Zákon ze dne 20.2.1920 o požitcích válečných poškozenců

16.3.1920 | Sbírka:  142/1920 Sb. | Částka:  31/1920ASPI
142/1920 Sb.
Zákon
ze dne 20. února 1920
o požitcích válečných poškozenců.
Změna: 39/1922 Sb.
Změna: 133/1930 Sb.
I.
Osoby, které mají nárok na požitky.
§ 1
Váleční poškozenci světové války (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.) mají nárok na požitky z pokladny státní podle ustanovení tohoto zákona.
Podmínkou nároku na důchod je státní občanství v Československé republice. Od požadavku toho může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí upustiti, jde-li o příslušníky zahraničních vojsk československých a jejich pozůstalé a není-li o ně jinak zákonem postaráno.
§ 2
Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem není větší nežli Kč 6000; je-li však vyšší jeho příjem menší nežli součet Kč 6000 a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet. Ustanovení toto podrží platnost do 31. prosince 1923.
Do příjmu se započítává příjem všech osob, k jejichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti.
Má-li válečný poškozenec rodiče neb předky, kteří dle zákona jsou povinni přispívati k jeho výživě, započítává se též do příjmu válečného poškozence onen díl příjmu rodičů neb předků, jenž vypočten podle počtu členů rodiny by na ně připadl.
Příjem válečného poškozence a osob, uvedených v odst. 2., plynoucí z činnosti hospodářsky nesamostatné, započítává se pouze polovičkou.
§ 3
Žijí-li s válečným poškozencem ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka, uvedená v § 2, o 10% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o Kč 4000 ročně, v případech zvláštního ohledu hodných o 5000 Kč.
§ 4
Válečný poškozenec, jemuž byly uděleny licence (koncese) ku provozování biografu, místo třídní loterie, trafika nebo podnik, jenž ministerstvem sociální péče bude prohlášen za rovnocenný, má nárok na důchod pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z těchto podniků nepřevyšuje o 100% požitků, jež by mu jinak dle tohoto zákona příslušely. Totéž platí obdobně o příjmu z výslužných anebo zaopatřovacích požitků, příslušejících válečnému poškozenci od státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu, jakož i z pensijního (provisního) fondu soukromé dráhy sloužící veřejné dopravě, nabyl-li válečný poškozenec těchto požitků před nebo se vznikem nároků na důchod podle tohoto zákona.
Válečný poškozenec, jenž byl přijat do služeb státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu nebo nějakého jejich podniku, jakož i do služeb soukromých drah za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební, a jehož služební požitky (peněžité a naturální) převyšují Kč 6000 ročně, má po dobu, po kterou má požitky z tohoto služebního poměru, nárok jenom, je-li aspoň z 50% neschopen k výdělku; v tomto případě přísluší mu polovice důchodu, jenž by mu jinak podle tohoto zákona příslušel. Při tom platí o příjmu z tohoto služebního poměru obdobně ustanovení § 2, odst. 4., tohoto zákona.
§ 5
Ve prospěch válečných poškozenců úplně osleplých nebo úplně neschopných výdělku a odkázaných na pomoc třetích osob, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povolit v jednotlivých případech výjimky z ustanovení §§ 2 a 4.
Obdobné výjimky mohou býti povoleny ve prospěch válečných invalidů, jichž výdělečná schopnost jest snížena aspoň o 50%, kteří však mimořádnou pracovitostí docilují pracovního (služebního) příjmu nad hranici § 2 zákona stanovenou.
II.
Požitky.
§ 6
Požitky jsou:
a) důchod invalidní;
b) důchod vdovský;
c) důchod sirotčí;
d) důchod předkův.
a) Důchod invalidní.
§ 7
Důchodová základna činí u invalidního důchodu v případě, že výdělečná schopnost invalidy [§ 1, lit. a), zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.], je snížena aspoň o 55%, Kč 2400 ročně, jinak Kč 1800 ročně.
§ 8
Invalida, jehož výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%, má nárok na invalidní důchod ročních Kč 4800.
