Vyhledávání ASPI

Vyhláška ze dne 20.11.1948, kterou se vydává vojenský nemocenský řád

20.11.1948 | Sbírka: 3218/1948 Ú.l.I | Částka: 245/1948 ASPI

Vztahy

Nadřazené: 236/1948 Sb.
Pasivní derogace: 32/1957 Sb.

3218/1948 Ú.l.I

Vyhláška

ministerstva národní obrany

ze dne 20. listopadu 1948,

kterou se vydává vojenský nemocenský řád

Ministerstvo národní obrany vydává podle § 34, odst. 1 zákona ze dne 7. října 1948, č. 236 Sb., o vojenské nemocenské péči, v dohodě s ministerstvy sociální péče, zdravotnictví a financí a po slyšení jednotné odborové organisace, tento

Vojenský nemocenský řád.

A. Přehled dávek

Pojem nemoci a porodu

Čl.1

A. Přehled dávek

(1) Vojenská správa poskytuje za podmínek stanovených zákonem a tímto nemocenským řádem tyto dávky:

I. Dávky věcné:

1. ošetřování v nemoci a zvláštní léčebnou péči:

a) mimoústavní ošetřování,

b) ústavní ošetřování,

c) zvláštní léčebnou péči,

d) výpomoc v rodině,

2. pomoc v mateřství:

a) mimoústavní ošetřování,

b) ústavní ošetřování,

c) dětskou výbavu,

3. péči o chrup,

4. pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách,

5. pomoc proti neplodnosti.

II. Dávky peněžité:

1. peněžité dávky v mateřství,

2. zvláštní výpomoc při sociálních chorobách,

3. náhradu za výpomoc v rodině,

4. pohřebné.

(2) Vojenská správa poskytuje za podmínek dále stanovených náhradu za dopravu nemocných do léčebného ústavu, popřípadě i k lékaři a náhradu nákladů běžné desinfekce.

(3) V rámci všeobecné zdravotní péče provádí vojenská správa též péči preventivní a účastní se provádění této péče státní zdravotní správou.

Čl.2

Pojem nemoci a porodu

(1) Za nemoc se pokládá takové porušení normálních funkcí tělesných nebo duševních, které podle zásad lékařské vědy vyžaduje lékařského ošetřování (vyšetření) nebo jiného léčení. Rovněž následky úrazu se pokládají za nemoc, jestliže se projevují způsobem uvedeným v předchozí větě.

(2) Porodem se rozumí takový porod, při němž se dítě narodilo buď živé anebo sice mrtvé, avšak po dokonaném 23. týdnu těhotenství; jinak jde o potrat, který se považuje za nemoc. Nedonošenému dítěti se poskytuje ošetřování, jako by šlo o dítě nemocné.

B. Dávky věcné

Mimoústavní ošetřování v nemoci

Čl.3

Zajištění mimoústavního ošetřování v nemoci

(1) Účastníkům vojenské nemocenské péče (dále jen "účastníci") a jejich rodinným příslušníkům, pokud mají nárok na dávky vojenské nemocenské péče (§ 1, odst. 2 a § 2 zákona), poskytují v nemoci potřebné ošetřování vojenští nebo občanští lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby, s kterými vojenská správa uzavřela smlouvu o poskytování tohoto ošetřování. Při tom platí ustanovení čl. 4, odst. 1, jde-li o účastníky tam uvedené.

(2) Seznam smluvních lékařů a ostatních osob zdravotnické služby, který je v zásadě shodný se seznamem lékařů národního pojištění, bude vyložen u všech vojenských útvarů, popřípadě bude umožněno všem účastníkům (rodinným příslušníkům), aby si jej za režijní náhradu opatřili.

(3) V případech první pomoci, nelze-li dosáhnout lékaře příslušného vojenského útvaru nebo smluvního lékaře, lze vyhledat lékařskou pomoc u kteréhokoli lékaře.

(4) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, popřípadě o náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující neprodleně lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví účastníka (rodinného příslušníka) ohroženy.

(5) Nesmluvní lékař, který poskytl první pomoc, má proti vojenské správě nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradí-li ji přímo účastník (rodinný příslušník), poskytne mu vojenská správa podle § 22, odst. 6 zákona náhradu. Náklady ošetření nesmluvním lékařem kromě případů první pomoci (odstavec 4) vojenská správa nehradí, pokud se k tomu předem písemně nezavázala (§ 22, odst. 5 zákona).

(6) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4 - 6.

(7) Pokud se ve vyhlášce podle § 36 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení vojenské správy, je účastník (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.

(8) V rámci ošetřování podle odstavce 1 může vojenská správa poskytovati účastníkům (rodinným příslušníkům) též ošetřovatelskou službu v rodinách. Výkonem této služby může vojenská správa podle směrnic k tomu vydaných pověřiti určité instituce, popřípadě může ji prováděti a organisovati sama.

Volba lékaře

Čl.4

Všeobecná ustanovení

(1) Vojenské osoby v činné službě, žáky vojenských škol, vojenské učně a elévy a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách ošetřuje především lékař příslušného vojenského útvaru; jen po jeho doporučení nebo při nebezpečí v prodlení mají tito účastníci nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.

(2) Ostatní účastníci (rodinní příslušníci) jsou oprávněni svobodně si zvolit ošetřujícího lékaře z lékařů smluvních, za podmínek organisované svobodné volby, které jsou dále uvedeny.

(3) Účastník (rodinný příslušník) je vázán na ošetřujícího lékaře (jeho zástupce), kterého si zvolil a který jej převzal do ošetřování a nesmí jej během téhož kalendářního čtvrtletí změnit.

(4) Změna lékaře během téhož kalendářního čtvrtletí je přípustná:

1. bez souhlasu vojenské správy:

a) při první pomoci,

b) při změně bydliště (pobytu), působiště, případně místa školení osoby, která se u lékaře ve svém bydlišti případně působišti (místě školení) v témže čtvrtletí již léčila, do jiného obvodu (čl. 5),

c) je-li účastník (rodinný příslušník) ambulantně léčen v místě svého působiště (školení) a vyžaduje-li stav jeho nemoci, aby byl ošetřován v místě svého bydliště (pobytu), ležícím v jiném obvodu nebo naopak,

d) přenese-li lékař působiště do jiného obvodu,

e) přestane-li lékař být smluvním lékařem vojenské správy,

f) přeruší-li lékař dočasně výkon služby pro vojenskou správu, např. pro nemoc, dovolenou ap. a není-li zaň určen zástupce,

g) odmítne-li lékař účastníka (rodinného příslušníka) nadále ošetřovat.

2. Se souhlasem vojenské správy:

v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v č. 1, na žádost nemocného nebo na návrh lékaře. Při změně lékaře uvědomí účastník (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.

(5) Vojenská správa v dohodě s jednotnou odborovou organisací a vrcholnými zájmovými organisacemi může, ukáže-li se toho potřeba, upraviti organisaci lékařské služby a svobodné volby (případně v souvislosti s honorováním lékařů) též jiným způsobem, a to popřípadě jen v určitých státních zdravotních obvodech.

Čl.5

Svobodná volba praktických lékařů

(1) Účastník (rodinný příslušník) si může zvolit kteréhokoli ze smluvních praktických lékařů, působících v příslušném státním zdravotním obvodě; ustanovení čl. 4, odst. 1 platí i tu. Příslušnost obvodu je dána bydlištěm (působištěm, místem pobytu) účastníka, popřípadě bydlištěm (místem školení, pobytu) rodinného příslušníka.

(2) Jestliže účastník (rodinný příslušník) bydlí v okrajových obcích státního zdravotního obvodu, může si zvolit ošetření lékařem ze sousedního obvodu, je-li tento lékař bližší nebo dopravně snáze dosažitelný.

(3) V městech, v nichž bude vytvořeno pro svobodnou volbu několik obvodů (částí města - dále jen obvodů), může si účastník (rodinný příslušník) zvolit kteréhokoli ze smluvních lékařů, kteří působí v příslušném obvodu; příslušnost obvodu se řídí obdobně podle odstavce 1, druhé věty. V ostatních městech, v nichž působí několik smluvních lékařů a v nichž nebyly vytvořeny obvody podle předchozí věty, může si účastník (rodinný příslušník) zvolit kteréhokoli ze smluvních lékařů v městě působících. Ustanovení odstavce 2 platí i zde. Úprava obvodů bude provedena zpravidla shodně s obvody stanovenými okresními národními pojišťovnami.

(4) Vojenská správa po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví ve vyhlášce obsahující seznam smluvních lékařů (čl. 3, dost. 2):

a) v kterých okrajových obcích si mohou účastníci (rodinní příslušníci) zvolit lékaře ze sousedního obvodu (odstavec 3),

b) jakým způsobem bude provedeno rozdělení velkých měst na obvody (části) pro svobodnou volbu lékaře (odstavec 2),

c) jakým způsobem bude organisována lékařská služba, zejména návštěvní, v místech, kde je několik lékařů, a v obcích k nim přilehlých.

(5) V době, po kterou působí pohotovostní služba lékařská, poskytuje ošetření lékař pohotovostní služby podle předpisů pro tuto službu.

Čl.6

Svobodná volba odborných lékařů

(1) Účastníci (rodinní příslušníci) se léčí u lékaře praktického a jen po jeho doporučení s výjimkou oborů uvedených v odstavci 5 u lékaře odborného, kterého mohou svobodně zvolit ze smluvních odborných lékařů vojenské správy. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.

(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by zvolenému lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konat případné návštěvy, upozorní nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistit vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si nemocný přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonat případnou návštěvu.

(3) Nezvolil-li si účastník (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí účastník vzdálenějšímu odbornému lékaři v případě návštěvy rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovat lékař nejbližší. Toto ustanovení neplatí v případech první pomoci (čl. 3, odstavec 4).

(4) Přespolní návštěvy odborných lékařů na vzdálenost přesahující 5 km (u odborných dětských lékařů 10 km) mohou být vyžádány jen jako konsilium (v přítomnosti ošetřujícího lékaře), nemůže-li vyšetření (ošetření) provést praktický lékař, není-li nemocný schopen dopravy k odbornému lékaři nebo není-li účelnější umístění v nemocnici; k tomu je třeba návrhu ošetřujícího lékaře a souhlasu vojenské správy, který v naléhavých případech může být udělen i dodatečně.

(5) Při léčení odborným lékařem dětským u dětí do dokončeného 6. roku,

odborným lékařem pro choroby ženské a porodnictví,

odborným lékařem očním,

odborným lékařem pro choroby kožní a pohlavní,

odborným zubním lékařem (popřípadě praktickým lékařem provozujícím zubní praxi, dentistou nebo oprávněným zubním technikem) vyjímajíc péči orthodontickou,

není zapotřebí doporučení praktického lékaře.

Čl.7

Ambulantní ošetřování (vyšetření) v léčebných a ošetřovacích ústavech

(1) Vojenská správa poskytuje vojenským osobám v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům bezplatně na poukaz lékaře příslušného vojenského útvaru ambulantní ošetřování (vyšetření) ve vojenských léčebných ústavech; v nutných případech ambulantní ošetřování (vyšetření) v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech.

(2) Ostatním účastníkům (rodinným příslušníkům) poskytuje vojenská správa bezplatně ambulantní ošetřování (vyšetření) v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech; ve vojenských léčebných ústavech může být toto ošetřování (vyšetření) poskytnuto, jen není-li to na újmu vojenské služby.

(3) Náklady na ambulantní ošetřování v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech, poskytnuté na poukaz vojenské správy, hradí vojenská správa podle platných sazeb.

Uplatnění nároku na lékařské ošetření

Čl.8

Všeobecná ustanovení

(1) Účastníci (rodinní příslušníci) uplatňují nárok na ošetřování smluvním lékař nebo v ambulatoriích léčebných ústavů poukázkou k lékaři na předepsaném tiskopise. Poukázku odevzdá nemocný při první ordinaci (návštěvě).

(2) Poukázka k praktickému lékaři smí být požadována a vydána pro jednu osobu (účastníka, rodinného příslušníka) na jedno kalendářní čtvrtletí zásadně jen jednou.

(3) Totéž platí o vydávání poukázek k odbornému lékaři jednoho a téhož oboru. Potřebuje-li účastník (rodinný příslušník) ošetření od odborných lékařů dvou nebo více různých oborů, možno požadovat a vydat během téhož kalendářního čtvrtletí dvě nebo více poukázek k odbornému lékaři. Obor, pro který se poukázka k odbornému lékaři požaduje, se při tom neuvádí a účastník (rodinný příslušník) ručí sám za zachovávání předchozích ustanovení.

(4) Onemocní-li účastník (rodinný příslušník) znovu v témže kalendářním čtvrtletí, poskytuje ošetření lékař, jemuž byla poukázka již dříve odevzdána, a to na podkladě této poukázky.

(5) Další poukázka během téhož čtvrtletí může být vyžádána a vydána toliko v těch případech, kdy je přípustná změna ošetřujícího lékaře podle čl. 4, odst. 4. V tom případě poznamená vydavatel na nové poukázce "Změna lékaře".

(6) Poukázka platí jen pro osobu, které byla vydána, a to do konce kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla vydána, není-li na poukázce jinak určeno.

(7) Jakékoliv zneužití poukázky, její padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároků na ošetření lze stíhat podle platných ustanovení (§ 47 zákona). Zjevně závadné poukázky může lékař odmítnout.

