Zákon ze dne 1.8.1895 o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní)

1.8.1895 | Sbírka:  113/1895 ř.z. | Částka:  113/1895ASPI
113/1895 ř.z.
Zákon
ze dne 1. srpna 1895
o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících do dne 31. 12. 1947
Změna: 319/1948 Sb.
Část první.
Všeobecná ustanovení.
Oddíl první.
Strany.
Titul první.
Procesní způsobilost.
§ 1
Každý jest potud způsobilý jednati samostatně před soudem jako strana (způsobilost procesní), pokud se může samostatně platně zavazovati. Zda jest tu tato způsobilost zavazovati se, zda je nutno, aby byly zastupovány strany, jimž tato procesní způsobilost schází, jakož i zda je potřebí zvláštního zmocnění k vedení rozepře nebo k jednotlivým procesním úkonům, budiž posuzováno podle platných zákonných ustanovení, leč by zákon tento obsahoval odchylné předpisy.
§ 2
Zejména nepotřebuje nezletilec v právních rozepřích, které se týkají toliko toho, čím může podle §§ 151, 246 a 247 obč. zák. volně nakládati, spolupůsobení svého zákonného zástupce.
§ 3
Cizinec, jemuž podle práva jeho vlasti schází procesní způsobilost, pokládán buď před tuzemskými soudy za procesně způsobilého, když podle zákonných ustanovení v tuzemsku platných procesní způsobilost má.
§ 4
Zákonní zástupci takových stran, kterým schází procesní způsobilost, mají při prvním procesním úkonu, který před soudem činí, prokázati listinou své právo k zastupování a případně, je-li třeba, ještě zvláštní zmocnění k vedení rozepře, pokud by obé již soudu nebylo známo.
Zvláštní zmocnění, jehož je k tomu kterému procesnímu úkonu třeba, musí býti prokázáno stejným způsobem, když k tomu procesnímu úkonu dojde.
§ 5
Pokud tento zákon nečiní rozdílu, vztahují se jeho ustanovení o stranách, také na jejich zákonné zástupce.
§ 6
K nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení, jakož i zvláštního zmocnění, jehož snad jest potřebí k vedení rozepře, budiž hleděno z úřední povinnosti v každém období rozepře.
Může-li tento nedostatek býti odstraněn, má soud uděliti příkazy k tomu potřebné a ustanoviti z úřední moci přiměřenou lhůtu k jejich splnění; výrok o právních následcích nedostatku zůstane odložen, dokud daná lhůta marně neprojde. Je-li však s prodlením spojeno nebezpečí pro stranu k rozepři nezpůsobilou, může soud s výhradou, že nedostatek bude odstraněn, připustiti, aby tato strana neb osoba, která za ni zakročuje jako zástupce, ještě před vypršením této lhůty učinila nutné procesní úkony.
Soudní opatření v odstavci 2 uvedená nelze napadnouti samostatným opravným prostředkem. Lhůta daná k odstranění nedostatku může býti jen tenkráte prodloužena, když odstranění nedostatku bylo zamezeno okolnostmi, na jejichž odstranění strana nebo její zástupce může míti vliv.
§ 7
Když nedostatek procesní způsobilosti, zákonného zastoupení neb zmocnění k vedení rozepře nemůže býti odstraněn, nebo jestliže vypršela marně lhůta k tomu daná, má soud první nebo vyšší stolice, u něhož právní věc právě jest, vyřknouti usnesením zmatečnost řízení, stiženého tímto nedostatkem.
Tento výrok nelze učiniti, vadí-li mu vzhledem k důvodu zmatečnosti závazné ještě rozhodnutí téhož nebo jiného tuzemského soudu.
§ 8
Má-li býti předsevzat procesní úkon proti straně k rozepři nezpůsobilé, která nemá zákonného zástupce, a bylo-li by s prodlením pro odpůrce strany k rozepři nezpůsobilé spojeno nebezpečí, má procesní soud na návrh odpůrcův ustanoviti opatrovníka straně k rozepři nezpůsobilé.
Opatrovník se má účastniti za tuto stranu soudního řízení, dokud do něho nevstoupí zákonný zástupce, a třeba-li toho, má vhodnými návrhy způsobiti, aby byl ustanoven zákonný zástupce.
§ 9
O návrhu učiněném podle § 8 odstavec 1 buď rozhodnuto usnesením, a to, jestliže by návrh tento nebyl podán při ústním jednání, bez předchozího ústního jednání. Avšak před rozhodnutím mohou býti zavedena všechna šetření k vysvětlení potřebná.
V řízení před sborovými soudy má rozhodnouti o tomto návrhu, jestliže není učiněn za ústního jednání, předseda senátu, jemuž právní věc jest přidělena.
Totéž platí ve všech jiných případech, ve kterých podle ustanovení občanského práva nebo tohoto zákona má procesní soud v občanských věcech sporných ustanoviti straně opatrovníka.
§ 10
Náklady spojené s ustanovením opatrovníka, jakož i náklady vzniklé činností opatrovníka má zapraviti strana jejíž procesní úkon dal podnět k jeho ustanovení, bez újmy nároku na náhradu, jí snad příslušejícího.
Titul druhý.
Společenství v rozepři a hlavní intervence.
§ 11
Mimo případy zvláště uvedené v jiných zákonech může několik osob společně žalovati nebo žalováno býti (společníci v rozepři):
1. jestliže jsou ku předmětu sporu v právním společenství nebo jsou-li z téhož skutkového a právního důvodu oprávněny nebo zavázány.
2. jsou-li předmětem právní rozepře stejnorodé, na podstatně stejnorodém skutkovém a právním důvodu spočívající nároky nebo závazky a je-li spolu příslušnost soudu pro každého jednotlivého žalovaného odůvodněna.
§ 12
Pokud tomu nevadí povaha převzatého rukojemství, mohou býti hlavní dlužník a rukojmí žalováni společně.
§ 13
Každý společník v rozepři jest naproti odpůrci ve sporu potud samostatný, že jednání neb opominutí jednoho společníka v rozepři nejsou druhému ani na prospěch ani na újmu.
§ 14
Vztahuje-li se účinek rozsudku, jejž jest vynésti, podle povahy sporného právního poměru nebo podle zákonného předpisu na všechny společníky v rozepři, tvoří tito jednotnou spornou stranu. Jsou-li někteří společníci v takové rozepři liknaví, vztahuje se účinek procesních úkonů společníků v rozepři činných také na liknavé.
§ 15
Právo poháněti rozepři může vykonávati každý jednotlivý společník v rozepři.
Za podmínek uvedených v § 14 buďte obesláni ke každému roku, stanovenému na návrh některého společníka v rozepři neb odpůrce, kromě osob jinak zúčastněných vždy také všichni společníci v rozepři, a to i tenkráte, když zameškali dřívější rok, v téže právně věci konaný.
§ 16
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž jest mezi jinými osobami zahájena právní rozepře, může až do pravoplatného rozhodnutí této rozepře společně žalovati obě strany (hlavní intervence).
Titul třetí
Účast třetích osob ve sporu.
Vedlejší intervence.
§ 17
Kdo má právní zájem na tom, aby v právní rozepři zahájené mezi jinými osobami zvítězila právě jedna z nich, může k ní v této rozepři přistoupiti (intervence vedlejší).
K takovému přístupu jsou dále oprávněni všichni ti, jimž zákonnými předpisy bylo propůjčeno oprávnění k vedlejší intervenci.
§ 18
Vedlejší intervence se může v každém období sporu až do jeho pravoplatného rozhodnutí uskutečniti doručením podání oběma stranám. Intervenient má přesně udati zájem, jaký má na vítězství té které sporné strany.
O návrhu některou spornou stranou učiněném, aby byl vedlejší intervenient odmítnut, buď rozhodnuto usnesením po předchozím ústním jednání mezi stranou odporující a intervenientem. Postup hlavního řízení se tím nestaví.
Dokud není návrhu na odmítnutí pravoplatně vyhověno, musí býti intervenient přibrán k hlavnímu řízení a jeho procesní úkony nemohou býti vyloučeny.
Rozhodnutí, jímž se vedlejší intervence prohlašuje za přípustnou, nelze napadnouti samostatným opravným prostředkem.
§ 19
Intervenient musí přijmouti právní rozepři v tom stavu, v jakém jest v době jeho přístupu. Má právo uplatňovati na podporu té strany, na jejímž vítězství má právní zájem (hlavní strany), prostředky útočné a obranné, nabízeti důkazy a činiti všechny jinaké procesní úkony. Jeho procesní úkony jsou potud právně účinné pro hlavní stranu, pokud neodporují jejím vlastním procesním úkonům.
Se svolením obou sporných stran může intervenient také vstoupiti do sporu jako strana na místo toho, k němuž byl přistoupil.
§ 20
Má-li rozsudek v rozepři vynesený podle povahy sporného právního poměru nebo podle zákonného předpisu právní účinnost také na právní poměr intervenienta k odpůrci hlavní strany, přísluší intervenientu postavení společníka v rozepři (§ 14).
Odpovědění rozepře.
§ 21
Kdo má zpraviti třetí osobu o právní rozepři, aby tím vznikly civilně-právní účinky (odpovědění rozepře), může to učiniti doručením podání, ve kterém budiž uveden také důvod opovědění a krátce naznačen stav rozepře, pokud se již byla započala.
[S takovýmto oznámením může býti spojeno vyzvání, v předpisech občanského práva se zakládající, aby bylo dáno zastoupení v právní rozepři, která již jest zahájena nebo má býti na soud vznesena (vedlejší intervence).]
Opovědění rozepře neopravňuje odpovídající stranu, aby žádala o přerušení zahájené právní rozepře, o prodloužení lhůt nebo o odklad roku stanoveného k jednání.
Pojmenování auktora.
§ 22
Kdo je žalován jako držitel věci nebo věcného práva a nechce se pustiti do sporu, poněvadž tvrdí, že drží jménem třetí osoby, má tuto osobu (auktora) ihned po doruční žaloby vyzvati, aby se při prvním roku u procesního soudu prohlásila o svém poměru ku předmětu sporu nebo k zažalovanému nároku.
Vyzvání auktora a jeho obeslání se stane doručením podání, které má obsahovati zprávu o zahájeném sporu, jíž jest třeba k odůvodnění tohoto vyzvání. Stejnopis tohoto podání budiž dodán žalobci ještě před prvním rokem.
§ 23
Uzná-li auktor při tomto roku poměr tvrzený žalovaným, může s přivolením žalovaného vstoupiti na jeho místo do sporu jako strana. Přivolení žalobcova jest k tomu potřebí jen potud, pokud se žalobce domáhá nároků, které nejsou dotčeny poměrem mezi auktorem a žalovaným.
V důsledku toho, že auktor převezme rozepři, budiž žalovaný na svůj návrh zproštěn žaloby usnesením procesního soudu (§ 241). Pakli by při prvním roku nebylo dosaženo shody o převzetí rozepře auktorem, nemůže žalovaný dále odpírati svůj vstup do sporu.
§ 24
Jestliže se auktor nedostaví k prvnímu roku přes to, že byl řádně obeslán, popírá-li tvrzení žalovaného nebo neprohlásí-li se vůbec při roku, jest žalovaný oprávněn zbaviti se žaloby tím, že uspokojí žalobcův nárok.
Jak dalece auktorovi z toho vzejde nárok na náhradu škody, jest posuzovati podle práva občanského.
§ 25
Předseda nařídí bez předchozího usnesení senátu, aby byla doručena podání uvedená v §§ 18, 21 a 22.
Titul čtvrtý.
Zmocněnci.
§ 26
Pokud v tomto zákoně není nic jiného ustanoveno, mohou strany činiti procesní úkony buď samy nebo zmocněncem.
Zastoupení zmocněncem nevylučuje ani v těch případech, v nichž jest nařízeno zastoupení advokátem, aby se strana dostavila k soudu se svým zmocněncem a tam vedle něho činila ústní prohlášení.
§ 27
Právo finanční prokuratury k zastupování zůstává nedotčeno i v těch případech, v nichž jest nařízeno, aby strany byly zastoupeny advokáty.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 28
Advokáti, notáři a osoby, k vykonávání soudcovského úřadu způsobilé a u soudu zaměstnané, nepotřebují, když jsou stranami v některém sporu, zastoupení advokátem ani v první ani ve vyšší stolici.
Jestliže by takováto strana byla za procesu stižena disciplinárním trestem, záležejícím ve škrtnutí ze seznamu advokátů, v sesazení z úřadu, v předložení na odpočinek nebo propuštění ze služby, musí si ustanoviti advokáta pro další řízení, pokud je v něm nařízeno zastoupení advokátem. Řízení se k vůli tomu nepřeruší.
§ 29
Osoby, známé soudci jako pokoutníci, nesmějí býti připuštěny jako zmocněnci ani k jednání, ani k jiným procesním úkonům. Proti rozhodnutí, jímž bylo odepřeno připustiti takovou osobu jako zmocněnce, není samostatného opatřeného prostředku.
- Ve znění zák. č. 161/21 Sb. a čl. IV. odst. 1 zák. č. 105/47 Sb.
§ 30
Advokáti a jiní zmocněnci mají při prvním procesním úkonu, který ve sporné věci předseberou, prokázati své zmocnění listinou (plnou mocí), která budiž předložena buďto v prvopise nebo v ověřeném opise a může u soudu býti podržena.
Když se zmocnění stalo listinou soukromou a vznikne-li pochybnost o její pravosti, může soud na návrh nebo z úřední moci naříditi, aby podpis byl soudně nebo notářsky ověřen. Ustanovení toto neplatí, vystupuje-li jako zmocněnec advokát nebo notář soudu známý a potvrdí-li pravost podpisu odvolávaje se na svou přísahu. Nařízení, aby plná moc byla ověřena, nemůže býti napadáno opravným prostředkem.
Prohlášení o uděleném zmocnění může být přijato u okresních soudů také do soudního protokolu, když se strana dostaví k soudu k roku ustanovenému ve sporné věci osobně se svým zmocněncem.
§ 31
Plná moc k vedení rozepře (plná moc procesní) advokátu udělená zmocňuje podle zákona:
1. podati a přijmouti žalobu a předsebráti všechny procesní úkony právní rozepře se týkající, včetně těch, které jsou způsobeny žalobu navzájem, obnovou řízení, návrhem na prozatímní opatření nebo podáním žaloby podle § 16;
2. uzavírati smíry o předmětu právní rozepře, uznati nároky odpůrcem tvrzení i vzdáti se nároků zmocnitelem činěných;
3. vésti exekuci proti odpůrci v rozepři, předsebráti všechny úkony, v exekučním řízení na straně exekventově se naskytující, a vymoci řízení zajišťovací;
4. přijmouti náklady sporu, jež by odpůrce byl povinen nahraditi.
Advokát může plnou moc procesní sobě udělenou přenésti pro jednotlivé úkony neb oddíly řízení na jiného advokáta, dále se může při jednáních, pro něž jest zákonem předepsáno, aby k nim byl přivzat advokát, dáti zastupovati kandidátem advokacie, k substituci oprávněným a u něho zaměstnaným, a ustanoviti na základě své procesní plné moci také jiné zástupce pro procesní úkony, k jichž provedení není třeba zastoupení advokátem.
[]
Advokát se může dále při prvním roku (§ 239) a při výkonech, rocích a výsleších v exekučním řízení se vyskytujících - kromě případů §§ 123, 162 a 209 ex. r. - dáti zastupovati kancelářským úředníkem a u něho zaměstnaným a k zastupování oprávněným. Naskytne-li se při prvním roku nutnost nějakého vysvětlení nebo jednání podle § 239 odstavec 3, může soudce rok podle svého uvážení odročiti na útraty advokáta zastoupeného kancelářským úředníkem. Oprávnění k zastupování uděluje výbor advokátní komory na návrh advokáta ověřovacím listem. Toto oprávnění může býti výborem kdykoli odvoláno.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 32
Obmezení zákonného rozsahu plné moci procesní má proti odpůrci, i když jest vyjádřeno v listině, jen potud právní účinek, pokud se toho obmezení týká oprávnění uvedených v § 31 č. 2 a 3 a odpůrci bylo zvláště oznámeno.
§ 33
Osobám, které nejsou advokáty, může strana uděliti buď plnou moc procesní nebo je může zmocniti také jen k jednotlivým určitým procesním úkonům.
Rozsah účinek a trvání plné moci procesní buďte posuzovány podle ustanovení tohoto zákona, avšak rozsah, účinek a trvání plné moci k jednotlivým procesním úkonům, pokud není v dalším nic jiného nařízeno, podle obsahu této plné moci a podle předpisů občanského práva.
§ 34
Procesní úkony, předsevzaté zmocněncem na základě plné moci procesní, mají proti odpůrci týž účinek, jako by je byla předsevzala strana sama. To však platí o doznáních a jiných prohlášeních o skutečnostech jen potud, pokud je spolupřítomná strana ihned neb neopraví.
§ 35
Procesní plná moc se neruší ani smrtí zmocnitelovou ani změnou jeho procesní způsobilosti neb jeho zákonného zastoupení.
Právní nástupci zmocnitelovi, zákonný zástupce ustanovený straně, která se stala procesně nezpůsobilou, a zákonný zástupce strany, jenž nastupuje na místo dosavadního zákonného zástupce, mohou však kdykoliv plnou moc procesní odvolati.
§ 36
Zrušení plné moci k vedení rozepře nebo ku provedení jednotlivých procesních úkonů, způsobené odvoláním nebo výpovědí, nabude proti odpůrci v rozepři teprve tehdy právního účinku, když mu zánik plné moci byl ohlášen, v právních věcech pak, ve kterých jest nařízeno zastoupení advokátem, když mu strana byla oznámila, že si ustanovila jiného advokáta. Toto oznámení se stane doručením podání. O tomto doručení platí předpis § 25.
Po výpovědi plné moci zůstává zmocněnec ještě po čtrnáct dní oprávněn a zavázán, jednati za zmocnitele, pokud jest toho třeba, aby byl zmocnitel uchráněn právní újmy.
§ 37
Soud má hleděti k nedostatku plné moci z úřední povinnosti v každém období sporu.
Žaloby a odpovědi na žalobu v advokátském procesu, které neobsahují průkazu o tom, že byl ustanoven advokát, buďte odmítnuty předsedou senátu, jemuž právní věc jest přidělena, jestliže si strana ve lhůtě určené jí předsedou neustanoví advokáta a jej soudu nejmenuje předkládajíc zároveň plnou moc. Tuto lhůtu nelze prodloužiti.
§ 38
Kdo chce za některou stranu zakročiti, aby provedl jednotlivé nutné procesní úkony, aniž může prokázati, že mu bylo dáno zmocnění, může býti podle uvážení soudu buďto po předcházejícím složení jistoty za náklady a škody, nebo také bez složení takové jistoty prozatím připuštěn jako zmocněnec.
Soud může zároveň naříditi aby plná moc opravňující k těmto procesním úkonům byla dodatečně předložena nebo prokázáno schválení strany, a může až do vypršení lhůty k tomu ustanovené neučiniti rozhodnutí neb opatření, které by mělo býti vydáno. Uplyne-li tato lhůta marně, budiž postupováno bez přihlédnutí k onomu zakročení; odpůrce pak má nárok na náhradu nákladů a škod, způsobených mu tímto prozatímním připuštěním.
S výjimkou usnesení o náhradě nákladů a škod nemohou soudní usnesení, učiněná podle předcházejících odstavců, býti napadnuta samostatným opravným prostředkem.
§ 39
Pokud tento zákon nečiní rozdílu, vztahují se jeho ustanovení o stranách také na zmocněnce.
Titul pátý.
O nákladech sporu.
§ 40
Každá strana má nejprve sama zpraviti náklady, způsobené svými procesními úkony. Náklady na takové soudní úkony, k nimž byl dán podnět od obou stran společně nebo které byly předsevzaty soudem v zájmu obou stran na návrh nebo z moci úřední, buďte zapraveny společné oběma stranami.
Pokud stranám přísluší nárok na náhradu nákladů jimi zapravených, budiž posuzováno podle ustanovení tohoto titulu, leč by tento zákon nařizoval něco jiného.
§ 41
Strana, jež v právní rozepři úplně podlehla, jest povinna nahraditi svému odpůrci i jeho vedlejšímu intervenientovi všechny náklady způsobené vedením rozepře, pokud jich bylo třeba k účelnému domáhání nebo bránění práva. Které náklady jest pokládati za potřebné, má učiniti soud při stanovení výše nákladů podle svého uznání, nedopustě o tom řízení důkazního a pečlivě uvažuje všechny okolnosti.
Pokud jest míra odměny advokátovy nebo jinak výše nákladů upravena sazbami, budiž výše nákladů stanovena podle těchto sazeb.
Předpisy prvního odstavce platí zejména také o nákladech, které vznikly tím, že byl přibrán advokát nebydlící v sídle procesního soudu nebo dožádaného soudce. Náklady, které byly způsobeny tím, že pro tutéž stranu bylo přibráno několik advokátů, buďte jen potud přisouzeny k náhradě, pokud nepřesahují náklady na přibrání jednoho advokáta nebo pokud v osobě advokáta musila nastati změna.
§ 42
Za svou osobní námahu se nemůže strana ani vedlejší intervenient při stanovení procesních nákladů dožadovati odměny. Jestliže bylo třeba, aby se strana dostavila k soudu osobně, a zejména dostaví-li se strana v řízení před okresními soudy bez zmocněnce, budiž dána náhrada škody, vzniklé promeškáním času, jakož i náhrada výdajů cestovních.
Je-li strana zastoupena zmocněnci, kteří nenáležejí ke stavu advokátskému nebo notářskému, budiž podlehnuvší odpůrce přidržen toliko k náhradě kolkových a jinakých státních poplatků a nutných hotových výdajů, způsobených vedením rozepře. Ustanovení toto však neplatí pro nároky na náhradu nákladů stran, zastoupených finanční prokuraturou.
§ 43
Jestliže každá strana částečně zvítězí, částečně podlehne, buďte náklady vzájemně zrušeny nebo rozděleny poměrně. Část, která má býti nahrazena, může býti ustanovena buďto číselně k celku.
Soud však může i při takovémto výsledku sporu uložiti jedné straně náhradu veškerých nákladů, vzniklých odpůrci a jeho vedlejšímu intervenientu, jestliže odpůrce podlehl toliko s nepatrným poměrně dílem svého nároku, jehož domáhání kromě toho nezpůsobilo zvláštních nákladů, nebo jestliže výše pohledávky, které se domáhal, záviselo na soudcovském uvážení, na vyšetření znalci nebo na vzájemném zúčtování.
§ 44
Jestliže by byly tvrzení o skutečnostech nebo důkazní prostředky uváděny za okolností, z nichž soud nabyl přesvědčení, že strana je mohla uplatniti dříve, a jestliže se připuštěním takového přednesu zdrží vyřízení právní rozepře, může soud na návrh nebo z úřední moci uložiti náhradu procesních nákladů zcela nebo částečně té straně, která takovýto přednes učinila, třeba by zvítězila.
To platí zejména také o takových údajích a nabídnutých důkazech, které měla zvítězivší strana učiniti již v přípravném podání a jejichž pozdější uvedení způsobilo průtah v projednávání nebo vyřízení právní rozepře.
§ 45
Jestliže žalovaný svým chováním nedal příčiny k podání žaloby a uzná nárok v žalobě vznesený ihned při prvním roku, nese procesní náklady žalobce, jenž má nahraditi také náklady, způsobené žalovanému zavedením soudního řízení.
§ 46
Jestliže se strana povinná k náhradě nákladů skládá z několika osob, jež neručí v hlavní věci solidárně, budiž jim uložena náhrada nákladů díly vyměřenými podle hlav. Pakli se však značně různily co do účastenství v právní rozepři, má soud určiti díly náhrad podle poměru tohoto účastenství.
Pokud osoby povinné k náhradě nákladů mají ručiti podle předpisů občanského práva solidárně ve věci hlavní, vztahuje se toto ručení také na náklady rozepře přisouzené odpůrci. Za náklady které vznikly zvláštními procesními úkony jednotlivých účastníků, ostatní účastníci ručiti nemají.
§ 47
Náklady smíru jest pokládati, nebylo-li umluveno nic jiného, za vzájemně zrušené. Totéž platí o nákladech právní rozepře vyřízené smírem, pokud náhrada jich již nebyla pravoplatně uložena některé ze stran.
Budou-li jednání o smír marná, jest závazek k náhradě nákladů s nimi spojených závislý na rozhodnutí věci hlavní.
§ 48
Když za řízení nastanou případy, které způsobí náklady jedné straně toliko zaviněním odpůrcovým nebo náhodou jemu se přihodivší, může jí soud na návrh nebo z moci úřední přiřknouti náhradu těchto nákladů nezávisle na výsledku právní rozepře.
Strana, které byla náhrada takovýchto nákladů přiřčena již za právní rozepře, není ani tenkráte povinna je vrátiti, když by byla pak ve věci hlavní odsouzena k náhradě soudních nákladů.
§ 49
Soud může na návrh nebo z úřední moci uložiti zákonným zástupcům, advokátům a jiným zmocněncům, aby nesli nebo nahradili ty náklady, které způsobili svým hrubým zaviněním.
To platí zejména také o zvýšených nákladech, jež byly způsobeny hrubým zaviněním buď tím, že do podání byly pojaty údaje nepatřící k věci, nebo tím, že podání byla zbytečně rozvláčná.
Pokud se rozhodnutí o tom nepojme do rozsudku ve věci hlavní, má se státi usnesením. Před rozhodnutím buď slyšen zúčastněný zástupce nebo zmocněnec. Nabude-li toto usnesení právní moci, jest vykonatelné na jmění těchto osob.