Při menší ztrátě výdělečné schopnosti vzniká invalidovi nárok na částečný důchod invalidní, odpovídající ztrátě výdělečné schopnosti odstupňované 10%, a to tak, že při snížené výdělečné schopnosti aspoň o 75%, ale méně než 85%, vzniká nárok na 80% příslušné důchodové základny (§ 7), při snížení výdělečné schopnosti aspoň o 65%, ale méně než 75%, na 70% příslušné důchodové základny, a tak dále sestupně vždy o 10% až při snížení výdělečné schopnosti aspoň o 20%, ale méně než 25%, vzniká nárok na 20% příslušné důchodové základny. Ztráta výdělečné schopnosti nedosahující 20% nezakládá nároku na důchod invalidní.
§ 9
Invalidům zcela osleplým přísluší nárok na zvláštní slepecký příplatek k invalidnímu důchodu ročních Kč 1800.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby přiznalo v případech hodných zvláštního zřetele příplatek k důchodu invalidnímu až do výše ročních Kč 1800 invalidům, kteří jsou tak bezmocní, že potřebují stále cizí pomoci.
§ 10
Invalidovi přísluší příplatek 10% k základnímu důchodu (§§ 7 a 8) na každé nezaopatřené dítě do 18 let, pokud invalida pečuje o jeho výživu a pokud toto dítě není výdělečně činno. Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, přísluší tento příplatek i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.
Stejný příplatek 10% základního důchodu přísluší na manželku nebo družku invalidovu žijící s ním ve společné domácnosti, nemůže-li býti výdělečně činna.
Ministerstvo sociální péče zmocňuje se ve výjimečných případech povoliti v dohodě s ministerstvem financí příplatek i na děti přes 21. rok, pokud jsou úplně neschopny k výdělku.
Provdání dcery je považovati za zaopatření její.
§ 11
Onemocní-li invalida následkem události, zakládající nárok na důchod invalidní, může vyžadovati, aby mu na státní náklad byly poskytnuty lékařská pomoc a léky; místo toho může býti odevzdán k léčení na státní náklad do léčebného ústavu.
Po dobu ošetřování v léčebném ústavě odpočívá nárok na důchod invalidní, rodině invalidově přísluší však polovice jeho úhrnných požitků podle tohoto zákona s tím, že příplatek podle § 10 bude vyplácen nezkráceně. Totéž právo vzniká rodině invalidově, je-li invalida umístěn na státní náklad v nějakém ústavě ke školení. Je-li však výživa rodiny válečného invalidy, jenž byl dán v ošetření do léčebného ústavu, podstatně závislou od jeho pracovního příjmu a pobytem v léčebném ústavě ohrožena, přísluší rodině po dobu tohoto ošetřování polovice úhrnných požitků invalidy úplně výdělku neschopného (§ 8, odst. 1.) s tím, že příplatek podle § 10 bude vyplácen nezkráceně.
Žije-li invalida ve společné domácnosti s manželkou a dětmi, přísluší nárok ten manželce.
Je-li manželka od muže odloučena nebo není-li již na živu, dlužno přiznati nárok dětem,s nimiž invalida žije ve společné domácnosti.
Je-li invalida odloučen od manželky a dětí, které sdílejí domácnost s matkou, připadá nárok manželce až do výše alimentačního příspěvku manželova.
Manželka od invalidy z vlastní viny odloučená nároku nemá.
Manželce jest na roveň postavena družka za předpokladů § 15 tohoto zákona.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanovilo zvláštní mimořádná opatření pomocná (pomoc léčebnou) pro invalidy nebo příspěvky peněžité při léčení válečného invalidy mimo nemocnici neb ústav léčebný, t. j. při léčení domácím neb ambulatorním.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministerstvy učinilo vhodná opatření k umístění válečných invalidů úplně neschopných k výdělku, kteří nemají osob povinných k jich výživě ve smyslu občanského práva, v ústavech (útulcích) zvláště k tomu určených. Po dobu jejich zaopatření v těchto ústavech odpočívá výplata požitků dle tohoto zákona.
§ 12
Byl-li invalida v době onemocnění (§ 11) pojištěn pro případ nemoci, a dostalo-li se mu od nemocenské pokladny, jejímž byl členem, dávek podle zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci, nebo podle stanov pokladny, může nemocenská pokladna vyžadovati na státu náhradu nákladů takto vzniklých, bylo-li onemocnění hlášeno nemocenské pokladně ve třech letech po vyhlášení tohoto zákona.
b) Důchod vdovský.