(8) Lékař poskytne ošetření i účastníkům (rodinným příslušníkům), kteří se nemohou vykázat poukázkou, kteří jej však upozorní, nebo o nichž mu může býti známo, že jsou účastníky (rodinnými příslušníky). Lékař má v těchto případech právo požadovat složení zálohy nejvýše v částce minimální komorní sazby. Při dodatečném předložení poukázky vrátí lékař zálohu, byla-li poukázka předložena do 21 dnů. Ustanovení o poskytování první pomoci (čl. 3, odst. 4) zůstávají nedotčena.

(9) V případech uvedených v odstavci 8 předepíše lékař případné léky na účet nemocného a předpis označí vhodným způsobem (např. "První pomoc", "Na zálohu"). Při výdeji léků se pak postupuje podle ustanovení čl. 20, odst. 4.

Čl.9

Vydávání poukázek k lékaři

(1) Poukázky k praktickému lékaři a k odborným lékařům oněch oborů, jež jsou uvedeny v čl. 6, odst. 5, vydává účastníkům (rodinným příslušníkům) příslušný vojenský útvar, poživatelům vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů příslušné doplňovací okresní velitelství. Nemá-li účastník (rodinný příslušník), který onemocní mimo místo svého služebního působiště (bydliště) poukázku k lékaři, vydá mu ji nejbližší posádkové velitelství. Vojenským gážistům ve výslužbě, jejichž pracovní poměr k vojenské správě je upraven individuálními služebními smlouvami, a rodinným příslušníkům těchto osob, vydává poukázky k lékaři vojenský útvar, u něhož konají činnou službu.

(2) Poukázky k odborným lékařům, kromě lékařů oněch oborů, jež jsou uvedeny v čl. 6, odst. 5, vystavuje smluvní lékař, popřípadě vojenský útvar.

(3) Orgán vydávající poukázku musí ji úplně a správně vyplnit ve všech rubrikách.

(4) Účastník (rodinný příslušník) ručí za správnost všech údajů v poukázce, které sám uvedl. Zvláště je důležité vyplnit rubriku "Kdo platí léčebný náklad", kde musí být otištěno čitelně razítko příslušného vojenského útvaru nebo uvedeno jeho označení.

(5) Orgán vydávající poukázku je povinen vést záznamy o poukázkách vydaných účastníkům a jejich rodinným příslušníkům a vyznačit v záznamech den vydání, zda šlo o poukázku k lékaři praktickému nebo k odbornému, a při opětovném vydání poukázky během téhož čtvrtletí odůvodnit její opětovné vydání.

Ošetřování v nemoci

Čl.10

Všeobecná ustanovení pro smluvní lékaře

(1) Lékař je povinen za podmínek zákona a vojenského nemocenského řádu poskytnout účastníku (rodinnému příslušníku) hodnotné a účelné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení. První vyšetření nemocného má být zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze co možná objektivně zjistit původ a stav choroby. Účastník (rodinný příslušník) nemá právo požadovat od lékaře určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně nezávislý při určování postupu léčení, je však povinen řídit se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými vojenskou správou k jich provádění.

(2) Lékaři jsou povinni konat vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni provádět sami veškeré výkony, které přísluší vykonávat lékaři, není-li nutno, aby tyto výkony byly provedeny výhradně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí být lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal účastníka (rodinného příslušníka) do léčení, nesmí ho přesunovat k praktickému lékaři jen k provádění výkonů; toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(3) Lékař může odepřít - vyjímajíc případy první pomoci - ošetření účastníka (rodinného příslušníka) jen z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; je povinen zpravit o tom vojenský útvar, který vydal poukázku. Tento útvar učiní opatření, aby bylo zajištěno další ošetření.

(4) Lékaři jsou povinni vyplňovat řádně a bez jakékoli zvláštní úplaty (tedy v mezích platů stanovených vyhláškou podle § 36, odst. 3 zákona), tiskopisy, které vojenská správa vydá k plnění úkolů vojenské nemocenské péče. Stejně jsou povinni vést lékařské záznamy o nemocných a podávat vojenské správě včas lékařská dobrá zdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala, nebo které podle platných předpisů mají být vojenské správě podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni v čekárnách svých ordinací vyvěsit vojenskou správou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro účastníky.

(5) Lékaři nesmějí obsah lékařského dobrého zdání nebo posudku určeného vojenské správě oznamovat nemocnému ani jiné třetí osobě. Svůj výrok o schopnosti ke službě je však lékař povinen oznámit účastníku.

(6) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat podle vyhlášky vydané podle § 36, odst. 3 zákona, není lékař oprávněn přijímat ani si dát slíbit pro sebe ani pro třetí osobu jakékoli příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření účastníků (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál ap. Při styku s účastníky (rodinnými příslušníky) je povinen dbát náležitého způsobu jednání a vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru nemocných k vojenské nemocenské péči a k jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

Čl.11

Všeobecná ustanovení pro účastníky a rodinné příslušníky

(1) Účastník (rodinný příslušník) má kromě případů první pomoci (čl. 3, odst. č. 4) vyhledat lékaře jen v jeho ordinačních hodinách. Před odevzdáním poukázky se přesvědčí, je-li řádně vyplněna.

(2) Nemůže-li se účastník (rodinný příslušník) pro nemoc dostavit k lékaři, může si vyžádat jeho návštěvu v bytě; kromě případů první pomoci je třeba požádat o návštěvu do 16 hodin, popřípadě do pozdějšího konce ordinačních hodin. Ve sporných případech rozhodne o nutnosti návštěvy lékař příslušného vojenského útvaru.

(3) V době mimo ordinační hodiny (v noci, v neděli, ve svátek) mohou být ordinace nebo návštěvy vyžadovány jen v případech první pomoci (čl. 3, odst. 4), není-li trvale zavedena pohotovostní služba lékařská.

(4) Nemocný zachovává zejména dále tato ustanovení:

a) řídí se pokyny lékaře, dochází k němu v určenou dobu a v náležitém stavu a podrobí se předepsaným vyšetřením (ošetřením),

b) pravdivě a úplně odpovídá na dotazy lékaře týkající se jeho zdravotního stavu a okolností souvisících s nemocí,

c) nepředstírá ani nezatajuje nemoc, případně pracovní neschopnost,

d) zachovává životosprávu podle předpisů lékaře a vyhýbá se všemu, co by mohlo být na překážku úspěšnému léčení, případně co by mohlo prodlužovati jeho pracovní neschopnost,

e) užívá léků a pomocných prostředků, předepsaných lékařem a neužívá bez jeho souhlasu jiných léků a pomocných prostředků,

f) dodržuje lékařský zákaz kouření a pití alkoholických nápojů,

g) není oprávněn seznamovat se s obsahem uzavřených zpráv, jež lékař jeho prostřednictvím podává,

h) dbá náležitého způsobu chování k lékařům (ostatním zdravotnickým činitelům).

(5) Účastník (rodinný příslušník) jest povinen lékaři oznámit:

a) předpokládá-li, že jde o nemoc z povolání,

b) byla-li příčina neschopnosti přivoděna zaviněním třetí osoby, při spáchání zločinu, při zaviněné účasti ve rvačce, nebo byla-li bezprostředním následkem opití.

(6) Zjistí-li lékař, že účastník (rodinný příslušník) nedbá povinností mu uložených, zejména, že jedná proti předpisům odstavců 1 až 4, hlásí to vojenské správě.

Mimoústavní péče o chrup

Čl.12

Ošetření chrupu a dutiny ústní

(1) Vojenská správa poskytuje účastníkům (rodinným příslušníkům) bezplatné ošetření chrupu a dutiny ústní jak v případech, kdy jde o onemocnění zubu nebo dutiny ústní, tak i v případech, kdy k ošetření chrupu je třeba provést konservační výkony.

(2) Vojenským osobám v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům přiděleným nebo bydlícím v posádkách, kde je zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium, poskytuje se ošetření chrupu a umělá náhrada chrupu zpravidla v těchto zubních odděleních a vojenských zubních ambulatoriích. Výjimky povoluje ministerstvo národní obrany. Vojenská správa může upravit poskytování této péče v těchto zubních odděleních a vojenských zubních ambulatoriích i pro účastníky z jiných posádek až do vzdálenosti 20 km, popřípadě i pro další účastníky.

(3) V případech, kdy zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium tuto péči poskytnout nemůže, dále účastníkům z jiných posádek a ostatním účastníkům vojenské nemocenské péče (rodinným příslušníkům) provádí ošetření chrupu a umělou náhradu chrupu smluvní zubní lékaři, praktičtí lékaři vykonávající zubní praxi, popřípadě dentisté (zkoušení zubní technici).

(4) Pokud k provedení péče o chrup podle dalších ustanovení je třeba předběžného povolení vojenské správy, vypracuje lékař (zubní technik) předem podrobný písemný návrh na ošetření s rozpočtem, jejž účastník (rodinný příslušník) předloží vojenské správě ke schválení. Ukáže-li se během provádění prací nutným změniti způsobu nebo rozsah původně navržených prací, předloží lékař zubní technik) nový návrh.

(5) Na vyzvání vojenské správy je účastník (rodinný příslušník) povinen podrobit se předběžné, případně též dodatečné prohlídce, kterou vykoná lékař určený vojenskou správou.

(6) Smluvní lékař provádí bez předběžného povolení vojenské správy pouze takové zuboléčebné výkony, k jejichž provedení není třeba souhlasu podle vyhlášky vydané na základě § 36 zákona. Ostatní výkony vyžadují předběžného povolení vojenské správy. Totéž platí pro zubní techniky, pokud jsou k provedení zuboléčebných výkonů oprávněni. Ve vojenských zubních ambulatoriích lze veškeré výkony provádět bez předběžného povolení.

(7) Ustanovení čl. 8 až 10 platí i tu.

Čl.13

Umělá náhrada chrupu (zubů) v jednoduchém provedení

(1) Za umělou náhradu chrupu v jednoduchém vyhovujícím provedení se považují stálé snímací protézy z kaučuku nebo z umělé pryskyřice, popřípadě z obdobného materiálu.

(2) Je-li stálá snímací protéza zhotovena v nákladnějším provedení v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu, uhradí účastník (rodinný příslušník) rozdíl v ceně proti provedení jednoduchému. Je-li taková protéza zhotovena smluvním zubním lékařem nebo technikem, uhradí vojenská správa jen náklad na jednoduché provedení, rozdíl uhradí účastník (rodinný příslušník).

(3) Nová snímací protéza se poskytuje až po uplynutí tří let.

(4) Ve zvláštních případech, vyžadujících nové protézy před uplynutím tří let, je třeba vyžádat souhlas příslušného vyššího velitelství. Ve zvláštních odůvodněných případech může příslušné vyšší velitelství povolit zhotovení a úhradu prozatímní protézy, to je snímací protézy, která se zhotovuje v krátké době po extrakci zubů, dříve než dojde k trvalé úpravě čelisti.

Čl.14

Umělá náhrada chrupu (zubů) v jiném provedení

(1) Na umělou náhradu chrupu v jiném provedení než podle čl. 13, odst. 1, poskytuje vojenská správa příspěvky podle odstavců 2 až 5.

(2) Na pevnou náhradu chrupu (plášťové a čepové korunky, můstky, fixační dlahy a inlaye) příspěvek v částce 100 Kčs za jeden zub, nestanoví-li vojenská správa v dohodě s jednotnou odborovou organisací jinou částku. Vojenská správa poskytuje také příspěvek na opravy těchto pevných náhrad chrupu podle sazeb uvedených ve vyhlášce podle § 36, odst. 3 zákona o vojenské nemocenské péči. Příspěvek vojenské správy činí nejvýše 75 % celkového nákladu.

(3) Vojenská správa může nadto povolit příspěvek až do výše sazeb stanovených v zubních odděleních vojenských nemocnic a ve vojenských zubních ambulatoriích:

a) byla-li ztráta zubů způsobena úrazem ve službě, pracovním úrazem nebo nemocí z povolání;

b) je-li poskytnutí náhrady chrupu nutné k zachování služební (pracovní) výkonnosti;

c) jde-li o pevnou náhradu předních zubů (v každé čelisti do počtu čtyř a kromě toho pilířů) u osob do 30 let;

d) v ojedinělých případech zvláštního zřetele hodných z důvodů sociálních

(4) Účastnícím a manželkám (družkám) účastníků v době 6 měsíců před porodem a 6 měsíců po porodu poskytuje vojenská správa příspěvek podle odstavce 2 až do výše 150 Kčs za jeden zub; ustanovení odstavce 3 není tím dotčeno. V zubních odděleních vojenských nemocnic a ve vojenských zubních ambulatoriích se tyto výkony provádějí bezplatně. Ustanovení odstavce 7 platí i tu.

(5) Vojenská správa uhradí smluvnímu lékaři (zkoušenému zubnímu technikovi, dentistovi) za povolené a provedené výkony plnou sazbu stanovenou vyhláškou podle § 36 zákona; poskytuje-li vojenská správa jen příspěvek podle odstavců 2 až 4, je účastník (rodinný příslušník) povinen uhradit vojenské správě rozdíl mezi plnou sazbou a příspěvkem vojenské správy.

(6) Je-li taková pevná náhrada chrupu provedena v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu, uhradí účastník (rodinný příslušník) náklad na použitý materiál.

(7) Zlato, jeho slitiny a jiné drahé kovy potřebné k provedení prothetických prací dodá zhotoviteli účastník (rodinný příslušník) nebo je zhotovitel opatří na náklad účastníka (rodinného příslušníka).