§ 50
Ustanovení §§ 40 až 49 platí také pro řízení opravné a pro rozhodnutí, která mají učiniti soudy druhé a třetí stolice o nákladech opravného řízení, jakož i, změní-li rozhodnutí nižšího soudu, o nákladech veškerého řízení předcházejícího. Okolnost, že strana má pro sebe výroky nižších stolic, není rozhodná pro otázku náhrady nákladů.
§ 51
Zruší-li soud řízení následkem opravného prostředku nebo z úřední povinnosti nebo prohlásí-li je za zmatečné, a může-li zároveň některé straně býti přičtena vína na tom, že řízení bylo zavedeno nebo dále vedeno, ač tu byly důvody zrušitelnosti nebo zmatečnosti, anebo spočívá-li důvod zrušení v zavinění některé strany samé, může této straně býti na návrh nebo z moci úřední uložena náhrada nákladů zrušeného řízení i případného opravného řízení.
Pokud by si soud nepovšiml pro své zřejmé hrubé zavinění jsoucího tu důvodu zrušitelnosti nebo zmatečnosti, nebo pokud by zřejmé hrubé zavinění soudu způsobilo, že řízení bylo zrušeno, může býti náhrada nákladů zrušeného řízení i případného opravného řízení na návrh nebo z úřední moci uložena soudu.
Není-li tu těchto případů, buďte náklady navzájem zrušeny.
§ 52
V každém rozsudku a v takových usneseních, jimiž se rozepře pro tu kterou instanci úplně vyřídí, budiž také rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů. V jiných usneseních může býti o náhradě nákladů rozhodnuto jen potud pokud povinnost k náhradě jest nezávislá na výsledku věci hlavní.
Když by soud, vydávaje rozsudek částečný, nemohl vzhledem k rozsouzenému nároku nebo dílčímu nároku spolu rozhodnouti o nákladech, budiž v rozsudku vyřčeno, pokud je takovéto rozhodnutí zůstaveno ještě rozsudku dalšímu.
O povinnosti k náhradě nákladů budiž rozhodnuto také bez příslušného návrhu stran, jen když byl seznam nákladů včas předložen (§ 54).
§ 53
Současně s rozhodnutím o povinnosti k náhradě nákladů má soud stanoviti výši nákladů, jež mají býti nahrazeny, leč by náklady byly vzájemně zrušeny.
Prohlašuje-li se rozsudek nebo takové usnesení, v němž jest vyřčena povinnost k náhradě nákladů, ústně, tu může pokaždé, když rozsudek neb ono usnesení mají býti vydány ještě písemně, stanovení výše nákladů býti vyhrazeno tomuto písemnému vyhotovení.
§ 54
Strana, která se domáhá náhrady nákladů, má pod ztrátou nároku na náhradu předložiti soudu seznam nákladů i s doklady, k osvědčení položek a údajů tohoto seznamu snad potřebnými, ještě před koncem jednání, které bezprostředně předchází před rozhodnutím o nároku na náhradu nákladů (§ 52); má-li se však rozhodnutí státi bez předcházejícího jednání, má tak učiniti tehdy, když byla slyšena nebo současně s návrhem, o němž se má usnesení státi.
§ 55
Rozhodnutí o nákladech, obsažené v rozsudku procesního soudu první stolice [neb soudu odvolacího], může býti, aniž jest současně napadáno rozhodnutí, vydané ve věci hlavní, napadnuto jen rekursem.
Titul šestý.
Jistota.
Jak se jistota dává.
§ 56
Jistota, která má býti dána podle ustanovení tohoto zákona, se zřizuje, neujednají-li strany nic jiného, tím, že se složí k soudu hotové peníze nebo tuzemské cenné papíry, které se hodí podle předpisů o tom platných k ukládání peněz nezletilců; jen kdyby jich nebylo, lze zříditi jistotu také tím, že se složí k soudu jiné tuzemské cenné papíry, na některé burse znamenané, které podle soudcovského uvážení poskytují dostatečnou úhradu. Cenné papíry nesmějí býti mimo oběh a musí býti opatřeny běžnými úrokovými nebo ziskovými kupony a talony. Tyto papíry buďte počítány podle kursu v den, kdy byly složeny.
Podle uvážení soudu mohou pro opatření jistoty býti připuštěny zejména také vkladní knížky tuzemských spořitelen nebo tuzemských hospodářských nebo jinakých záložen. Když by osoba k dání jistoty povinná nemohla jiného způsobu jistoty vůbec opatřiti nebo toliko nesnadno, může soudce připustiti, aby jistota byla opatřena hypotekou, poskytující zákonnou jistotu, na některém tuzemském pozemku nebo rukojmími ku placení způsobilými, kteří mají v tuzemsku svůj obecný soud.
Složením k soudu jest zřízeno ke složenému předmětu zástavní právo pro nárok, vzhledem k němuž se jistota dává.
Jistota pro náklady sporu.
§ 57
Když cizinci vystupují jako žalobci před soudem ležícím v území, kde platí tento zákon, mají žalovanému na jeho žádost dáti jistotu za náklady sporu pokud není státními smlouvami ustanoveno nic jiného.
Takovéto povinnosti dáti jistotu však není:
1. když podle zákonů státu, ke kterému náleží žalobce, českoslovenští státní příslušníci za stejných okolností nejsou povinni dáti jistotu za náklady sporu;
2. když žalobce má v obvodě, kde platí tento zákon, jmění postačující k uhrazení nákladů na rozepři, záležející v nemovitostech nebo v pohledávkách knihovně zajištěných na takovýchto statcích;
3. při žalobách v rozepřích manželských;
4. při žalobách v řízení rozkazním a směnečném, při žalobách navzájem, jakož i při žalobách, které jsou podány na veřejné soudní vyzvání.
Když by vznikla pochybnost o zákonodárství, zařízeních a o tom, jak se chová stát, k němuž žalobce náleží budiž o tom vyžádáno prohlášení ministra spravedlnosti. Prohlášení toto jest pro soud závazné.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 449/19 Sb.
§ 58
Žalovaný může žádati, aby byla dána jistota, i tenkráte, když žalobce za sporu pozbude vlastnosti tuzemce, nebo když zanikne podmínka, pod kterou byl cizinec zproštěn povinnosti dáti jistotu, leč že by část vzneseného nároku dostačující k úhradě nebyla popřena.
§ 59
Kromě obou případů v § 58 vytčených musí býti návrh na složení jistoty za náklady rozepře učiněn při prvním roku a před tím, že se žalovaný pustí do hlavní věci, jinak jest vyloučen.
V návrhu budiž pokaždé uvedena výše jistoty. O tomto návrhu buď rozhodnuto usnesením.
§ 60
Vyhoví-li se návrhu, budiž zároveň určena výše jistoty, kterou jest dáti, a lhůta, ve které tato částka má býti k soudu složena nebo žalobcem přísežně stvrzeno, že není s to ji složiti.
Při určování výše jistoty buď hleděno k nákladům, které asi bude musiti žalovaný vynaložiti na svou obranu, nikoliv však také k nákladům, které snad vzniknou žalobou navzájem. Žalobce, aby mohl přísežně stvrditi, že není s to složiti jistotu, má ve lhůtě k tomu mu dané požádati u procesního soudu o stanovení roku. Přísaha tato může býti vykonána u soudu bydliště nebo pobytu žalobcova.
V písemně vydaném usnesení, jež jest žalobci doručiti, budiž mu dáno na vědomí, že, kdyby lhůta v odstavci 1 dotčená marně prošla, žaloba bude na návrh žalovaného soudem prohlášena za zpět vzatou, nebo, jestliže by návrh byl učiněn teprve za řízení opravného (§ 58), že opravný prostředek žalobcem podaný bude pokládán za zpět vzatý. Obé se stane usnesením, před nímž budiž žalobce ústně nebo písemně vyslechnut.
§ 61
Učiní-li se včas návrh, aby byla dána jistota za náklady sporu, není žalovaný až do rozhodnutí o něm povinen pokračovati v řízení ve věci hlavní.
Jestliže by byl návrh zamítnut, může soud naříditi, aby se pokračovalo v tomto řízení, aniž jest třeba vyčkati právní moci zamítajícího usnesení. Proti tomuto nařízení nelze podati rekurs.
§ 62
Byla-li jistota včas složena nebo přísaha vykonána, budiž na návrh některé strany v řízení v hlavní věci pokračováno..
Vyjde-li za sporu najevo, že daná jistota nestačí, může žalovaný namítnouti, aby byla doplněna, leč by část vzneseného nároku k úhradě dostačující nebyla popřena. Takovýto návrh nemá účinku odkládajícího; nabude-li usnesení, jimž se nařizuje doplnění jistoty, právní moci, jest vykonatelné.
Titul sedmý.
Právo chudých.
viz vyhl. min. sp. č. 119/47 a čl. IV odst. 2.15 zák. č. 105/47 sb.
§ 63
[Straně, která bez zkrácení nutné výživy pro sebe a svou rodinu nemůže zapraviti náklady sporu, buď na návrh povoleno právo chudých, jestliže zamýšlené domáhání se nebo bránění práva poskytuje dostatečnou vyhlídku na úspěch a nejeví se svévolným. Domáhání se práva je pokládati také tehdy za svévolné, jestliže by strana, která nežádá o právo chudých, se zřetelem k vyhlídkám na vymožení nároku upustila od vedení sporu nebo by uplatňovala jen část nároku.
Příslušníci cizích států mají nárok na právo chudých jen potud, pokud je zaručena vzájemnost. Osobně. bez státní příslušnosti lze poskytnouti právo chudých, jestliže by jí jako tuzemci musilo býti poskytnuto.
Straně z moci úřadu lze, jsou-li podmínky označené v odstavci 1, povoliti právo chudých, jestliže prostředky potřebné k vedení sporu nelze opatřit ani ze spravované majetkové podstaty, ani od osob na vedení sporu hospodářsky zúčastněných.
Tuzemské právnické osobě lze, jsou-li podmínky označené v odstavci 1, povoliti právo chudých, jestliže prostředky potřebné k vedení sporu nelze opatřiti ani od ní, ani od osob na vedení sporu hospodářsky zúčastněných, a jestliže by se upuštěním od domáhání se nebo bránění práva příčilo všeobecným zájmům.
§ 64
Povolením práva chudých obdrží strana pro určitý spor:
1. zatímní osvobození od kolků a jiných státních poplatků, které jest platiti z důvodu sporu;
2. osvobození od povinnosti složiti jistotu za náklady sporu;
3. pokud ve sporech jest zákonem předepsáno zastoupení advokáty, jakož i ve sporech v hodnotě vyšší než 15.000 Kčs, v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, právo žádati, aby k prozatímně bezplatnému hájení jejich práv zřízen byl advokát;
4. jestliže by v právní rozepři, ve které není zastoupení advokátem zákonem nařízeno, musila žaloba býti podána u některého soudu mimo bydliště nebo stálý pobyt chudé strany, oprávnění, dáti tu žalobu do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu, a právo žádati, aby tento protokol byl zaslán procesnímu soudu, a aby od tohoto soudu byl ustanoven pro chudou stranu k bezplatnému hájení jejích práv při ústním jednání zástupce; toto zastoupení buď svěřeno úředníkům státního zastupitelství nebo soudu;
5. dočasné osvobození od povinnosti zapraviti poplatky vyslaných soudních úředníků a zřízenců, poplatky výkonných orgánů, svědků a znalců, náklady na soudní opisy protokolů a příloh i rubrik, náklady na potřebné vyhlášky a konečně nutné hotové výdaje, které učinili zákonní zástupci procesním soudem ustanovení nebo advokát nebo zástupce chudé straně daný. Tyto poplatky a výdaje budou prozatímně zapraveny ze státní pokladny.
Může-li chudá strana bez zkrácení nutné výživy pro sebe a pro svou rodinu zapraviti část nákladů sporu, ustanoví se, že co do této části nenastává prozatímní osvobození od zapravení nákladů označených v odstavci 1 č. 1 a 5, jakož i odměny a výdajů advokáta; místo toho může soud také určité náklady zcela nebo z části z osvobození vyjmouti. V případech § 63 odst. 2 druhé věty, odst. 3 a 4 platí tyto předpisy přiměřeně.
- Ve znění zák. č. 161/21 Sb., vl. nař. č. 39/44 Sb. a nař. min. spr. č. 183/44 Sb.
§ 65
Žádost za propůjčení práva chudých budiž podána písemně nebo do protokolu u procesního soudu příslušného v první stolici. Jestliže by chudá strana měla své bydliště nebo stálý pobyt mimo obvod okresního soudu, jenž jest v sídle procesního soudu, může žádost za propůjčení práva chudých dáti do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu.
V žádosti budiž označen spor, pro který právo chudých má býti povoleno. Zároveň budiž předloženo úřední vysvědčení o osobních poměrech strany, jíž má býti právo chudých propůjčeno, a místopřísežné seznání strany o tom, jaké má jmění a jaký má příjem. Kdo učiní v místopřísežném seznání vědomě nepravdivé údaje, bude potrestán podle výše způsobené nebo zamýšlené škody pro přestupek nebo zločin podvodu.
Podrobnější předpisy o způsobu místopřísežného seznámení, o vydávání úředního vysvědčení a o ověřování údajů žadatelových, zejména knihovními soudy a finančními úřady, jakož i o postupu při tom budou vydány vládním nařízením. Obce jsou povinny spolupůsobiti, zejména při vystavování úředních vysvědčení.
Poručencům a opatrovancům může vysvědčení vydati a místopřísežné seznání potvrditi také poručenský (opatrovnický) soud.
O tom, zda strana podle osobních a majetkových poměrů může zapraviti náklady na vedení sporu (§ 63) či nikoliv, rozhoduje procesní soud.
§ 66
Právo chudých se bez újmy předpisu odstavce 2 povolí v každé stolici zvlášť, soudem první stolice také pro řízení exekuční.
Právo chudých povolené v jedné stolici opravňuje stranu ještě také k tomu, aby, dovolávajíc se výhod § 64, podala opravné prostředky proti rozhodnutím soudu této stolice a opravné prostředky proti rozhodnutím soudu této stolice a na ně odpověděla. Navrhuje-li strana po vynesení rozhodnutí stolici, ve které neměla právo chudých, aby jí bylo povoleno právo chudých pro řízení opravné, které na rozhodnutí navazuje, může ji je pro podání opravného prostředku nebo pro odpověď na něj povoliti soud první stolice. Odepře-li soud vyšší stolice právo chudých straně, která podala opravný prostředek, má se za to, že byl opravný prostředek vzat zpět, jestliže strana do 14 dnů po doručení usnesení neprohlásí podáním, které je podati u soudu opravného prostředku a které musí býti podepsáno advokátem, že jej zachovává v platnosti.
Ve vyšší stolici není třeba průkazu o nemajetnosti, bylo-li právo chudých povoleno již ve stolici dřívější. Podal-li opravný prostředek odpůrce, nezkoumá se, zda další domáhání se nebo bránění práva poskytuje straně dostatečnou vyhlídku na úspěch nebo zda se jeví svévolným.
Zda má býti chudé straně zřízen advokát, rozhodne soud, který je povolán rozhodnouti o povolení práva chudých. O zřízení advokáta k podání opravného prostředku nebo k odpovědi na něj rozhoduje však soud první stolice. Jeví-li se to podle stavu případu potřebným, může býti straně na její návrh zřízen advokát také tehdy, není-li zákonem zastupování advokátem předepsáno.
Advokáta samého jmenuje výbor advokátní komory k tomu povolaný. Toto jmenování nahrazuje advokátovi procesní plnou moc. Na návrh strany může soud vyzvati výbor advokátní komory, aby jmenoval jiného advokáta, má-li za to, že je toho podle stavu případu nutně třeba.
§ 67
Je-li třeba za sporu předsevzíti procesní úkony, jež vyžadují spolupůsobení advokátova, mimo obvod sborového soudu první stolice, v němž bydlí advokát chudé straně ustanovený, budiž k tomu na jeho návrh nebo na žádost chudé strany ustanoven výborem příslušné komory advokát, který bydlí v obvodě sborového soudu první stolice, v němž procesní úkon má býti předsevzat.
§ 68
Právo chudých zaniká smrtí osoby, které bylo povoleno.
Soud první stolice nebo vyšší stolice může právo chudých odejmouti vždy, ukáže-li se, že některá podmínka pro povolení nebyla nebo již není dána.
- Ve znění vl. nař. č. 39/44 Sb.
§ 69
Straně, která nepravdivými údaji vyloudila propůjčení práva chudých, budiž uložen trest pro svévoli.
Kdo by ve vysvědčení uvedeném v § 65 vědomě nebo z hrubé nedbalosti učinil nesprávné údaje nebo kdo by nesprávné údaje vědomě potvrdil jako pravdivé, ručí, jestliže právo chudých bylo propůjčeno, za částky, od nichž strana prozatím byla osvobozena, dále za náklady zastoupení advokátem a za všelikou jinou tím způsobenou škodu.
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
§ 70
Soudní náklady označené v § 64 odst. 1 č. 1 a 5, jež zapraviti je chudá strana prozatím osvobozena, jakož i odměnu a výdaje advokáta zřízeného chudé straně lze vybrati přímo u odpůrce, pokud mu byly uloženy náklady sporu nebo pokud je vzal smírem na sebe. Soud má také tehdy, když chudá strana sice zvítězí, ale náhradu nákladů nežádá, rozhodnouti o tom, zda je odpůrce zavázán nahraditi soudní náklady a v jakém rozsahu.
Při tom mohou býti advokátovi činěny námitky z právních vztahů, které má strana ke svému odpůrci, jen potud, pokud jde o započtení nákladů, o nichž bylo chudé straně v téže právní rozepři uloženo, aby je nahradila svému odpůrci.
- Ve znění vl. nař. č. 39/44 Sb.
§ 71
Straně, které bylo propůjčeno právo chudých, je uložiti aby doplatila částky, jež zapraviti byla podle práva chudých prozatím osvobozena, jakmile je s to, aby tak učinila bez zkrácení nutné výživy pro sebe a svou rodinu. Není-li strana s to, aby doplatila v plném rozsahu, může jí soud také uložiti, aby doplatila jen část.
Je-li tu takový závazek doplatit, je straně uložiti především náhradu hotových výdajů, které jdou k tíži státní pokladny podle § 64 odst. 1 č. 5, pak zapravení odměny a výdajů advokátových a konečně zaplacení kolků a poplatků.
Usnesení vydané podle odstavce 1 je, když nabude právní moci, vykonatelné do jmění strany, která je zavázána doplatiti.
- Ve znění vl. nař. č. 39/44 Sb.
§ 72
V případech dotčených v §§ 64, 66, 68, 71 rozhoduje soud bez ústního jednání. Před rozhodnutím opatřiž si soud z úřední moci potřebná vysvětlení.
Strany nepotřebují při jednáních, která konají před soudem podle předpisů tohoto titulu, ani tenkráte zastoupení advokátem, když je procesním soudem krajský soud.
Rozhodnutí, jímž bylo straně propůjčeno právo chudých, nemůže odpůrce napadati rekursem. Rozhodnutí, že pro chudou stranu má býti zřízen advokát, může býti napadeno opravným prostředkem jen proto, že není zákonného důvodu, aby advokát byl ustanoven; tento rekurs může podati odpůrce chudé strany, advokát chudé straně zřízený a výbor té advokátní komory, která má advokáta chudé straně jmenovati. Chudá strana může podati rekurs proti usnesení, jímž byla její žádost za právo chudých zamítnuta, jímž bylo jí propůjčeno právo chudých jen částečně, jímž [byl vysloven zánik nebo] bylo odňato právo chudých, nebo bylo jí uloženo dodatečné zaplacení nákladů, i u krajského soudu do protokolu. Tento rekurs může chudá strana podati i u okresního soudu svého bydliště nebo pobytu.
Proti rozhodnutí rekursního soudu nejsou opravné prostředky přípustné.
Zamítne-li soud první stolice návrh strany, aby jí bylo povoleno právo chudých k podání opravného prostředku nebo k odpovědi na něj anebo aby jí byl zřízen advokát (§ 66 odst. 2 druhá věta, odst. 4 druhá věta), je soud, který má rozhodnouti o opravném prostředku, povolán rozhodnouti také o rekursu do zamítavého usnesení.
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb. a vl. nař. č. 39/44 Sb.
§ 73
Podání žádosti o povolení práva chudých, jakož i podání některého jiného návrhu, podle tohoto titulu přípustného, neopravňuje žádnou ze stran, aby odepřela se pustiti do sporu nebo pokračovati v projednávání, nebo aby žádalo o prodloužení lhůt nebo o odročení roků.
V řízení před sborovými soudy nemůže ani proto, že odpověď na žalobu nebyla včas podána, ani proto, že se žalovaná chudá strana k prvému roku, stanovenému k ústnímu projednávání rozepře, dostavila bez advokáta, býti vydán rozsudek pro zmeškání proti chudé straně, když by žádost o propůjčení práva chudých, podaná po doručení žaloby bez průtahu, nebyla ještě vyřízena, aneb je-li právo chudých již propůjčeno, když by pro chudou stranu ještě nebyl ustanoven advokát.
Oddíl druhý.
Řízení.
Titul první.
Podání.
§ 74
Návrhy, žádosti nebo sdělení, týkající se sporné věci, které jest přednésti mimo ústní jednání, se činí podáními, pokud zákon nedovoluje, aby se tak stalo do protokolu.
§ 75
Každé podání má obsahovati:
1. označení soudu, pak stran podle jména (jménem a příjmením), zaměstnání, bydliště a postavení ve sporu, udání zástupců jednajících za strany a označení předmětu sporu;
2. označení příloh a jejich počtu i údaj, zda přílohy jsou připojeny v prvopise nebo v opise;
3. podpis strany samé neb jejího zákonného zástupce nebo zmocněnce, v advokátském procesu však, neplatí-li pro něj ustanovení § 28 odstavec 1, podpis advokátův.
§ 76
V každém podání buďtež dále stručně, přesně a přehledně vylíčeny skutkové poměry, jimiž jsou odůvodněny návrhy v podání učiněné, a je-li třeba tyto údaje dokázati nebo osvědčiti, buďtež také jednotlivě označeny důkazní prostředky, jichž se má užíti ku provedení tohoto důkazu nebo osvědčení.
§ 77
Má-li býti o návrhu v podání učiněném jednáno ústně, buďte k němu přiloženy toliko opisy listin, jichž se podání dovolává; nutno-li však hleděti toliko k jednotlivým částem listiny, postačí přiložiti výpis, který obsahuje úvod, místo patřící k věci, konec, datum a podpisy.
Jsou-li listiny odpůrci již známy nebo jsou-li značného rozsahu, stačí, když se listiny v podání přesně označí a když se učiní nabídka, že odpůrci bude dáno do nich nahlédnouti nebo že budou soudu na žádost předloženy.
Nemá-li strana listin v rukou, má uvésti, jak by tyto listiny měly býti opatřeny.
§ 78
Podání, jež jsou určena ku přípravě ústního jednání /podání přípravná), mají kromě jiných náležitostí podání obsahovati:
1. návrhy, které strana při ústním jednání zamýšlí činiti;
2. předpisu § 76 vyhovující vylíčení skutkových poměrů, kterých se strana chce při ústním jednání dovolávati, aby odůvodnila své návrhy nebo čelila návrhům odpůrcovým, jakož i udání důkazních prostředků, jichž chce strana užíti při tomto jednání, aby dolíčila pravdivost svých vlastních údajů nebo vyvrátila skutková tvrzení odpůrcova;
3. podle okolností prohlášení o pravdě, správnosti a úplnosti skutečností uvedených v předcházejícím podání odpůrcově a o přípustnosti důkazních prostředků odpůrcem naznačených.
Do přípravného podání nebuďte pojímány právní vývody a výklady o pravděpodobnosti a hodnověrnosti jednotlivých skutkových tvrzení nebo o domnělé důkazní moci nabízených důkazů.
§ 79
Protokolární přednes, jenž má nahrazovati podání, budiž upraven podle ustanovení o podáních.
Učiní-li se tento přednes mimo ústní jednání, budiž v řízení před sborovými soudy sepsán protokol soudcovským úředníkem, jejž k tomu určí přednosta soudu nebo předseda senátu.
§ 80
Činí-li se návrh podáním, nebo děje-li se oznámení, které má býti sděleno také odpůrci, podáním k soudu učiněným, budiž dodáno, nenařizuje-li tento zákon nic jiného, tolik stejnopisů podání, aby každému odpůrci mohl býti doručen jeden stejnopis a kromě toho aby jeden mohl býti podržen pro soudní spisy; totéž platí pro všechna podání přípravná. K podání buďte přiloženy dále rubriky, potřebné k vyrozumění jiných účastníků.
Rubriky mají obsahovati označení soudu, stran a předmětu sporu způsobem v § 75 určeným. V případech hodících se k tomu, aby vyhotovení byla pořízena ve zkrácené formě s použitím rubrik, jest pojmouti do rubriky na místo předmětu sporu žádost ve znění shodném s podáním. Podrobnější ustanovení budou vydána nařízením.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 81
Má-li býti podle ustanovení tohoto zákona doručen stejnopis podání odpůrci, buďte k němu připojeny také opisy příloh podání.
Prvopisy příloh u soudu zadržené buďte odpůrci na jeho žádost kdykoli dány k nahlédnutí.
§ 82
Dovolává-li se některá strana v podání listin, které má v rukou, jest povinna na žádost odpůrce tyto listiny ve třech dnech v prvopisu předložiti u soudu a odpůrce o tom zpraviti. Odpůrce může potom ve třech dnech po obdržení zprávy do listin nahlédnouti a opsati si je.