§ 13
Důchod vdovský přísluší vdově po padlém anebo zemřelém manželu, u něhož jsou splněny podmínky § 1, lit. a) zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a za těchže podmínek manželce manžela nezvěstného a vdově po invalidovi, nebylo-li zjištěno, že smrt jeho nastala z jiného důvodu, nežli jest naznačen v uvedeném ustanovení zákonném, a byl-li sňatek uzavřen před událostí, zakládající nárok na důchod invalidní.
O případném nároku na vdovský důchod manželek rozloučených bude rozhodnuto vládním nařízením.
§ 14
Nárok na důchod vdovský přísluší však i vdově, která později ve svazek manželský vstoupila:
a) byl-li v té době invalida aspoň z 80% neschopen výdělku,
b) vstoupil-li invalida ve svazek manželský před dokonaným 30. rokem, anebo v pěti letech po zjištění invalidity, a
c) trvalo-li manželství aspoň jeden rok, anebo bylo-li dříve přerušeno náhodnou smrtí manželovou.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí také v jiných případech hodných uznání přiznal vdově nárok na vdovský důchod.
§ 15
Nárok na vdovský důchod má - není-li tu vdovy - i družka, žila-li s mužem (§ 13) aspoň jeden rok nepřetržitě, nežli nastala událost, zakládající nárok, anebo nežli muž nastoupil službu vojenskou. Z více družek má nárok na důchod jen poslední.
§ 16
Ministr sociální péče může nařízením odstupňovati důchod vdovský podle výdělečné schopnosti vdoviny podle obdoby §§ 8 a 9 tohoto zákona.
§ 17
Plný důchod vdovský činí Kč 600 ročně. U vdov neb družek, jichž výdělečná schopnost jest snížena alespoň o 50% anebo které pečují aspoň o 2 vlastní nezaopatřené děti mladší 16 let, činí důchod vdovský Kč 900.
Vdovy neb družky bezdětné, jichž výdělečná schopnost není snížena aspoň o 30%, nemají nároku na vdovský důchod.
Vdově nebo družce, jež je zcela neschopna k výdělku nebo překročila 55. rok věku, přísluší příplatek Kč 360 ročně.
§ 18
Nežila-li vdova s manželem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti, nesmí důchod vdovský převyšovati částky, kterou manžel byl by povinen přispívati na její výživu.
§ 18a
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby po slyšení příslušné okresní komise pro mládež a poručenského úřadu dle okolností buď úplně nebo částečně odebralo důchod vdově neb družce, která zanedbává výchovu či výživu svých dětí, o něž je povinna pečovati, a aby použilo tohoto důchodu k výchově a výživě oněch dětí.
§ 19
Provdá-li se vdova nebo družka, požívající důchodu vdovského, pozbývá tohoto důchodu, obdrží však odbytné v trojnásobné výši ročního důchodu.
Sdílí-li vdova nebo družka společnou domácnost s mužem, odpočívá její důchod po dobu tohoto spolužití.
Vdově čítající 50 let vzniká nárok na odbytné teprve jeden rok po novém sňatku, žije-li v této době ještě s druhým manželem ve společné domácnosti.
c) Důchod sirotčí.
§ 20
Důchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem, nedokonavším 18 let, padlého, zemřelého a nezvěstného otce, u něhož jsou splněny podmínky § 1, lit. a), zákona ze dne 8. dubna 1919 , č. 199 Sb. z. a n., a dětem zemřelého válečného poškozence, nebylo-li zjištěno, že smrt jeho nastala z jiného důvodu, než jest naznačen v uvedeném ustanovení zákonném. Důchod přísluší jen oněm sirotkům, kteří se nemohou ze svého výdělku sami živiti.
Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti výplatu důchodu i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby ve výjimečných případech povolilo v dohodě s ministerstvem financí sirotčí důchod i pro sirotky starší 21 let, pokud jsou úplně neschopni k výdělku.
Provdá-li se sirotek, jest to považovati za zaopatření jeho.
§ 21
Na důchod sirotčí má za týchž podmínek nárok i dítě nemanželské a dítě adoptované.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí přiřklo sirotčí důchod v jednotlivých případech také sirotkům, jichž nemanželský otec nebyl československým státním občanem, jichž matka jest však státní občankou československou, a aby pod podmínkou vzájemnosti uzavíralo s cizími státy úmluvy, podle nichž by bylo možno přiřknouti důchod i sirotkům, jichž nemanželská matka není československou státní občankou, jichž nemanželský otec jest však státním občanem československým.