Čl.15

Výkony orthodontické

Orthodontické výkony poskytuje vojenská správa v případě nutného šetření účastníkům (rodinným příslušníkům) bezplatně; provedení takových výkonů musí však být vždy předem povoleno.

Čl.16

Zvláštní případy

Vojenským osobám z počtu mužstva a délesloužícím poddůstojníkům v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům, jejichž chrup je pro velkou ztrátu zubů nedostatečný k rozmělňování potravy, takže jejich výživa tím trpí, nebo byl-li jejich chrup poškozen úrazem ve službě, může být povoleno vysazení umělých zubů nebo trvalá zubní protéza (ve výjimečných případech podle návrhu lékaře i trvalá kovová zubní protéza) bezplatně; tyto výkony budou zpravidla prováděny v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu.

Mimoústavní pomoc v mateřství

Čl.17

Pomoc lékaře a porodní asistentky

(1) Účastnice (rodinná příslušnice) má nárok od začátku těhotenství, při porodu a v šestinedělí na vyšetření (ošetření) smluvním lékařem. Ve vysokém stupni těhotenství, při porodu a po porodu má též nárok na pomoc porodní asistentky (§ 12, odst. 1 zákona).

(2) Jestliže těhotenství, porod a šestinedělí probíhají pathologicky, posuzují se jako nemoc (čl. 2) a podmínky i způsob ošetřování se řídí předpisy o ošetřování v nemoci (čl. 3 až 11). Totéž platí i při potratu (čl. 2, odst. 2).

(3) Předpisy čl. 3 až 11 platí i při normálních (spontánních) porodech obdobně s tím, že změna lékaře během celé doby těhotenství, porodu a šestinedělí není přípustná, leč v případech, které jsou uvedeny v čl. 4, odst. 4, č. 1, písm. a) - g). Součinnost s ústavy národního zdraví (zákon č. 49/1947 Sb.) bude upravena dohodou s veřejnou zdravotní správou.

(4) Předpisy stanovené v čl. 3 až 11 pro lékaře platí obdobně i pro porodní asistentky.

Čl.18

Dětská výbava

(1) Účastnice (rodinná příslušnice) dostane po 28. týdnu těhotenství dětskou výbavu pro novorozeně, sestavenou jednotně podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. O výbavu požádán účastnice (rodinná příslušnice) a připojí potvrzení lékaře o pravděpodobném dni porodu.

(2) Při porodu dvojčat nebo více dětí se poskytuje výbava pro každé novorozené dítě zvlášť.

(3) Pokud nebude možno poskytovat dětskou výbavu, bude vojenská správa vyplácet místo ní - aniž je třeba předložit doklady o jejím zakoupení - peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada odpovídá hodnotě dětské výbavy, jejíž jmenný seznam a výčet určí ministerstvo národní obrany směrnicemi podle odstavce 1. Dokud nebude stanoveno jinak, činí peněžitá náhrada 750 Kčs.

(4) Narodí-li se dítě mrtvé, odečte se příslušná částka za dětskou výbavu (byla-li poskytnuta) z porodného. Vydá-li vojenská správa dětskou výbavu, činí příslušná částka jen skutečné výdaje vojenské správy na opatření výbavy, nejvýše však částku uvedenou v odstavci 3.

Léky a pomocné prostředky

Léky

Čl.19

Předpisování léků

(1) Vojenská správa poskytuje účastníku (rodinnému příslušníku) při mimo ústavním ošetřování v nemoci, při péči o chrup i při pomoci v mateřství na svůj účet účelné a hodnotné léky, předepsané po vyšetření zdravotního stavu ošetřujícím lékařem.

(2) Léky na účet vojenské správy předpisuje nemocnému ošetřující lékař na tiskopisech vydaných vojenskou správou; při tom rozhoduje o potřebě, druhu a množství léků podle směrnic pro účelné a hodnotné předpisování léků vydaných vojenskou správou. Předpis léků, odchylující se od těchto směrnic, podléhá schválení vojenské správy.

(3) Na účet vojenské správy nelze předpisovat přípravky uvedené ve směrnicích (odstavec 2), zejména:

a) přípravky k účelům kosmetickým a hygienickým,

b) ústní vody a zubní pasty,

c) umělá sladidla osobám starším než 1 rok,

d) stolní minerální vody,

e) ovocné šťávy,

f) vína,

g) alkoholické nápoje,

h) prostředky k zamezení těhotenství a vyhnání plodu,

ch) haemopatické přípravky,

i) dietetické a posilující přípravky osobám starším než 10 let, nebyl-li předpis předem schválen lékařem příslušného vojenského útvaru.

(4) Vojenská správa poskytuje peněžitou náhradu za krev k transfusím, použitou při ambulantním ošetřování, byla-li poskytnuta dárcem krve z povolání, nebo bylo-li použito konservované krve.

Čl.20

Vydávání léků

(1) Léky předepsané vojenským lékařem nebo smluvním lékařem vojenské správy na účet vojenské správy se vydávají bezplatně a přesně podle předpisu lékaře:

a) ve veřejných lékárnách, popřípadě v domácích lékárnách lékařů, jestliže nebyly z dodávek léků na účet vojenské správy vyloučeny;

b) ve vojenských lékárnách.

(2) Vojenská správa upraví svými předpisy a v mezích platných předpisů závazně způsob, jak mají lékárny vydávat léky a jak je mají vojenské správě účtovat.

(3) Vojenská správa není povinna hradit náklady na léky, předepsané nesmluvním lékařem, ani za léky, které nebyly předepsány lékařem, nebo které byly opatřeny jiným způsobem než podle odstavce 1.

(4) Léky předepsané v případech první pomoci a v ostatních případech uvedených v čl. 8, odst. 8, jichž předpis nesmluvní lékař označil vhodným způsobem (např. "První pomoc", "Na zálohu"), hradí vojenská správa, jen dá-li si účastník (rodinný příslušník) potvrdit lékařem příslušného vojenského útvaru dodatečně předpis těchto léků. Bude-li takto potvrzený předpis předložen lékárně do 21. dne od vydání léků, je lékárna povinna vrátit zálohu nebo zaplacenou částku a vyúčtovat léky přímo vojenské správě.

(5) Zvláštní poplatek za vydání léků v noci, v neděli nebo ve svátek hradí vojenská správa lékárnám jen tehdy, vyznačí-li lékař na předpise léků obvyklým (vhodným) způsobem, že jde o noční (nedělní, sváteční) vydání léků.

(6) Provozovatel lékárny ani smluvní lékař nesmějí požadovat od účastníka (rodinného příslušníka) jakoukoliv úplatu za vydané léky, které byly předepsány na účet vojenské správy, kromě poplatků podle odstavce 5 v těch případech, kdy nejsou splněny podmínky uvedené v odstavci 5.

(7) Zneužití předpisů léků, svémocné provádění oprav a padělání předpisů a vydávání jiného zboží než léků předepsaných, je trestné a zakládá povinnost k náhradě škody.

Therapeutické a orthopedické pomůcky (pomocné prostředky)

Čl.21

Všeobecná ustanovení

(1) Vojenská správa poskytuje nebo půjčuje bezplatně účastníkům (rodinným příslušníkům) potřebné therapeutické a orthopedické pomůcky (pomocné prostředky) za podmínek a v rozsahu podle dalších ustanovení.

(2) Potřebné pomůcky se poskytují v jednoduchém a účelném provedení. Na pomůcky v jiném provedení lze poskytnout jen příspěvek do výše nákladu, jehož by si vyžádalo jednoduché a účelné provedení. Na určitý druh (značku) léčebné pomůcky není nároku.

(3) Je-li k řádnému užívání pomůcky nebo ke zmírnění obtíží spojených s jejím užíváním třeba příslušenství pomůcky, poskytuje vojenská správa i potřebné příslušenství.

(4) Nákladnější pomůcky therapeutické a pomůcky orthopedické, u nichž je potřeba jen dočasná, popřípadě zanikne-li důvod k jich používání a kterých lze upotřebit pro jinou osobu, vojenská správa jen půjčuje.

(5) Vojenská správa neručí - vyjímajíc případy uvedené v čl. 22, odst. 3, písm. a) - za dodanou pomůcku a účastník (rodinný příslušník) jí užívá na své nebezpečí. Je povinen zacházet s ní jako s věcí svěřenou a udržovat ji na svůj náklad s péčí řádného hospodáře v dobrém stavu.

(6) V nutných případech poskytuje vojenská správa též opravy poškozených (opotřebovaných) a obnovení pomůcek zničených (ztracených). Vojenská správa může však na udržování pomůcky poskytovat přiměřený úhrnkový příspěvek. Všeobecně pro určité druhy pomůcek nebo jednotlivě pro zvláštní případy může být stanovena vojenskou správou nejkratší používací doba.

(7) Při zaviněném poškození (zničení, ztrátě) půjčené pomůcky nebo při opotřebování před uplynutím nejkratší používací doby je uživatel povinen uhradit náklady na opravu nebo obnovení pomůcky.

(8) Nárok na užívání půjčené pomůcky zaniká, pomine-li její potřeba; pomůcka může být vojenskou správou odňata, jestliže jí účastník (rodinný příslušník) neužívá.

Čl.22

Řízení při poskytování pomůcek

(1) K poskytnutí pomůcek je třeba návrhu vojenského lékaře nebo smluvního lékaře vojenské správy nebo návrhu léčebného (ošetřovacího) ústavu. U pomůcek uvedených v čl. 23, odst. 2 b) a v čl. 24 je dále třeba předběžného povolení vojenské správy, před nímž si vojenská správa může vyžádat posudek odborného lékaře (ústavu), popřípadě bandažisty. U orthopedických pomůcek (čl. 24) může si vojenská správa vyžádat též předběžný rozpočet pořizovacího nákladu.

(2) Pomůcky, které nebyly předepsány vojenským lékařem nebo smluvním lékařem vojenské správy, nemohou být poskytnuty na účet vojenské správy, leč by vojenská správa ve výjimečných případech uznala jejich nutnou potřebu a předem potvrdila předpis lékaře.

(3) Pomůcky podle odstavce 1 vydávají:

a) vojenská správa prostřednictvím svých vojenských útvarů,

b) lékárny [čl. 20, odst. 1, písm. a), b)],

c) smluvní dodavatelé.

(4) Smluvní dodavatelé a lékárny vydávají řádně předepsané, popřípadě povolené pomůcky bezplatně a účtují je vojenské správě za stanovené, popřípadě za sjednané ceny. Jednotné předpisy o účtování a úhradě účtů na pomůcky vydá vojenská správa.

(5) Vojenská správa může pomůcku sama dodat nebo objednat, popřípadě určí dodavatele. Nemůže-li vojenská správa zprostředkovat dodání pomůcky, poskytne přiměřenou náhradu za opatření povolené pomůcky.

(6) Opatřil-li si účastník (rodinný příslušník) mimo případ uvedený v odstavci 5 pomůcky svým nákladem, poskytne vojenská správa příspěvek až do výše nákladů, za které by je v jednoduchém a účelném provedení sama opatřila, jen tehdy, jestliže opatření pomůcky uzná za nezbytně nutné.

Čl.23

Therapeutické pomůcky

(1) Vojenská správa poskytuje, popřípadě půjčuje nemocnému bezplatně therapeutické pomůcky předepsané, popřípadě potvrzené vojenským lékařem nebo smluvním lékařem vojenské správy.

(2) Vojenská správa určí v předpise o vojenské nemocenské péči, které therapeutické pomůcky se poskytují

a) jen na předpis lékaře bez předchozího povolení vojenské správy,

b) na předchozí povolení vojenské správy k návrhu lékaře.

(3) Předpis o vojenské nemocenské péči bude obsahovat též předpisy o poskytování brýlí a naslouchacích přístrojů.

(4) Předpis o vojenské nemocenské péči také určí, které pomůcky budou nemocnému jen půjčeny.

Čl.24

Orthopedické pomůcky (všeobecně)

Vojenská správa poskytuje:

(1) protézy, tj. pomůcky, jež mají nahradit ztracené tělesné orgány, a to:

a) zpravidla protézy jednoduché, jež mají nahradit ztracený (deformovaný) orgán;

b) v případě potřeby pro výkon povolání protézy plastické, jež mají zakrýt tělesnou vadu;

c) protézy kombinované [podle písm. a) a b)];

d) v nutných případech mechanické protézy (s jemnou mechanikou), jejichž mechanismus je zvlášť konstruován k tomu, aby protéza vykonávala pohyb;

(2) jiné orthopedické pomůcky, jež mají odvrátit nebo zmírnit následky snížené pracovní schopnosti.

Čl.25

Protézy

(1) Protézy horních končetin lze poskytovat za předpokladu čl. 24, odst. 1, písm. a), a to zpravidla v jednom vyhotovení, není-li povoláním nebo zvláštní potřebou postiženého odůvodněno poskytnutí dvojího vyhotovení. Poskytují-li se protézy ve dvojím vyhotovení, povoluje se zpravidla jedno vyhotovení jednoduché s potřebnými nástrčky, druhé může být povoleno, je-li to odůvodněno, podle přání postiženého buď jako protéza kombinovaná (ve zvláštních případech protéza mechanická), nebo jako protéza plastická.

(2) Příslušenstvím protéz horních končetin jsou pahýlové punčošky a rukavice na protézy.

(3) Protézy horních končetin lze obnovit zpravidla nejdříve po čtyřech letech, příslušenství zpravidla po jednom roce.