Lhůta k nahlédnutí může býti soudem a v řízení před sborovými soudy předsedou senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena, na návrh přiměřeně zkrácena, jestliže strana prokazatelně listin nutně potřebuje. Proti usnesení o takovémto návrhu není opravného prostředku.
§ 83
Advokáti mají na vůli dodati si na stvrzenku prvopisy listin z ruky do ruky.
Nevrátí-li advokát listinu jemu odevzdanou ve smluvené listině, a nebyla-li lhůta smluvena, ve třech dnech po tom, co ji obdržel, budiž na návrh po předcházejícím ústním nebo písemném vyslechnutí usnesením přidržen, aby ji ihned vrátil. O tomto usnesení platí ustanovení § 82 odstavec 2. Usnesení toto jest ihned vykonatelné.
§ 84
Pokud není v tomto zákoně nic jiného nařízeno, má soud z úřední moci naříditi odstranění formálních vad, které jsou s to překaziti úřední vyřizování učiněného podání. Takové usnesení nemůže býti napadnuto samostatným opravným prostředkem.
Za takovou formální vadu jest zejména pokládati, když nebylo šetřeno předpisů §§ 75 a 77 nebo když schází potřebný počet exemplářů podání nebo rubrik. Nesprávné označení opravného prostředku nemá významu, lze-li zřetelně seznati, oč se žádá.
V řízení před sborovými soudy přísluší vydávati tato nařízení předsedovi senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
§ 85
Jde-li o to, aby byly odstraněny formální vady, může býti strana obeslána nebo podání ji vráceno s poukazem, aby napravila formální vady, které se jí zároveň označí.
Jestliže měla býti při předložení podání, o jehož opravu jde, dodržena nějaká lhůta, budiž pro opětné předložení stanovena lhůta nová; dodrží-li se tato lhůta, hledí se ku podání tak, jakoby se bylo stalo v den, kterého ponejprv došlo. Tuto lhůtu nelze prodloužiti.
Proti usnesením vydaným podle předchozích ustanovení není samostatného opravného prostředku; jak dalece lze se proto dovolávati dozorčího práva nadřízených soudních úřadů, jest posuzovati podle předpisů o vnitřním zařízení a jednacím řádu soudů.
§ 86
Straně, která v podání poruší povinnou úctu k soudu urážlivými narážkami nebo která v podání urazí odpůrce, zástupce, zmocněnce, svědka nebo znalce, může soud uložiti pořádkový trest, aniž je tím vyloučeno případné stíhání trestním soudem.
Ze stejných důvodů může býti uložen pořádkový trest advokátu, jenž podání podepsal.
Titul druhý.
O doručování.
§ 87
Pokud není v tomto zákoně nic jiného předepsáno, děje se doručování z úřední moci.
1. V tuzemsku.
§ 88
Doručování v tuzemsku budiž zpravidla vykonáváno poštou. Nařízením budiž určeno, pokud doručovati v místě soudu nebo jinde v tuzemsku lze soudními zřízenci nebo prostřednictvím místního národního výboru [nebo správců vyloučeného obvodu statkového].
Měly-li by podle toho býti o spolupůsobení při doručování požádány obce vlastního statutu nemající [nebo vyloučené obvody statkové], budiž vyžádáno vyjádření zemského národního výboru.
Soudních zřízenců může býti použito k doručování toliko v obvodu soudu, u kterého jsou zaměstnáni, obecních orgánů [a zřízenců správců vyloučených obvodů statkových] toliko v příslušném obvodě obecním [nebo statkovém].
§ 89
Určiti způsob doručování náleží soudu, jehož rozsudky, usnesení nebo obsílky mají býti doručeny, nebo u kterého bylo učiněno podání, které jest doručiti, nebo byl sepsán protokol. Tento soud má učiniti také opatření pro doručení potřebná.
V řízení před sborovými soudy může takovéto opatření učiniti na místo soudu předseda senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
§ 90
Má-li několik účastníků společného zástupce, má se za to, že odevzdáním jediného vyhotovení, obsílky, opisu protokolu nebo toliko jediného exempláře podání tomuto zástupci bylo doručení vykonáno pro všechny. Má-li některý účastník několik zástupců zmocněných přijímati soudní zásilky, pokládá se doručení za vykonané, odevzdá-li se jednomu z těchto zástupců exemplář písemnosti, kterou jest doručiti.
Táž ustanovení platí o doručování odpisů příloh podání nebo protokolu.
§ 91
Když chování některé osoby, již jest přikázáno vykonávati doručování (doručovatele), zavdá příčinu ke stížnosti, má předseda senátu, soudce, jemuž jest svěřen dozor nad soudní kanceláří, nebo přednosta soudu, jakmile se o tom dozví, zjednati nápravu. Příčina stížnosti může býti oznámena ústně.
§ 92
Doručení určená pro osoby mužstva v činné službě vojska a válečného loďstva, jakož i pro četnické osoby mužstva v činné službě se mají státi prostřednictvím náčelníka přímo představeného velitelství.
Pokud by jinak měla býti vykonána doručení v budovách vojenských neb od vojska obsazených, má se tak státi po předchozím oznámení veliteli budovy a s přibráním vojenské osoby od něho přidělené.
§ 93
Jestliže strana dala někomu pro spor plnou moc procesní, mají se všechna doručení, tohoto sporu se týkající, až do zrušení procesní plné moci (§ 36) díti jmenovanému zmocněnci.
Ve sporech, týkajících se provozování obchodní živnosti, může se doručení svědčící principálu státi prokuristovi.
Zmocněnec pro doručování.
§ 94
Jestliže byla osoba, bydlící v místě procesního soudu, zmocněna přijímati písemnosti určené některému účastníku sporu (zmocněnec pro doručování), děje se doručování této osobě.
Zmocněnci pro doručování několika účastníků budiž odevzdáno tolik exemplářů doručované písemnosti, kolik jest účastníků. Pokud jde o opisy příloh podání nebo protokolu, stačí, když se společnému zmocněnci pro doručování doručí po jednom opise každé přílohy.
§ 95
Straně může býti soudem na návrh nebo z úřední moci uloženo, aby jmenovala ve lhůtě zároveň jí určené zmocněnce pro doručování bydlícího v místě procesního soudu:
1. jestliže tato strana bydlí mimo obvod sborového soudu první stolice, který je soudem procesním, nebo v jehož obvodě se nalézá okresní soud, jsoucí soudem procesním;
2. jestliže strana za rozepře předloží své bydliště mimo obvod sborového soudu uvedeného v č. 1.
Vydati takovéto nařízení, proti němuž není samostatného opravného prostředku, jest povolán v řízení před sborovými soudy předseda senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
§ 96
Jestliže by nařízení podle § 95 vydaného nebylo uposlechnuto, mohou všechna pozdější doručení býti vykonána tím, že se písemnosti odevzdají poště s naposled známou adresou strany. Odevzdáním poště se pokládá doručení za provedené, i když se zásilka vrátí jako nedoručitelná.
Není-li doručení poštou v jednotlivém případě přípustné, budiž strana po marném vypršení lhůty, dané ji ke jmenování zmocněnce pro doručování, vyrozuměna, že písemnosti pro ni určené budou nadále ukládány u soudu s účinkem vykonaného doručení.
Odevzdání poště ve smyslu prvního odstavce nelze užíti, když by se doručení musilo státi mimo obvod, kde tento zákon platí.
§ 97
Společníci v rozepři, kteří nemají společného zástupce, musí, jsou-li žalobci, v žalobě, jinak při prvním procesním úkonu jmenovati soudu společného zmocněno pro doručování, jenž bydlí v místě procesního soudu. Společníci v rozepři však mohou jednoho ze sebe také tenkráte ustanoviti společným zmocněncem pro doručování, když tento sice nebydlí v místě procesního soudu, ale bydlí v obvodu sborového soudu první stolice, který jest procesním soudem nebo v jehož obvodě se nalézá nebo v jehož obvodě se nalézá okresní soud, jsoucí soudem procesním, a když se zároveň do bydliště tohoto společníka ve sporu pravidelně dodávají poštovní zásilky poštovními zřízenci.
Jestliže by společníci v rozepři opominuli včas jmenovati společného zmocněnce pro doručování, budiž na návrh odpůrce ustanovena na nebezpečí a náklady společníků ve sporu způsobilá osoba bydlící v místě procesního soudu, za společného jejich zmocněnce pro doručování; toto usnesení nelze napadnouti.
V řízení před sborovými soudy přísluší vydati toto usnesení předsedovi senátu, jemuž jest právní rozepře přidělena.
§ 98
Za zmocněnce pro doručování vedlejšího intervenienta, kterému přísluší postavení společníka v rozepři, jest považovati potud hlavní stranu, ke které se vedlejší intervenient připojil, pokud by se svolením vedlejšího intervenienta soudem nebyl ustanoven jiný společný zmocněnec pro doručování (§ 97 odst. 2 a 3).
§ 99
Zmocněnec pro doručování pro jednotlivou osobu ustanovený jest zavázán zaslati jí pokaždé bez prodlení písemnosti pro ni určené a jemu doručené. Rovněž tak má společný zmocněnec pro doručování, není-li úmluvou nic jiného ustanoveno, přijaté písemnosti pokaždé bez prodlení zaslati osobám, pro které doručování převzal, a dovoliti jim, aby do opisů příloh uschovaných nahlížely, jakož i si činily z nich další opisy.
Čas doručení.
§ 100
V neděli a ve svátek se smí doručovati, pokud se to neděje poštou, toliko se soudcovským dovolením. Dovolení toto může dáti předseda senátu i přednosta procesního soudu nebo okresního soudu, v jehož obvodě má býti doručení vykonáno, a budiž to na doručované písemnosti vyznačeno.
Usnesení, jímž se toto dovolení dává nebo odepírá, nelze napadnouti opravným prostředkem.
Tato ustanovení platí i tenkráte, když má býti doručováno v noci.
Místo doručení.
§ 101
Doručení se má státi v místě doručování v bytě, v živnostenské provozovně, v obchodní místnosti, nebo na pracovišti příslušné osoby, a u advokátů a notářů v jejich kanceláři; doručení mimo tyto místnosti vykonané jest platné toliko tenkráte, když přijetí písemnosti nebylo odepřeno.
Nemá-li někdo bytu, živnostenské provozovny, obchodní místnosti nebo pracoviště, lze mu doručiti, kdekoli bude zastižen.
Doručení náhradní.
§ 102
Jestliže osoba, které má býti doručeno, nebyla zastižena ve svém bytě, může se doručení státi účinné každé dorostlé domácí osobě, jež patří k rodině, jest doručujícímu orgánu známa a jest v bytě, nebo dorostlé osobě v rodině sloužící.
Nebyly-li ani takové osoby zastiženy, může býti písemnost, jež se má doručiti, dodána pronajimateli v témž domě bydlícímu nebo dozorčí osobě jím ustanovené, též tam bydlící, jsou-li ku přijetí písemnosti ochotni.
§ 103
Pro osoby, které by nebyly zastiženy ve své obchodní místnosti nebo ve své živnostenské provozovně, může se státi doručení dorostlé osobě tam přítomné, o níž doručovací orgán ví, že náleží k rodině adresátově nebo že je zaměstnána v jeho obchodě nebo živnosti.
Jestliže by nebyly zastiženy ve své obchodní místnosti nebo ve své živnostenské provozovně, může se státi doručení dorostlé osobě tam přítomné, o níž doručovací orgán ví, že náleží k rodině adresátově nebo že je zaměstnána v jeho obchodě nebo živnosti.
Doručovati příslušníku rodiny, domácí osobě, zaměstnanci, zřízenci, atd., uvedeným v odstavci 1 a 2 a v § 102, není dovoleno, pokud tyto osoby jsou účastny na sporu jako odpůrcové osoby, které má býti doručeno.
§ 104
Jestliže by se doručení nemohlo státi ani přímo osobě, které doručení svědčí, ani podle §§ 102 a 103, může býti vykonáno tím, že se písemnost, kterou jest doručiti, uloží, když doručení mělo býti vykonáno poštou, u poštovního úřadu, k jehož úřednímu obvodu místo doručování náleží, ve všech jiných případech však u místního národního výboru místa doručování [neb u správce vyloučeného statkového obvodu] a že se toto uložení ohlásí písemným oznámením, upevněným na dveřích bytu nebo na dveřích u vchodu do obchodní nebo živnostenské místnosti, a podle možnosti také ústně sdělí osobám bydlícím v sousedství.
Písemné oznámení smí býti upevněno na dveřích u vchodu do zavřené obchodní místnosti toliko v den všední.
Byla-li doručovaná písemnost uložena podle předchozích ustanovení, má to účinek doručení. Poškození nebo stržení uvedeného oznámení nemá vlivu na platnost doručení.
§ 105
Písemnosti určené k doručení veřejným orgánům, povolaným k zastupování eráru, nebo jiným úřadům, obcím, korporacím a ústavům, jest odevzdati, pokud by v jednotlivém případě nebylo nic jiného nařízeno, úředníku nebo zřízenci, který jest ustanoven přijímati písemnosti svědčící úřadu, obci, korporaci neb ústavu; pakli by však takovýto zaměstnanec nebyl znám, jest písemnosti odevzdati kterémukoliv úředníku nebo zřízenci úřadu, obce, korporace neb ústavu, pro něž doručovaná písemnost jest určena, který jest doručovacímu orgánu znám a v tomto úřadě neb obchodní místnosti přítomen.
O doručování zásob.
§ 106
Žaloby mohou býti doručeny jen do vlastních rukou žalovaného (§ 92), nebo jeho zástupce, zmocněného ku přijímání žalob nebo v právních rozepřích, týkajících se provozování obchodní živnosti, do rukou prokuristy žalované firmy.
Nelze-li takto doručiti, budiž strana, které má býti doručeno, vyzvána písemným oznámením, jež jest zanechati v jejím bytě nebo kanceláři, v její živnostenské neb obchodní místnosti neb, jsou-li tyto místnosti zamčeny, připevniti na jejích dveřích u vchodu, aby za účelem přijetí zásilky byla přítomna v příslušné místnosti v den a hodinu zároveň ustanovenou. Nevyhoví-li strana v den a hodinu zároveň ustanovenou. Nevyhoví-li strana této výzvě, budiž potom postupováno podle § 104.
Poškození nebo stržení písemné výzvy nemá vlivu na platnost tohoto postupu.
§ 107
Jestliže se doručení mělo státi poštou nebo soudním zřízencem a jestliže by pro velikou vzdálenost místa, kde se má doručiti, nebo pro jeho nesnadnou přístupnost nemohlo býti co nejdříve opakováno, může býti žaloba ihned po prvním marném pokusu o doručení odevzdána místnímu národnímu výboru [nebo správci vyloučeného statkového obvodu], aby nyní sám zařídil doručení žalovanému.
Jestliže by se ani potom nepodařilo doručení do rukou žalovaného nebo jeho zmocněného zástupce do čtyř neděl po odevzdání žaloby místnímu národnímu výboru [ nebo správci statkového obvodu], budiž žalovaný podle § 104 vyrozuměn, že písemnost, o jejíž doručení jde, leží u místního národního výboru [neb u správce statkového obvodu] a že se považuje za doručenou. Místní národní výbor [nebo správce vyloučeného statkového obvodu] má obstarati toto vyrozumění, jakmile svrchu uvedená lhůta projde. Den, kterého bylo písemné oznámení připevněno na dveřích bytu žalovaného nebo na dveřích u vchodu do jeho obchodní nebo živnostenské místnosti, platí za den doručení.
Zmocnění, aby žaloba, o jejíž doručení jde, byla podle potřeby odevzdána místnímu národnímu výboru [nebo správci vyloučeného statkového obvodu], budiž dáno již při nařízení, aby žaloba byla doručena (§ 89).
§ 108
Ustanovení §§ 106 a 107 platí pro všechna doručení, která podle zákonného příkazu mají býti vykonána podle předpisů pro doručování žalob.
Odepře-li se přijetí.
§ 109
Jestliže osoba, které může býti platně doručeno, odepře bez zákonného důvodu přijmouti písemnost, kterou jest doručiti, budiž tato zanechána na místě doručení, anebo jestliže by to nebylo možno, budiž uložena u poštovního úřadu, u místního národního výboru [neb u správce vyloučeného obvodu statkového], uvedeného v § 104. Toto zanechání neb uložení má účinek doručení.
Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení, uloží doručující orgán písemnost u poštovního úřadu nebo u místního národního výboru v místě doručení s účinky naznačenými v odst. 1. Bez zaplacení doručného poplatku nebude zásilka příjemci vydána.
- Ve znění zák. č. 23/28 Sb. Text upraven s přihlédnutím k vl. nař. č. 4/45 Sb.
Doručenka.
§ 110
Vykonané doručení budiž listinně osvědčeno (doručenkou) osobou, které byl uložen doručovací výkon.
Změna bytu.
§ 111
Strana, která změní za rozepře bydliště nebo byt, má to oznámiti soudu; totéž platí o zástupci nebo zmocněnci strany, oprávněném přijímati doručení.
Bylo-li toto oznámení opominuto a dotčené osoby nemohly býti nalezeny pro změnu bytu, buďte všechna další doručení, této rozepře se týkající, vykonávána na dosavadním místě doručování podle předpisů § 104 s tou obměnou, že vyrozumění, v § 104 odst. 1 žádané, se má obmeziti na ústní sdělení pronajímateli v témže domě bydlícímu nebo dozorčí osobě od tohoto ustanovené a tamže bydlící.
Doručování mezi advokáty.
§ 112
Jsou-li obě strany zastoupeny advokáty, mohou se díti všechna doručení stranám tím způsobem, že advokát té strany, jejíž procesní úkon dává příčinu k doručení (strana pohánějící), zašle po poslu nebo poštou advokátu odpůrcovu písemnost, která má býti doručena. Písemnost, o kterou jde, budiž v tomto případě vydána soudem na stvrzenku advokátu strany pohánějící, aby ji zaslal advokátu odpůrcovu.
Na důkaz vykonaného doručení stačí písemná stvrzenka opatřená datem a podpisem advokáta, jemuž bylo doručeno.
Všechna oznámení a sdělení pro soud, která při doručování jinak příslušejí doručovacím orgánům, buďte při doručování mezi advokáty vykonána advokátem strany pohánějící.
§ 113
Pokud advokát s přivolením advokáta odpůrcova u soudu neprohlásil, že jest ochoten obstarávati doručování, musí býti doručení v té které rozepři se vyskytující vykonávána z úřední moci.
Oč snad vzrostou náklady doručováním mezi advokáty oproti jinakému doručování z úřední moci, to ponese bez nároku na náhradu strana, jejíž advokát se nabídl obstarávati doručování.
O přímém vydávání u soudu.
§ 114
Všechny písemnosti, které mají býti někomu doručeny, buďte mu přímo u soudu vydány, hlásí-li se tam o ně dříve, nežli byly dány na poštu, nežli soudní zřízenec započal s výkonem doručení, nežli žádost za doručení byla odeslána k místnímu národnímu výboru [nebo ke správci vyloučeného statkového obvodu], nebo nežli se stalo opatření k výkonu doručení jinak potřebné.
V takových případech se výkon doručení osvědčí zvláštní stvrzenkou osoby, které písemnost byla vydána, nebo jejím podpisem v úředním rejstříku, k tomu určeném.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 251/21 Sb. a vl. nař. č. 4/45 Sb.
Doručení veřejnou vyhláškou.
§ 115
Je-li osvědčeno, že pobyt osoby, které má býti doručeno, není znám, může býti doručení, pokud by se nemělo užíti ustanovení § 111, vykonáno na návrh veřejnou vyhláškou. O tomto návrhu se rozhoduje, nebyl-li učiněn při ústním jednání, bez předchozího ústního jednání, a v řízení před sborovými soudy předsedou senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
Doručení veřejnou vyhláškou se děje tím, že se písemnost, kterou jest doručiti, přibije na soudní desku procesního soudu.
Neučí-li soud, povoluje veřejnou vyhlášku, delší lhůtu, nebo jestliže by se osoba, které má býti doručeno, již dříve nehlásila u soudu o přijetí písemnosti, jest písemnost pokládati za doručenou, když od přibití uplynulo třicet dní. Platnost doručení není tím dotčena, kdyby vývěsek byl ještě před tímto časem se soudní desky stržen nebo poškozen.
Doručení opatrovníkovi.
§ 116
Osobám, kterým by se pro neznámý pobyt mohlo doručiti toliko veřejnou vyhláškou, ustanoví soud na návrh nebo z úřední moci opatrovníka (§ 9), jestliže by tyto osoby následkem doručení, které se jim má státi, měly k obhájení svých práv předsevzíti procesní úkon, a zejména když písemnost, která jim má býti doručena, obsahuje jejich obsílku.
§ 117
Ustanovení opatrovníka, jeho jméno a bydliště a stručný obsah písemnosti, o jejíž doručení jde, s označením procesního soudu a rozepře buďte vyhlášeny ediktem. Edikt má obsahovati dodatek, že osoba, které byl ustanoven opatrovník, jest až do doby, kdy sama vystoupí nebo jmenuje zmocněnce, na své nebezpečí a náklady zastoupena opatrovníkem.
Tento edikt jest přibíti na soudní desku procesního soudu, a dáti jednou do novin, ustanovených k uveřejňování úředních vyhlášek tohoto soudu. Je-li to v daném případě účelné a není-li to, hledě na předmět sporu, spojeno s příliš velkým nákladem, může býti na návrh nebo z úřední moci nařízeno, aby edikt byl uveřejněn také v jiných novinách nebo třeba i několikrát. Proti tomuto nařízení není opravného prostředku. V řízení před sborovými soudy to přísluší naříditi předsedovi senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena. Přibíti ediktu a uveřejnění jeho v novinách budiž vykonáno z úřední povinnosti.
Ve sporech až do 1000 Kčs může se vyhláška, místo aby byl edikt dán do novin, státi způsobem v místě obvyklým.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 187/19 Sb.
§ 118
Doručení pokládá se za vykonané tím, že vývěsek se přibije a že se po té dodá písemnost, kterou jest doručiti, opatrovníku.
Náklady na vyhlášení a na ustanovení opatrovníka buďte zapraveny bez újmy nároku na náhradu tou stranou, jejímž procesním úkonem k obému byl dán podnět.
Doručování osobám exteritoriálním.
§ 119
Jde-li o doručení osobám požívajícím exteritoriality, nebo osobám, které se nalézají v bytě exteritoriální osoby, má soud žádati za zprostředkování ministerstvo zahraničních věcí.
Nelze-li doručiti tímto způsobem, ustanoví soud, u kterého právní rozepře jest zahájena, osobě, které doručení svědčí, na návrh nebo z úřední moci opatrovníka (§ 9), kterému může býti účinně doručeno.
Opatrovník má bez prodlení oznámiti své ustanovení, uveda obsah doručené mu písemnosti, procesní soud a rozepři osobě, které mělo býti doručeno, a má se za ni účastniti soudního řízení, dokud sama nevystoupí nebo nejmenuje zmocněnce; jsou-li tu však podmínky §§ 115 neb 116, má navrhnouti, aby byla vydána veřejná vyhláška ve smyslu §§ 115 nebo 117.
Pokud jde o náklady na ustanovení opatrovníka a na veřejnou vyhlášku, jest užíti ustanovení § 118 odstavec 2.
2. V cizině.
§ 120
Doručení československým státním příslušníkům zdržujícím se v cizím státě a požívajícím tam práva exteritoriality vykonává na žádost soudu ministerstvo zahraničních věcí.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 449/19 Sb.
§ 121
Doručení osobám, které jsou mimo území, kde tento zákon platí, a nenáležejí k osobám v § 120 uvedeným, vykonávají se dožádáním příslušného cizozemského úřadu, pokud by podle ustanovení o tom platných nemohlo býti užito zprostředkování československého vyslance nebo československého úřadu konsulárního. Soud, u něhož právní rozepře jest právě zahájena, má učiniti toto dožádání šetře zvláštních nařízení, daných pro jednotlivé státy.
Nedojde-li potvrzení o vykonaném doručení v přiměřeném čase, může pohánějící strana podle okolností navrhnouti, aby se doručení stalo veřejnou vyhláškou aneb aby byl ustanoven opatrovník podle § 116. Totéž platí i pro případ, že se pokus o doručení v cizině nezdařil nebo když dožádání neslibuje žádného výsledku, protože je vůbec známo, že cizozemský úřad odpírá právní pomoc.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 449/19 Sb.
§ 122
Dožádání o doručení podle §§ 119, až 121 buďte učiněna u sborových soudů předsedou senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
Doručení se prokazuje v těchto případech písemným osvědčením dožádaného úřadu nebo jeho písemným sdělením o výkonu doručení. Pro průkaz doručení může býti přiložena k dožádacímu dopisu také doručenka, aby jí bylo použito při výkonu doručení.
Titul třetí.
Lhůty a roky.
Lhůty.
§ 123
Pokud délku lhůt ku provedení procesních úkonů neurčuje přímo zákon (lhůty zákonné), má je ustanoviti soudce, hledě ku potřebám a povaze daného případu (lhůty soudcovské).
§ 124
Soudcovská lhůta počíná běžeti, pokud nebylo při jejím stanovení určeno nic jiného, doručením usnesení, nařizujícího lhůtu straně, jíž je lhůta na prospěch; není-li však třeba, aby usnesení bylo doručeno, počíná se jeho prohlášením.
§ 125
Při počítání lhůty určené podle dní se napočítá den, na který připadá okamžik nebo událost, podle které se má říditi počátek lhůty.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků se končí uplynutím tohoto dne posledního týdne neb posledního měsíce, který se svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, kterého lhůta počala běžeti. Schází-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Konec lhůty může býti označen také udáním určitého kalendářního dne.
§ 126
Početí a běhu zákonných a soudcovských lhůt nejsou neděle a svátky na překážku.