§ 22
Bylo-li dítě odevzdáno veřejným úřadem nebo se svolením poručenského úřadu do ústavu, v němž se mu dostává zaopatření, jest důchodu sirotčího použíti k úhradě nákladů s vydržováním v ústavu spojených.
§ 23
Sirotčí důchod činí Kč 400 ročně pro každé dítě.
Sirotkům, ztrativším oba rodiče, nebo matkou zcela zanedbaným, zvyšuje se důchod o 50%.
§ 24
Důchod vdovský a sirotčí dohromady nesmí převýšiti Kč 2400 ročně. Kdyby důchody převyšovaly tuto částku, jest důchod sirotčí stejnoměrně snížiti.
d) Důchod předkův.
§ 25
Není-li vyplácen důchod vdovský či sirotčí, nebo nedosahují-li důchod vdovský a sirotčí Kč 2400 ročně, mají na nevyčerpanou částku s obmezením, uvedeným v odst. 3.,nárok rodiče osoby, uvedené v § 20, pokud jsou výdělku neschopni, přispívala-li osoba ta podstatně k jejich výživě, nebo lze-li důvodně za to míti, že by tak učinila, kdyby byla na živu.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí přiznalo i nevlastním rodičům, případně i pěstounům osoby uvedené v § 20, důchod předků, pokud jsou výdělku neschopni, bylo-li prokázáno, že osoba ta podstatně k jich výživě přispívala.
Nejsou-li rodiče na živu, přechází nárok jejich na další předky, při čemž bližší předkové mají přednost před vzdálenějšími.
Jednotlivý důchod osob, uvedených v odst. 1. a 2., činí nejvýše Kč 400 ročně.
§ 25a
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v případě, že důchod vdovský, sirotčí a předků dohromady nepřesahuje Kč 2400 ročně, přiřklo nevyčerpanou částku, s omezením uvedeným v odstavci 2., sourozencům osoby uvedené v § 20, pokud jsou výdělku úplně neschopni a prokáží-li, že jediné osoba ta poskytovala jim výživu z důvodu jejich výdělečné neschopnosti.
Jednotlivý důchod sourozence činí nejvýše Kč 400 ročně.
III. Řízení.
§ 26
Nárok na důchod jest ohlásiti u okresního úřadu pro péči o válečné poškozence, příslušného podle místa bydliště poškozencova; v okresích, kde takový úřad není ještě zřízen, jest jej ohlásiti u politického úřadu první stolice.
Váleční poškozenci, kteří bydlí mimo oblast Československé republiky, jsou povinni ohlásiti nárok svůj zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze prostřednictvím příslušného zastupitelského úřadu Československé republiky v cizině.
Váleční poškozenci, jejichž nárok na důchod podle tohoto zákona závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17, 25), jsou povinni, kdykoliv toho bude potřebí, podrobiti se lékařským prohlídkám. Podrobné předpisy budou vydány zvláštním nařízením.
Invalidé, kteří se přihlásili nebo přihlásí k lékařským prohlídkám, nemusí se zvláště o důchod hlásiti.
Váleční poškozenci jsou povinni ve lhůtě, kterou určí Zemský úřad pro péči o válečné poškozence, své přihlášky o důchod (invalidé přihlášky k lékařské prohlídce) řádně doložiti anebo prokázati, že tak učiniti nemohli. Neučiní-li tak, pozbývají nároku na důchod.
§ 27
Byl-li nárok ohlášen u nepříslušného úřadu, je tento úřad sice povinen co nejrychleji předložiti jej příslušnému úřadu, ale poškozenec nemá nároku na náhradu, byla-li nesprávným podáním zmeškána promlčecí lhůta uvedená v § 28.
§ 28
Nárok, jenž je dán již v době vyhlášení zákona, jest přihlásiti do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona.
Vznikla-li událost, nárok zakládající, po vyhlášení tohoto zákona, jest nárok přihlásiti do jednoho roku od vzniku události.
Nebyl-li nárok v těchto lhůtách přihlášen, zaniká.
Výjimečně může ministerstvo sociální péče povoliti ještě mimořádnou přihlášku o důchod na sirotky, jejichž zákonný zástupce nárok jejich na důchod v řádné lhůtě neohlásil, pokud v době této mimořádné přihlášky nepřekročili 18. rok věku, a je-li nesporně prokázáno, že smrt nebo nezvěstnost otce dětí nastala za okolností uvedených v §u 1, lit. a), odst. 1.-3. zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.