(4) Protézy dolních končetin se poskytují zpravidla ve dvojím vyhotovení, přičemž se druhá protéza poskytuje, až pahýl nabude konečné podoby. Místo protézy může být poskytnuta podle osobní potřeby postiženého a podle potřeby jeho činnosti vhodná chůda.

(5) Příslušenstvím protéz dolních končetin jsou: berle nebo hole, pahýlové punčošky, pera do chodidla, gumové tahy, klíče nebo špičky podle potřeby; jako příslušenství lze poskytnout též orthopedickou vložku do boty, popřípadě orthopedickou obuv vzhledem na nezraněnou nohu, když je to nutné, aby byly zmírněny následky po zranění, nebo aby bylo zabráněno zhoršení tělesného stavu (plochá noha); ustanovení čl. 26, odst. 2 platí při poskytnutí orthopedické obuvi obdobně.

(6) Protézy dolních končetin lze obnovit zpravidla nejdříve po dvou letech; příslušenství zpravidla po jednom roce, orthopedickou obuv podle čl. 26, odst. 3.

(7) Oční protézy (umělé oči) se poskytují při ztrátě oka.

(8) Paruka se poskytuje ženám, které pozbyly vlasů, jestliže ztráta vlasů má nebo může mít nepříznivý vliv na výkon povolání.

Čl.26

Jiné orthopedické pomůcky

(1) Orthopedická obuv se poskytuje poprvé zpravidla ve dvojím vyhotovení (po dobu přídělového hospodaření s obuví jen v jednom vyhotovení) po vyzkoušení obuv;

a) při zkrácení nohy aspoň o 3 cm,

b) při ztrátě prstů a části chodidla (obyčejně se sandálovou výplní),

c) při znetvoření chodidel (koňská noha, vydutá noha, hákovitá noha),

d) při deformitách, které vyžadují podpěrných (dlážkových nebo objímkových) přístrojů,

e) u zvláště citlivých, neohebných, zkřivených plochých nohou (se zpracovanou vložkou),

f) při ochrnutí nervstva nohy, zvláště nervu lýtkového.

(2) Při poskytnutí orthopedické obuvi připlácí účastník (rodinný příslušník) částku, kterou by byl povinen zaplatit za normální obuv, a to 300 Kčs u osob starších než čtrnáct let, u osob mladších 150 Kčs za každý pár, kdyby vojenská správa nestanovila jinou částku; vyšší částku může však stanovit jen se souhlasem nejvyššího úřadu cenového.

(3) Orthopedická obuv se obnovuje v případě potřeby zpravidla nejdříve po 18 měsících.

(4) Podpěrné přístroje pro horní nebo dolní končetiny se poskytují k nápravě nebo k zabránění následků tělesných vad. O jejich obnovení, o příslušenství a o jeho obnově platí obdobně předpisy uvedené v čl. 25.

(5) Přímidla (korsety) se poskytují při zranění nebo vadách páteře. Obnovují se zpravidla nejdříve po čtyřech letech.

(6) Vozíky s příslušenstvím se půjčují při oboustranné ztrátě nebo ochrnutí dolních končetin, a to buď jako vozíky pro nemocné (nemůže-li uživatel sám vozíkem pohybovat), nebo jako mechanické vozíky s pákovým převodem (je-li schopen užívat paží k pohybování vozíkem). Jich půjčením není uživatel vyloučen z poskytnutí jiných pomůcek pro náhradu dolních končetin, umožňují-li mu pohybovat se mimo vozík.

(7) Půjčený vozík s ručním pohonem může si uživatel se souhlasem vojenské správy opatřit na svůj náklad a bez poškození vozíku motorovým pohonem (do obsahu válce 125 cm3 a rychlosti 6 km/hod.), je-li schopen vozík řídit. Pohonné hmoty vojenská správa nehradí.

(8) Biomechanické přístroje se půjčují při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů dětí po odborném lékařském vyšetření.

(9) Mimořádné pomůcky mohou být ve zvláštních případech poskytnuty vzhledem k tělesnému stavu a sociálnímu postavení uživatele.

Ústavní ošetřování

Čl.27

Ústavní ošetřování v nemoci

(1) Ústavní ošetřování v nemoci (§ 8 zákona) se poskytuje místo ošetřování mimoústavního a v jeho rozsahu, je-li toho třeba, tj. nelze-li účastníku (rodinnému příslušníku) poskytnout mimoústavním ošetřením péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné= ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

(2) Vojenské osoby v činné službě, žáky vojenských škol, vojenské elévy a učně a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách je třeba odevzdat při onemocnění (zranění) vyžadujícím ústavního ošetřování zásadně vždy do nejbližší vojenské nemocnice. Není-li tato nemocnice tak vybavena, že může poskytnout ošetření odpovídající ustanovení § 7, dost. 1, druhé věty zákona, odevzdá nemocného do jiné vhodné vojenské nemocnice, zařízené pro takový případ onemocnění. Jen v nezbytných případech (nebezpečí v prodlení, infekční choroby, nebo speciální léčení) mohou být tyto osoby odevzdány do nejbližšího vhodného občanského léčebného nebo ošetřovacího ústavu.

(3) Ostatní účastníci (rodinní příslušníci) budou při onemocnění léčeni buď v nejbližším vhodném občanském léčebném (ošetřovacím) ústavě nebo ve vojenské nemocnici, je-li v ní dostatek volných míst. Vojenská správa může účastníka (rodinného příslušníka) poukázat k ošetřování též do jiných vhodných léčebných (ošetřovacích) ústavů. Za nejbližší vhodnou nemocnici s pokládá ta nemocnice, která je dopravně nejbližší místu, kde se nemocný zdržuje v době potřeby jeho umístění v nemocnici a která jest tak vybavena, že může poskytnout ošetření, odpovídající ustanovení § 7, odst. 1, věty druhé zákona.

(4) Přemístění do jiného ústavu vyžaduje souhlas vojenské správy. Jde-li o onemocnění tuberkulosou nebo o nebezpečí v prodlení, není třeba předchozího souhlasu vojenské správy; ústav je však povinen oznámit přemístění do 3 dnů příslušnému vojenskému útvaru nemocného.

(5) Vojenská správa poskytuje též ošetřování v rehabilitačních ústavech.

(6) Je-li ve veřejném ústavu pro péči o zdraví kojenců umístěna matka s kojencem, ať již pro nemoc svou nebo kojence, hradí vojenská správa ošetřovací náklady za oba.

Čl.28

Ústavní ošetřování při porodu

(1) Účastnice (rodinná příslušnice) má nárok na poukázání do veřejné porodnice, nemocnice nebo do obdobného veřejného ústavu k slehnutí, i když nejde o chorobný (pathologický) porod (čl. 17, odst. 2).

(2) Do uvedených ústavů se přijímají těhotné účastnice (rodinné příslušnice) na doporučení lékaře, poradny, porodní asistentky nebo z vlastního podnětu. Vojenská správa vydá poukaz i dodatečně.

(3) Jinak platí ustanovení čl. 27 obdobně.

Čl.29

Předpoklady ústavního ošetřování

(1) Účastníku (rodinnému příslušníku) může vojenská správa uložit (§ 10, dost. 2 zákona), aby nastoupil ústavní ošetřování:

a) v naléhavých případech,

b) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,

c) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty mimo léčebný ústav,

d) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,

e) jednal-li nemocný proti předpisům o chování nemocných a dozoru na ně nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,

f) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,

g) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může být provedeno toliko v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena neschopnost k výkonu služby (pracovní neschopnost).

(2) K nastoupení ústavního ošetřování je zásadně třeba:

a) návrhu lékaře příslušného vojenského útvaru nebo smluvního lékaře; v případech první pomoci (čl. 3, odstavec 4) není návrhu lékaře třeba;

b) písemného poukazu vydaného příslušným vojenským útvarem nebo smluvním lékařem; předchozího poukazu není třeba, hrozí-li nebezpečí v prodlení, jde-li o vážnější onemocnění v noci, o ohrožení života, nebo jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí podle zákona č. 60/1948 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi, nebo jde-li o onemocnění tuberkulosou podle zákona č. 61/1948 Sb., o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose,

c) souhlasu nemocného (u osob mladších než 18 let jejich zákonného zástupce) kromě případů uvedených v odstavci 1;

d) u vojenských osob z počtu mužstva, žáků vojenských škol, vojenských elévů a učňů při odeslání do vojenských léčebných ústavů "Zprávy lékaře vojenského útvaru" - při odeslání do občanského léčebného ústavu "Poukázky k ústavnímu léčení"; u ostatních účastníků vojenské nemocenské péče (rodinných příslušníků) "Poukázky k ústavnímu léčení". Nebylo-li možno písemný poukaz odevzdat při přijetí do léčení, je třeba jej vyžádat a odevzdat dodatečně nejpozději do 8 dnů.

(3) Účastník (rodinný příslušník) zachovává během ústavního ošetřování domácí řád ústavu pod následky v něm uvedenými a nepřerušuje o své újmě předčasně ústavní ošetřování.

Poskytování ústavního ošetřování a úhrada nákladů

Čl.30

(1) Vojenská správa poskytuje účastníkům (rodinným příslušníkům) ústavní ošetřování na svůj náklad (§ 8 zákona).

(2) Na ošetřovaných osobách ani na osobách povinných k jejich výživě nesmějí být nikým požadovány jakékoli honoráře ani příplatky (např. za roentgen, elektrokardiogram, operace, asistenci, narkosu, mimořádné výkony, použití sálu, léčiva, obvazový materiál, krev pro transfusi, penicilin, streptomycin, stravu, nápoje, obsluhu aj.).

(3) Byla-li ve smyslu § 22, odst. 3 zákona č. 60/1948 Sb., z úředního příkazu isolována v nemocnici nebo v jiném vhodném ústavu osoba, která

a) onemocněla nebo je podezřelá z onemocnění na nemoc uvedenou v § 1, odst. 1, písm. A), č. 1 - 7, 14, 22 a 23 citovaného zákona (tj. asijská cholera, malomocenství, mor, neštovice, papouščí nemoc, skvrnivka a jiné snadno přenosné rickettiosy, žlutá zimnice, paratyf a ostatní onemocnění vyvolaná salmonellami, přenosná úplavice), nebo

b) je podezřelá z jakékoliv nákazy přenosnou nemocí podle citovaného zákona anebo z vyměšování choroboplodných zárodků,

nehradí vojenská správa náklady na ústavní ošetřování s tím spojené. Tyto náklady uhradí státní zdravotní správa podle citovaného zákona.

Zvláštní léčebná péče

Čl.31

Způsob poskytování zvláštní léčebné péče

(1) Zvláštní léčebnou péčí ústavní podle § 9, odst. 1 a 2 zákona, se rozumí speciální ošetřování za podmínek dále uvedených:

a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, vybavených k speciálnímu léčení určitých skupin chorob, zejména:

euberkulosy,

nemocí krevních,

nemocí z porušené výměny látkové,

nemocí soustavy vnitřně sekretorické,

nemocí nervových a duševních,

nemocí dýchadel,

nemocí cirkulačního ústroje,

nemocí zažívadel,

nemocí ústrojů močových,

nemocí pohybové soustavy (reuma, dna atd.),

nemocí ženských pohlavních ústrojů,

nemocí kožních,

nemocí očních,

nemocí ústroje sluchového,

nemocí z povolání,

následků úrazů,

b) v ozdravovnách, tj. v odborných léčebných ústavech se stálým lékařským dohledem a pravidelnými prohlídkami (nejméně jednou týdně), jež jsou po stránce klimatické příznivě položeny a po stránce technické, personální i hygienické vybaveny tak, aby mohlo být účelu ozdravenské péče dosaženo,

c) v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, popřípadě s léčebnými činiteli klimatickými.

(2) Ministerstvo národní obrany vyhlašuje, mění a doplňuje seznam léčebných ústavů (sanatorií, ozdravoven aj.) a lázní zpravidla v tuzemsku zřízených, v nichž se poskytuje zvláštní léčebná péče.

(3) Zvláštní léčebná péče se poskytuje podle zásad stanovených tímto řádem za podmínek dále uvedených:

a) osobám, které splňují podmínky § 7 zákona, místo ošetřování podle §§ 7 a 8 zákona;

b) osobám, které nesplňují podmínky § 7 zákona (zejména nejde-li o nemoc ve smyslu čl. 2), za tím účelem, aby se odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu vojenské služby (práce), nebo trvale chorobný stav snižující schopnost k výkonu vojenské služby (pracovní schopnost) (§ 9, odst. 2, věta prvního zákona);

c) k odloučení nemocného a zamezení tím ohrožení nemocného nebo osoby v jeho okolí (§ 9, odst. 2, věta druhá zákona).

Čl.32

Podmínky pro poskytování zvláštní léčebné péče

(1) Účastník (rodinný příslušník) má nárok na poskytnutí zvláštní léčebné péče v případech uvedených v § 9, odst. 1 zákona, je-li u něho dána výlučná (absolutní) indikace pro tuto péči (odstavec 4). Výlučnou indikací se rozumí stav těžce postihující nebo ohrožující nemocného, při němž lázeňská, sanatorní nebo ozdravenská péče, popřípadě zvláštní léčebná péče v jiných léčebných ústavech je podle zásad lékařské vědy nejvhodnější methodou pro danou chorobu (její dané stadium) a při němž lze jen od této péče očekávat buď podstatné objektivní zlepšení výkonnosti nebo zabránění (podstatné oddálení) ztráty pracovní schopnosti, popřípadě invalidity.