Jestliže konec lhůty připadá na neděli nebo na svátek, pokládá se nejbližší příští den všední za poslední den lhůty.
§ 127
Jestliže zákonné nebo soudcovské lhůty, které příslušejí jednotlivým společníkům v rozepři ku provedení téhož procesního úkonu, uplynou v různé době, může tento procesní úkon všemi společníky ve sporu býti potud předsevzat, pokud ještě alespoň jednomu společníku ve sporu běží lhůta pro tento procesní úkon.
§ 128
Zákonné lhůty, s výjimkou těch, jichž prodloužení zákon výslovně zapovídá (lhůty konečné), jakož i soudcovské lhůty, o nichž není v tomto zákoně nic jiného ustanoveno, mohou býti soudem prodlouženy. Prodloužiti lhůty úmluvou stran není dovoleno.
Soud může takové prodloužení povoliti na návrh, když strana, jíž jest lhůta na prospěch, z neodvratitelných nebo alespoň velmi závažných důvodů nemůže včas provésti procesní úkon lhůtou vázaný, a zejména když by bez prodloužení lhůty utrpěla neodčinitelnou škodu.
Návrh tento musí být podán u soudu před uplynutím lhůty, která má býti prodloužena. O návrhu může býti rozhodnuto bez předchozího ústního jednání; avšak dříve než se povolí opětné prodloužení lhůty, budiž není-li návrh učiněn ve srozumění obou stran, vyslechnut odpůrce.
Okolnosti uvedené k odůvodnění návrhu buďte soudu na žádost osvědčeny. Není-li dostatečného odůvodnění, budiž návrh zamítnut.
Při prodloužení lhůty budiž pokaždé určen den, kterým se skončí prodloužená lhůta.
§ 129
Všechny lhůty mohou býti zkráceny úmluvou stran. Aby úmluva byla pro soud účinná, musí býti prokázána listinou.
Soud může zkrátiti lhůty soudcovské a zákonné na návrh i jen jedné strany, osvědčí-li se okolnosti, které činí takovéto zkrácení potřebným, aby se přešlo hrozící značné újmě, a může-li zároveň strana, pro jejíž jednání je lhůta určena, bez obtíží předsevzíti příslušný úkon i ve lhůtě zkrácené.
Roky.
§ 130
Roky se ustanovují, pokud tento zákon nic jiného nenařizuje, na návrh strany. S výhradou zvláštních ustanovení, obsažených v tomto zákoně, přísluší soudu ustanoviti rok i určiti místo, den a hodinu roku.
Ani stanovení roku, ani obeslání k němu nemůže býti napadnuto samostatným opravným prostředkem.
§ 131
Strana, která žádala o ustanovení roku, buď zpravena o roku rubrikou a vyzvána, aby se k němu dostavila (obsílka), odpůrce pak buď zpraven doručením jednoho exempláře podání neb opisu protokolu s připojenou obsílkou. Když se rok ustanoví z úřední moci, budou obě strany obeslány doručením rubriky.
V advokátském procesu musí první obsílka k ústnímu jednání, pokud není již adresována advokátu, obsahovati zejména také vyzvání, aby byl včas ustanoven za zástupce advokát, a musí se stranám dáti na vědomí, které újmy zákon spojuje s tím, když advokát ustanoven nebude a když rok bude zmeškán.
K rokům, které jsou stanoveny v soudních rozhodnutích ústně prohlášených, buďte strany jen potud zvláště obesílány, pokud ani samy, ani jejich zástupci nebo zmocněnci nebyli přítomni při prohlášení.
§ 132
Roky se konají v soudní budově, pokud tento zákon neustanovuje nic jiného.
Roky k ústnímu jednání mohou býti stanoveny na jiné místo mimo soudní budovu, když jednání na tomto místě může býti snáze provedeno nebo když tím lze předejíti většímu nákladu.
§ 133
Rok se počítá vyvoláním věci.
Rok jest stranou zmeškán, když se strana nedostaví v čase k roku ustanoveném anebo, jestliže se sice dostaví, ale přes soudcovo vyzvání neprojednává nebo se po vyvolání věci opět vzdálí.
Rok se pokládá za zmeškaný také tenkráte, když se strana dostaví bez advokáta k těm procesním úkonům, pro které přivzetí advokáta jest zákonem předepsáno.
§ 134
Roky mohou býti odročeny jen soudcovským rozhodnutím (odročení). Může se tak státi na návrh nebo z úřední moci;
1. jestliže včasnému dostavení jedné nebo obou stran nebo k tomu, aby jednání mezi nimi bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno, vadí překážka pro ně nepřekonatelná nebo aspoň velmi závažná a zejména, když by bez odročení některá strana utrpěla neodčinitelnou škodu;
2. když soud pro jiné neodkladné úřední povinnosti nebo z jiných důležitých důvodů nemůže jednání zahájiti nebo v něm pokračovati;
3. když se nařídí provedení důkazu, které nemůže býti ihned vykonáno před procesním soudem, které však pro další jednání jest důležité, nebo když jest ku pokračování v jednání a k jeho provedení třeba opatřiti listiny, věci přezvědné nebo předměty ohledání;
4. nemůže-li býti jednání při roku soudem k tomu stanoveném skončeno, i když tu nejsou shora uvedené překážky.
§ 135
Návrh na odročení roku musí býti v případě § 134 č. ospravedlněn uvedením okolností, které vadí stranám, aby se dostavily neb jednání zahájily neb v něm pokračovaly, a to i tenkráte, je-li učiněn oběma stranami společně. Okolnosti k odůvodnění návrhu uvedené jest soudu na požádání osvědčiti.
Není-li návrh dostatečně odůvodněn, budiž zamítnut.
§ 136
Návrh na odročení roku může býti učiněn při tomto roku samém nebo před jeho počátkem.
V prvém případě budiž o návrhu po vyslechnutí přítomného odpůrce rozhodnuto bez odkladu usnesením, a jestliže by odročení bylo zamítnuto, budiž jednání bez dalšího přerušení zahájeno nebo v něm pokračováno. Stranu, která by se před rozhodnutím vzdálila, nebo se po zamítnutí návrhu zpěčovala o věci jednati, postihnou právní následky zmeškaného roku.
O návrzích odročovacích, které dojdou před rokem, platí obdobné ustanovení § 128 odstavec 3.
§ 137
Odročí-li se rok, má soud pokud možná ihned ústně oznámiti stranám den a hodinu nového roku. Jinak jest strany vyrozuměti rubrikou.
Toto ustanovení platí zejména také tenkráte, když se rok odročí za účelem provedení důkazu.
§ 138
Odročí-li se rok a nemusí býti pro změnu v obsazení soudu projednáváno znova, má soudce nebo předseda senátu, před nímž se projednává, při pozdějším roku ústně přednésti na základě jednacího protokolu a jiných procesních spisů, k nimž jest přihlížeti, podstatné výsledky dřívějšího ústního jednání a navázati na to pokračování v odročeném jednání.
§ 139
Zdrží-li se doručení přípravného podání neb opisu protokolu, o nichž byla vydána obsílka, tak, že lhůta mezi doručením obsílky a stanoveným rokem odpůrci již neumožňuje dostatečné přípravy k ústnímu jednání nebo při procesu advokátském nedovoluje včas si ustanoviti advokáta, a není-li zároveň odpůrce vinen opožděním doručení, musí soud nebo v řízení před sborovými soudy předseda senátu, před nímž se projednávání má konati, odročiti nařízený rok na návrh nebo z úřední moci ještě dříve, nežli se započne. O tom nutno zpraviti bez průtahu všechny osoby obeslané k roku.
Společná ustanovení.
§ 140
Není-li stanovena lhůta nebo rok v některém rozhodnutí soudu nebo při ústním jednání, přísluší to stanoviti v řízení před sborovými soudy předsedovi senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
Totéž platí ohledně rozhodnutí o návrhu na prodloužení nebo zkrácení lhůty nebo na odročení roku, když návrh ten není učiněn za ústního jednání.
§ 141
První prodloužení lhůty a první odročení roku nelze napadnouti opravným prostředkem, pokud povolené prodloužení lhůty nepřesahuje dobu lhůty původní a povolené odročení roku dobu čtyř neděl. Proti zamítnutí návrhu na zkrácení lhůty není opravného prostředku.
§ 142
Straně, která dala příčinu ku prodloužení lhůty nebo k odročení roku, budiž na návrh odpůrce uložena náhrada nákladů jemu tím vzniklých, jejíž výši ustanoví soud. O vrácení těchto nákladů nelze žádati ani tenkráte, když by odpůrce byl v hlavní věci odsouzen k náhradě soudních nákladů.
Je-li takový návrh na náhradu nákladů učiněn při roku, musí býti o něm po vyslechnutí přítomného odpůrce rozhodnuto ihned.
Jeli rok zmařen nedostavením obou stran, má každá strana nésti polovici nákladů tím způsobených.
§ 143
Práva soudu nebo předsedy senátu v tomto titulu uvedená příslušejí také soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému, jde-li o lhůty a roky jím stanovené.
Titul čtvrtý.
Následky zmeškání; navrácení v předešlý stav.
Následky zmeškání.
§ 144
Zmeškání procesního úkonu má, bez újmy dalších účinků, stanovených v tomto zákoně pro jednotlivé případy, za následek, že strana jest vyloučena z procesního úkonu, jejž bylo předsevzíti.
§ 145
Pohroziti zákonnými následky zmeškání jest třeba jen v případech v zákoně zvláště vytčených. Tyto následky nastanou samy sebou, pokud ustanovení tohoto zákona nečiní jejich nastoupení závislým na návrhu, aby právní újmy zmeškání byly uskutečněny.
V tomto případě může býti zmeškaný procesní úkon, když byla pro něj stanovena lhůta, dodatečně vykonán až do dne, kterého byl návrh u soudu učiněn; jestliže však měl zmeškaný procesní úkon býti předsevzat při roku, může býti vykonán až do konce jednání konaného o návrhu, aby byly uskutečněny následky zmeškání.
Navrácení v předešlý stav.
§ 146
Nemohla-li se strana pro nepředvídanou nebo neodvratnou událost včas dostaviti k roku, nebo nemohla-li včas vykonati procesní úkon vázaný lhůtou, a mělo-li zmeškání tím způsobené pro stranu za následek tu právní újmu, že byla vyloučena z procesního úkonu, jejž bylo vykonati, budiž této straně, pokud zákon nestanoví nic jiného, na návrh povoleno navrácení v předešlý stav.
Návrh na navrácení v předešlý stav nemůže býti opřen o důvody, které soud již uznal za nedostatečné, aby na základě nich bylo povoleno straně prodloužení lhůty poté zmeškané neb odročení zmeškaného roku.
§ 147
Návrh na povolení navrácení v předešlý stav budiž bez dalšího řízení odmítnut, pokud strana může zmeškaný procesní úkon přímo vykonati dodatečně podle § 145 odstavec 2.
Jestliže táž strana navrhuje navrácení proti rozsudku pro zmeškání a navrácení proti tomu, že uplynula lhůta k odvolání z tohoto rozsudku, budiž řízení o tomto návrhu odloženo,, až bude o onom návrhu pravoplatně rozhodnuto.
Návrhu, aby bylo povoleno navrácení, nebudiž vyhověno, když strana mohla pro překážky, k ospravedlnění návrhu na navrácení uvedené, zakročiti o prodloužení lhůty neb o odročení roku, anebo když tyto překážky již zase minuly v době, kdy strana mohla podle § 145 odstavec 2 dodatečně vykonati procesní úkon sám.
§ 148
Návrh, aby bylo navrácení povoleno, budiž podán u soudu, u něhož měl býti vykonán zmeškaný procesní úkon.
Návrh tento, pokud zákon nic jiného nestanoví, musí býti podán návrh ve čtrnácti dnech. Lhůta tato se počíná dnem, kterého minula překážka způsobivší zmeškání, a nemůže-li býti prodloužena.
Návrhy zřejmě pozdě podané buďte bez dalšího řízení odmítnuty.
§ 149
Strana, která navrhuje navrácení, má v příslušném podání nebo v protokolární žádosti, toto podání nahrazující, uvésti všechny okolnosti, které odůvodňují návrh na navrácení, a udati prostředky, kterými je hodlá osvědčiti. Spolu s návrhem budiž dodatečně vykonán zmeškaný procesní úkon sám, nebo při zmeškaném roku to, co mělo býti obmeškanou stranou předneseno pro přípravu ústního jednání.
O návrhu, aby bylo povoleno navrácení k předešlému stavu, rozhoduje soud usnesením, a to po ústním jednání, pokládá-li je za potřebné.
§ 150
Povolí-li se navrácení, vstoupí spor zase do tohoto stavu, ve kterém byl před zmeškáním. Rozsudek pro zmeškání již vydaný budiž zrušen, když se navrácení povolí.
Jestliže byl zmeškán rok, již při roku, stanoveném k jednání o návrhu na navrácení, býti řízení o návrhu na povolení navrácení, spojeno s jednáním, k němuž provedení byl zmeškaný rok určen, aneb alespoň může, když návrhu na navrácení bylo vyhověno, jednání toto ihned býti předsevzato.
§ 151
Zmešká-li se lhůta ku podání návrhu na navracení a zmešká-li se rok určený k jednání o návrhu na navrácení, nelze povoliti navrácení v předešlý stav.
§ 152
Návrhem, aby bylo povoleno navrácení v předešlý stav, se nestaví postup sporu. Avšak soud může návrh naříditi, aby prozatímně byl přerušen, je-li toho nezbytně třeba, aby byl zabezpečen úplný výsledek tohoto navrácení, jež asi bude povoleno, a nezpůsobí-li zároveň přerušení sporu odpůrci žadatelovu značné újmy.
Projednává-li spor toho času ve stolici vyšší, budiž tato stolice ihned zpravena o nařízení prozatímního přerušení opravného řízení.
Po vyřízení návrhu na navrácení jest v přerušeném řízení na návrh nebo z úřední moci pokračovati.
§ 153
Proti rozhodnutí, jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav, není opravného prostředku.
§ 154
Straně, která navrhla navrácení, budiž nehledíc k tomu, zda návrhu bylo či nebylo vyhověno, uložena náhrada všech nákladů, které byly odpůrci způsobeny zmeškáním a jednáním o návrhu na navrácení, jakož i náhrada nákladů na řízení, které se navrácením stalo bezúčinným.
Titul pátý.
Přerušení a klid řízení.
Úmrtí strany.
§ 155
Úmrtím strany se řízení přerušuje jen tenkrát, když zemřelá strana nebyla zastoupena ani advokátem ani jinou osobou opatřenou od ní procesní plnou mocí.
Přerušení trvá, dokud nevstoupí do řízení právní nástupci zemřelé strany anebo opatrovník (§ 811 obč. zák.), pokud ovšem odpůrce dříve navrhl ustanovení opatrovníka, aby se v řízení pokračovalo proti tomuto.
Chce-li odpůrce dosíci toho, aby do řízení vstoupili právní nástupci zemřelé strany, může u soudu, u něhož spor byl zahájen v čas smrti zemřelé strany, navrhnouti také obeslání těchto právních nástupců. Podle takovéhoto návrhu buďte nástupci obesláni, aby vstoupili do řízení a zároveň hlavní věc projednali neb toto projednávání dále vedli.
Tato obsílka budiž doručena podle předpisu §§ 106 a 107.
§ 156
Nedostaví-li se nikdo z předvolaných právních nástupců a je-li tvrzené právní následnictví dostatečně osvědčeno, prohlásí soud na návrh odpůrcův usnesením, že do řízení vstupují právní nástupci zemřelé strany.
Při roku, při kterém bylo prohlášeno usnesením o vstupu do řízení, může býti ihned pokračováno v řízení o věci hlavní.
§ 157
Jestliže se obeslaní právní nástupci nebo někteří z nich dostaví k roku a popírají povinnost vstoupiti do rozepře, má soud o tom po ústním jednání rozhodnouti. Rozhodne-li soud, že mají povinnost vstoupiti do řízení, může po prohlášení tohoto rozhodnutí býti v témže roku podle okolností řízení o věci hlavní zahájeno nebo v něm pokračováno. To má platiti zejména tenkráte, když rekurs proti prohlášenému usnesení asi bude marný.
Pozbytí procesní způsobilosti, změna osoby zákonného zástupce.
§ 158
Pozbude-li strana procesní způsobilosti nebo zemře-li zákonný zástupce strany nebo zanikne-li jeho právo k zastupování, aniž se strana stala procesně způsobilou, přeruší se řízení jen tenkráte, není-li strana těmito změnami postižená zastoupena ani advokátem ani jinou osobou, opatřenou procesní plnou mocí.
Přerušení trvá v těchto případech potud, dokud zákonný zástupce nebo nový zákonný zástupce neoznámí odpůrci, že byl ustanoven, a dokud v řízení nepokračuje.
Aby toto pokračování způsobil, může také odpůrce navrhnouti obeslání zákonného zástupce strany, která se stala procesně nezpůsobilou, nebo nového zákonného zástupce.
Vyhlášení konkursu.
§ 159
Pokud se přeruší řízení při vyhlášení konkursu na jmění strany, jest ustanoveno konkursním řádem.
Změna osoby advokátovy.
§ 160
Zemře-li advokát strany, nebo stane-li se nezpůsobilým stranu dále zastupovati, přeruší se řízení, pokud zastoupení advokátem jest zákonem přikázáno, do té doby, až si strana ustanoví jiného advokáta a až tento advokát oznámí odpůrci své ustanovení a zároveň pokračuje v řízení.
Aby toto pokračování v řízení bylo docíleno, může též soud straně která si má ustanoviti nového zástupce, na návrh jejího odpůrce uložiti, aby si tohoto zástupce ustanovila ve lhůtě jí zároveň určené. Návrh tento jest podati u soudu, u kterého právní rozepře byla již zahájena v čase, kdy advokát zemřel nebo se stal k dalšímu zastupování nezpůsobilým. Není-li nový zástupce v určené lhůtě soudu oznámen a není-li zároveň jeho plná moc předložena, má se po uplynutí této lhůty ta to, že se v řízení pokračuje, a stranu, jež oznámení zmeškala, stihnou od této chvíle všechny právní újmy, jež tento zákon spojuje s tím, když se neustanoví advokát v procesu advokátském. O podáních učiněných obmeškanou stranou, po uplynutí lhůty platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2.
V řízení před sborovými soudy jest povolán vydati příkaz, aby byl ustanoven nový advokát, předseda senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena.
Zastaví-li soud úřední činnost.
§ 161
Přestane-li činnost soudu pro válku nebo jiné události, přeruší se na dobu, pokud tento stav trvá, řízení ve všech právních rozepřích u tohoto soudu zahájených.
Po zániku překážky může každá z obou stran vymoci, aby se v řízení pokračovalo.
Nahodilá překážka straně vzešlá.
§ 162
Je-li některá strana za války ve vojenské službě nebo zdržuje-li se na místě, které vrchnostenským nařízením, válkou neb jinými událostmi jest odloučeno od styku se soudem, u něhož rozepře jest zahájena, a je-li se zároveň obávati, že by tyto okolnosti mohly působiti na vedení rozepře v neprospěch nepřítomné strany, může býti i tenkráte, když nepřítomná strana jest zastoupena osobou, procesní plnou mocí opatřenou, nařízeno na návrh nebo z úřední moci, aby řízení až do odstranění překážky bylo přerušeno.
Návrh k tomu směřující budiž podán u soudu, u něhož právní rozepře jest zahájena; lze jej také učiniti do protokolu. Rozhodne se bez předchozího ústního jednání; avšak soud může před rozhodnutím zavésti šetření, jichž jest třeba pro vysvětlení.
Každá ze stran může vypomoci, aby se v přerušeném řízení pokračovalo.
Účinek přerušení.
§ 163
Přerušení řízení má ten účinek, že obsílky ku projednávání sporu, pokud přerušení trvá, nemohou býti vydávány, obsílky pak, jež byly snad již dříve na dobu po nastalém přerušení vydány, pozbývají účinnosti a konečně že přestane běžeti každá lhůta ku provedení jakéhokoli procesního úkonu. Když se počne pokračovati v řízení, jde plná lhůta znova.
Procesní úkony, předsevzaté za přerušení některou stranou vzhledem k zahájené sporné věci, nemají vůči druhé straně právního účinku.
Přerušení, nastavši potom, co bylo skončeno ústní jednání, nepřekáží tomu, aby bylo prohlášeno rozhodnutí, jež se má na základě tohoto jednání vydati.
O pokračování v přerušeném řízení.
§ 164
Pokud v předcházejících ustanoveních není nařízeno nic jiného, zavede se pokračování v přerušeném řízení návrhem na stanovení roku k ústnímu jednání nebo na pokračování v ústním jednání; nastalo-li však přerušení za běhu lhůty, určené k vykonání některého procesního úkonu, pak návrhem na opětné určení lhůty pro tento procesní úkon. Zánik důvodu přerušení budiž osvědčen. Tato ustanovení platí zejména také, byl-li pro smrt strany ustanoven ve smyslu § 811 obč. zák. nebo z jiných důvodů opatrovník pro její pozůstalost; pokračování může býti navrženo nejen opatrovníkem, nýbrž také odpůrcem zemřelé strany.
§ 165
Návrh, jehož je podle § 164 třeba, aby se docílilo pokračování v řízení, budiž učiněn u soudu, u kterého právní rozepře byla zahájena v době, kdy důvod přerušení nastal.
O návrzích uvedených v § 164 se rozhodne bez předchozího ústního jednání; avšak soud před tímto rozhodnutím může vyslechnouti odpůrce, je-li zánik důvodu přerušení pochybný.
Při stanovení roku k jednání o návrhu na pokračování (§ 155), jakož i v usneseních, jimiž se vyhovuje návrhu na pokračování podle § 158, 159, 160, 161, 162 a 164, nebo jimiž se v řízení z úřední moci pokračuje, buďte oznámeny stranám následky, které by nastaly při zmeškání.
§ 166
V případech §§ 156, 157 a 158 odstavec 3 budiž v rozhodnutí o povinnosti pokračovati v řízení uveden čas, o kterém se má za to, že se jím v řízení pokračuje, leč by se pokračovalo v řízení o věci hlavní ihned při roku, stanoveném k jednání o návrhu na pokračování.
Ve všech jiných případech budiž tento čas, pokud se neužije předpisů § 160, určen soudem v rozhodnutí o návrhu na pokračování nebo v usnesení, jímž bylo z úřední moci způsobeno pokračování v řízení.
§ 167
Předcházejících ustanovení budiž obdobně užito, když podle tohoto zákona má nastati přerušení řízení z důvodů jiných nežli v tomto titulu uvedených a když o tom není nařízeno nic odchylného.
O klidu řízení.
§ 168
Strany mohou ujednati, že v řízení má býti v klidu; taková dohoda jest účinná teprve od okamžiku, kdy byla oběma stranami soudu oznámena. S klidem řízení jsou spojeny právní účinky přerušeného řízení s tou výjimkou, že běh konečných lhůt nepřestává. Klid řízení má mimo to za následek, že se v řízení nemůže pokračovati před uplynutím tří měsíců od té doby, co byla oznámena ona dohoda.
§ 169
Klid řízení trvá potud, až některá strana navrhne, aby byl ustaven rok k ústnímu jednání, nebo když řízení bylo zastaveno za běhu lhůty k vykonání některého procesního úkonu, až navrhne, aby byla znova ustanovena lhůta pro tento procesní úkon. Stane-li se to před uplynutím tříměsíční lhůty (§ 168) nebo doby smluvené mezi stranami pro klid řízení, má soud tento návrh z úřední moci nebo na žádost odpůrcovu bez projednání odmítnouti nebo vyřknouti, že nastalé snad už ustanovení roku neb lhůty jest neúčinné.
§ 170
Nedostaví-li se k roku ustanovenému pro ústní jednání žádná ze stran, má to v zápětí klid řízení, pokud takové nedostavení není podle předpisů tohoto zákona bez účinku na postup rozepře. Navrácení v předešlý stav není vyloučeno.
Oddíl třetí.
Ústní jednání.
Titul první.
Veřejnost.
§ 171
Jednání před rozhodujícím soudem, počítajíc v to i prohlášení soudcovského rozhodnutí, se koná veřejně.
Jakožto posluchači mají přístup toliko dospělé neozbrojené osoby. Osobám, které z důvodu své veřejné služby jsou povinny nositi zbraň, nelze přístup odpírati.
§ 172
Veřejnost budiž vyloučena, když by jí byly ohroženy mravopočesnost nebo veřejný pořádek, nebo je-li tu důvodná obava, že by veřejnosti jednání bylo zneužito k tomu, aby bylo jednání rušeno neb aby bylo zjištění stavu věci znesnadněno.
Mimo to soud může na návrh třeba jen jedné strany vyloučiti veřejnost, když za účelem rozhodnutí sporu musí býti přetřásány a dokazovány příběhy života rodinného.
Veřejnost může býti vyloučena pro celé jednání nebo pro jednotlivé jeho části; na prohlášení rozsudku se její vyloučení nesmí nikdy vztahovati. Pokud je vyloučena veřejnost některého jednání, jest také zapověděno veřejně rozhlašovati jeho obsah.
§ 173
O návrhu na vyloučení veřejnosti se jedná v zasedání neveřejném.
Usnesení o vyloučení veřejnosti musí býti prohlášeno veřejně. Není proti němu samostatného opravného prostředku.
§ 174
Vyloučí-li se veřejnost, může každá strana žádati, aby jednání směli býti kromě jejího zmocněnce přítomni tři její důvěrníci.
Skutečně ustanoveným soudcům, pak konceptním úředníkům státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti a advokátům jest dovolen přístup i přes vyloučení veřejnosti, pokud veřejnost nebyla vyloučena z důvodu uvedeného v § 172 odstavec 2.