Byla-li mimořádná přihláška podle předchozího odstavce povolena, mohou býti přiznány zaopatřovací požitky za splnění ostatních zákonných podmínek od 1. dne měsíce následujícího podání přihlášky o důchod podle tohoto zákona.
§ 29
Po uplynutí tří let od vyhlášení tohoto zákona nemůže válečný poškozenec nově uplatňovati nárok na něm založený, mimo případy §§ 2 a 4, odpadne-li důvod, pro nějž zprvu nároku neměl nebo nároku později pozbyl.
Pro osoby, které v době vyhlášení tohoto zákona prokazatelně beze své viny a proti své vůli meškaly mimo obvod Československé republiky, prodlužuje se lhůta k ohlášení nároku o dobu, která uplynula mezi vyhlášením tohoto zákona a jejich návratem do území Československé republiky, nejdéle však na deset let od vyhlášení zákona.
Zhorší-li se podstatně zdravotní stav válečného poškozence následkem události, zakládající jeho nárok na důchod invalidní, může válečný poškozenec požadovati přiměřené zvýšení svého důchodu, nejdéle však v době deseti let od přiznání prvotního důchodu.
§ 30
Důchod vyměří, přizná a poukáže Zemský úřad pro péči o válečné poškozence.
Důchody, na něž nárok je dán již v době, kdy zákon nabude účinnosti, příslušejí od tohoto dne; vznikla-li okolnost, nárok zakládající, po tomto dni, příslušejí důchody od prvního dne měsíce následujícího oné okolnosti.
Důchod je splatný v měsíčních lhůtách. Nároku na úrok z prodlení důchodce nemá.
§ 31
Zemský úřad jest oprávněn, kdykoli znovu prozkoumati podmínky důchodu a může pak zastaviti důchod úplně nebo částečně:
a) odpadly-li nebo změnily-li se podmínky, za nichž důchod byl přiznán a vyměřen, anebo objevily-li se okolnosti, z nichž je patrno, že podmínky ty neodpovídaly skutečnosti.
b) odmítl-li důchodce bezdůvodně odebrati se do nemocnice neb ústavu k léčení nebo školení nařízenému Zemským úřadem, nebo přijmouti zaměstnání, uvedené v § 4 tohoto zákona;
c) odebral-li se důchodce do ciziny beze svolení Zemského úřadu; v takovém případě může Zemský úřad místo dalšího důchodu vyplatiti mu odbytné ve výši trojnásobného ročního důchodu, svolí-li k tomu dočasný nositel zaopatření chudinského. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby nařídil přísnější opatření oproti důchodcům, odebravším se do států, jež přísněji nakládají se svými důchodci, kteří se přestěhují do území Československé republiky;
d) byl-li důchod zkapitalisován;
e) byl-li důchodce trestním rozsudkem zbaven volebního práva do obcí.
Ministr sociální péče může v dohodě s ministrem financí poskytnouti nevinné rodině důchodcově k její žádosti polovici jeho důchodu.
Důchodcové jsou povinni každou změnu ve svých poměrech, jež se dotýká podmínek, za nichž důchod byl přiznán a vyměřen, oznámiti ihned Zemskému úřadu, a ručí za škodu vzniklou opomenutím této povinnosti.
Byl-li zaopatřovací požitek přiznán nebo likvidován neprávem nebo částkou vyšší, smí se požadovati od příjemce vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitků.
§ 32
Ministerstvo sociální péče může k návrhu Zemského úřadu povoliti částečnou neb úplnou kapitalisaci důchodu, svolí-li k tomu dočasný nositel chudinského zaopatření a - jde-li o nezletilce - příslušný soud poručenský.
Kapitál je stanoviti podle zásad pojistněmatematických; povolená částka nesmí býti vyšší, nežli desetinásobný roční důchod.
Bližší ustanovení o způsobu, jak při kapitalisování důchodů jest postupovati, vydá ministr sociální péče nařízením.
§ 33
Zemský úřad vydá osobě, jež se o důchod uchází, písemný výměr, jímž rozhodne o přiznání či nepřiznání důchodu, případně o jeho výši. V případech, kdy nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17, 25), obsahujž výměr:
a) stanovení procenta nezpůsobilosti výdělečné,
b) rozhodnutí o důchodu.
Rovněž o opatřeních podle § 31 tohoto zákona jest vydati výměr.