(2) V ostatních případech lékařsky odůvodněných návrhů, to jest v případech indikace relativní, může být zvláštní léčebná péče poskytnuta, jen jsou-li pro to volné finanční prostředky. Při tom se přihlíží zejména:

a) k naléhavosti indikace,

b) k významu, jejž má mít tato péče vzhledem k povolání (činnosti) žadatele,

c) k tomu, zda byly vyčerpány všechny dosažitelné léčebné prostředky, které mohou zdravotní stav zlepšit (zejména odborné ošetřování), a zda byla provedena nutná ošetření (například sanace chrupu nebo vynětí mandlí při reumatismu),

d) k tomu, zda jsou v příslušných ústavech volná lůžka,

e) k sociálním poměrům žadatele.

(3) Nemocný nemá nárok na ošetřování v určitém ústavu (lázních), ani v určité době (§ 23, odst. 1 zákona).

(4) Pro navrhování a povolování zvláštní léčebné péče jsou rozhodující toliko lékařské indikace nemocí pro jednotlivé ústavy (lázně), jejichž seznam (popřípadě spolu se stupněm naléhavosti a s výpočtem kontraindikací) vyhlašuje, mění a doplňuje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a sociální péče.

Čl.33

Navrhování a povolování zvláštní léčebné péče

(1) Poskytnutí zvláštní léčebné péče navrhuje toliko lékař příslušného vojenského útvaru, smluvní nebo ústavní lékař. V případech, které jsou vypočteny v čl. 29, odst. 1, může vojenská správa účastníku (rodinnému příslušníku) uložit, aby se podrobil zvláštní léčebné péči.

(2) Lékař vyplní po řádném vyšetření přesně a úplně návrh na poskytnutí zvláštní léčebné péče na příslušném tiskopise a předloží jej ministerstvu národní obrany. Navrhující lékař zařídí, aby před nastoupením této péče byla provedena potřebná ošetření, která jsou ve smyslu čl. 32, odst. 2, předpokladem jejího úspěchu.

(3) V řízení k povolení zvláštní léčebné péče platí ustanovení čl. 10 a 11.

(4) Ministerstvo národní obrany (odstavec 5) přezkoumá lékařský návrh na poskytnutí zvláštní léčebné péče, popřípadě dá provést nutná odborná vyšetření a ošetření. Při návrhu na poskytnutí zvláštní léčebné péče pro nemocné tuberkulosou vyžádá si podle možnosti posudek odborného lékaře pro choroby plicní a tuberkulosu. Nemocný je povinen podrobit se lékařské prohlídce a případnému zvláštnímu vyšetření nebo ošetření, které mu bude uloženo.

(5) Zvláštní léčebnou péči povoluje ministerstvo národní obrany.

(6) Při rozhodování o nároku posoudí ministerstvo národní obrany všechny okolnosti případu a podmínky pro poskytnutí péče z hlediska čl. 32, odst. 1 až 4 a dbá, aby zvláštní léčebná péče byla v rozsahu těchto ustanovení zajištěna především těm nemocným, u nichž se podle souhrnu rozhodujících důvodů jeví vyšší naléhavost této péče. Návrhy na poskytnutí zvláštní léčebné péče proto,a by byl nemocný odloučen od osob, které svou chorobou ohrožuje, nebo jimiž je nemocný ohrožován, vyřizují se neprodleně v přednostním pořadí (§ 9, odst. 2, věta 2 zákona).

(7) Ve výměru, jímž povolí ministerstvo národní obrany zvláštní léčebnou péči, uvede dobu, po jakou tato péče bude poskytována, ústav (lázně), v němž má nemocný nastoupiti, a výši úhrady s případnými bližšími podmínkami.

(8) O dni nástupu zvláštní léčebné péče rozhoduje - a to podle naléhavosti případu-

a) ve vojenských léčebných ústavech (lázních) ministerstvo národní obrany,

b) v občanských léčebných ústavech (lázních) léčebný ústav (lázně).

Předpis čl. 27, odst. 4, platí obdobně.

(9) Účastník (rodinný příslušník) je povinen nastoupit přesně podle pozvání, jinak ručí za škodu vojenské správě tím vzniklou.

(10) Účastník (rodinný příslušník) zachovává při pobytu v ústavě (lázních) předpisy ústavního (lázeňského) řádu pod následky v něm uvedenými.

(11) Po skončení zvláštní léčebné péče se nemocný hlásí u ošetřujícího lékaře do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostavit k lékaři, zpraví o tom lékaře v téže lhůtě.

(12) Zvláštní léčebná péče pro tutéž chorobu nemůže zpravidla být opakována v témže roce.

(13) Opakování zvláštní léčebné péče v dalších letech, hlavně při nemocech s výlučnou indikací, je přípustné za podmínek uvedených v čl. 32, jestliže změna stavu choroby neznamená změnu indikace a jestliže předchozí léčení mělo objektivní výsledek.

(14) Podrobnosti upraví vojenská správa v předpise o vojenské nemocenské péči.

Čl.34

Úhrada nákladů na zvláštní léčebnou péči

(1) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče pro výlučnou indikaci, uhradí vojenská správa plně ošetřovací sazbu.

(2) Při povolení zvláštní léčebné péče v ostatních případech (při indikaci relativní) může vojenská správa stanovit podmínku, že nemocný uhradí ze svého část ošetřovací sazby (odstavec 4).

(3) Částečná úhrada se nepožaduje:

a) jde-li o účastníka, který má alespoň 3 nezaopatřené děti [§ 2, odst. 1, písm. c), d), e), odst. 2, písm. b) zákona], nebo jde-li o rodinného příslušníka takového pojištěnce, nebo

b) nedosahuje-li hrubý měsíční příjem členů rodiny žijících ve společné domácnosti 6000 Kčs, u bezdětných 4000 Kčs, nebo

c) jde-li o účastníka pracujícího na služebním místě zdravotně mimořádně ohroženém nebo z hlediska státního hospodářství obzvláště významném.

(4) Příspěvek účastníka (rodinného příslušníka) podle odstavce 2, nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, může činiti nejvýše:

a) jednu třetinu ošetřovací sazby, jde-li o účastníka, který má dva nebo více rodinných příslušníků (§ 3 zákona), nebo o rodinného příslušníka takového účastníka;

b) dvě třetiny ošetřovací sazby, jde-li o účastníka, který má jen jednoho nebo nemá žádného rodinného příslušníka (§ 3 zákona) nebo o rodinného příslušníka takového účastníka.

(5) Hradí-li vojenská správa plně ošetřovací sazbu, hradí též lázeňskou taxu. V ostatních případech ji hradí účastník (rodinný příslušník).

(6) Nastoupil-li léčení účastník (rodinný příslušník), aniž vyčkal povolovacího výměru nebo předvolání, hradí si náklady ze svého. Vojenská správa není povinna poskytnouti mu jakoukoliv náhradu,a to ani do výše, kterou by jinak na léčení přispívala.

Čl.35

Ambulantní léčební v lázních (léčebných ústavech)

Účastníkům (rodinným příslušníkům), kteří bydlí nebo pracují v lázeňském místě (v místě léčebného ústavu) nebo v jejich blízkém okolí, může být povoleno ambulantní léčení v lázních (léčebném ústavě), je-li zde indikace pro poskytnutí zvláštní léčebné péče a nevyžaduje-li stav nemoci ústavního ošetřování. Takové ambulantní léčení se posuzuje jako odborné ošetřování podle čl. 6 nebo 7.

Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách

Čl.36

(1) Vojenská správa poskytuje účastníkům (rodinným příslušníkům) pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách (§ 1 zákona) jako při ošetřování v nemoci v rozsahu ustanovení §§ 7 - 9 zákona, má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon povolání postiženého, na činnost přiměřenou dosavadnímu povolání, na činnost odpovídající schopnostem, školení a výcviku postiženého. U manželek, družek, sester nebo dcer účastníků, vedoucích domácnost, klade se vedení domácnosti na roveň povolání. U dětí (pastorků, osvojenců, schovanců, sourozenců a vnuků) je rozhodující budoucí přiměřené povolání (vedení domácnosti). Ve sporných případech se přihlíží k posudkům úřadu ochrany práce, popřípadě poraden pro volbu povolání a psychotechnických ústavů.

(2) U rodinných příslušníků [§ 2, odst. 2, písm. a) zákona] platí ustanovení odstavce 1, první věty obdobně.

(3) Tuto pomoc poskytuje vojenská správa též přímo, jako součást léčení v souvislosti s ošetřením v nemoci (po úraze), hrozí-li zmrzačení nebo zohyždění.

(4) Potřebné plastické operace jsou poskytovány jen v případech, kdy jsou splněny podmínky předchozích ustanovení, nikoli však k odstranění prostých vad kosmetických.

(5) V případech zvláštního zřetele hodných může být poskytnuta plně nebo částečně pomoc podle odstavců 1 až 4, i když nejsou splněny podmínky v nich uvedené, s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého.

(6) Potřebné pomocné prostředky poskytuje vojenská správa v rozsahu a za podmínek uvedených v čl. 21 až 26.

(7) Pomoc podle předchozích ustanovení se poskytuje na žádost postiženého, doloženou návrhem ošetřujícího lékaře nebo léčebného ústavu. Při jejím poskytování platí ustanovení čl. 3 až 35.

Pomoc proti neplodnosti

Čl.37

(1) Při podezření na neplodnost při manželském soužití (soužití druha a družky) mají účastníci (rodinní příslušníci) nárok na zjištění příčiny neplodnosti, popřípadě na její léčení.

(2) Oba manželé (druh a družka) jsou povinni se podrobit potřebnému vyšetření, přičemž muž má být vyšetřen napřed.

(3) Zjistí-li se lékařským vyšetřením, že je naděje na vyléčení neplodnosti, poskytuje se ošetření v rozsahu ustanovení čl. 3 až 35.

(4) Ukáže-li se, že léčení neplodnosti dosažitelnými léčebnými prostředky je beznadějné, nelze je na účet vojenské správy prodlužovat.

(5) Pomoc podle odstavce 1 povoluje vojenská správa na žádost postiženého, doloženou návrhem ošetřujícího lékaře nebo léčebného ústavu.

Výpomoc v rodině

Čl.38

(1) Vojenská správa může poskytnout za předpokladů dále uvedených výpomoc v rodině, aby bylo zajištěno zastupování účastnice (rodinné příslušnice) ve vedení domácnosti v nemoci nebo v mateřství.

(2) Výpomoc v rodině lze poskytnouti:

a) je-li účastnice (rodinná příslušnice) v ústavním ošetřování (§ 8 zákona) déle než 14 dní, nebo je-li z příkazu lékaře po tutéž dobu upoutána na lůžko; ústavnímu ošetřování klade se na roveň zvláštní léčebná péče (§ 9 zákona) pro tuberkulosu a jiné případy výlučných indikací;

b) jestliže před tím sama obstarávala svoji domácnost nebo domácnost účastníka;

c) jestliže pečovala alespoň o jedno dítě, které je oprávněným rodinným příslušníkem podle § 2, odst. 1, písm. c) až e) zákona.

(3) Výpomoc v rodině nelze poskytnouti:

a) lze-li vzhledem k sociálním poměrům spravedlivě požadovat, aby si účastnice (rodinná příslušnice) sama opatřila náhradu; tento předpoklad se pokládá za splněný vždy, přesahuje-li příjem členů rodiny žijících ve společné domácnosti 150 % existenčního minima (zákon č. 47/1947 Sb.). Ostatní případy posuzuje vojenská správa individuálně;

b) lze-li spravedlivě požadovat, aby výpomoc v rodině byla obstarána osobami příbuznými nebo jinou bezplatnou výpomocí;

c) byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činná trvalá výpomocná síla, zejména pomocnice v domácnosti nebo denní posluha, obstarávající podstatnou část prací v domácnosti.

(4) Žádost o přiznání výpomoci v rodině podává oprávněná osoba a připojí k ní potvrzení o okolnostech uvedených v odst. 2. K žádosti musí býti přiloženo i potvrzení ošetřujícího lékaře, od kterého dne a po jakou dobu jest účastnice (rodinná příslušnice) upoutána na lůžko; jde-li o ústavní ošetřování, vydává toto potvrzení léčebný ústav.

(5) Při zániku předpokladů pro poskytování výpomoci, nebo nastaly-li okolnosti vylučující poskytování výpomoci, je účastnice (rodinná příslušnice) povinna oznámit ihned tuto okolnost. Ošetřující lékař je povinen neprodleně oznámit příslušnému vojenskému útvaru, jakmile nemocné dovolí opustit lůžko.

(6) Byla-li výpomoc v rodině přiznána, poskytuje jí vojenská správa od patnáctého dne po tom, kdy nastala rozhodná skutečnost, a to nejdéle po 365 dní. Při novém onemocnění lze poskytnouti výpomoc znovu, přičemž vojenská správa přihlíží k povaze choroby nebo k sociálním potřebám a individuálním okolnostem případu.

(7) Osoba, která provádí výpomoc v rodině, řídí se pokyny vojenské správy; tuto výpomoc provádí zpravidla pro několik rodin současně.

(8) Při poskytování výpomoci v rodině může vojenská správa použít součinnosti sociálních, dobročinných a podobných institucí.

C. Dávky peněžité

Společná ustanovení

Čl.39

Uplatnění nároku

(1) Vojenská správa poskytuje peněžité dávky (čl. 1, odst. 1, písm. B) za podmínek uvedených v zákona (§§ 16 až 19) a v tomto nemocenském řádu.