§ 175
Požadavek, aby jednání bylo veřejné, neplatí pro výslech nebo slyšení jedné neb obou stran, které podle předpisů tohoto zákona předcházejí před usnesením o některém návrhu.
Výslech stran, svědků, znalců a jiných osob mimo jednání před rozhodujícím soudem se děje rovněž s vyloučením veřejnosti.
Titul druhý.
Přednesy stran a řízení sporu.
Přednesy stran.
§ 176
Před rozhodujícím soudem jednají strany o právní rozepři ústně. Ve sporech, v nichž jest nařízeno zastoupení advokáty, se ústní jednání připravuje podáními. Kromě toho jest zapotřebí přípravných podání jen v případech v tomto zákoně zvlášť uvedených.
§ 177
Po vyvolání věci buďte strany slyšeny se svými návrhy, se svými skutkovými přednesy, jimiž chtějí odůvodniti svoje anebo vyvrátiti odpůrcovy návrhy, jakož i se svými důkazy a nabízením důkazů a s právními vývody týkajícími se sporného poměru (přednesy stran). Čísti písemná pojednání na místě ústních přednesů není přípustno.
Písemnosti, kterých se strany v přednesech dovolávají, buďte toliko potud předčítány, pokud nejsou soudu neb odpůrci ještě známy nebo záleží-li na doslovném znění.
§ 178
Každá strana má uvésti ve svých přednesech podle pravdy úplně a určitě všechny skutkové okolnosti, potřebné v tom kterém případě k odůvodnění jejích návrhů, s určitostí prohlásiti o skutkových údajích přednesených jejím odpůrcem a o důkazech jim nabídnutých, má vyložiti výsledky provedených důkazů a má se s určitostí vysloviti a příslušných vývodech svého odpůrce.
§ 179
Strany mohou až do konce ústního jednání přednésti nová skutková tvrzení a nové důkazní prostředky, týkající se předmětu tohoto jednání. Takový přednes může však soud na návrh nebo z úřední moci prohlásiti za nepřípustný, když nové údaje a důkazy nebyly dříve předneseny zřejmě v úmyslu, aby se rozepře protáhla, a když by jejich připuštění značně zdrželo vyřízení rozepře.
Lze-li při tom též přičísti advokátu strany hrubé zavinění, může mu kromě toho býti uložen pořádkový trest.
Řízení sporu.
1. Předsedou.
§ 180
Ústní jednání u sborových soudů řídí předseda senátu, kterému jest právní věc přidělena.
Předseda zahajuje, řídí a uzavírá jednání, uděluje slovo a může je odníti tomu, kdo neposlechne jeho příkazů, vyslýchá osoby, které mají vypovídati za účelem dokazování, a prohlašuje rozhodnutí senátu.
Předseda má pečovati o to, aby věc byla úplně probrána, avšak také aby jednání rozvláčností a nezávažným vedlejším projednáváním nebylo protahováno a aby bylo skončeno co možná bez přerušení.
§ 181
Musí-li býti odloženo pokračování již započatého jednání na pozdější rok, má předseda nejen nový rok co možná ihned ustanoviti, nýbrž má zároveň z úřední moci učiniti všechna opatření, jichž jest třeba, aby se spor mohl vyříditi při nejbližším roku. Dříve než takováto opatření učiní může si předseda vyžádati, zdá-li se mu to býti nutné, usnesení senátu.
Zejména může býti stranám přikázáno, aby ve lhůtě zároveň určené uložily k soudu listiny, jichž chtějí užíti za důkazní prostředky, aby v něm odpůrce mohl nahlédnouti, a aby oznámily jména a bydliště svědků, kteří mají býti vyslechnuti. Nevyhoví-li strana takovému příkazu v úmyslu, aby rozepři protáhla, a přednese-li žádané důkazní prostředky teprve při pokračování v ústním jednání, může senát na návrh nebo z moci úřední tento přednes prohlásiti za nepřípustný, jestliže by jím bylo zadrženo další vedení jednání.
§ 182
Předseda má při ústním jednání působiti dotazováním nebo jiným způsobem k tomu, aby skutkové údaje rozhodné pro řešení věci byly učiněny, nebo aby nedostatečné údaje o okolnostech uplatněných k odůvodnění nebo poražení nároku byly doplněny, aby důkazní prostředky pro tyto údaje byly naznačeny nebo aby nabídnuté důkazy byly doplněny a aby vůbec byla dána všechna vysvětlení, která se jeví býti potřebná k tomu, aby skutkový podklad práv a nároků stranami tvrzených byl podle pravdy zjištěn.
Když se některá strana ve svém přednesu uchýlí od obsahu přípravného podání, jež učinila, nebo když se přednesy stran nesrovnávají s procesními spisy, k nimž jest přihlížeti jinak z úřední povinnosti, má předseda na to upozorniti. Rovněž má vytknouti pochybnosti, které tu jsou o věcech, k nimž nutno hleděti z úřední povinnosti.
Kromě předsedy se mohou také ostatní členové senátu vhodně dotazovati stran, aby byl sporný poměr vyšetřen a skutkový podklad zjištěn.
§ 183
Předseda, aby splnil povinnosti, které mu podle § 182 přísluší, může zejména:
1. vyzvati strany, aby se osobně dostavily k ústnímu jednání;
2. naříditi, aby strany předložily a po jistý čas u soudu ponechaly listiny, jichž se ta neb ona strana dovolávala, spisy, věci přezvědné nebo předměty ohledání, pokud to vše mají ve svých rukou, dále rodokmeny, plány, náčrtky a jiné výkresy a sestavení;
3. zaříditi, aby byly opatřeny listiny, uschované u veřejného úřadu nebo notáře, kterých se některá ze stran dovolávala, věci přezvědné a předměty ohledání;
4. naříditi ohledání s přibráním stran a posudek znalci, jakož i obeslati jako svědky osoby, od nichž podle žaloby nebo podle průběhu jednání jest očekávati vysvětlení o rozhodných skutkových okolnostech.
Těchto opatření však předseda nemůže učiniti při listinách a svědcích, když se proti tomu prohlásí obě strany.
Takováto šetření mohou býti nařízena i před počátkem ústního jednání, je-li se obávati, že jinak by se okolnosti pro rozhodnutí důležité již nedaly zjistiti, nebo že by se některého důkazního prostředku později už nemohlo užíti nebo jen za značně těžních podmínek.
§ 184
Každá strana se může k vysvětlení věci dotazovati přítomného odpůrce nebo jeho zástupce prostřednictvím předsedy nebo se svolením předsedovým sama přímo na všechny okolnosti, týkajících se předmětu sporu nebo předmětu ústního jednání a rozhodné pro vedení rozepře, a zejména také na to, zda a jaké tu jsou listiny, věci přezvědné a předměty ohledání sloužící k vedení sporu.
Jestliže předseda odmítne některou otázku jako nepřiměřenou nebo jestliže odpůrce popře přípustnost některé otázky, může strana žádati, aby o tom rozhodl senát.
§ 185
Jestliže strana, která se dostavila k ústnímu jednání bez zmocněnce, není schopna, aby se srozumitelně vyjádřila o předmětu sporu nebo aby ústně jednala, budiž rok předsedou odročen odročen na dobu co nejkratší a tato strana poukázána, aby se k novému roku dostavila, jsouc zastoupena způsobilým zmocněncem, třeba-li toho, advokátem, jinak že by se mělo za to, že se nedostavila. Opětně odročovati rok k vůli tomu nelze.
Předcházejících ustanovení budiž obdobně užito také tenkráte, když zmocněnec některé strany není schopen se srozumitelně vyjádřiti o předmětu sporu neb ústně jednati, a je-li buďto strana sama nepřítomna nebo nemůže-li jednání s ní býti provedeno vzhledem k ustanovení § 27 odst. 1. Nastane-li takováto překážka u zákonného zástupce, má předseda dáti zároveň potřebné příkazy, aby byl ustanoven způsobilý zmocněnec.
§ 186
Napadne-li osoba na jednání zúčastněná některé nařízení předsedovo nebo některý dotaz předsedy nebo člena senátu, týkající se řízení sporu, jako nepřípustné, rozhodne o takovémto odporu senát.
Proti rozhodnutí senátu není samostatného opravného prostředku. Totéž platí o rozhodnutích senátu podle §§ 179 odst. 1, 182 odst. 2 a 184 odst. 2.
2. Senátem.
§ 187
Je-li u jednoho soudu zahájeno několik sporů, které se vedou mezi týmiž osobami nebo ve kterých táž osoba stojí jako procesní odpůrce proti různým žalobcům neb různým žalovaným, mohou tyto rozepře usnesením senátu býti spojeny ke společnému jednání, když se tím patrně jejich vyřízení zjednoduší neb urychlí nebo se náklady na vedení rozepře zmenší.
Společným rozsudkem však mohou býti rozhodnuty jen právní rozepře mezi týmiž stranami.
§ 188
Senát může naříditi, aby o několika nárocích v téže žalobě vznesených bylo jednáno odděleně. Rovněž tak může býti nařízeno, aby se odděleně jednalo o vzájemných pohledávkách, kterých se žalovaný domáhá.
§ 189
Vyskytne-li se při odůvodňování nebo potírání jednoho a téhož nároku několik samostatných sporných článků, nebo užije-li se co do téhož nároku několika samostatných útočných nebo obranných prostředků, může senát naříditi, aby se jednání omezilo nejprve na jeden nebo na některé z těchto sporných článků.
Zejména může senát naříditi, činí-li se námitka nepříslušnosti soudu, zahájené rozepře nebo věci právoplatně rozsouzené, aby se nejprve odděleně jednalo o těchto námitkách.
§ 190
Jestliže rozhodnutí sporu zcela nebo z části závisí na tom, zdali tu jest či není jistý právní poměr, jenž jest předmětem zahájené rozepře jiné, nebo který má býti zjištěn v zahájeném řízení správním, může senát naříditi, aby řízení bylo přerušeno na tak dlouho, dokud tu o tomto právním poměru nebude právoplatného rozhodnutí.
Takové přerušení může také senát naříditi na návrh, když jest tu spor o přípustnost vedlejší intervence, jakož i tenkráte, když obě strany jsou společně žalovány pro nárok vznesený na předmět sporu třetí osobou (§ 16).
Po právoplatném vyřízení příslušné rozepře nebo správního řízení budiž na návrh nebo z moci úřední pokračováno v řízení ve věci hlavní.
§ 191
Vznikne-li za sporu podezření z trestného činu, jehož vyšetření a odsouzení, jak lze předvídati, má rozhodný vliv na rozhodnutí sporu, může senát naříditi, aby byl spor přerušen až do skončení trestního řízení.
Spor se může takto přerušiti zejména, jsou-li tu důvody k podezření, že listina pro rozhodnutí rozepře důležitá byla podvržena nebo zfalšována, nebo že se strana o podstatných okolnostech vyslechnutá nebo svědek anebo znalec, k jehož výpovědi by senát jinak, jak lze předvídati, při rozhodování přihlížel, dopustil křivé výpovědi.
Po pravoplatném skončení trestního řízení budiž na návrh nebo z úřední moci pokračováno v přerušeném řízení ve věci hlavní.
§ 192
Senát může na návrh nebo z úřední moci opět zrušiti svá nařízení o tom, aby jednání nebo řízení bylo odděleno, spojeno nebo přerušeno. Zrušení toto nemůže již býti nařízeno, když je senát vázán rozsudkem, který vydal, nebo když se ono nařízení stalo předmětem rozhodnutí stolice vyšší.
Nařízení podle §§ 187 až 191 vydaná nemohou, pokud nestanoví, aby řízení bylo přerušeno, býti napadnuta opravným prostředkem.
Konec jednání.
§ 193
Předseda má prohlásiti jednání za skončené, když senát pokládá spornou věc nebo návrh, o němž se jedná a jenž má býti vyřízen odděleně, za úplně probrané a na základě provedených důkazů za zralé k rozhodnutí.
Jednání jest pokládati až do prohlášení, že je skončeno, za jediný celek.
Jednání může býti prohlášeno za skončené, třebas ještě nebyly provedeny všechny připuštěné důkazy, jde-li jen o provedení jednotlivých důkazů soudem dožádaným a vzdají-li se buďto obě strany jednání o výsledku jich nebo má-li senát za to, že se bez takového jednání obejde, nebo jde-li o důkaz spisy veřejných úřad§ nebo veřejnými listinami a vzdají-li se obě strany jednání o výsledku tohoto dokazování.
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
§ 194
Senát může naříditi, aby jednání již skončené bylo znovuzahájeno, jeví-li se proto rozhodnutí nutným, aby byly vysvětleny nebo doplněny přednesy neb aby bylo uvažováno o důkazu některé skutečnosti, o které senát teprve po skončení jednání uznal, že potřebuje důkazu, dále pokládá-li senát v případě § 193 odstavec 3 po dojití spisů o provedení důkazu další jednání za potřebné vzhledem k výsledkům provedených důkazů nebo vzhledem ku prohlášením stran učiněným při provádění důkazů.
§ 195
Práva vyhrazená v §§ 180 až 194 předsedovi senátu a senátu příslušejí v řízení před okresními soudy samosoudci, před nímž se ústní jednání koná.
Výtka vad.
§ 196
Porušení předpisu, jímž se upravuje řízení a zejména forma procesního úkonu nemůže strana oprávněná z toho důvodu ke stížnosti již vytýkati, když se pustila do dalšího projednávání věci, aniž toto porušení vytkla, ač jí bylo známo nebo známo býti musilo.
Ustanovení tohoto se neužije, když byl porušen předpis, jehož šetření se strana nemůže účinně vzdáti.
Stane-li se výtka za ústního jednání a nevyhoví-li se již ihned za jednání tím, že se odstraní tvrzené porušení, budiž výtka poznamenána v protokole.
Titul třetí.
Policie při zasedáních.
§ 197
Při jednáních před sborovými soudy má předseda senátu pečovati o to, aby při ústním jednání byl zachován pořádek. Má právo volati k pořádku osoby, které nepřiměřeným chováním ruší jednání, a činiti opatření k zachování pořádku potřebná.
§ 198
Projevy pochvaly a nesouhlasu jsou zapověděny.
Kdo, ač napomenut, ruší jednání, může býti z jednání vykázán. Odstranění osoby na jednání zúčastněné může býti nařízeno teprve potom, když jí tím bylo pohroženo a byly připamatovány právní následky takového opatření.
Strana musí býti zejména upozorněna na možnost, že bude-li odstraněna, může býti proti ní vynesen rozsudek pro zmeškání nebo rozsudek podle § 399.
Když byla odstraněna osoba na řízení zúčastněná, může se na návrh proti ní postupovati stejným způsobem, jako by se byla vzdálila dobrovolně.
§ 199
Tomu, kdo se při jednání dopustí hrubší nepřístojnosti, zejména tím, že urazí člena soudu, stranu, zástupce, svědka nebo znalce, může býti, s výhradou stíhání trestním soudem nebo stíhání disciplinárního, uložen usnesením senátu pořádkový trest až do 500 Kčs.
Tomu, kdo se zprotiví nařízením předsedy nebo senátu, daným k zachování pořádku a pokoje, může býti uložena vazba až do tří dnů.
§ 200
Dopustí-li se rušení jednání (§ 198) nebo nepřístojnosti nebo urážky (§ 199) procesní zmocněnec, může mu senát dáti důtku nebo pořádkový trest až do 1.000 Kčs.
Pokračuje-li zmocněnec ve svém nepatřičném chování, nebo protiví-li se nařízením daným předsedou nebo senátem k zachování pořádku a pokoje, může mu býti usnesením senátu odňato slovo, a je-li třeba, může strana býti vyzvána, aby si ustanovila jiného zmocněnce; nemohou-li by se to státi ihned, budiž rok z úřední moci odročen. Náklady zmařeného roku a odročení stihnou provinilého zmocněnce.
Jsou-li tu okolnosti přitěžující, může senát, je-li zmocněnec advokátem nebo kandidátem advokacie, kromě toho odevzdati tu záležitost příslušnému jeho úřadu disciplinárnímu.
§ 201
Usnesení podle těchto ustanovení učiněná jsou ihned vykonatelná.
V řízení před sborovými soudy může býti osoba na jednání zúčastněná odstraněna jen usnesením senátu.
§ 202
Dopustí-li se jednání, trestného podle § 199, vojenská osoba, podrobená ve věcech trestních vojenskému soudnictví, má se předseda obrátiti na nejbližší vojenský úřad o její potrestání.
§ 203
Práva vyhrazená v tomto titulu předsedovi senátu a senátu, příslušejí také samosoudci, před kterým se koná ústní jednání, a soudci dožádanému nebo soudci, jenž dostal příkaz, při jednáních a při prováděních důkazů před nimi konaných, jakož i při výkonu úředních jednání mimo ústní jednání.
Titul čtvrtý.
Smír.
§ 204
Soud se může při ústním jednání v každém období na návrh nebo z úřední moci pokusiti o smírné vyřízení sporu neb o dosažení smíru o jednotlivých sporných článcích. Dosáhne-li se smíru, budiž na návrh zapsán jeho obsah do jednacího protokolu.
Pro pokus smíru nebo pro sepsání smíru mohou býti strany poukázány, pokud k tomu svolí, před soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaného. Pokud může býti k vůli návrhům na smír nebo k vůli zahájeným jednáním o smíru odročen počátek jednání nebo jeho další postup, jest posuzovati podle ustanovení §§ 128 a 134.
§ 205
V soudním smíru může býti uznání právního poměru nebo převzetí závazku k plnění, snášení neb opominutí učiněno závislým na vykonání smluvené přísahy. Přísaha smí míti za předmět jen sporné skutkové okolnosti.
Ve smíru musí býti určen rok, při kterém má přísaha býti vykonána, nebo ustanovena alespoň lhůta, ve které má strana přísahou povinná požádati o stanovení tohoto roku. Přísaha se koná před soudcovským úředníkem, jenž jest ustanoven k vyslechnutí přísahy přednostou soudu ve smíru jmenovaného.
§ 206
Stranám buďte na jejich žádost a na jejich náklad vydána vyhotovení protokolu o smíru nebo jednacího protokolu smír obsahujícího. Rovněž budiž, byla-li vykonána přísaha smírem smluvená, vydán straně o to žádající opis protokolu sepsaného o vykonané přísaze.
Titul pátý.
Protokoly.
Jednací protokoly.
§ 207
O každém ústním jednání před soudem budiž sepsán protokol (jednací protokol). Protokol tento má obsahovati mimo zápisy a údaje zákonem zejména nařízené:
1. pojmenování soudu, jména soudců zapisovatele, a byl-li přibrán tlumočník, jeho jméno; udání času, a místa jednání, a jedná-li se před rozhodujícím soudem, údaj, zdali se jednalo veřejně nebo zda veřejnost byla vyloučena;
2. jména stran a jejich zástupců, jakož i stručné označení předmětu sporu;
3. pojmenování osob, které se jako strany nebo jejich zástupcové nebo zmocněnci dostavily k jednání.
Při prvních rocích nebo přelíčeních, při nichž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, osvědčený záznamem o rozsudku (§ 418 odstavec 1), je jednací protokol nahrazen záznamem o rozsudku. Žalobce může proti údajům záznamu o rozsudku vznésti odpor ve smyslu § 212.
§ 208
Zápisem do jednacího protokolu buďte zachyceny:
1. prohlášení stran, která obsahují obmezení nebo záměnu žalobní žádosti, výslovné uznání dluhu nebo jeho části nebo vzdání se uplatňovaného nároku nebo jeho části neb opravných prostředků, jakož i prohlášení o navrženém přísežném výslechu některé strany;
2. návrhy stran učiněné při jednání, jimž soud nevyhověl, nebo které strany až do konce roku nevzaly zpět, pokud se týkají věci hlavní nebo jsou důležité pro průběh neb rozhodnutí rozepře;
3. soudní rozhodnutí při jednání vynesená a prohlášená, jakož i ta nařízení a opatření předsedova, proti kterým jest přípustný opravný prostředek.
Prohlášení a návrhy uvedené pod č. 1 a 2 mohou býti také zvlášť sepsány a připojeny ku protokolu jako přílohy. V tomto případě budiž upuštěno od toho, aby byly zachyceny v jednacím protokole.
Totéž platí o prohlášených soudních rozhodnutích, byla-li současně s prohlášením přiložena v písemné formě ku protokolu.
§ 209
Do každého protokolu o ústním jednání budiž mimo údaje o povšechném postupu jednání zapsán stručně a souhrnně obsah přednesu obou stran o stavu věci.
Dále buďte v protokole označeny důkazní prostředky nabízené stranami pro tvrzení, která zůstala sporná.
Soud může naříditi na návrh nebo z úřední moci, aby jednotlivé části skutkového přednesu nebo nabídnutí důkazu byly do protokolu zapsány obšírněji.
Nemůže-li jednání býti skončeno v jednom dni, budiž při každém jednotlivém roku to, co při něm bylo předneseno, protokolováno zvláště.
§ 210
Když se uvádí obsah přednesu o skutkových okolnostech a nabídnutí důkazu, budiž co možná poukázáno na přípravná podání, na spisy přípravného řízení, jakož i na vylíčení stavu věci v sepsaném průvodním usnesení; pokud tu jsou přípravná podání nebo spisy přípravného řízení, stačí, když se protokolují všechny důležité odchylky ústního přednesu.
Protokolovati jednotlivé přednesy stran není dovoleno. Osnovy jednacích protokolů nesmějí býti přijímány.
Zdráhají-li se strany účastniti se protokolace, není to na překážku zapsání.
§ 211
Protokolování předepsané v § 209 se může státi také tím způsobem, že předseda neb samosoudce řídící jednání ihned, jakmile strany skončí projednávání, vylíčí za jejich přítomnosti (§ 210 odstavec 3) souhrnně a přehledně stav věci najevo vycházející z jejich přednesů, a že se toto vylíčení zapíše do protokolu co možná s poukazem na obsah procesních spisů.
Jestliže je pro rozsah projednané látky nebo pro jiné okolnosti třeba neb vhodné, aby se protokolovalo dříve, může se takovéto protokolování státi již za ústního jednání tím způsobem, že se obsah jednotlivých oddílů jednání shrne (§§ 188, 189) a zapíše do protokolu.
§ 212
Sepsaný protokol budiž stranám předložen ku prohlédnutí nebo přečten a od nich podepsán. Stranám jest dovoleno po nahlédnutí nebo přečtení protokolu upozorniti na všechno, v čem se protokolární vylíčení obsahu jednání nesrovnává se skutečným průběhem jednání. Oprava obsahu protokolu, kterou soud uzná za nutnou, má se státi dodatkem k protokolu. Pakli by se ku prohlášením stran nepřihlédlo, může býti proti příslušným údajům jednacího protokolu vznesen odpor.
Podá-li některá strana z tohoto nebo z některého jiného důvodu odpor proti jednotlivým údajům protokolu, budiž v dodatku k protokolu poznamenáno, že a které námitky byly proti protokolování vzneseny. Při zastoupení advokátem může soud naříditi, aby odpor byl vyjádřen předložením krátkého zápisku, jejž jest přiložiti ku protokolu jako přílohu.
§ 213
Jestliže se některá strana nemůže podepsati nebo se může podepsati toliko znamením ruky, budiž připojeno její jméno v protokole zapisovatelem.
Vzdálí-li se strana před protokolováním neb odepře-li protokol podepsati, buďtež tyto okolnosti, jakož i důvody stranou pro to uváděné uvedeny v dodatku ku protokolu.
Protokol mají podepsati předseda nebo samosoudce jednání řídící, zapisovatel a tlumočník k jednání snad přivzatý. Vzejde-li předsedovi nějaká překážka, podepíše protokol místo něho nejstarší člen senátu.
§ 214
Proti usnesením a opatřením samosoudců jednání řídících, která se týkají protokolování, není přípustný samostatný opravný prostředek.
Podá-li se v řízení před sborovými soudy ohražení proti takovýmto usnesením a opatřením předsedovým, rozhodne o tom senát. Proti jeho rozhodnutí není samostatného opravného prostředku.
§ 215
Pokud tu není výslovného odporu některé strany, jest protokol, podle předcházejících předpisů sepsaný, plným důkazem o průběhu a obsahu jednání.
Toliko protokolem může býti prokázáno, že bylo šetřeno formalit předepsaných pro ústní jednání.
Důkazní moc protokolárního sepsání není dotčena změnou v osobě soudcově.
Protokoly sepsané mimo jednání.
§ 216
Protokoly sepsané mimo ústní jednání mají kromě údajů uvedených v § 207 a kromě konstatování, která jest snad učiniti podle § 208, obsahovati krátké vylíčení úředního jednání a stručný údaj toho, co o skutkových okolnostech přednesly sporné strany nebo třetí přivzaté osoby.
Ustanovení §§ 209 až 215 platí i pro tyto protokoly.
Obsah protokolu.
§ 217
Z úřední povinnosti jest přihlížeti k obsahu jednacího protokolu a jeho příloh, pak protokolů, jež byly za právní rozepře soudcem, jenž dostal příkaz, neb soudcem dožádaným sepsány a jsou rozhodujícímu soudu po ruce, i jejich příloh.
Nebyly-li strany přítomny při úředním jednání, konaném soudcem, jenž dostal příkaz, neb soudcem dožádaným, budiž jim, pokud se neužije ustanovení § 193 odstavec 3, před rozhodnutím dána příležitost vysloviti se v ústním jednání o výsledcích tohoto úředního jednání a o údajích zaslaných spisů.
Titul šestý.
Spisy.