Rozhodnutí Zemského úřadu budiž ve výměru odůvodněno.
§ 34
Výměr jest doručiti doporučeně osobě, jíž se týká, pokud se týče zákonnému zástupci jejímu. Válečným poškozencům, bydlícím v cizině, doručí se výměr prostřednictvím příslušného zastupitelského úřadu Československé republiky v cizině.
§ 35
Do výměru vydaného podle § 33 tohoto zákona přísluší těm válečným poškozencům, jejichž nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti (§ 26, odst. 3.), právo odvolati se ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výměru k zemské odvolací komisi co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti; všem válečným poškozencům přísluší v téže lhůtě právo stížnosti k ministerstvu sociální péče ohledně nepřiznání nebo výše důchodu.
Odvolání i stížnost jest podati u okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence příslušné místně podle pobytu válečného poškozence. Bližší ustanovení o odvolání i stížnosti bude obsahovati prováděcí nařízení k tomuto zákonu.
§ 36
Důchody, přiznané podle tohoto zákona, mohou býti zabaveny pouze:
a) pro zálohy a zápůjčky, poskytnuté na ně důchodci státem, zemí, okresem, obcí, veřejným fondem neb institucí, kterou ministr sociální péče pověří poskytováním záloh anebo zápůjček;
b) až do polovice pro nároky na zákonnou výživu.
§ 37
V případech § 36 může býti důchod také zcela, pokud se týče do polovice postoupen. Jinak nemá právního účinku ani postup, ani jakékoli právní jednání, omezující právo důchodcovo na důchod.
§ 38
Požívání důchodů, přiznaných podle tohoto zákona, nemá následků, spojených s opatřením chudinským.
§ 39
Podání, protokoly, výměry, kvitance a doklady, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona a ku provádění jeho, jsou osvobozeny od kolkův a poplatků. Osvobození dokladů je však toliko podmínečné, pokud slouží výhradně jen tomuto zákonnému účelu.
IV.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 40
Ode dne, kdy důchodci přiznán jest důchod podle tohoto zákona, nepřísluší mu nižádný jiný důchod, vzniknuvší podle dosavadních ustanovení na základě událostí ve smyslu § 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a nepřísluší jemu ani příslušníkům jeho nárok na státní vyživovací příspěvky podle zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., či příplatky podle zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., anebo podle uherského zák. článku XV. z roku 1915.
Vyživovací příspěvky a příplatky, dlužno vypláceti důchodci a jeho příslušníkům za dobu od počátku působnosti tohoto zákona (§ 45) až do přiznání důchodu, jest je však zúčtovati na přiznaný důchod. Tím se mění ustanovení § 4 zákona o státním příspěvku vyživovacím ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., § 2 zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., a § 7 uherského zák. článku XV. z roku 1915.
§ 41
Válečným poškozencům [§ 1, lit. a) zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.], majícím zaopatřovací požitky vojenské podle dosavadních ustanovení, zastaví se požitky, nepřihlásí-li se nejpozději do tří měsícův od vyhlášení tohoto zákona k lékařské prohlídce, stanovené nařízením vlády republiky Československé ze dne 23. dubna 1919, č. 224 Sb. z. a n., pokud se týče ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. a n.
§ 42
K základním důchodům vyměřeným podle tohoto zákona v §§ 8, 17, odst. 1., 23, 25 a 25 a) jest vypláceti po dobu mimořádných drahotních poměrů přiměřenou přirážku.
Výši této přirážky a dobu, po kterou se bude vypláceti, stanoví s výhradou jiné zákonné úpravy zvláštní nařízení vládní.
§ 43
Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
Všechny osoby fysické i právnické jsou povinny poskytnouti úřadům a jejich zřízencům vyžádané zprávy, jichž je třeba ku provedení tohoto zákona.
Kdo této povinnosti nevyhoví, bude potrestán politickým úřadem na penězích až do 3000 Kč nebo vězením až do 6 neděl.
Není dovoleno užíti zjištění hospodářských a rodinných poměrův osob, uplatňujících nárok na důchod, k účelům jiným než podle tohoto zákona.
§ 44
Zákon tento nevztahuje se na vojenské gážisty, poddůstojníky z povolání a jejich příslušníky a pozůstalé.
§ 45
Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. května 1920.
§ 46
Ministru sociální péče se ukládá, aby jej v dohodě s ministrem financí a vnitra provedl.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Winter v. r.