(2) Peněžité dávky se poskytují zpravidla na základě poukazu na příslušné dávky; nárok se uplatňuje způsobem uvedeným v § 43 a násl. zákona a v dalších ustanoveních nemocenského řádu.

(3) Je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, podrobí se žadatel předepsaným lékařským vyšetřením (§ 43, odst. 3 zákona).

(4) Účastník (rodinný příslušník) opatří potřebná potvrzení, popřípadě doklady předepsané pro jednotlivé dávky. Od vyžadování předepsaných dokladů (potvrzení) lze upustit, je-li podmínka nároku prokázána jiným hodnověrným způsobem.

(5) Lékař a jiní činitelé podávají po osobním vyšetření návrhy (předpisy) na dávky podle zákona a nemocenského řádu, popřípadě vydávají potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost i úplnost svých údajů a jsou povinni nahradit škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékaři vydávají, musí opatřit svým razítkem a podpisem.

(6) Jakékoli zneužití poukazů, potvrzení a dokladů, padělání jich a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároku na peněžité dávky, lze stíhat a zakládají povinnost vrácení dávek. Vojenská správa může závadné poukazy odmítnout jako neplatné. Za závadné se pokládají též poukazy, v nichž bylo škrtáno, škrábáno nebo přepisováno, a poukazy nečitelně nebo neúplně vyplněné, popřípadě poškozené.

Čl.40

Výplata dávek

(1) Peněžité dávky se vyplácejí poštou nebo hotově. Vyplácí-li vojenská správa dávku hotově, vyplatí ji zásadně doručiteli poukazu, popřípadě dokladu. Tato osoba se pokládá za zmocněnou k jejímu přijetí; zneužití poukazu jde na vrub účastníka (rodinného příslušníka).

(2) Opakující se peněžité dávky se vyplácejí v obdobích nejvýše 16 dnů, popřípadě na žádost oprávněné osoby i týdně pozadu (§ 28 zákona). Při skončení nároku vyplatí se poslední splátka dávky i za kratší dobu. Promlčení se řídí ustanovením § 27 zákona.

(3) Opakující se peněžité dávky se při výplatě zaokrouhlují na celé koruny dolů.

Peněžité dávky v mateřství

Čl.41

Porodné

(1) Nárok na porodné (§ 16, odst. 1 zákona) prokazuje účastnice (rodinná příslušnice) úředním výpisem z matriky narozených, popřípadě předložením křestního (rodného) listu k nahlédnutí. O porodu mrtvého dítěte se předloží potvrzení úředního ohledače.

(2) Porodné se neposkytuje při potratu (čl. 2, odst. 3).

Čl.42

Peněžitá pomoc v mateřství

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje jen účastnicím, které jsou vojenskými osobami v činné službě, a to jen v době, kdy nedostávají služební platy (služební náležitosti), nejdříve v době 9 týdnů před porodem a nejvýše za dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu. Částka peněžité pomoci v mateřství se rovná nemocenskému, které by podle zákona o národním pojištění a čl. 51 léčebného řádu Ústřední národní pojišťovny příslušelo za tuto dobu stejně placené zaměstnankyni.

(2) Nárok se uplatňuje u příslušného vojenského útvaru žádostí, doloženou posudkem lékaře, kterého dne lze přibližně očekávat porod a potvrzením příslušného vojenského útvaru, že účastnice nedostává své pravidelné služební platy (služební náležitosti).

(3) Tato pomoc se poskytuje i v době ošetřování v porodnici nebo v jiném léčebném ústavě.

(4) Splátky peněžité pomoci v mateřství se vyplácejí pozadu v obdobích nejvýše 16 dní; potvrzení uvedené v odstavci 2 dá si účastnice alespoň jednou měsíčně ověřit ošetřujícím lékařem nebo poradnou.

Zvláštní výpomoc při sociálních chorobách

Čl.43

(1) Účastníkům (rodinným příslušníkům) postiženým některou sociální chorobou může vojenská správa poskytnouti jednorázovou nebo opakující se peněžitou výpomoc, jestliže nepříznivé hmotné poměry postižené osoby nebo osob povinných podle zákona je živit, brání úspěšnému jejich léčení, nebo znemožňují řádnou jejich výživu, nebo výživu osob odkázaných na ně svou výživou.

(2) Za sociální chorobu se považuje tuberkulosa, popřípadě i jiné choroby, které budou uvedeny ve vyhlášce ministerstva národní obrany.

(3) O poskytnutí této výpomoci a o její výši rozhoduje vojenská správa podle okolností v každém jednotlivém případě zvlášť. Při tom třeba přihlížet ke zdravotním a hmotným poměrům nemocného a jeho rodiny.

(4) Podrobnosti stanoví předpis o vojenské nemocenské péči.

Náhrada za výpomoc v rodině

Čl.44

(1) Nemůže-li vojenská správa zajistit výpomoc v rodině podle ustanovení čl. 38, může být místo ní vyplácena peněžitá náhrada 30 Kčs denně, popřípadě se zvýšením podle § 18, odst. 2 zákona za tím účelem, aby si účastnice (rodinná příslušnice) mohla opatřit výpomocnou sílu, která za úplatu bude vypomáhat v rodině. Jinak platí podmínky čl. 38.

(2) Jednotlivé splátky této náhrady se vyplácejí pozadu v obdobích nejvýše 16 dnů. Pro každou výplatu je třeba potvrzení ošetřujícího lékaře, že nemocná je upoutána na lůžko; je-li v ústavním léčení, je třeba potvrzení ústavu.

(3) Náhrada se poskytuje nejdříve od patnáctého dne po tom, kdy nastala rozhodná skutečnost, nebo od pozdějšího dne, kdy byl nárok uplatněn. Byly-li podmínky nároku splněny již dříve, než byl nárok uplatněn, lze vyplatiti náhradu nejdéle za dobu 14 dnů před uplatněním.

(4) Bude-li zjištěno, že některá podmínka nároku zanikla, zastaví se výplata této náhrady.

Pohřebné

Čl.45

(1) Pozůstalí, kteří uplatňují nárok na pohřebné, jsou povinni předložit příslušnému vojenskému útvaru mimo doklad o úmrtí (úmrtní list) též doklady (účty) o tom, že pohřeb vypravili a prohlášení o svém příbuzenském poměru k zemřelému.

(2) Pohřebné po účastnících vojenské nemocenské péče mohou pozůstalí požadovat v tomto pořadí: manželka (manžel), družka (druh), děti, rodiče, děd, bába, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha.

(3) Uplatní-li pozůstalí požadavek, aby tělesné pozůstatky vojenských osob zemřelých v činné službě, jakož i žáků vojenských škol, vojenských učňů a elévů byly převezeny z místa posádky (úmrtí) do místa rodinného hrobu, uhradí příslušný vojenský útvar tyto výdaje:

a) dopravné po dráze podle nákladního listu z místa úmrtí do místa pohřbu (kremace);

b) poplatky spojené s převozem (letování kovové vložky, převoz do márnice, prosektury nebo na dráhu, dávky za úřední výkon lékaře a za povolení převozu) podle účtů nebo dokladů, nejvýše však 1000 Kčs. Mimo to poskytne vojenský útvar na náklad na kovovou vložku do rakve částku 500 Kčs, jakož i příspěvek na náklady na dřevěnou rakev podle účtu, nejvýše však 500 Kčs. Jiné výdaje a poplatky s převozem spojené vojenská správa nehradí. Doklady o výdajích jsou povinni předložit pozůstalí, kteří nárok uplatňují.

(4) Pozůstalým po účastnících vojenské nemocenské péče uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 až 6 zákona náleží pohřebné v částce 5000 Kčs.

(5) Vypraví-li pohřeb jiná osoba fysická nebo právnická než pozůstalí uvedení v odstavci 2, je rovněž povinna při uplatnění nároku na pohřebné předložit příslušnému vojenskému útvaru doklad o úmrtí a doklad o tom, že pohřeb vypravila. Pohřebné v těchto případech se vyplatí jen do výše skutečných nákladů, nejvýše však v částce 2500 Kčs. Na úhradu nákladů za převoz ostatků v těchto případech není nároku. Činí-li skutečné náklady na vypravení pohřbu v těchto případech méně než 2500 Kčs, vyplatí se rozdíl mezi skutečným nákladem a částkou 2500 Kčs pozůstalým v pořadí uvedeném v odstavci 2, jestliže žili se zemřelým v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.

(6) Při úmrtí rodinného příslušníka (§ 1, odst. 2 zákona) má nárok na pohřebné účastník, který vypravil pohřeb. Při uplatnění nároku je účastník povinen předložit doklad o úmrtí a doklad, popřípadě prohlášení, že pohřeb vypravil. Byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší než dvě léta, poskytuje se pohřebné v částce 500 Kčs, byl-li mladší než čtrnáct let, v částce 1000 Kčs, jinak v částce 1300 Kčs; šlo-li o zemřelou manželku nebo družku, činí pohřebné 1500 Kčs (§ 19, odst. 8 zákona).

(7) Jestliže pozůstalí vojenské osoby v činné službě, nebo žáka vojenské školy, vojenského učně nebo eléva nežádají o převoz ostatků podle odstavce 3, uhradí příslušný vojenský útvar nemajetným manželkám (manželům), družkám (druhům), dětem a rodičům zemřelého jízdné nejnižší třídy hromadného dopravního prostředku z místa jejich bydliště do místa pohřbu (posádky) a zpět. Nemajetnost třeba prokázat potvrzením místního národního výboru.

Náhrada za dopravu nemocných

Čl.46

Všeobecná ustanovení

(1) Vojenská správa poskytne za podmínek dále stanovených účastníkům (rodinným příslušníkům) po předložení dokladu náhradu dopravních výdajů (§ 25 zákona) osobním vlakem nebo jiným hromadným dopravním prostředkem podle nejnižší třídy - u důstojníků ve stejnokroji druhé vozové třídy - s vyloučením zařízení, sloužících místní dopravě, jestliže:

a) zdravotní stav znemožňuje nemocnému chůzi, nebo

b) podle lékařského podniku by chůze měla za následek zhoršení zdravotního stavu, nebo

c) použití dopravního prostředku je odůvodněno vzdáleností.

Jestliže nemocný má nárok na zlevněné jízdné, vyplácí vojenská správa náhradu jen do výše tohoto zlevněného jízdného.

(2) Vojenská správa hradí zpravidla náhradu jízdného rychlíkem na vzdálenost delší než 150 km; pod tuto vzdálenost jen tehdy, jestliže jízdné rychlíkem umožní nemocnému, aby se dostavil na určené místo v týž den, anebo aby se téhož dne vrátil. Při použití letadla rozhodne vojenská správa o výši náhrady podle okolnosti případu.

(3) Náhradu za převoz autem nebo jiným zvláštním dopravním prostředkem poskytne vojenská správa podle úředně schválených sazeb v odůvodněných nutných případech. Za takové případy se pokládají převozy, které byly vojenskou správou nebo lékařem ústavu nařízeny, popřípadě, jde-li o první pomoc (čl. 3, odst. 4), lékařem dodatečně potvrzeny, poněvadž stav nemocného nebo dopravní poměry vyžadovaly jedině tohoto způsobu dopravy. Splnění těchto podmínek, osvědčí nemocný potvrzením lékaře (ústavu). Poplatek za čekání vozidla se zpravidla nehradí.

(4) Má-li vojenská správa vlastní vozidla k dopravě nemocných, je třeba používat přednostně těchto dopravních prostředků.

Čl.47

Doprava k lékaři

(1) Vojenská správa hradí náklady nutné dopravy nemocného k nejbližšímu, anebo k nejsnáze dosažitelnému lékaři a popřípadě nazpět jen v případech první pomoci (čl. 3, odst. 4), vyžadujících dopravy nemocného k lékaři, není-li vzhledem k stavu nemocného nutná, nebo vhodnější návštěva lékaře v bytě nemocného.

(2) Mimo tento případ hradí vojenská správa dopravu nemocných, jen nařídila-li vyšetření (ošetření) sama, nebo ve vážných případech smluvní ošetřující lékař, a to podle těchto zásad:

a) náklady na potřebnou dopravu k nejbližšímu smluvnímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přístup jen na doporučení praktického lékaře (čl. 6, odst. 1) a popřípadě nazpět, hradí vojenská správa podle čl. 46, jestliže účastník (rodinný příslušník) byl k odbornému vyšetření (ošetření) poukázán ošetřujícím lékařem z důvodů uvedených v čl. 10, odst. 2;

b) náklady potřebné dopravy k nejbližšímu odbornému lékaři oněch oborů, k nimž je přímý přístup (čl. 6, odst. 5) a popřípadě nazpět, hradí vojenská správa podle čl. 46, jestliže sama vyšetření (ošetření) povolila. Doprava k odborným dětským lékařům (pro děti do ukončení 6. roku) se hradí jako doprava k praktickému lékaři podle odstavců 1 a 2;

c) jde-li o dopravu k smluvnímu odbornému lékaři nikoli nejbližšímu (do ambulatoria), je třeba předběžného souhlasu vojenské správy na podkladě návrhu ošetřujícího lékaře.

(3) Náklady na dopravu při péči o chrup v zubním ambulatoriu a u smluvního zubního, popřípadě praktického lékaře vykonávajícího zubní praxi, popřípadě dentisty (zkoušeného zubního technika) se nehradí kromě případů první pomoci nebo případů předem schválených vojenskou správou; o péči orthodontické platí ustanovení odstavce 2, písm. b) a c). Může-li být prováděno ošetřování chrupu v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu, které je vzdáleno od místa bydliště účastníka nejvýše 20 km, uhradí vojenská správa jízdné příslušné vozové třídy hromadného dopravního prostředku, při cestách tam a zpět za cesty, které ošetřující lékař uzná za nutné.

