Sb.
Změna: 307/1943 Sb.
Změna: 237/1944 Sb.
Ministr zemědělství a lesnictví vyhlašuje podle § 11 vládního nařízení ze dne 18. září 1939, č. 206 Sb., kterým se zmocňuje ministerstvo zemědělství k úpravě hospodaření některými potravinami a krmivy, ve znění vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1940, č. 414 Sb.:
§ 1.
Samozásobiteli zemědělskými výrobky ve smyslu § 10 vyhlášky předsedy vlády ze dne 29. září 1939, č. 210 Sb., kterou se stanoví všeobecné zásady pro úpravu hospodaření potravinami a krmivy, jsou:
Skupina A.
1. Majitelé (t. j. vlastníci a jiní uživatelé, pokud na zemědělských podnicích hospodaří, a pachtýři) zemědělských podniků, též ti, kteří sice nemají stálé bydliště v podniku, avšak zodpovídají sami v plném rozsahu za chod podniku. Právnické osoby (obce, nadace, společnosti, společenstva, dědická společenstva a pod.), které jsou majiteli zemědělských podniků, nepovažují se za samozásobitele;
2. osoby, kterou jsou oprávněny k odběru naturálií:
a) zemědělští zaměstnanci ve vyšších službách, pokud jsou zaměstnáni přímo v zemědělském podniku a nekonají převážně kancelářské práce,
b) stálí dělníci (čeleď, deputátníci, dojiči, zahradníci, řemeslníci a pod.), kteří jsou zaměstnáni v zemědělském podniku v pevném mzdovém poměru,
c) sezonní dělníci po dobu jejich zaměstnání v zemědělských podnicích,
d) osoby trvale zaměstnané při lesním nebo rybničním hospodářství, získávají-li se výrobky v zemědělském podniku, spojeném přímo a místně s lesním nebo rybničním hospodářstvím,
pokud osoby jmenované pod písm. a) až d) dostávají plat (mzdu) nebo jeho část v naturáliích nebo stravují-li se v podniku,
e) výměnkáři, pokud dostávají výměnek v naturáliích, avšak jen, mají-li bydliště v obci, ve které leží zemědělský podnik, od něhož naturálie dostávají;
3. členové domácnosti osob uvedených pod 1. a 2., pokud se v jejich domácnosti stravují, a pokud jejich hlavním povoláním je zemědělství nebo domácnost. Děti pod 14 let a ty, které chodí ještě do škol nebo jsou v učení, jakož i práce neschopní staří lidé a invalidé, mohou se však vždy považovati za samozásobitele. Tito členové domácnosti mohou se však uznati za samozásobitele jen tehdy, budou-li příslušníky domácnosti alespoň jedno celé zásobovací období.
Skupina B.
Osoby, které nespadají do skupiny B, avšak k vlastnímu samozásobování
a) chlebovým obilím pěstují žito nebo pšenici,
b) masem a tuky chovají vepře,
c) masem chovají skopový brav ovčí,
d) mlékem drží krávy,
jakož i členové jejich domácnosti, pokud se v jejich domácnosti stravují.
Skupina C.
Nemocnice, kláštery a jiné ústavy, které k zásobování členů svých domácností pěstují žito nebo pšenici nebo chovají vepře nebo skopový brav ovčí, a které jsou okresním úřadem uznány podle § 10, odst. 2 vyhlášky předsedy vlády č. 210/1939 Sb. za samozásobitele.
§ 2.
Samozásobitelé mohou se na vlastní návrh dáti ze samozásobování vyloučiti anebo mohou býti vyloučeni podle zvláštních pokynů ministerstva zemědělství a lesnictví; v tomto případě dostanou lístky na potraviny, které jim náležejí.
§ 3.
Pokud nebudou vydána jiná ustanovení, dostanou samozásobitelé lístky na potraviny na ty potraviny, které sami nevyrábějí anebo které se nevyrábějí z výrobků jimi získaných.
§ 4.
(1) Naturální dávky, které pro odporující ustanovení nemohou býti plněny, jest zaplatiti v penězích.
(2) Smluvní naturální dávky zemědělských výrobků smějí býti plněny oprávněným k odběru naturálií nejvýše do množství, které tito oprávnění k odběru naturálií s členy domácnosti smějí spotřebovati jako samozásobitelé.
§ 5.
Samozásobitelé jmenovaní v § 1, skupina C mohou spotřebovati ze zemědělských výrobků, které sami získali, jen ono množství, které by mohli odebrati na lístky na potraviny jim náležející, kdyby nebyli samozásobiteli. Pokud mají jednotliví samozásobitelé této skupiny nárok na přídavkové lístky na potraviny, dostanou je jako obyčejní spotřebitelé.