§ 218
Každá strana se může dovolávati k odůvodnění svých návrhů také písemností, které jí byly doručeny z podnětu odpůrcova. Ztratí-li se tyto písemnosti a nenachází-li se ani u soudu jejich stejnopis, může žádati, aby jí odpůrce dovolil, aby si svým nákladem pořídila opisy příslušných písemností jsoucích v jeho rukou.
§ 219
Strany mohou nahlížeti do veškerých spisů, které se týkají jejich právní rozepře a u soudu se nalézají (spisy procesní), vyjímaje osnovy rozsudků a usnesení, protokoly o poradách a hlasováních soudu a takové písemnosti, které obsahují opatření disciplinární; také si mohou na svůj náklad dáti poříditi jejich opisy a výpisy z nich. Aby si mohly nahlížeti do protokolů a spisů přípravného řízení.
Se svolením obou stran mohou také třetí osoby nahlédnouti do procesních spisů a poříditi si z nich opisy. Jestliže strany nesvolí, může osobě třetí, pokud osvědčí právní zájem, přednosta soudu dovoliti, aby do spisů nahlédla a pořídila si z nich opisy.
Písemnosti stranou soudu odevzdané buďte jí na její žádost vráceny, když účel uschování minul.
Titul sedmý.
Tresty.
§ 220
Pořádkový trest nesmí přesahovati 500 Kčs, nebo je-li uložen advokátu, 1.000 Kčs, trest pro svévoli pak 3.000 Kčs.
[]
Jestliže by vinník byl neschopen platiti, budiž peněžitý trest proměněn ve vazbu. Trvání vazby má ustanoviti soud; avšak vazba nesmí přesahovati deset dnů. Proti zmocněncům ze stavu advokátů, kandidátů advokacie, notářů, kandidátů notářství a veřejných úředníků, kteří při výkonu svého úřadu vystupují jako zmocněnci, je přeměna ve vazbu nepřípustná.
Trestní opatření buďte vykonána z úřední moci.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z. a zák. č. 31/29 Sb.
Titul osmý.
Nedělní klid [a soudní prázdniny].
§ 221
V neděli a na Hod boží vánoční nesmějí býti roky konány. Ustanoviti rok na jiný svátek je dovoleno jen při nebezpečí z prodlení.
Nařízením bude ustanoveno, které dny jest pokládati za svátky ve smyslu tohoto zákona.
§ 222 až § 225.
- Pojednávaly o t. zv. soudních prázdninách a věcech feriálních. Podle § 1 vl. nař. č. 211/42 Sb. pozbyly veškeré předpisy o soudních prázdninách platnosti.
Část druhá.
Řízení před sborovými soudy první stolice.
Oddíl první.
Řízení až do rozsudku.
Titul první.
Žaloba, odpověď na žalobu, přípravné řízení a přelíčení.
Žaloba.
§ 226
Žaloba budiž vznesena přípravným podáním a má obsahovati určitou žádost, má jednotlivě, krátce a úplně uvésti skutkové okolnosti, o něž se žalobcův nárok ve věcech hlavních a vedlejších opírá, a rovněž tak jednotlivě předně označiti důkazní prostředky, jichž žalobce zamýšlí při jednání užíti, aby prokázal své tvrzení o skutkových okolnostech.
Závisí-li příslušnost dovolaného soudu na hodnotě sporného předmětu a nesměřuje-li žaloba k určité sumě peněžité, buďte pojaty do žaloby také potřebné údaje o hodnotě sporného předmětu. Týká-li se žaloba předmětu soudnictví obchodního, námořního nebo horního, avšak je podána u sborového soudu, jemuž přísluší nejen tato zvláštní, nýbrž také obecná pravomoc, budiž při označení soudu vyznačeno, že se navrhuje, aby právní věc byla projednána před obchodním senátem nebo před senátem určeným k vykonávání horního soudnictví.
V ostatním se na žalobní spis použije všeobecných předpisů o přípravných podáních.
§ 227
Žalobce se může domáhati v téže žalobě několika nároků proti témuž žalovanému, pokud jest o všech nárocích týž způsob řízení přípustný. Nejsou-li však tyto nároky ve skutkové nebo právní souvislosti, je to přípustné jen tehdy, když je procesní soud pro každý jednotlivý nárok příslušný.
[U krajského soudu mohou býti v jedné žalobě spojeny nároky, které náležejí před samosoudce, s nároky náležejícími před senát; rozhoduje o všech senát.]
§ 228
Žalobou se lze domáhati toho, aby bylo určeno, že tu jest nebo není některý právní poměr nebo právo, aby byla uznána pravost listiny, neb aby bylo určeno, že je nepravá, má-li žalobce právní zájem na tom, aby onen právní poměr nebo právo nebo pravost listiny byly soudním rozhodnutím určeny co nejdříve.
§ 229
Již v žalobě lze učiniti návrh:
1. aby žalovanému při obeslání k prvnímu roku nebo při obeslání k ústnímu přelíčení bylo nařízeno, aby přinesl k jednání jisté přesně označené listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, o nichž žalobce myslí, že jich bude potřebovati k vedení důkazu, a které žalovaný má v držení;
2. aby bylo nařízeno, čeho třeba, aby listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, k vedení důkazu jak lze předvídati, potřebné a u veřejného úřadu neb u notáře uschované, které rovněž buďte přesně označeny, byly včas opatřeny k prvnímu roku nebo k ústnímu přelíčení;
3. aby svědci v žalobě jmenovaní k dosvědčení tvrzení o skutkových okolnostech byli obesláni k prvnímu roku nebo k ústnímu přelíčení.
Návrhu uvedenému pod č. 2 budiž jen tenkrát vyhověno, když si strana podle platných zákonných předpisů příslušné listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání nemůže opatřiti bez spolupůsobení soudu, anebo když jí úřad nebo notář bezdůvodně odepřel věci ty vydati.
O důkazních prostředcích, které se týkají jiných otázek nežli těch, které jsou vyhrazeny prvnímu roku, nemůže býti učiněno při stanovení prvního roku opatření.
§ 230
Na základě žaloby ustanoví předseda senátu, jemuž právní rozepře jest přidělena, rok k ústnímu jednání.
Má-li však za to, že žaloba jest nepřípustná pro nepříslušnost soudu nebo pro nedostatek procesní způsobilosti nebo potřebného zákonného zastoupení na straně žalobcově nebo žalovaného, vyžádá si rozhodnutí senátu o tom, zdali má býti nařízen rok nebo učiněno opatření podle § 6, nebo žaloba vrácena jako nehodící se k ustanovení roku.
§ 231
První rok budiž, hledíc k době k doručení žaloby asi potřebné stanoven tak, aby mezi doručením a rokem byla doba asi čtrnácti dnů.
Je-li pobyt žalovaného neznám, může býti první rok podle okolností stanoven také na pozdější dobu, v naléhavých případech však, zdržuje-li se žalovaný v místě soudu neb může-li aspoň místa tohoto snadno v brzku dosáhnouti, na návrh na dřívější dobu, a je-li toho třeba, může býti stanoven i tak, aby mezi doručením a rokem byla toliko doba dvaceti čtyř hodin.
Zahájení rozepře.
§ 232
Právní zahájení sporu (zahájení rozepře) nastane doručením žalobního spisu žalovanému. K zachování lhůty, jakož i ku přetržení běhu lhůty postačí, není-li nic jiného předepsáno, podání žaloby u soudu.
Vznese-li nárok některá strana teprve za procesu, nastane zahájení sporu ohledně tohoto nároku tím okamžikem, kdy byl při ústním jednání uplatněn.
Byla-li žaloba soudem odmítnuta pro nepříslušnost soudu, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby, jestliže byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do třiceti dnů od právní moci usnesení.
§ 233
Zahájení sporu má ten účinek, že, pokud trvá, nesmí býti o vzneseném nároku ani u téhož ani u jiného soudu vedena právní rozepře. Žaloba podaná za zahájení sporu pro týž nárok budiž na návrh nebo z úřední moci odmítnuta.
Po zahájení sporu může žalovaný, jsou-li tu ostatní zákonné podmínky pro soud žaloby navzájem, potud podati u soudu této žaloby žalobu navzájem, pokud není skončeno ústní jednání v první stolici.
§ 234
Zcizení věci nebo pohledávky, jež se stala předmětem sporu, nemá vlivu na rozepři. Nabyvatel není bez svolení odpůrcova oprávněn vstoupiti do sporu jako hlavní strana.
Změna žaloby.
§ 235
Než nastane zahájení sporu, je žalobce pokaždé oprávněn změniti žalobu u soudu podanou zejména rozšířiti žalobní žádost, jestliže se tím ovšem příslušnost procesního soudu nevyloučí.
Po zahájení sporu potřebuje k tomu svolení odpůrcova; svolení toto se pokládá za dané, když žalovaný jedná o změněné žalobě, aniž co proti změně namítá.
Soud však může takovou změnu připustiti i po zahájení sporu a přes námitku odpůrcovu, když se netřeba k vůli změně obávati značného ztížení nebo průtahu jednání.
Za změnu žaloby nebudiž považováno, jestliže se skutkové okolnosti v žalobě uvedené a důkazy v ní nabídnuté změní,, doplní, vysvětlí nebo opraví, aniž se změní žalobní důvod, nebo když se, rovněž beze změny žalobního důvodu, žalobní žádost v hlavní věci nebo co do vedlejších požadavků obmezí nebo se místo předmětu původně žádaného žádá jiný předmět neb interesse.
Mezitímní návrh určovací.
§ 236
Žalobce může bez svolení žalovaného až do konce ústního jednání, o kterém se vynese rozsudek, navrhnouti, aby právní poměr nebo právo, jež se staly za rozepře spornými a na jejichž existenci nebo neexistenci zcela nebo z části závisí rozhodnouti o žalobní žádosti, byly určeny v rozsudku, který bude o žalobě vynesen, nebo v rozsudku, který před ním bude předcházeti.
Tohoto ustanovení se nepoužije, může-li se o předmětu nového návrhu jednati jen ve zvláštním řízení, výlučně předepsaném pro věci toho druhu, nebo vadí-li navrženému rozhodnutí předpisy o věcné příslušnosti soudů.
Zpětvzetí žaloby.
§ 237
Žaloba může býti vzata zpět bez svolení žalovaného jen až do počátku prvního roku, jestliže by se však žalovaný k němu nedostavil, také ještě při prvním roku. Vzdá-li se žalobce zároveň nároku, může býti žaloba vzata zpět bez přivolení žalovaného až do konce ústního přelíčení.
Žaloba se bere zpět podáním, které jest žalovanému doručiti, nebo prohlášením při ústním jednání učiněným. Doručení podání se stane na základě opatření předsedova bez předchozího usnesení senátu.
Zpětvzetí žaloby má za následek, že se má o žalobě za to, jako by nebyla vznesena, a že žalobce žalovanému nahraditi všechny procesní náklady, o nichž již nebylo pravoplatně uznáno, že je nésti žalovaný. O návrhu, aby byla přiznána náhrada nákladů, rozhodne senát usnesením, byla-li žaloba zpět vzata při ústním jednání. Stanovení výše nákladů lze svěřiti některému členu senátu.
Zpětvzatá žaloba může býti znovu podána, jestliže se žalobce při jejím zpětvzetí nevzdal nároku, jehož se domáhal.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř.z.
§ 238
Právní následky uvedené v § 237 nastanou i tenkráte, má-li se žaloba pokládati podle ustanovení tohoto zákona na zpětvzatou.
První rok.
§ 239
První rok se koná před předsedou senátu nebo členem senátu, jemuž to předseda přikáže.
První rok jest určen k tomu, aby se stal pokus o smír, aby byly ohlášeny námitky nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, zahájené rozepře a věci pravoplatně rozhodnuté, jakož i aby bylo přijato prohlášení pojmenovaného auktora. Při prvním roku budiž dále učiněn návrh na dání jistoty za procesní náklady; při prvním roku může také býti spor vyřízen rozsudkem na základě uznání neb vzdání neb pro zmeškání, aneb může žalobce učiniti návrh, aby byla povolena změna žaloby.
O návrhu, aby byla dána jistota za procesní náklady, nebo aby byla dovolena změna žaloby, jakož i o návrhu, který by při prvním roku některá strana učinila na odmítnutí žaloby, poněvadž jedna ze sporných stran jest procesně nezpůsobilá neb že osoba jako zástupce nastupující není k tomu oprávněna, budiž ihned při prvním roku jednáno a rozhodnuto. Také z úřední moci mohou posléze uvedené věci nebo nepříslušnost soudu, neodstranitelná výslovnou úmluvou stran, býti při prvním roku probrány a může býti na základě toho učiněno usnesení, aby řízení bylo zastaveno.
Všechny jiné přednesy jsou z prvního roku vyloučeny.
§ 240
Námitka nepříslušnosti soudu musí býti ohlášena při prvním roku.
Po vykonaném prvním roku se může přihlížeti k nepříslušnosti soudu jen potud, pokud jde o nepříslušnost, kterou výslovnou dohodou stran nelze odstraniti.
K nepřítomnosti pořadu práva, k zahájení rozepře a k právní moci rozsudku rozepře se týkajícího budiž hleděno pokaždé z úřední povinnosti.
§ 241
Když při prvním roku dojde následkem prohlášení pojmenovaného auktora k dohodě účastníků o převzetí rozepře auktorem, má předseda nebo soudce, jemuž bylo konání prvního roku přikázáno, na příslušný návrh ihned při roku žalovaného usnesením zprostiti žaloby.
§ 242
Jestliže se první rok odročí pro okolnost, která překáží, aby se žalovaný včas dostavil, nebo mu brání, aby při roku ohlásil námitky a učinil návrhy, k jejichž podání jest první rok určen, vztahují se ustanovení o prvním roku také na rok odročený.
Rok tento se koná rovněž před předsedou senátu, nebo před členem senátu, jemuž to bylo předsedou přikázáno.
Odpověď na žalobu.
§ 243
Soudce, jemuž jest svěřeno konání prvního roku, má, jeví-li se podle výsledků tohoto roku nutným, aby bylo nařízeno přelíčení, ihned při roku uložiti usnesením žalovanému, aby na žalobu odpověděl, a ustanoviti k tomu lhůtu, okolnostem toho kterého případu přiměřenou, čtyři neděle nepřesahující. Proti tomuto usnesení není samostatného opravného prostředku.
Odpověď staniž se přípravným spisem, jenž musí obsahovati určitý návrh, a je-li žalobcův nárok popírán, má také uvésti jednotlivě, stručně, ale přesně a úplně skutečnosti, jimiž se žalovaný chce brániti, jakož i jednotlivé průvodní prostředky, jimiž míní dokázati pravdivost svých skutkových tvrzení. Je-li uplatněna námitka nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti, překážky rozepře zahájené nebo pravomocně rozsouzené, buďtež v odpovědi na žalobu uvedeny zejména také okolnosti odůvodňující uplatněnou námitku a buďtež nabídnuty důkazy pro dolíčení jich pravdivosti.
Žalovaný může v podání učiniti také jeden neb několik návrhů uvedených v § 229 [anebo návrh na zavedení přípravného řízení před soudem, jenž k tomu dostal příkaz].
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
O zavedení přelíčení.
§ 244
Když byla odpověď na žalobu včas podána, předseda senátu, jemuž právní věc jest přidělena, [si vyžádá v případě, že bylo navrženo zavedení přípravného řízení nebo že sám pokládá za potřebné nebo účelné, aby takové řízení bylo zavedeno, rozhodnutí senátu o tom, jinak však] ustanoví rok k ústnímu přelíčení.
[Toto se má státi také tenkráte, když se senát usnese, aby zavedení přípravného řízení bylo odepřeno.]
Přípravné řízení.
§ 245
[Řízení připravující ústní přelíčení může býti před soudcem, jemuž to bylo přikázáno, nařízeno:
1. v právních rozepřích, které se týkají správnosti účtu, majetkového vypořádání nebo podobných poměrů, v nichž jest jednati o značném počtu sporných nároků nebo vzájemných nároků a připomínek;
2. je-li skutkový přednes obsažený v přípravných podáních takového rozsahu nebo takového druhu, že se jeví potřebným, aby byl napřed uspořádán nebo prozkoumán za účelem urychlení a zjednodušení ústního přelíčení;
3. když se strany pro dolíčení sporných, avšak, jak se zdá, rozhodných skutkových okolností dovolávají důkazů, které nemohou býti provedeny za ústního přelíčení před soudem procesním, nebo jejichž provedení by asi značně ztížilo nebo nepoměrně prodloužilo ústní přelíčení, zejména dovolávají-li se strany svědků, kteří nebydlí ani v sídle procesního soudu ani v jeho blízkosti, nebo když se pro vyšetření pravdy zdá vhodným, aby jmenovaní svědci byli vyslechnuti mimo jednání na místě samém.]
§ 246
[Senát může na návrh žalobcův naříditi zavedení přípravného řízení, i když již byl ustanoven rok k ústnímu přelíčení, jestliže tento návrh byl podán do týdne po doručení odpovědi na žalobu.
Ukáže-li se teprve za ústního přelíčení nutný, aby byly provedeny důkazy v § 245 č. 3 uvedené, může senát kdykoli, vyslechna o tom strany, právní rozepři nebo jeden nebo více samostatných sporných článků odkázati do přípravného řízení před soudcem, jemuž to bylo přikázáno, pokud se toto opatření jeví způsobilým, aby usnadnilo zjištění stavu věci nebo urychlilo vyřízení rozepře, a pokud se tím také pravděpodobně nezvýší náklady.]
§ 247
[O zavedení přípravného řízení rozhoduje senát, a to, vyjma přípravu uvedeného v § 246 odstavec 2 bez předchozího ústního jednání. Senát však může před rozhodnutím pokaždé konati všechna šetření pro svou informaci potřebná. Usnesení, kterými se nařizuje přípravné řízení nebo se zamítá návrh na zavedení takového řízení, nemůže býti napadeno rekursem.
V usnesení, kterým se nařizuje přípravné řízení, budiž zároveň označen soudce, jenž dostal příkaz, aby se před ním toto řízení konalo. Vzejde-li mu překážka v plnění tohoto příkazu, ustanoví přednosta sborového soudu jiného člena soudu, aby provedl přípravné řízení.]
§ 248
[Rok pro přípravné řízení, a je-li odročen, každý další rok ustanovuje a stranám nebo jejich zástupcům oznamuje soudce, jenž dostal příkaz.
Strany musí býti advokátem zastoupeny také v řízení před soudcem, jenž dostal příkaz.]
§ 249
[Soudce, jenž dostal příkaz, má v přípravném řízení všechna práva a povinnosti předsedy uvedené v §§ 180 až 185. Může naříditi provedení důkazu, pokud je v řízení přípravném připuštěno, a může je buď sám vykonati nebo dáti vykonati dožádaným soudcem. Při provádění důkazu příslušejí mu zejména práva, která vykonává předseda v řízení před sborovými soudy při provádění důkazu konaném před rozhodujícím soudem. Soudce, jenž dostal příkaz, má co do spisů o provedení důkazu, zaslaných od dožádaného soudce, vykonávati rovněž povinnosti předsedy.
Přísežný výslech stran v přípravném řízení nelze konati.]
§ 250
[Když některá z rozepří uvedených v § 245 č. 1 byla odkázáno do přípravného řízení, budiž v tomto řízení jednáno odděleně ústně o jednotlivých stranami uplatněných nárocích a vzájemných nárocích, útočných a obranných prostředcích, připomínkách a vysvětlivkách v pořadí určeném soudcem., jenž dostal příkaz. Na základě tohoto jednání budiž v protokole zachyceno:
1. které nároky a vzájemné nároky se činí a které útočné a obranné prostředky se uplatňují;
2. které z těchto nároků, vzájemných nároků, útočných a obranných prostředků jsou sporné a které nesporné;
3. co se sporných týče, budiž vylíčen úplný stav věci, který vychází najevo z přednesu stran, a buďte uvedeny důkazní prostředky stranami naznačené, námitky proti důkazům činěné a prohlášení podaná o důkazních prostředcích a o námitkách proti důkazům.
Soudce, jenž dostal příkaz, má též o to pečovati, aby listiny, kterých se strany pro svá sporná tvrzení dovolávaly a které se podle výsledků jednání jeví vhodnými k vedení důkazu, byly stranami předloženy; také si má podle ustanovení tohoto zákona tyto listiny opatřiti. Totéž platí o přezvědných věcech vhodných k vedení důkazu a o předmětech, jež mají býti ohledány, pokud mohou býti k soudu přineseny. Důkazy mají býti v přípravném řízení provedeny jen tenkráte, když vzhledem k těmto důkazům jest tu některá z okolností v § 245 č. 3 uvedených, nebo když provedení důkazu jest nutné proto, aby byl důkaz zajištěn.]
§ 251
[Byla-li právní rozepře odkázána do přípravného řízení pro povahu skutkového přednesu (§ 245 č. 2), má soudce, jenž dostal příkaz, výslechem stran neb ústním jednáním s nimi vyšetřiti ohledně všech nároků, útočných a obranných prostředků, jež podle obsahu přípravných podání jsou sporny, úplný stav věci a zachytiti jej v protokole uveda důkazní prostředky, uplatněné námitky proti důkazům a prohlášení stran o důkazních prostředcích a námitkách proti důkazům. Soudce jenž dostal příkaz, má kromě toho připraviti důkazní řízení před rozhodujícím soudem podle ustanovení § 250 poslední odstavec.]
§ 252
[V přípravném řízení se nesmí jíti nad nároky a vzájemné nároky v přípravných podáních uplatněné; strany však mohou před soudcem, jenž dostal příkaz, přednésti k odůvodnění nebo poražení těchto nároků též taková tvrzení o skutcích a nabídnouti takové důkazy, které v přípravných podáních ještě nebyly uvedeny.
Šetření, protokolární zjištění a provedení důkazů v přípravném řízení se mají vztahovati také na okolnosti, přednesené k odůvodnění námitek nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, zahájené rozepře a věci pravoplatně rozhodnuté, pokud o těchto námitkách soud nenařídil jednání zvláštní.
Pokud tvrzení, prohlášení a nabídnutí důkazu některé strany, jež mají býti v protokole zachycena, jsou obsažena v podání, jež bylo vzneseno na soud a jež má soudce, jenž dostal příkaz, po ruce, budiž protokolování nahrazeno poukazem na to podání.
Uzná-li odpůrce při roku v přípravném řízení některý nárok, budiž upuštěno od protokolárního konstatování obsahu předcházejícího snad jednání, které se týkalo nároku, jenž byl uznán.]
§ 253
[Nařídí-li se přípravné řízení za účelem provedení důkazů (§ 245 č. 3), má soudce, jenž dostal příkaz, nejprve výslechem stran potud vyšetřiti stav věci, pokud jest třeba jej znáti, aby mohl provedení důkazů sobě svěřené říditi a úplně provésti tak, jak je v tom kterém případě žádoucí, aby při ústním přelíčení byl stav věci snadno a rychle podle pravdy zjištěn. Výsledek tohoto výslechu budiž zapsán do protokolu (§ 252 odstavec 3). Soudce, jenž dostal příkaz, se má omeziti na provedení těch důkazů, k vůli nimž byla právní věc odkázána do přípravného řízení.]
§ 254
[Nedostaví-li se některá strana k roku, konanému před soudcem, jenž dostal příkaz, a to k takovému, jenž není určen jen ku provedení důkazu, budiž přednes dostavivší se strany protokolárně zapsán podle předpisů pro přípravné řízení v tom kterém případě platných a budiž ustanoven nový rok. K tomuto roku budiž obeslána strana, která se k dřívějšímu roku nedostavila, a to na návrh svého odpůrce, a budiž jí doručen opis protokolu a oznámeny následky, které jsou spojeny s tím, kdyby se opětně nedostavila.
Nedostavila-li by se strana ani k novému roku, buďte skutková tvrzení strany dostavivší se, obsažená v doručeném opisu protokolu, pokládána za pravdivá, a dodatečně nemohou již býti učiněna prohlášení, která o nabídnutých nebo předložených důkazních prostředcích měla podati strana, která se nedostavila.]
§ 255
[Proti nařízením a usnesením soudce, jenž dostal příkaz, jež byla vydána za přípravného řízení a jež podle ustanovení tohoto zákona napadnouti zvláštním opravným prostředkem, může býti hledána odpomoc u předsedy senátu, jemuž právní věc jest přidělena. Příslušný návrh lze učiniti ústně. Před rozhodnutím budiž soudci, jenž dostal příkaz, dána příležitost k vyjádření; též mohou býti zavedena dříve jiná šetření.
Rovněž má předseda na oznámení některé strany neb z úřední moci naříditi, aby byly odstraněny případné průtahy ve vyřízení přípravného řízení.
Proti rozhodnutí předsedovu není opravného prostředku.
Návrhy na provedení důkazů neb na opatření listin, přezvědných věcí a předmětů ohledání, odmítnuté soudcem, jenž dostal příkaz, mohou býti při jednání před soudem procesním znova učiněny.]
§ 256
[Po skončení přípravného řízení, jež jest co možná urychliti, buďte odevzdány předsedovi senátu, před nímž se má konati přelíčení, všechny spisy a zejména též všechny protokoly za přípravného řízení sepsané a důkazní listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, jež byly předloženy neb vydány soudci, jenž dostal příkaz. Když by předseda nebo na jeho návrh senát nenařídil v neveřejném zasedání doplnění přípravného řízení, má předseda ustanoviti z úřední moci rok k ústnímu přelíčení.
Proti usnesení, aby bylo doplněno přípravné řízení, není opravného prostředku.]
Ústní přelíčení.
§ 257
Rok k ústnímu přelíčení je ustanoviti tak, aby stranám od doručení obsílky zbývala lhůta alespoň osmi dnů ku přípravě na přelíčení.