Čl.48

Doprava do ústavního ošetřování podle § 8 zákona

(1) Vojenská správa hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem z místa onemocnění do nejbližší vhodné vojenské nemocnice (nebo do nejbližšího vhodného občanského léčebného ošetřovacího ústavu) (čl. 27 odst. 2 a 3) nebo do léčebného (ošetřovacího) ústavu vojenskou správou určeného a zpět. Není-li místo onemocnění místem působiště (bydliště), pobytu nebo školení, rozhodne vojenská správa o výši náhrady podle okolností případu.

(2) Jestliže nebyl nemocný přijat do léčebného nebo ošetřovacího ústavu (odstavec 1), uhradí vojenská správa náklad za dopravu podle odstavce 1 do dalšího nejbližšího vhodného léčebného neb ošetřovacího ústavu.

(3) Náklady spojené s převozem z jedné nemocnice do druhé hradí vojenská správa jen tehdy, dala-li k převozu předem souhlas a šlo-li o případy uvedené v čl. 27, odst. 4.

(4) Náhrada za dopravu nemocného se neposkytuje, jestliže byl nemocný propuštěn z ústavního ošetřování pro svévolné porušení léčení nebo pro porušení ústavního řádu.

(5) Při ambulantním ošetření v nemocnici (ústavu) hradí vojenská správa nutnou dopravu jako při mimoústavním ošetření (čl. 47, odst. 2).

(6) Jde-li o osoby, stižené nemocemi, jež jsou uvedeny v čl. 30, odst. 3, písm. a), nebo přenosnou dětskou obrnou, meningokokovou nákazou, spálou, vozhřivkou, vzteklinou, epidemickým zánětem jater nebo záškrtem, může být jejich převoz a převoz osob podezřelých z těchto nemocí do nemocnice prováděn toliko vozy k tomu účelu zvláště určenými. Vojenská správa nehradí v těchto případech náklady, které vznikly prováděním převozu. Tyto náklady jdou na vrub místního národního výboru.

Čl.49

Doprava při zvláštní léčebné péči

(1) Jestliže vojenská správa povolila plnou úhradu zvláštní léčebné péče podle čl. 34, odst. 1 a 3, hradí též plně náklad za dopravu do ústavu a zpět. To platí i při přemístění podle čl. 27, odst. 4 (§ 25, odst. 3 zákona).

(2) Přispívá-li vojenská správa na zvláštní léčebnou péči podle čl. 34, odst. 4, může poskytnouti i příspěvek na náklad za dopravu do ústavu. To platí i při přemístění podle čl. 27, odst. 4 (§ 24, odst. 3 zákona).

(3) Ustanovení čl. 48, odst. 3 a 4 platí obdobně.

Čl.50

Náhrada dopravních výdajů při předvolání

(1) Náklady za dopravu do vojenského léčebného (ošetřovacího) ústavu, popřípadě na jiné určené místo a nazpět k revisní lékařské prohlídce nemocného, se hradí, předvolala-li jej vojenská správa písemně nebo dal-li k prohlídce příkaz ošetřující lékař. Vojenská správa nehradí náklady za dopravu, jestliže si nemocný o své újmě vyžádá revisní prohlídku, leč by lékař příslušného vojenského útvaru uznal tuto revisní prohlídku za nutnou a účelnou (§ 25, odst. 4 zákona).

(2) Byl-li nemocný žadatel o zvláštní léčebnou péči předvolán k prohlídce, poskytne rovněž vojenská správa náhradu dopravních výdajů (§ 25, odst. 4 zákona).

(3) Při preventivních prohlídkách, k nimž byli účastníci (rodinní příslušníci) předvoláni, poskytuje vojenská správa rovněž náhradu dopravních výdajů (§ 25, odst. 4 zákona).

Čl.51

Náhrada dopravních výdajů za průvodce

(1) Náhradu dopravních výdajů za průvodce poskytne vojenská správa jen tehdy, jestliže ošetřující lékař rozhodl, že průvodce je nebo byl nezbytně nutný; výše náhrady se určí podle stejných zásad jako u osob nemocných. Nezbytnost průvodce dítěte do 14 let není třeba prokazovat.

(2) Rozhodnutí ošetřujícího lékaře podle odstavce 1 přezkoumá vojenská správa.

Čl.52

Nocležné a stravné

(1) Byl-li nemocný předvolán k lékařskému vyšetření (ošetření) a byl-li z toho důvodu nucen přenocovat mimo své bydliště, protože mu nebylo možno v týž den nastoupit zpáteční cestu nebo protože bylo nařízeno vyšetření nebo ošetření ještě druhý den, vyplatí vojenská správa nemocnému, jestliže mu sama neposkytla ubytování, nocležné, jehož podmínky a výši stanoví ministerstvo národní obrany po projednání s jednotnou odborovou organisací.

(2) Ministerstvo národní obrany po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví též podmínky a výši stravného.

Čl.53

Náhrada nákladů desinfekce

(1) Při desinfekci nařízené podle zákonných předpisů o potírání přenosných nemocí hradí vojenská správa náklad na provedení běžné desinfekce a na prostředky předepsané lékařem na běžnou desinfekci, nebo dá takovou desinfekci sama provést svými orgány.

(2) Vojenská správa nehradí náklady na závěrečnou desinfekci ani případné škody způsobené desinfekcí.

D. Společná ustanovení o dávkách věcných i peněžitých

Náhrada za dávky mimo území ČSR

Čl.54

(1) Vojenská správa poskytne účastníku (rodinnému příslušníku) náhradu nutných nákladů, které při úředně povoleném pobytu v cizině zaplatil ze svého za ošetřování v nemoci, za pomoc v mateřství, péči o chrup, ústavní ošetřování a případné jiné dávky.

(2) Nebude-li ustanoveno jinak, hradí vojenská správa náklady podle odstavce 1 ve stejné výše a za týchž podmínek, jako by dávky byly poskytnuty na území ČSR, nejvýše však ve výši skutečného vydání. Vojenská správa může však po ověření příslušným úředním orgánem Československé republiky v zahraničí uhradit i náklad vyšší, byl-li lékařsky odůvodněn.

(3) Žádost účastníka (rodinného příslušníka) za náhradu podle odstavců 1 a 2 je třeba doložit potřebnými specifikovanými doklady.

(4) Nárok na náhradu výdajů podle předchozích ustanovení nemá osoba, která se odebere na léčení do ciziny bez povolení vojenské správy.

Pořádková ustanovení

Čl.55

Přestupky vojenského nemocenského řádu

(1) Účastník (rodinný příslušník), lékaři nebo jiné osoby zdravotnické služby, kteří vědí nebo musí vědět, že svým jednáním nebo opominutím porušují ustanovení tohoto nemocenského řádu, dopouštějí se přestupku nemocenského řádu.

(2) Přestupky tohoto řádu jsou spojeny s následky stanovenými v čl. 56.

Čl.56

Následky přestupků vojenského nemocenského řádu

(1) Osoby uvedené v čl. 55, odst. 1, které poruší povinnosti uložené jim vojenským nemocenským řádem nebo podle tohoto řádu, dopouštějí se přestupku podle § 47, písm. d) zákona (případně jiného písmene téhož ustanovení) a mohou být potrestány podle ustanovení §§ 48 až 50 zákona, nejde-li o čin přísněji trestný.

(2) Byla-li přestupkem vojenského nemocenského řádu způsobena škoda, je osoba, která se přestupku dopustila, povinna škodu nahradit podle obecných předpisů, pokud není zákonem jinak stanoveno.

(3) Nemocný, který se dopustí přestupku vojenského nemocenského řádu, může být potrestán částečným nebo úplným odepřením peněžité dávky dočasně, při opětování přestupku případně i trvale, se zřetelem k polehčujícím nebo přitěžujícím okolnostem, zejména podle toho, byl-li přestupek spáchán pouze z nedbalosti či úmyslně.

Rozhodování o dávkách

Čl.57

Výměry; opravné prostředky

(1) Rozhodnutí vojenské správy o dávkách určená stranám se doručují písemně výměrem (§ 42 zákona), nejde-li o případy, uvedené v § 42, odst. 3.

(2) Výměr o odnětí dávky se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do 30 dnů poté, kdy jí byla dávka odňata.

(3) Výměry musí obsahovat odůvodnění (§ 42, odst. 4 zákona) a poučení o opravných prostředcích.

(4) Z výměru je možno podat odvolání do třiceti dnů po dni doručení výměru u vojenského útvaru, který jej vydal.

(5) V případech, kdy vojenská správa odepřela (zastavila, snížila) dávku, na kterou podle předpisů zákona není právního nároku a kterou vojenská správa může poskytovat toliko podle bližších pokynů, obsažených v léčebném řádě a v předpisech k němu vydaných, jest uvést v odůvodnění výměru, že jde o dávku fakultativní, kterou vojenská správa není povinna poskytnout.

E. Preventivní péče

Čl.58

(1) Vojenská správa jednak provádí preventivní péči, tj. opatření zdravotní, sociální a technická, jimiž mají být u zdravých osob předcházeny (zamezeny) nemoc, jednak se zúčastní při jejich provádění podle §§ 20 a 21 zákona, a to v mezích prostředků určených k tomu hospodářským plánem a v rozsahu jednotného celostátního plánu zdravotní péče.

(2) Preventivní prohlídky vojenských osob v činné službě, žáků vojenských škol, vojenských učňů a elévů provádí vojenská správa podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany především svými orgány a zařízeními. Vojenská správa může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví vyžádat provedení preventivních prohlídek u jiných institucí (ústavů národního zdraví, úřadů ochrany práce ap.).

(3) Účastníci uvedení v odstavci 2, popřípadě i ostatní osoby, kterým je poskytována vojenská nemocenská péče ve vojenských zotavovnách, umísťují se podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany. Při výběru osob pro zotavovny je třeba přihlížet k mladistvým, osobám ohroženým nemocemi z povolání a dětem, jejichž zdravotní stav toho vyžaduje.

(4) Zdravotní výchovu účastníků uvedených v odstavci 2 provádí vojenská správa především prostřednictvím svého zdravotnického a osvětového personálu, a to podle platných předpisů a směrnic vydaných ministerstvem národní obrany.

(5) Zkoumání nemocnosti účastníků uvedených v odstavci 2 provádí vojenská správa podle platných předpisů a směrnic vydaných ministerstvem národní obrany. Vojenská správa může vyžádat pro účely zdravotně statistické oznámení potřebných dat od institucí provádějících preventivní prohlídky podle odstavce 2.

(6) Vojenská správa se může účastnit při zotavovacích akcích pořádaných jinými organisacemi; na tyto akce přispěje buď příspěvky za jednotlivé účastníky nebo úhrnnou částkou. Výběr osob pro tyto akce řídí se hledisky zdravotními a děje se za účasti vojenské správy.

(7) Vojenská správa provádí poradenskou zdravotní péči ve spolupráci se státní zdravotní správou podle zákona č. 49/1947 Sb. a podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

F. Závěrečná ustanovení

Čl.59

Vydání, změny a provedení vojenského nemocenského řádu

(1) Tento vojenský nemocenský řád byl vydán podle § 34 zákona o vojenské nemocenské péči v dohodě s ministerstvy sociální péče, zdravotnictví a financí a po slyšení jednotné odborové organisace.

(2) Veškeré změny tohoto řádu vyžadují projednání a schválení způsobem uvedeným v odstavci 1. Změny, které budou provedeny v léčebném řádu Ústřední národní pojišťovny, budou projednány vojenskou správou způsobem uvedeným v odstavci 1.

(3) K provedení tohoto řádu může vojenská správa vydávat potřebné předpisy, přičemž přihlédne k směrnicím, které vydá Ústřední národní pojišťovna k provedení léčebného řádu.

(4) Tiskopisy nutné k provádění tohoto řádu vydává vojenská správa po projednání s jednotnou odborovou organisací, nejde-li o tiskopisy týkající se jen vojenské správy, přičemž přihlédne k tiskopisům, vydávaným podle léčebného řádu Ústřední národní pojišťovny a jejich změnám.

Čl.60

Zvláštní ustanovení

Ustanovení čl. 14, odst. 5 nabude účinnosti dnem vydání vyhlášky podle § 36 zákona o vojenské nemocenské péči, která určí sazby za umělou náhradu chrupu pro účastníky (rodinné příslušníky), popřípadě dnem, který tato vyhláška určí.

Čl.61

Přechodná ustanovení

(1) Není-li zajištěna v místě působiště (bydliště, pobytu) účastníka (rodinného příslušníka) lékařská pomoc smluvním lékařem, uhradí vojenská správa náklady léčení podle minimálních komorních sazeb.

(2) Jestliže vojenský nemocenský řád předpokládá úpravu, provedenou vyhláškami podle § 36 zákona o vojenské nemocenské péči, postupuje se až do jejich vydání, popřípadě do dne, kdy vyhlášky nabudou účinnosti, podle dosavadních smluv s příslušnými organisacemi, popřípadě podle opatření, učiněných na přechodnou dobu do vydání vyhlášek.

(3) Dokud vyhláška podle čl. 60 nenabude účinnosti, bude prováděno poskytování úhrady za umělou náhradu chrupu podle dosavadních předpisů, popřípadě podle opatření učiněných na přechodnou dobu do vydání vyhlášky.