§ 6.
Spotřebitelé, kteří podle ustanovení této vyhlášky se již neuznávají za samozásobitele, vystupují ze samozásobování obilím posledním dnem spotřební doby, na kterou bylo vydáno mlecí povolení, při domácích porážkách tím dnem, který byl vypočten pro dobu samozásobování.
§ 7.
(1) Samozásobitelé obilím nedostanou lístky na chléb; z jejich lístků na poživatiny se před výdejem oddělí ústřižky, které opravňují k odběru poživatin.
(2) Samozásobitelé obilím smějí spotřebovati nanejvýše 13 kg chlebového obilí (pšenice a žita dohromady) pro jednu osobu a 4 týdny. Místo 1 kg pšenice nebo žita smí se spotřebovati 1,5 kg prosa nebo pohanky. Dokud u krmného obilí nebyla splněna dodávková povinnost, smí se spotřebovati místo 1 kg pšenice nebo žita 1.25 kg ječmene nebo kukuřice nebo 1.5 kg ovsa; po splnění dodávkové povinnosti smí býti ječmene, ovsa a kukuřice použito pro samozásobení bez započtení na spotřební množství 13 kg chlebového obilí. Českomoravský svaz pro hospodaření obilím vydá bližší předpisy o semílání tohoto obilí.
(3) Samozásobitel obilím, který nemá žito v dostatečném množství, avšak má pšenici ke krytí své spotřební dávky, může žito v nejvyšším množství 7 kg pro jednu osobu a čtyři týdny získati výměnou za stejné množství pšenice u komisionáře Výsadní obilní společnosti.
(4) Samozásobitel, který nemá pšenici, avšak má žito ke krytí své spotřební dávky, může u komisionáře Výsadní obilní společnosti vyměniti nanejvýše 7 kg pšenice na osobu a 4 týdny za stejné množství žita.
(5) Podmínky pro výměnu a způsob vyúčtování stanoví Výsadní obilní společnost se souhlasem Českomoravského svazu pro hospodaření obilím.
§ 8.
(1) Samozásobitelé vepřovým masem a vepřovým sádlem nedostanou žádné lístky na maso; před výdejem nutno z jejich lístků na tuky odděliti: ústřižek na vepřové sádlo, objednací lístek na umělé jedlé tuky s příslušnými ústřižky a s oddělitelnými 5 g a 10 g ústřižky.
(2) Samozásobitelé vepřovým masem a vepřovým sádlem smějí spotřebovati na osobu a týden:
děti do 6 let 0.4 kg masa a tuku dohromady,
ostatní samozásobitelé starší 6 let 0.8 kg masa a tuku dohromady.
Nejvyšší množství zásoby masa a tuku smí odpovídati spotřebnímu množství nejvýše na 13 přídělových období.
(3) Každá domácí porážka vepře musí býti obcí před porážkou schválena. O schválení nutno žádati písemně. Porážka se musí státi během 3 dnů po schválení. Obec smí schváliti domácí porážku jen tehdy, jestliže navrhovatel držel a krmil vepře nejméně 3 měsíce.
(4) Pro výpočet samozásobitelské doby nutno vzíti za základ paušální mrtvou váhu 100 kg (= 125 kg paušální živé váhy) po odečtení množství tuku, které se má odvésti. Paušální živá váha je zároveň nejvyšší vahou. Domácí porážku vepřů s vyšší živou vahou může obec povoliti na návrh jen výjimečně, jestliže navrhovatel nemá žádné jiné jatečné vepře; bude-li toto zvláštní svolení uděleno, vezme se za základ k započtení skutečná zjištěná mrtvá váha.
(5) Uplatňuje-li navrhovatel, že stanovená paušální mrtvá váha nebude dosažena, bude vzata za základ ve výjimečných případech podle zvláštních směrnic místo paušální mrtvé váhy skutečná mrtvá váha zjištěná komisí.
(6) Samozásobitelé skupiny A, kteří jsou majiteli zemědělského podniku a jichž samozásobitelská doba se skončila, mohou, jestliže samozásobitelská doba činila nejméně 6 přídělových období, obdržeti pro sebe a své členy domácnosti starší 6 let, kteří jsou činni v domácnosti nebo hlavním povoláním v zemědělství, v době od 1. března do 31. října lístek na maso SV (na 2.200 g masa) a pro své děti pod 6 let 1/2 lístku na maso SV (na 1.100 g masa). Z toho možno odebrati místo (nejvýše) 600 g masa stejné množství (do 600 g) umělých jedlých tuků, pro děti pod 6 let místo (nejvýše) 300 g masa stejné množství (do 300 g) umělých jedlých tuků.