Předseda má při stanovení roku současně vydati potřebná nařízení o návrzích učiněných podle § 229 v některém přípravném podání, pokud snad již nebyly vyřízeny při stanovení prvního roku [nebo tím, že bylo zavedeno přípravné řízení]. Proti těmto nařízením není opravného prostředku; avšak strana může návrhy, jimž předseda nevyhověl, opakovati při ústním přelíčení. Rovněž mají strany na vůli přednésti při ústním přelíčení své případné námitky proti nařízením, vydaným předsedou o takových návrzích.
O nařízeních a usneseních, která se učiní o návrzích uvedených v předešlém odstavci, budiž zpraven pokaždé bez prodlení také odpůrce strany navrhující.
§ 258
Je-li přelíčení nařízeno [bez předchozího přípravného řízení], mohou si strany v době mezi nařízením a počátkem přelíčení sděliti zvláštním přípravným podáním návrhy, útočné a obranné prostředky, tvrzení a důkazy v žalobě neb v odpovědi na žalobu ještě neobsažené, které chtějí uplatňovati při přelíčení. Za stejné podmínky mohou strany v této době učiniti podáním nebo soudně do protokolu ještě návrhy ve smyslu § 229. Předseda má bez prodlení o tom vydati nařízení, která se mu zdají nutnými (§ 257).
[Jsou-li takto ohlášeny důkazy pro přelíčení, na jejichž provedení by se hodil některý z předpokladů § 245 č. 3, může soud ihned zrušiti ustanovený rok a vysloviti, že se právní věc odkazuje do přípravného řízení před soudcem, jenž k tomu dostane příkaz (§ 247).]
§ 259
Přelíčení se koná podle všeobecných předpisů o ústním jednání; zahrnuje v sobě také provedení důkazů a rozbor jeho výsledků.
Za ústního přelíčení může žalovaný, aniž k tomu potřebuje svolení žalobcova, učiniti určovací návrh ve smyslu § 236.
§ 260
Strana, která vznese některou z námitek uvedených v § 239 odstavec 2, není oprávněna, aby se odepřela proto pustiti do jednání o věci hlavní. Senát může již před počátkem ústního přelíčení naříditi zvláštní jednání o takovýchto námitkách; v tomto případě budiž z úřední moci současně ustanoven rok k jednání o námitce.
O těchto nařízeních platí předpisy § 192.
Předchozích ustanovení se užije i tehdy, když strana teprve za ústního přelíčení namítne nepřípustnost pořadu práva, nepříslušnost soudu, zahájení rozepře nebo existenci pravoplatného rozhodnutí o žalobním nároku (§ 240). Strana nemůže z toho důvodu odepříti svou další účast na jednání o věci hlavní.
§ 261
O námitkách a návrzích, přednesených se zřetelem k nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, zahájení nebo pravoplatnému rozhodnutí sporu, budiž rozhodnuto po předchozím ústním jednání. Rozhodnutí se stane usnesením; bylo-li však o těchto námitkách a návrzích jednáno ve spojení s věcí hlavní, nebudiž rozhodnutí, jímž byly zamítnuty, zvláště vydáno, nýbrž budiž pojato do rozhodnutí o hlavní věci.
Když by námitka neb návrh byly sice zamítnuty při ústním přelíčení, avšak na základě odděleného jednání, může senát po prohlášení usnesení na návrh nebo z úřední moci naříditi, aby se s jednáním o hlavní věci ihned započalo. V tomto případě nebudiž prohlášené rozhodnutí o přípustnosti pořadu práva, o příslušnosti, o zahájení nebo pravoplatném rozhodnutí sporu zvláště vyhotoveno, nýbrž budiž rovněž pojato do rozhodnutí o hlavní věci. Proti nařízení, aby se započalo řízení ve věci hlavní, není opravného prostředku.
Pokud výrok o přípustnosti pořadu práva, příslušnosti, zahájení nebo pravoplatném rozhodnutí sporu jest pojat do rozhodnutí o hlavní věci, může býti napadnut toliko opravným prostředkem, jenž je dán proti rozhodnutí o hlavní věci.
Když by některá z námitek nebo některý z návrhů shora uvedených byly zamítnuty odděleným rozhodnutím, aniž se hned přikročilo k jednání o věci hlavní, může každá strana, když usnesení nabylo právní moci, navrhnouti, aby byl ustanoven rok k ústnímu přelíčení ve věci hlavní.
Předchozích ustanovení jest užíti i tenkráte, když senát z úřední moci nadhodí otázku přípustnosti pořadu práva, zahájeného sporu neb otázku právní moci rozhodnutí o žalobním nároku vydaného a učiní ji předmětem ústního jednání.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z. a zák. č. 161/36 Sb.
§ 261a.
Namítá-li žalovaný nepříslušnost, jest povinen uvésti po pravdě všechny skutkové okolnosti důležité pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu, a je-li mu znám soud příslušný, také jej označiti. Nevyhoví-li žalovaný povinnosti uvésti skutkové okolnosti, ač k tomu byl soudem vyzván, budiž námitka nepříslušnosti zamítnuta.
Žalobce může navrhnouti, aby soud, vyhověl-li by námitce, postoupil žalobu soudu uvedenému žalobcem.
Soud je povinen vyhověti žalobcovu návrhu na postoupení žaloby, leč by byl také soud žalobcem uvedený patrně nepříslušný.
Není-li soud toho mínění, spojí s usnesením o své vlastní nepříslušnosti zároveň výrok o tom, že postupuje spor soudu žalobcem uvedenému.
Proti usnesení učiněnému ve smyslu předcházejícího odstavce nepřipouští se opravný prostředek, vyjímajíc rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost.
Účinky zahájení sporu u soudu, který se prohlásí nepříslušným, neruší se tím, že spor byl postoupen jinému soudu. Před soudem, jemuž byl spor postoupen jako soudu příslušnému, nekoná se nový prvý rok. Žalovaný může namítnouti nepříslušnost tohoto soudu jen, dokud se nepustí do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati ani o důvody, které jsou v rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními, ani o důvody, které vznikly teprve po podání žaloby. Byla-li žaloba postoupena jinému soudu již při prvním roku (odstavec 2), určí nový soud lhůtu k odpovědi na žalobu písemně.
Nové jednání buď provedeno podle § 412 odst. 2.
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
§ 262
[Když před přelíčením přecházelo přípravné řízení podle §§ 250 neb 251, buďtež výsledky přípravného řízení podle soudních protokolů předneseny některým členem senátu při přelíčení.
Při přelíčení mohou protokoly o jednáních, výsleších a o provedení důkazů v přípravném řízení konaných býti na návrh nebo z úřední moci zcela nebo z části přečteny. Přečte je člen senátu nebo zapisovatel.]
§ 263
[Strana, která se dostavila v přípravném řízení k soudci, jenž dostal příkaz, nemůže už dodatečně učiniti v ústním přelíčení prohlášení o skutcích, o nabízených nebo předložených důkazech, jež přes vyzvání soudcovo učiniti opomenula neb odepřela.
Když před přelíčením předcházelo přípravné řízení podle §§ 250 a 251, mohou nové nároky, tvrzení, důkazní prostředky a námitky proti důkazům, které se vztahují k částem právní rozepře, probraným v přípravném řízení, býti v ústním přelíčení, odpírá-li tomu odpůrce, uplatněny jen tenkráte, když strana osvědčí, že v době přípravného řízení o existenci těchto nároků, jakož i o nově přednesených tvrzeních, důkazních prostředcích a námitkách proti důkazům nevěděla.]
§ 264
[Svědci v přípravném řízení již slyšení nebo znalci v něm vyslechnuti buďte v ústním přelíčení vyslýcháni znova, pokládá-li senát za nutné, aby bylo provedení důkazu obnoveno za účelem odstranění důvodných námitek proti úplnosti nebo správnosti důkazu provedeného v přípravném řízení nebo za tím účelem, aby stav věci pro řešení rozepře rozhodný byl podle pravdy zjištěn.]
Co se zjišťuje zápisky k protokolu.
§ 265
Předseda může naříditi, aby návrhy a prohlášení, které mají býti podle §§ 208 a 209 zapsány do jednacího protokolu, byly stranou, která učinila návrh nebo prohlášení, sepsány a předsedovi odevzdány. Stranám může i tenkráte, když předseda nenařídil, aby zápisek byl předložen, býti na návrh dovoleno, aby uvedené návrhy a prohlášení konstatovaly podáním krátkých zápisků.
Zápisek se má státi ihned při ústním jednání. Písemnosti předsedovi odevzdané buďte přiloženy k jednacímu protokolu jako přílohy.
Nařízené nebo připuštěné zápisky buďte přečteny; o jejich správnosti rozhoduje senát.
Usnesení, jímž se takové zápisky nařizují nebo připouštějí, jakož i rozhodnutí o správnosti zápisku nelze napadati opravným prostředkem.
Titul druhý.
Všeobecná ustanovení o důkazu a o provádění důkazu.
Důkaz.
§ 266
Skutečnosti stranou tvrzené nepotřebují potud důkazu, pokud byly odpůrcem výslovně doznány v přípravném podání, během rozepře při ústním jednání nebo v protokolu soudce, jenž dostal příkaz, aneb soudce dožádaného. K účinnosti soudního doznání skutečnosti se nevyžaduje, aby bylo přijato odpůrcem.
Pokud se takové doznání dodatky a obmezeními stranou k němu přičiněnými zrušuje nebo pokud to je na újmu jeho účinku a jaký vliv na účinnost doznání má jeho odvolání, posoudí soud podle svého uvážení, vedeného pečlivým oceněním všech okolností.
Stejným způsobem má soud posouditi, do jaké míry není vzhledem k mimosoudnímu doznání třeba důkazu.
§ 267
Zda jest pokládati skutková tvrzení strany za doznaná, ačkoli tu není výslovného doznání odpůrcova, má soud posouditi, přihlížeje pečlivě k celému obsahu odpůrcova přednesu.
Stejně má soud zejména také posouditi, zda jest prohlášení, že strana neví nebo že se nepamatuje, považovati za prohlášení, jímž se vylučuje domněnka doznání, nebo za prohlášení, které v sobě zahrnuje doznání.
§ 268
Závisí-li rozhodnutí na důkazu a přičítání trestného činu, jest soudce vázán obsahem pravoplatného odsuzujícího nálezu vydaného o tom trestním soudem.
§ 269
Skutečnosti soudu vůbec známé nepotřebují důkazu.
§ 270
Skutečnosti, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Tento důkaz opaku může býti veden také výslechem stran podle §§ 371 a násl.
§ 271
Právo platné na jiném státním území, práva obyčejová, výsady a stanovy potřebují důkazu jen potud, pokud jsou soudu neznámy.
Při vyhledávání těchto právních norem není soud obmezen na důkazy nabídnuté stranami; může z úřední moci zavésti všechna šetření, která se mu k tomu účelu zdají býti nutnými, a může zejména, pokud je toho třeba, žádati o zakročení ministra spravedlnosti.
§ 272
Soud má, pokud není v tomto zákoně ustanoveno nic jiného, posouditi podle volného uvážení, pečlivě přihlížeje k výsledkům celého jednání a provádění důkazů, zda jest některý skutkový údaj pokládati za pravdivý či nikoli.
Zejména má stejným způsobem rozhodnouti, jaký to má vliv na posouzení případu, odepře-li strana odpověď na otázky, které jí byly dány předsedou nebo s přivolením předsedy neb senátu.
Okolnosti a úvahy, které byly rozhodné pro přesvědčení soudu buďte uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
§ 273
Je-li jisto, že straně náleží náhrada škody nebo interesse aneb že má jinak něco k prohledávání, avšak důkaz o sporné výši škody neb interesse, jež mají být nahrazeny, nebo pohledávky nemůže býti vůbec proveden nebo jen s nepoměrnými obtížemi, může soud na návrh nebo z úřední moci, pomina i důkaz stranou nabídnutý, výši tuto ustanovit podle volného uvážení. Před ustanovením výše může předcházeti také přísežný výslech jedné ze stran o okolnostech rozhodných pro určení výše.
Jak lze něco učiniti hodnověrným (osvědčení).
§ 274
Kdo má skutkové tvrzení učiniti hodnověrným (osvědčení), může k tomu použíti všech důkazních prostředků, vyjímajíc přísežný výslech stran. Důkazy, které nemohou býti provedeny ihned, se nehodí k osvědčení.
Provádění důkazu konané za tím účelem, aby se některá okolnost stala hodnověrnou, není vázáno na zvláštní předpisy platné pro důkazní řízení.
Provádění důkazů.
§ 275
Důkazy stranami nabídnuté, které však se u soudu zdají nerozhodnými, buďte výslovně odmítnuty.
Provedení nabídnutých důkazů může soud na návrh nebo z úřední moci odepříti, nabude-li přesvědčení, že důkazy jsou nabídnuty jen proto, aby rozepře byla prodlužována.
§ 276
Důkazy, které soud pokládá za rozhodné, buďte provedeny během jednání před rozhodujícím soudem, leda že:
1. soud podle ustanovení tohoto zákona nařídí provedení důkazu mimo jednací rok [neb
2. důkazy byly již provedeny v přípravném řízení a jejich opětné provedení podle ustanovení tohoto zákona jest nepřípustno neb alespoň se soudu jeví býti zbytečným].
Jestliže jest třeba provésti důkaz mimo jednací rok soudcem, jenž k tomu dostane příkaz, nebo soudcem dožádaným, budiž procesním soudem opatřeno, čeho třeba.
§ 277
Provedení důkazu se nařizuje usnesením (průvodní usnesení). V těchto usneseních buďte přesně označeny sporné skutečnosti, o kterých má důkaz býti podán, a důkazní prostředky.
Soud není za dalšího průběhu rozepře vázán názorem, na němž se zakládá průvodní usnesení.
Takováto usnesení potřebují toliko tenkrát písemného vyhotovení, má-li býti důkaz proveden před soudem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným. V tomto případě budiž stav věci, jak vychází z jednání na jevo, potud pojat do vyhotovení, pokud jej soudce potřebuje znáti k řízení a k úplnému provedení důkazu.
Proti průvodním usnesením není přípustný samostatný opravný prostředek.
§ 278
Všechny důkazy, které nemohou býti provedeny ihned při jednání samém, a zejména důkazy které jest provésti mimo jednací rok soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným, buďte nařízeny teprve, když je stav věcí úplně probrán, a to jedním a týmž průvodním usnesením, leč by si okolnosti nezbytně vyžadovaly jiný postup nebo by se tento soudu zdál vhodným.
Za účelem probrání výsledků takto provedených důkazů budiž po jejich dokonání, není-li tu podmínek § 193 odstavec 3, v jednání před rozhodujícím soudem z úřední moci opět pokračováno. Nová skutková tvrzení při tomto jednání přednesená a nabídnutí důkazů mohou býti na návrh nebo z úřední moci prohlášena usnesením za nepřípustná, nebyl-li k novému přednesu dán podnět výsledky důkazů mezitím provedeného a nebyl-li nový přednes učiněn dříve zřejmě v úmyslu protáhnouti spor.
§ 279
Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti proveden důkaz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršením bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden.
Při pokračování v ústním jednání lze pak použíti tohoto důkazu jen, když se tím řízení neprotáhne.
§ 280
Procesní soud může na návrh dovoliti, aby provedení důkazu bylo sepsáno jedním nebo několika přísežnými těsnopisci. Těsnopisec, který není pro tento úkol všeobecně vzat do přísahy, má vykonati přísahu, že ústní přednes věrně zapíše a zápis správně převede. Se vzetím do přísahy sejde, ustanoví-li se těsnopiscem soudní úředník.
Těsnopisce ustanoví na návrh navrhovatele předseda.
Převod těsnopiseckého zápisu do obyčejného písma budiž do čtyřiceti osmi hodin po zápisu odevzdán předsedovi neb soudci, jemuž bylo svěřeno provedení důkazu, a budiž přiložen ke spisům.
Pokud těsnopisecký zápis není navržen shodně oběma stranami, má navrhující strana zapraviti všechny náklady tím způsobené a nemůže se domáhati náhrady těchto nákladů, ani kdyby zvítězila.
§ 281
Musí-li býti rok odročen za účelem provedení důkazu před rozhodujícím soudem, budiž rok, ve kterém má býti důkaz proveden, určen zároveň ku pokračování v ústním jednání.
Musí-li však býti důkaz proveden soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným a nedá-li se bezpečně určiti čas, kdy bude provedení důkazu skončeno, buď předsedou z úřední moci ustanoven a stranám oznámen rok ku pokračování v ústním jednání před rozhodujícím soudem, až dojdou spisy a protokoly o provedení důkazu.
Provádění důkazu soudcem dožádaným nebo soudcem, jenž dostal příkaz.
§ 282
Provedení důkazu, které se má státi mimo jednací rok v místě procesního soudu nebo v jeho blízkosti, budiž přikázáno členu procesního soudu, a to zpravidla členu senátu, povolaného k rozhodnutí rozepře.
§ 283
Dožadovací listiny, vydané za účelem provedení důkazu, které se má státi mimo obvod, kde tento zákon platí, mohou býti dokazovateli na jeho návrh předány, aby je odevzdal úřadu dožádanému.
Na návrh dokazatelův může soud dále dovoliti, aby se upustilo od vydání dožadovacího listu a aby dokazovatel byl zmocněn předložiti veřejnou listinu o provedení důkazu, vyhovující zákonům onoho státu, na jehož území má býti důkaz proveden.Dokazovatel má odpůrce, pokud možno, tak včas zpraviti o místě a době provedení důkazu, aby odpůrce mohl při provádění důkazu vhodným způsobem hájiti svá práva. Nebyl-li odpůrce zpraven, má rozhodující soud, vezma pečlivě v úvahu všechny okolnosti, rozhodnouti, zda a pokud jest dokazovatel oprávněn užíti provedených důkazů v ústním jednání.
Pro předložení spisů o provedení důkazu budiž v obojím případě ustanovena v průvodním usnesení lhůta, jejíž marné uplynutí má v zápětí právní následky naznačené v § 279.
§ 284
Soudci, který provádí důkaz z příkazu nebo na dožádání, příslušejí práva, která vykonává předseda při provádění důkazu před rozhodujícím soudem.
Jiná soudcovská opatření, týkající se provádění důkazu, může takovýto soudce učiniti pokud by výslovně nebyla přikázána soudu procesnímu.
§ 285
Vznikne-li při provádění důkazu před soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným spor, na jehož vyřízení sice závisí pokračování v provádění důkazu, jenž však není oprávněn rozhodnouti soudce, jemuž jest svěřeno provedení důkazu, bude tento spor k jeho zprávě vyřízen soudem procesním. Rok k ujednání o tomto mezisporu má naříditi procesní soud z úřední moci.
Musí-li při provádění důkazu před soudcem, jenž dostal příkaz, nebo před soudcem dožádaným býti dožádán jiný soud, aby provedl nebo dokončil důkaz, nechť toto dožádání učiní přímo soudce, jemuž je provedení důkazu svěřeno. Tento soudce má také právo žádati jiný soud o provedení důkazu, jsou-li tu důvody, podle nichž se jeví provedení důkazu před tímto soudem jako okolnostem přiměřené.
§ 286
Předseda má prozkoumati protokoly a jiné spisy o provedení důkazu předložené soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným, a shledá-li vady, má naříditi potřebné opravy nebo doplnění. Strany mohou potom až do nejbližšího roku ustanoveného k ústnímu jednání nahlédnouti do spisů týkajících se provedení důkazu. O tom jest nutno je zpraviti.
O návrhu v tomto mezidobí některou stranou učiněném, aby jednotlivé vady při provádění důkazu nastavší byly odstraněny neb aby toto provedení důkazu bylo doplněno, rozhodne předseda senátu. Opatření z tohoto důvodu snad potřebná buďte bez prodlení učiněna rovněž předsedou. Tento návrh lze učiniti také ústně.
Jestliže by vyšlo teprve za ústního jednání na jevo, že jest třeba provedení důkazu doplniti neb opětovati, má soud učiniti opatření přiměřená stavu věci. Soud může také naříditi, aby byl důkaz doplněn neb opětován v ústním jednání samém.
§ 287
Výsledek důkazu, který nebyl proveden před soudem rozhodujícím, má předseda při ústním jednání ve vhodný čas vyložiti na základě protokolů a jiných spisů týkajících se tohoto důkazu.
Odchyluje-li se tento výklad podle názoru některé ze stran v podstatných bodech od obsahu spisů, buďte na její návrh protokoly o provedení důkazu a ostatní spisy týkající se provedení důkazu přečteny v celém svém obsahu.
Strany mají na vůli dovolávati se ve svých přednesech obsahu spisů o provedení důkazu již před výkladem předsedovým.
Řízení při provádění důkazu.
§ 288
O obsílky, jichž je třeba ku provedení důkazu, a o všechna jiná opatření ku provedení důkazu potřebná se má postarati z úřední povinnosti předseda senátu, jestliže se důkaz provádí před soudem rozhodujícím, jinak však soudce, jemuž náleží důkaz provésti. Soudce tento má z úřední povinnosti také naříditi rok ku provedení důkazu.
Strany mohou i bez předchozí soudní obsílky přivésti k jednání před rozhodujícím soudem svědky, které již jmenovaly, nebo osoby, které chtějí soudu při jednání pojmenovati za svědky nebo navrhnouti za znalce.
§ 289
Strany mohou býti přítomny při provádění důkazu; mohou prostřednictvím předsedy nebo soudce řídícího provádění důkazu nebo s jejich svolením samy dávati svědkům a znalcům otázky, o nichž mají za to, že přispějí k objasnění nebo doplnění výpovědi, jakož i k objasnění sporného poměru nebo poměrů, jež jsou pro důkazní moc výpovědí podstatné. Soudce má odmítnouti otázky, jež pokládá za nepřiměřené.
Důkaz budiž proveden, pokud je to podle stavu věci možno, i když se nedostavila žádná z vyrozuměných stran. Avšak rozhodující soud anebo pokud provedení důkazu ještě není skončeno, také soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný může připustiti doplnění důkazu, osvědčí-li strana, že její nedostavení, způsobené nepředvídanou událostí, mělo za následek podstatnou neúplnost důkazu, a lze-li zároveň důkaz doplniti bez značného průtahu rozepře.
§ 290
Proto, že jest provedení důkazu, předsevzaté před cizozemským úřadem, podle cizozemských zákonů vadné, nemůže býti proti němu činěna námitka, jestliže provedení důkazu vyhovuje zákonům platným pro procesní soud.
§ 291
Samostatný opravný prostředek není přípustný proti usnesením, kterými byly odmítnuty nabídnuté důkazy nebo podle § 278 odstavec 2 nová skutková tvrzení a nabídnutí důkazů, nebo kterými byla provedení důkazu nařízena nebo svěřena soudci, jenž k tomu dostal příkaz, nebo kterými byly za účelem provedení důkazu vydány dožadované listy, dále proti usnesením, kterými byly odmítnuty otázky stran při provádění důkazu, a konečně proti usnesením, kterými bylo povoleno nebo vyloučeno použití důkazu podle § 279 odstavec 2 nebo bylo odepřeno doplnění prováděného důkazu navržené podle § 286 odstavec 2.
Usnesení, jimiž byl dovolen těsnopisecký zápis prováděného důkazu, jimiž bylo dokazovateli svěřeno odevzdání dožadovacího listu podle § 283 odstavec 1, neb jimiž se stanoví lhůta pro provedení důkazu nebo pro předložení spisů o provedení důkazu mimo území, kde tento zákon platí, a dále usnesení, jimiž se nařizuje doplnění neb opětování provedeného důkazu, nemohou býti napadnuta opravným prostředkem vůbec.
Titul třetí.
Důkaz listinami.
Důkazní moc listin.
§ 292
Listiny, které byly zřízeny předepsanou formou v území, kde platí tento zákon, veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění neb osobou nadanou v oboru působnosti jí přikázaném veřejnou vírou (listiny veřejné), podávají úplný důkaz toho, co v nich jest úřadem úředně nařízeno nebo prohlášeno, anebo úřadem neb osobou ku zřizování listin povolanou dosvědčeno. Totéž platí o listinách, které byly zřízeny sice mimo území, v němž platí tento zákon, avšak v mezích jejich úředních oprávnění takovými veřejnými orgány, které jsou podřízeny úřadu, jenž má sídlo v území, kde platí tento zákon.
Důkaz nesprávnosti dosvědčeného příběhu nebo dosvědčené skutečnosti nebo nesprávného dotvrzení jest připuštěn.
§ 293
Stejnou důkazní moc mají také jiné listiny, které jsou zvláštními zákonnými předpisy prohlášeny za veřejné listiny.
Listiny zřízené mimo území, kde platí tento zákon, které platí na místě, kde byly zřízeny, za listiny veřejné, požívají za předpokladu vzájemnosti důkazní moci veřejných listin také v území, kde tento zákon platí, jsou-li opatřeny předepsanými ověřeními.
§ 294
Soukromé listiny podávají, pokud jsou podepsány vydateli neb opatřeny jejich soudně neb notářsky ověřeným znamením ruky, úplný důkaz o tom, že prohlášení v nich obsažená pocházejí od vydavatelů.
§ 295
Podmínky, trvání a míru důkazní moci obchodních knih, deníků a závěrečných listů obchodních dohodců jest posuzovati podle platných zákonů. Doplnění důkazu snad potřebné může se státi toliko důkazními prostředky přípustnými podle tohoto zákona.
Obchodním knihám, které se vedou mimo území, v němž platí tento zákon, podle předpisů platných v místě, kde se knihy vedou, přísluší důkazní moc nikoli větší měrou a nikoli na delší dobu, než se na onom místě poskytuje obchodním knihám vedeným v území, kde platí tento zákon.