(4) Dokud nebudou vyhláškou podle § 36, odst. 5 zákona o vojenské péči upraveny podmínky pro součinnost porodních asistentek, poskytuje vojenská správa místo pomoci porodní asistentky peněžitou náhradu v částce 500 Kčs, která se vyplácí přímo účastnici nebo rodinné příslušnici.

(5) Dokud nebudou vydány služební předpisy o vojenské nemocenské péči, které podle tohoto nemocenského řádu upraví podrobnosti jeho provádění, rozhoduje vojenská správa podle volného uvážení s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu a se zřetelem na dosavadní praxi.

Čl.62

Účinnost vojenského nemocenského řádu

Tento vojenský nemocenský řád nabývá účinnosti dnem 1. října 1948.

Za ministra:

Gen. Dr. O. Vrbský v. r.

Příl.1

Seznam nemocí výlučně indikovaných pro zvláštní léčebnou péči (čl. 32, odst. 4)

Část první

A. Směrnice pro výlučné indikace při tuberkulose

a) u dospělých osob:

I. Tuberkulosa plic

1. Aktivní jednostranné infiltráty (primární infiltrace), u kterých pravděpodobně nebude zapotřebí kolapsotherapie. Naléhavost: N^*)

Druh léčebného ústavu:^**) 2, 3

2. Jednostranné případy onemocnění s indikovaným pneumothoraxem,

a) není-li možno založit pneumothorax před nastoupením sanatorního léčení, Naléhavost: N

Druh léčebného ústavu: 2, 3

b) i když je možno založit pneumothorax před nastoupením základního léčení. (Probíhá-li případ v rukou odborného lékaře uspokojivě, lze žádost o sanatorní léčení odvolat.)

3. Všechny neúplné a a neúčinné pneumothoraxy pro adhese. Rozhodnutí o nutnosti zbytečnosti kaustiky nebo o upuštění od kolapsové therapie je třeba ponechat léčebně.

Druh léčebného ústavu: 1, 2

4. Všechny neúplné a neúčinné pneumothoraxy s exsudátem, který ohrožuje úspěch pneumothoraxu, zejména objeví-li se počátky hrozící obliterace pneumothoraxu.

Druh léčebného ústavu: 1, 2

5. Všechny jednostranné tuberkulosy plic, u nichž lze předpokládat, že nebude možno založit pneumothorax, nebo u nichž se pneumothorax nezdařil.

Druh léčebného ústavu: 1, 2

6. Případ oboustranné tuberkulosy, je-li na jedné straně indikován nebo již založen pneumothorax nebo jiný therapeutický zákrok, na druhé straně je menší rozsev, popřípadě i s exkavací.

Druh léčebného ústavu: 1, 2

7. Všechny aktivní fibrosní procesy s trvalou progresí (tbc. miliaris, discreta, densa diffusa).

Druh léčebného ústavu: 3, 4

8. Všechny chronické destruktivní procesy s nadějí na léčebný úspěch v sanatoriu, nebyl-li nemocný doposud podroben soustavné péči ústavní, nebo byla-li předchozí ústavní léčba úspěšná.

Druh léčebného ústavu: 1, 2, 3

9. Všechny případy plicní tuberkulosy, uvedené pod 1 až 8, komplikované kurabilním onemocněním mimoplicní tuberkulosou (krk, střeva atd.). Při kostní tuberkulose je třeba postupovat podle směrnic pro kostní tuberkulosu.

Budkov, Jevíčko, Nový Smokovec,

Paseka, Vyšné Hágy, Žamberk

10. Všechny případy, uvedené pod 1 až 9, komplikované diabetes a jinými netuberkulosními kurabilními onemocněními.

Bukov, Jevíčko, Nový Smokovec,

Paseka, Vyšné Hágy, Žamberk

II. Tuberkulosa kostí a kloubů:

1. Akutní specifická onemocnění skeletu.

2. Extraartikulární ložisková onemocnění.

3. Nebolestivé procesy kloubní s starými nehojícími se píštělemi.

4. Staré procesy, komplikované sekundární, bolestivou deformující arthritidou.

5. Torpidní, málo bolestivá fungosní onemocnění kloubů.

6. Caries sicca.

Všechny případy tuberkulosy kostí a kloubů léčí se v těchto ústavech: Havlíčkův Brod, Albrechtice, Vyšné Hágy, Vysoké n. Jiz., Masarykův ústav pro zmrzačelé, Plzeň.

U chronických tuberkulosních onemocnění kostí a kloubů se doporučuje během léčení střídání vysokohorského klimatu s jodovými lázněmi v Darkově.

III. Tuberkulosa kůže:

1. Lupus vulgaris.

2. Tuberculosis verrucosa rozsáhlá.

3. Tuberculosis ulcerosa (vera) benignější formy.

IV. Tuberculosis lichenoides

Všechny tyto formy se léčí v Masarykově ústavě v Motole.

V. Tuberculosis colliquativa (skrofuloderma)

VI. Tuberculosis indurativa (Bazin)

Tyto dvě formy se léčí buď v Masarykově ústavě v Motole, nebo u moře - v ústavech, kde provozovatelem je Ústřední národní pojišťovna.

b) indikace při tuberkulose u dětí:

I. Tuberkulosa plic:

Předpoklad: positivní tuberkulinová reakce.

Aktivita tuberkulosního procesu u dětí se posuzuje:

1. podle rtg. nálezu,

2. podle klinického nálezu, ač u dětí je možný klinický nález malý, resp. žádný,

3. sedimentace červených krvinek, teplotní křivky, váhové křivky, vyšetření sputa,

4. podle toxických příznaků tbc: nechutenství, noční poty, bledost, turgor kůže.

Jsou-li všechny nebo některé z těchto příznaků přítomny, resp. jestliže všechna nebo některá vyšetření vykazují hodnoty pathologické, jde o proces aktivní. Přednost při odesílání mají případy vystavené exposici. Inaktivní procesy patří do ozdravoven.

1. Aktivní primární komplex.

2. Aktivní primární infiltrace - aktivní primární adenitidy, zejména tumorosní.

3. Sekundární adenitidy perihilární a infiltrace perifokální.

4. Hematogenní rozsevy plicní.

5. Superinfekční procesy dětské.

6. Rozpadové procesy dětské.

7. Exsudativní a plastická pleuritis čítajíc v to interlobální a mediastinální pleuritis.

8. Tuberkulosa mimoplicní tehdy, jestliže plicní tuberkulosní proces potřebuje aktivního zákroku.

Všechny tyto případy se léčí v Košumberku, Cvikově, Šumperku a ve Šrobárově ústavě v Dolním Smokovci.

II. Tuberkulosa kostí a kloubů u dětí

Indikace jako u dospělých.

III. Tuberkulosa kůže u dětí. Indikace jako u dospělých.

Část druhá

B. Směrnice pro výlučné indikace ostatních chorob

I. Nemoci krevní a lymfatické soustavy

1. Hypochromní anemie typu Knudova-Faberova s achylií, hubnutím, adynamií nebo lipothymií.

2. Perniciosní anemie s neuroanemickým syndromem.

II. Nemoci z porušené výměny látkové

1. Dna s tvrdošíjnými ekzemy nebo s jinými komplikacemi, jsou-li výlučně indikovány k léčbě lázeňské nebo ústavní.

III. Nemoci soustavy vnitřně sekretorické

1. Thyrcotoxikosy středního stupně s vyjádřeným syndromem zvýšené činnosti štítné žlázy při basálním metabolismu přes + 35 % po neúspěšné odborné léčbě.

2. Thyreotoxikosy, připravované k operativnímu výkonu.

3. Tetania, spasmofilní diathesa, znemožňující nebo vážně ohrožující výkon obvyklé činnosti po neúspěšné odborné léčbě.

IV. Nervové nemoci:

1. Hemiparesa 3 - 18 měsíců po iktu se spontánním sklonem k zlepšování.

2. Traumatické cerebropathie a myelopathie po léčbě nemocniční, vyžadující doléčení.

3. Obrny po polyomyelitis ant. ac. ihned po odběhlé akutní zánětlivé fázi, nejdéle do dvou let po vzniku nebo starší než dvě léta, avšak po provedené operaci.

4. Obrny po neuritis, po traumatu rozsáhlejší, zejména na dolních končetinách, do dvou let po vzniku, nebo starší než dvě léta, avšak po provedení operace se spontánním sklonem ke zlepšování po provedení odborné léčby.

V. Nemoci dychadel - (nespecifické)

a) horních cest dýchacích

1. Chronická laryngitis atrof. i hypetrof. těžšího stupně s vážnou poruchou hlasu, znemožňující neb ohrožující výkon povolání po neúspěšné odborné léčbě.

b) dolních cest dýchacích a plic

1. Bronchitis chronica těžší, trvající nejméně 6 měsíců se záchvaty dušnosti, popřípadě s empfysémem nebo s hrozící (počínající) dekompensací srdeční.

2. Chronická pneumonie.

VI. Nemoci cirkulačního ústrojí

1. Mitrální vady středně dekompensované (dušnost při námaze venostasa), kde kardiotonická léčba nezabrala.

2. Angina pectoris po předchozí neúspěšné léčbě interní.

3. Endarteritis arteriosklerotická, choroba Bürger-Winiwater, choroba Raynaudova.

VII. Nemoci zaživadel

1. Stav po operacích pro ulcus při trvání bolestí a hypersekrece, kde interní léčba nepřinesla úlevu.

2. Toxické a infekční choroby jater po odeznění akutního stadia, resp. exacerbace, kde není tendence k úplnému vymizení příznaků.

3. Cholelithiasis s častými kolikami (nejméně jednou za 2 měsíce).

4. Recidivující cholangoitis v období mimo akutní stadium.

5. Stav po operaci žlučových cest při trvajících obtížích.

6. Chronická pankreatis, atrofie pankreatu.

VIII. Nemoci ústrojí močových

1. Nephrolithiasis s častými záchvaty, nejméně jednou za 2 měsíce, kde urologické a interní léčení bylo neúspěšné a operace není indikována.

2. Stav po operaci na cestách močových, kde trvají příznaky zánětu a kde urologické a interní léčení bylo bezúspěšné.

IX. Nemoci pohybové soustavy

1. Polyarthritis chronica počínající po provedení fok. sanace event. aurotherapie, kde je indikována a proveditelná, při sed. pod 40 mm za 1 hod.

2. Polyarthritis chronica těžší formy, která se nezlepšila ambulantní péčí, nebo s kontrakturami a ankylosami u mladších osob při sed. pod 40 mm za 1 hod.

3. Osteoarhrosis def. způsobující význ. poruchu chůze nebo funkce horních končetin, která se nezlepšila po domácím a ambulantním léčení.

4. Spondylarthritis ankylopoetica.

X. Nemoci ženských pohlavních ústrojí

1. Chronické zánětlivé choroby vnitřních rodidel: Adnexitis (salpingitis, oophoritis), perimetritis, parametritis, hlavně posterior a retrahens, metroendonetritis při sedimentaci červených krvinek pod 20 mm za 1 hod. po neúspěšné léčbě odborné.

2. Případy určené ke gynekologickým operacím, jestliže podle dobrého zdání operatéra lze od předcházejícího léčení lázeňského očekávat zamezení hrozících komplikací operativních nebo postoperativních.

XI. Nemoci z povolání

1. Silikosa plic, sdružená s těžší chronickou bronchitidou, trvající přes půl roku nebo s empfysémem plic lehkého nebo středního stupně. Vyloučeny jsou veškeré případy s nálezem TBC plic.

2. Chronická otrava olovem s neuritis, která se nezlepšila odbornou léčbou.

3. Chronická otrava rtutí s příznaky nervovými, nezlepšená léčbou odbornou.

4. Chronická otrava benzolem s poruchou dřeně kostní (erythrocyty pod 3,000.000, leukocyty pod 3,500, granul. pod 2000) nebo s těžkou adynamií.

5. Stavy po akutních otravách halogeny, uhlovodíky, kde porucha funkce jaterní trvá a nelepší se odborným léčením.

6. Neuritis ulnaris u brusičů, která se nezlepšila odbornou léčbou.

7. Poškození roentgenem a radioaktivními látkami s poruchou dřeně kostní (erythrocyty pod 3,000.000, leukocyty pod 3,500, granul. pod 2,000).

XII. Následky poranění a úrazů

1. Stavy po poranění měkkých částí a po luxaci s kontrakturami poškozujícími význačně pracovní výkonnost.

2. Posttraumatické kontraktury po operacích, potřebující doléčení.

3. Obrny po traumatických poruchách nervů rozsáhlejší, zejména na dolních končetinách, u nichž lze očekávati úplnou funkční úpravu.

*) Při vysílání do léčebných ústavů (sanatorií) je třeba dát přednost formám tuberkulosy plic uvedených v seznamu indikací písmenem N = (naléhavý případ).

**) Léčebné ústavy a sanatoria jsou rozdělena takto:

1. Sanatoria a léčebné ústavy, kde lze provádět všechny klinické výkony:

a) diagnostické (roentgen, stratigraf, laboratorní vyšetření kultivace, výtěry, mikroskop. vyšetření, funkční zkoušky),

b) therapeutické výkony (PNO), plicní chirurgie.

2. Sanatorní a léčebné ústavy, kde lze provádět veškerá diagnostická vyšetření [viz a) této poznámky], zakládat a doplňovat PNO a provádět doplňovací zákroky kolapsové therapie.

3. Sanatoria a léčebné ústavy, kde lez provádět jednoduchou diagnostiku (roentgen) a zakládat a doplňovat PNO.