(7) Majitelé zemědělských podniků jsou samozásobiteli vepřovým masem a sádlem podle skupiny A jen tehdy, jestliže mají své stálé bydliště v podniku; jinak nutno je považovati za samozásobitele skupiny B, avšak jen tehdy, jestliže jsou jediné sami majitelé podniku, jinak jen tehdy, jestliže jeden z manželů nebo jiná osoba, s kterou žijí ve společné domácnosti, je spoluvlastníkem.
(8) Schválení k domácím porážkám řezníkům, jakož i hostincům a obchodníkům s potravinami, kteří zároveň provádějí živnostenské porážky, nesmí býti udělována.
(9) K provedení ustanovení odstavců 1 až 8 vydá ministerstvo zemědělství a lesnictví bližší směrnice.
§ 9.
(1) Samozásobitelé mlékem nedostanou lístky na mléko a objednací lístky a ústřižky lístků na tuky, které opravňují k odběru másla.
(2) Samozásobitelé mlékem pod 14 let smějí spotřebovati 1/2 l mléka, samozásobitelé nad 14 let 1/4 l mléka na den a osobu. Všechno ostatní mléko včetně mléka, z dávek samozásobitelem případně nespotřebovaných, je samozásobitel povinen, pokud není jinak stanoveno:
a) ve sběrných obvodech, ve kterých je zavedena povinná dodávka mléka do mlékáren, odvésti do příslušné mlékárny (sběrny). Z dodaného mléka o tučnosti 3,5 % a větší obdrží samozásobitel 70 g másla týdně. Při nižší tučnosti se příděl másla sníží podle směrnic vydaných Českomoravským svazem pro mléko a tuky a při tučnosti dodaného mléka pod 2,7 % se máslo nevydá. Máslo se vydá jen tehdy, jestliže bude dodáno do mlékárny za každou osobu měsíčně alespoň 10 l mléka;
b) ve sběrných obvodech s povinnou dodávkou selského másla zpracovati na selské máslo a získané máslo odvésti do příslušné mlékárny (obvodové sběrny selského másla), při čemž si smí ponechati pro vlastní spotřebu na týden a samozásobitele mlékem nejvýše 70 g másla.
§ 10.
(1) Ustanovení vyhlášky předsedy vlády ze dne 23. listopadu 1939, č. 278 Sb., kterou se stanoví spotřební dávky samozásobitelů, ve znění vyhlášek předsedy vlády a ministra zemědělství případně ministra zemědělství a lesnictví ji měnících a doplňujících se zrušují.
Dále se zrušují:
vyhláška předsedy vlády ze dne 23. prosince 1939, č. 14 z roku 1940 Sb., kterou se mění a doplňují některé předpisy o spotřebních dávkách samozásobitelů,
vyhláška ministra zemědělství ze dne 13. září 1940, č. 298 Sb., o úpravě domácích porážek vepřů, ve znění vyhlášky ministra zemědělství ze dne 6. března 1941, č. 107 Sb.,
§ 3 vyhlášky ministra zemědělství ze dne 22. května 1941, č. 197 Sb., o dávce masa a o určení druhého bezmasého dne.
(2) Nedotčeny zůstávají:
vyhláška předsedy vlády ze dne 6. března 1940, č. 107 Sb., o úpravě spotřeby kozího mléka,
vyhláška ministra zemědělství ze dne 5. července 1941, č. 266 Sb., o úpravě domácích porážek skopového bravu ovčího, ve znění vyhlášky ministra zemědělství a lesnictví ze dne 9. února 1942, č. 61 Sb.,
vyhláška ministra zemědělství ze dne 17. září 1941, č. 333 Sb., o úpravě spotřeby jedlých luštěnin pro samozásobitele,
vyhláška ministra zemědělství ze dne 7. listopadu 1941, č. 383 Sb., o přídělu cukru pěstitelům řepy ze sklizně 1941/1942,
vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 30. března 1942, č. 108 Sb., o opětném zavedení lístku na vejce 19.
(3) Pokud ve vyhláškách jmenovaných v odstavci 2 je uvedena vyhláška předsedy vlády č. 278/1939 Sb., nastupuje na její místo citace této vyhlášky.
§ 11.
Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle § 9 vl. nař. č. 206/1939 Sb.
§ 12.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 11. května 1942.
Hrubý v. r.