Jak dalece kniha, jež se vede o provozování hospodářství, živnosti neb jiného obchodního podniku, tvoří důkaz co do svého obsahu a co do jednání a obchodů, na nichž se zápisy zakládají, má soud posouditi podle § 272.
§ 296
Zda a pokud přeškrtnutí, vyškrabání a jiná vymazání, vepsání nebo jinaké vnější vady listiny zmenšují nebo zcela ruší její důkazní moc, má posouditi soud podle § 272
Nastoupení důkazu.
§ 297
Strana má listiny, jichž se dovolává na důkaz svých údajů, soudu předložiti, leč by se podle ustanovení tohoto zákona soud sám měl postarati o opatření a předložení listin.
Předložení listiny dokazovatelem.
§ 298
Listiny buďte předloženy tak, aby soud a odpůrce mohli nahlédnouti do celého obsahu listin.
Jde-li toliko o jednotlivé části listiny, která se vztahuje na různé právní poměry, může soud, když byl nahlédlo do celého obsahu listiny, na návrh naříditi, aby byla odpůrci ukázána kromě úvodu, konce, data a podpisu toliko ta místa, která jsou důležitá pro právní poměr, jenž jest předmětem sporu.
Odpůrce dokazovatelův buď vyzván, aby se o předložené listině vyjádřil.
§ 299
Předložila-li strana toliko opis listiny, může jí na návrh odpůrcův nebo z úřední moci býti uloženo, aby předložila prvopis. Zda a pokud se má předloženému opisu pro jeho ověření, jeho stáří, jeho původ nebo z jiných důvodů věřiti přes to, že tohoto příkazu nebylo uposlechnuto, má rozhodnouti soud podle svého uvážení. Při tom buďte pečlivě uváženy důvody, uváděné pro opomenuté předložení prvopisu, a jinaké okolnosti toho kterého případu.
§ 300
Nemůže-li býti prvopis listiny předložen při ústním jednání pro značné překážky, nebo je-li jeho předložení pro důležitost listiny a pro obavu její ztráty nebo jejího poškození na pováženou, může soud na návrh neb z úřední moci naříditi, aby listina byla předložena soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému.
Soud má v tom případě určiti, které okolnosti mají býti potvrzeny protokolem, jejž jest sepsati o úředním jednání soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaného; může též naříditi, aby spolu s protokolem byl předložen opis listiny nebo výtah z ní.
O roku, jenž bude ku předložení listiny ustanoven soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným, budiž včas zpraven odpůrce dokazovatelův. Nepředloží-li se listina při tomto roku, nemůže již býti postup rozepře zdržován ohledem na tento důkazní prostředek.
§ 301
Návrh, aby bylo zařízeno předložení listiny, které se má užíti jako důkazního prostředku a jež se nalézá u veřejného úřadu nebo v uschování u notáře, může býti učiněn také za ústního jednání, jestliže strana její vydání nebo předložení přímým zakročením nemůže vymoci.
Vyhoví-li se tomuto návrhu, má předseda učiniti, čeho třeba, aby byla tato listina opatřena.
§ 302
Když již byla listina předložena, může se dokazovatel vzdáti tohoto důkazního prostředku jen se svolením odpůrcovým.
Předložení listiny odpůrcem.
§ 303
Tvrdí-li strana, že se listina, pro vedení jejího důkazu rozhodná, nalézá v rukou odpůrcových, může soud na její návrh usnesením uložiti odpůrci, aby listinu předložil.
Navrhující strana má dodati opis listiny, kterou má odpůrce předložiti, nebo má, jestliže by to nemohla, co možná přesně a úplně označiti obsah listiny, jakož i uvésti skutečnosti, které mají býti dokázány listinou, o jejíž předložení jde. Rovněž buďte vyloženy okolnosti, které činí pravděpodobným, že odpůrce má listinu v držení.
Před rozhodnutím o návrhu, byl-li učiněn mimo ústní jednání, má předcházeti ústní nebo písemný výslech odpůrcův.
§ 304
Předložení listiny nemůže býti odepřeno:
1 dovolával-li se listiny odpůrce sám za účelem vedení důkazu v rozepři;
2. je-li odpůrce podle občanského práva povinen listinu vydati nebo předložiti;
3. je-li listina podle svého obsahu oběma stranám společná.
Listina jest společnou zejména osobám, v jejichž zájmu byla zřízena nebo jejichž vzájemné právní poměry jsou v ní dotvrzeny. Za společná jest pokládati také písemná vyjednávání, konaná o právním jednání mezi účastníky nebo mezi jednáním z nich a společným zprostředkovatelem jednání.
§ 305
Předložení jiných listin může býti odepřeno:
1. týká-li se obsah věcí rodinného života;
2. porušil-li by odpůrce předložením listiny čestnou povinnost;
3. způsobilo-li by uvedení listiny ve známost straně nebo třetím osobám hanbu nebo přivodilo-li by nebezpečí stíhání trestním soudem;
4. porušila-li by strana předložením listiny státně uznanou povinnost mlčenlivosti, jíž nebyla pravoplatně zproštěna, nebo znalecké či obchodní tajemství;
5. jsou-li tu jiné stejně důležité důvody, které ospravedlňují odepříti předložení.
§ 306
Týká-li se některý z důvodů uvedených v § 305 jen jednotlivých částí obsahu listiny, budiž předložen ověřený výtah z ní.
§ 307
Popírá-li odpůrce, že má listinu v držení, a pokládá-li soud skutečnosti, jež mají býti listinou dokázány, za důležité, a má-li zároveň za to, že tu je povinnost předložiti listinu, může býti nařízeno soudním usnesením vyslechnutí a přísežný výslech odpůrcův za tím účelem, aby se zjistilo, zda odpůrce má listinu v držení, nebo zda aspoň ví, kde by se nalezla, nebo zda listina byla za účelem jejího odnětí dokazovateli odstraněna nebo učiněna nezpůsobilou k použití odpůrcem samým nebo na jeho podnět.
Jaký vliv to má na posouzení případu, nevyhoví-li odpůrce příkazu ku předložení listiny, jejíž držbu byl doznal, nebo odepře-li o listině, jejíž držbu popírá, vyslechnutí nebo přísežnou výpověď, nebo jde-li z jeho výpovědi na jevo, že listina byla úmyslně odstraněna nebo učiněna nezpůsobilou, zda zejména v těchto případech mají býti údaje dokazovately o obsahu listiny pokládány za prokázané, ponechává se soudcovskému uvážení, vedenému pečlivým oceněním všech okolností všech okolností.
Předložení listiny osobou třetí.
§ 308
Nalézá-li se listina k dokazování potřebná v rukou osoby třetí, která jest podle předpisů občanského práva nebo z toho důvodu k vydání a předložení listiny povinna, že listina podle svého obsahu jest společná dokazovateli a této třetí osobě (§ 304), může procesní soud této osobě na návrh dokazovatelův usnesením přikázati, aby uložila listinu ve lhůtě zároveň jí určené na náklad dokazovatelův u procesního soudu, aby jí mohlo býti užito při ústním jednání.
O takovém návrhu má procesní soud rozhodnouti, vyslechna odpůrce a onu třetí osobu, jež byla označena za držitele listiny; popírá-li držbu listiny, může býti vyhověno návrhu toliko tenkráte, jestliže navrhující strana osvědčí, že se listina nalézá v rukou této třetí osoby. Za účelem vyslechnutí účastníků může procesní soud ustanoviti zvláštní rok. Usnesení jest vykonatelné, když nabylo právní moci a uplynula lhůta ustanovená ku předložení.
Jestliže by návrh byl odmítnut, buďte osobně, o níž bylo tvrzeno, že jest držitelem listiny, na její žádost nahrazeny nutné náklady řízením způsobené.
§ 309
Musí-li býti ten, o němž bylo tvrzeno, že jest držitelem listiny, žalobou přidržen k vydání a předložení listiny, poněvadž nemohlo býti učiněno hodnověrným, že se listina nalézá v jeho rukou, nebo poněvadž rozhodnutí o existenci povinnosti k vydání a předložení listiny vyžaduje předchozího vyšetření a zjištění sporných skutkových okolností, může procesní soud, pokládá-li skutečnosti, které mají býti listinou dokázány, za důležité, na návrh naříditi, aby se s pokračováním v ústním jednání sečkalo až do uplynutí lhůty, kterou jest zároveň dokazovateli ku předložení listiny ustanoviti (§ 279).
Odpůrce dokazovatelův však může i před uplynutím této lhůty navrhnouti, aby se v jednání pokračovalo, je-li žaloba dokazovatelova proti osobě třetí vyřízena dříve, nebo otálí-li dokazovatel s podáním žaloby nebo s poháněním rozepře neb exekuce.
Předložení listiny se děje na náklad dokazovatelův.
Důkaz pravosti.
§ 310
Listinám, které se formou i obsahem jeví jako veřejné listiny, svědčící domněnka pravosti.
Pokládá-li soud pravost za pochybnou, může na návrh nebo z úřední moci opatřiti, aby se úřad anebo osoba, od nichž prý jest listina zřízena, prohlásily o pravosti. Nedá-li se takto pochybnost o pravosti listiny odstraniti, má podati důkaz její pravosti ten, kdo chce této listiny užíti jako důkazního prostředku.
§ 311
Zda má býti listina, která se jeví býti vydána cizozemským úřadem neb osobou nadanou v cizině veřejnou vírou, pokládána bez dalšího důkazu za pravou, uváží soud podle okolností toho kterého případu.
K důkazu pravosti takové listiny postačí ověření ministerstvem zahraničních věcí anebo československým vyslancem nebo konzulem, leč by zvláštními ustanoveními bylo stanoveno něco jiného.
§ 312
Pravost soukromé listiny se pokládá za nepopřenou, když se odpůrce dokazovatelův opomenul prohlásiti o pravosti listiny, leč by úmysl popříti pravost listiny vycházel na jevo z ostatních prohlášení odpůrcových. Nalézá-li se na listině podpis, má se odpůrce dokazatelův pod stejnými právními následky prohlásiti také o pravosti podpisu.
Popíraná pravost soukromé listiny nebo podpisu na ní se nalézajícího budiž dokázána tím, kdo chce užíti listiny za důkazní prostředek.
§ 313
Soud nechť uloží trest za svévoli straně, která pravost listiny popírala svévolně.
Srovnání písma.
§ 314
Důkaz pravosti nebo nepravosti listiny listiny může býti veden také srovnáním písma.
Za srovnávací spisy může býti užito toliko takových písemností, jejichž pravost jest nepopřená nebo alespoň může býti prokázána bez značného průtahu.
Ustanovení tohoto zákona o předložení důkazních listin jest užíti také na předložení srovnávacích spisů.
Není-li postačujících srovnávacích spisů, může býti nařízeno té straně, o jejímž písmě má býti podán důkaz pravosti, aby před soudem anebo před soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným napsala několik slov, která jí budou označena.
To, co napsala, buď přiloženo k jednacímu protokolu. Jaký vliv to má na otázku podáním důkazu, jestliže strana takovémuto soudcovskému příkazu nevyhoví nebo píše zřejmě písmem zpitvořeným, ponechává se posouzení soudcovu.
§ 315
Srovnání písma může soud předsevzíti sám nebo, má-li pochybnosti, vyžádati si dobrozdání znalců.
O výsledku srovnání písma má soud rozhodnouti podle svého volného přesvědčení.
Soudní uschování listin.
§ 316
Listiny, jejichž pravost jest sporná nebo obsah prý jest změněn, mohou býti až do pravoplatného vyřízení rozepře u soudu, pokud je není třeba vydati v zájmu veřejného pořádku jinému úřadu.
Obnovení listin.
§ 317
Stává-li se soukromá listina nečitelnou nebo chatrnou, může její majitel anebo každý jiný účastník žádati na vydavateli listiny, aby byla soudně obnovena na náklad navrhovatelův. K tomu buďte obeslány všechny osoby, proti nimž má listina podle stavu věci sloužiti za důkaz.
Jestliže by se vydatel zdráhal, může býti k tomuto obnovení přidržen toliko žalobou.
Věci přezvědné.
§ 318
Pokud se podává důkaz pomníky, hraničními znameními, mezníky, cejchovými a znakovými kolíky a podobnými označeními nebo vrubovkami nebo rabušemi, kterých strany pro styk mezi sebou, jak lze prokázati, používaly, posoudí soud po pečlivé úvaze všech okolností.
Ustanovení §§ 303 až 309 jest obdobně užíti také na předložení přezvědných věcí.
§ 319
Proti soudním usnesením, nařízením a příkazům vydaným podle §§ 298, 299, 300, 301, 309 odstavec 1 a 2, 310, 314 a 315 není opravného prostředku.
Usnesení učiněná podle §§ 303, 307 a 316 nemohou býti napadnuta samostatným opravným prostředkem.
Titul čtvrtý.
Důkaz svědky.
Kdy se svědectví nepřipouští a kdy je lze odepříti.
§ 320
Jako svědkové nesmějí býti vyslýcháni:
1. osoby, které nejsou schopny svá pozorování sděliti nebo které v době, na kterou se jejich výpověď má vztahovati, byly neschopny vnímati skutečnost, která má býti dokázána;
2. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno ve zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovní úřední mlčenlivosti;
3. státní úředníci, když by svou výpovědí porušily úřední tajemství, pokud povinnosti zachovati tajemství nejsou svými představenými zproštěni.
§ 321
Výpověď smí býti svědkem odepřena:
1. o otázkách, jejichž zodpovědění by svědkovi, jeho manželu neb osobě, se kterou jest svědek v linii přímé anebo až do druhého stupně v linii pobočné příbuzný anebo seškvařen nebo se kterou jest spojen adopcí, dále jeho pěstounům nebo schovancům, jakož i jeho poručníkovi nebo poručenci bylo k hanbě nebo přivodilo nebezpečí stíhání trestním soudem;
2. o otázkách, jichž zodpovědění by způsobilo svědkovi nebo některé z osob označených v čís. 1 bezprostřední majetkovou újmu;
3. o skutcích, o kterých by svědek nemohl vypovídati, leč by porušil jemu uloženou a státem uznanou nebo státem výslovně uloženou povinnost mlčenlivosti, pokud jí nebyl platně zproštěn;
4. o tom, co bylo svědkovi svěřeno jako advokátu jeho stranou;
5. o otázkách, na něž by svědek nemohl odpověděti, aniž by vyzradil znalecké neb obchodní tajemství.
Výpověď v případech uvedených pod čís. 1 a 2 může býti i tenkráte odepřena co do příslušníků tam označených, když již netrvá manželství, které onen poměr zakládá.
§ 322
O tom, že byla učiněna a jakého obsahu jsou právní jednání, ke kterým byl svědek přibrán jako svědek na dotvrzenou, o skutečnostech, které se týkají majetkových záležitostí, podmíněných manželským nebo rodinným poměrem, o narozeních, sňatcích nebo úmrtích svědkových příslušníků označených v § 321 čís. 1, konečně o činech, které svědek předsevzal vzhledem ke spornému právnímu poměru jako právní předchůdce nebo zástupce některé ze stran, nesmí býti svědectví odepřeno pro majetkovou újmu, již se lze obávati.
§ 323
Svědek, jenž chce odepříti výpověď vůbec neb o jednotlivých otázkách, má uvésti důvody odepření ústně nebo písemně před rokem k jeho výslechu ustanoveným anebo při něm samém, a jestliže by byly popírány, má je osvědčiti,
V prvém případě budiž takový přednes svědkův oznámen stranám, a to pokud možno ještě před rokem ustanoveným k jeho výslechu.
§ 324
O důvodnosti odepření má usnesením rozhodnouti, bylo-li předneseno před soudem rozhodujícím, soud tento, jinak však soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, před kterým se odepření stalo. Před rozhodnutím může soud slyšeti strany.
Při případných jednáních o důvodnosti odepření se svědek nemusí dáti zastupovati advokátem. Podal-li své odepření písemně nebo do soudního protokolu, budiž při rozhodování přihlíženo k jeho přednesu i tenkráte, nedostaví-li se k roku ustanovenému k jeho výslechu.
§ 325
Je-li svědectví odepřeno bez uvedení důvodů nebo setrvá-li svědek na svém odpírání i tenkráte, když bylo uznáno za bezdůvodné, neb je-li odpírán výkon žádané svědecké přísahy, může býti svědek z úřední moci přidržen k výpovědi cestou exekuce k vynucení jednání, a to peněžitými tresty nebo vazbou. Vazba nesmí býti prodloužena přes dobu, kdy jest skončena rozepře v té instanci, a nesmí nikdy převyšovati dobu šesti týdnů.
Rozhodnutí, že proti svědku jest postupovati exekucí, jakož i nařízení jednotlivých donucovacích prostředků přísluší soudu rozhodujícímu, pakli však má výslech konati soudce dožádaný, tedy soudci tomuto. Před usnesením budiž svědek slyšen.
§ 326
Soudu rozhodujícímu přísluší unésti se o tom, zda a jak působí bezdůvodné odpírání výpovědi, odpírání výkonu svědecké přísahy nebo donucovací prostředky, proti svědku proto zavedené, na postup řízení ve věci hlavní.Soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný má proto vždy bez prodlení zpraviti procesní soud o těchto případech. Rozhodnutí soudu rozhodujícího se může státi bez předchozího ústního jednání.
Kdykoliv jest odpírání bezdůvodné, ručí svědek oběma stranám za škodu, způsobenou jim zmařením nebo průtahem dokazování; jest zejména povinen také nahraditi všechny náklady způsobené svým odpíráním.
Bylo-li odpírání svědkovo svévolné, budiž svědkovi kromě toho uložen trest pro svévoli. Usnésti se o povinnosti k náhradě nákladů přísluší soudu rozhodujícímu; uložiti trest pro svévoli jest oprávněn také soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný.
Ocenění svědecké výpovědi.
§ 327
Všechny okolnosti, které mají vliv na nepředpojatost svědkovu a na hodnověrnost jeho výpovědi, má soud pečlivě oceniti podle svého volného přesvědčení.
Provádění důkazu soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným.
§ 328
Svědecký důkaz může býti proveden soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným:
1. napomáhá-li výslech svědka na místě samém vyhledání pravdy;
2. bylo-li by dokazování před rozhodujícím soudem značně obtížné;
3. způsobil-li by výslech svědkův před rozhodujícím soudem nepoměrně velký náklad vzhledem k náhradě příslušející svědkovi za promeškaný čas a k výdajům cesty a pobytu v místě výslechu, které jest mu nahraditi;
4. je-li tu překážka, pro kterou se svědek nemůže dostaviti před rozhodující soud.
Svědek, který pro nemoc, neduživost anebo z jiných příčin nemůže za účelem svého výslechu opustiti svůj byt anebo který podle platných předpisů není povinen se dostaviti k vůli vydání svědecké výpovědi v občanských právních věcech do soudní budovy, bude vyslýchán ve svém bytě.
I když jsou tu okolnosti uvedené v odstavci 1 č. 3, jest svědky na návrh obeslati k výslechu před soud rozhodující, prohlásila-li se některá strana ochotnou zpraviti bez nároku na náhradu náklad s tím spojený, pokud převyšuje náklady na provedení důkazu soudcem dožádaným. Předseda může naříditi, aby navrhující strana v určené lhůtě složila k uhrazení tohoto nákladu zálohově částku jím stanovenou (§ 332 odstavec 2).
Obsílka.
§ 329
Svědeckou obsílku má vyhotoviti soud.
Obsílka má mimo pojmenování stran a stručné označení předmětu výslechu obsahovati výzvu, aby se svědek dostavil za účelem vydání svědectví k roku určenému zároveň podle místa a času. Na obsílce buďte oznámena zákonná ustanovení o svědečném, jakož i zákonné následky nedostavení.
§ 330
Obeslání vojenské osoby v činné službě se děje dožádáním adresovaným na svědkovo představené velitelství nebo nejbližší vojenské posádkové velitelství.
Obsílky samostatným velitelům četnictva, vojenské policejní stráže a stráže bezpečnosti buďte doručeny velitelům přímo. O doručení obsílky jiným členům těchto sborů buďtež dožádáni jejich představení.
§ 331
Je-li osoba obeslaná za svědka ve veřejném úřadě nebo ve veřejné službě a musí-li býti, jak lze předvídati, pro zachování bezpečnosti nebo jiných veřejných zájmů po dobu překážky zastoupena, budiž zároveň o vydané obsílce zpraven její bezprostřední představený.
Tohoto ustanovení budiž užito také tenkráte, má-li býti obeslán zřízenec nebo zaměstnanec dopravního podniku provozovaného mechanickými motory, dělník v dolech, hutích nebo válcovnách aneb osoba v soukromé lesnické službě.
§ 332
Má-li býti některému svědkovi, jak jest předvídati, dána náhrada, může předseda nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný naříditi, aby dokazovatel v určené lhůtě zálohově složil částku jimi stanovenou k úhradě výdaje, který vznikne výslechem svědka.
Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279).
Následky nedostavení.
§ 333
Svědku řádně obeslanému, který se bez dostatečné omluvy nedostaví k roku, určenému k jeho výslechu, má rozhodující soud anebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný uložiti usnesením povinnost k náhradě všech nákladů, způsobených jeho nedostavením; kromě toho budiž svědek znova obeslán a zároveň mu uložen pořádkový trest. Jestliže by se opět nedostavil, budiž pořádkový trest v mezích zákonné výměry zdvojnásoben a budiž nařízeno nucené předvedení svědka.
Bude-li nedostavení dodatečně náležitě omluveno, buďte pořádkové tresty svědku uložené opět zrušeny; kromě toho lze svědkovi zcela nebo zčásti prominouti náklady, jež mu byly uloženy k náhradě.
Nevyhoví-li obsílce některá z osob, vytčených v § 330, má soudce řídící provádění důkazu obrátiti na svědkovy představené, aby svědek byl potrestán a předveden.
Neposlušný svědek ručí kromě toho za všechnu škodu, která byla stranám způsobena tím, že jeho zaviněním bylo provedení důkazu zmařeno nebo v něm nastal průtah.
§ 334
O určení nákladů, jež svědek má nahraditi v případech §§ 326 a 333, musí býti žádáno s předložením jejich seznamu a pod ztrátou nároku do osmi dnů po právní moci usnesením, jímž byla svědkovi uložena povinnost k náhradě náklad. Soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému přísluší určiti výši těchto nákladů jen tenkráte, byl-li podle ustanovení tohoto zákona povolán vysloviti povinnost k náhradě nákladů.
§ 335
Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut. Tuto lhůtu ustanoviti přísluší i tenkráte rozhodujícímu soudu, má-li býti svědek vyslechnut soudcem, jenž dostal příkaz, anebo soudcem dožádaným. Před rozhodnutím o návrhu budiž slyšen odpůrce navrhovatelův.
O dodatečném výslechu svědka platí předpis § 279 odstavec 2.
Výslech.
§ 336
Do přísahy nesmějí býti vzaty svědci, kteří byli odsouzeni pro křivé svědectví nebo pro křivou přísahu nebo kteří v době výslechu nedokonali ještě čtrnáctého roku svého věku, konečně osoby, které pro nevyspělost rozumu nebo pro mdlý rozum nemají dostatečné představy o podstatě a důležitosti přísahy.
Soud rovněž může upustiti od vzetí svědka do přísahy, jestliže se toho obě strany vzdají.
Bezdůvodné odpírání přísahy má v zápětí tytéž následky jako bezdůvodné odepření výpovědi.
§ 337
Svědek budiž vzat do přísahy před svým výslechem. K objasnění osobních poměrů svědkových, otázky přípustnosti jeho vyslechnutí anebo vzetí do přísahy a dále okolnosti, zda může učiniti výpověď hodící se ke zjištění stavu věci, lze však dotazovati svědka dříve, než se vezme do přísahy.
Na základě tohoto dotazování může se soud, vyslechna strany, usnésti, že od výslechu svědka má býti upuštěno, nebo si může vyhraditi, že o vzetí svědka do přísahy usnese teprve po jeho výslechu. Soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný musí výslech svědka předsevzíti vždy; avšak rozhodnutí o vzetí svědka do přísahy může odložiti až po výslechu nebo jej vyhraditi soudu rozhodujícímu.
Nevzdá-li se svědek odpovědí na otázky, na které by byl oprávněn odepříti výpověď podle § 321 č. 1 a 2, může si rozhodující soud anebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, který řídí výslech, rovněž vyhraditi, že rozhodne o vykonání přísahy teprve po výslechu svědkově.
§ 338
Ve všech případech, ve kterých má býti teprve po výslechu svědků rozhodnuto o vzetí do přísahy, budiž svědkovi před výslechem připomenuta povinnost udati pravdu, svatost a důležitost přísahy, jež byla vyhrazena, jakož i trestní následky křivé výpovědi.
Po vykonané výpovědi, bude-li nezávažná nebo málo hodnověrná, může vyřknouti rozhodující soud nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, jenž výslech řídí, že se od vzetí do přísahy upouští.
Byl-li konán výslech soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným, může rozhodující soud naříditi, když byla došla nepřísežná svědecká výpověď, aby byla dodatečně odpřísáhnuta.
§ 339
Svědkům budiž před jejich výslechem oznámeno, o kterých otázkách svědek může výpověď odepříti (§ 321).
Svědkové buďte vyslýcháni jednotlivě za nepřítomnosti těch svědků, kteří mají býti vyslýcháni později. Pořadí, ve kterém se výslech má díti, určuje při výsleších před rozhodujícím soudem předseda, jinak pak soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný.
Dokud není skončen výslech všech obeslaných svědků, nesmí se nikdo z nich bez dovolení soudcova vzdáliti.
Svědkové, jichž výpovědi se od sebe odchylují, mohou si býti postavení tváří v tvář.
§ 340
Výslech se počíná tím, že je svědek dotázán na jméno, stáří, náboženství, zaměstnání a bydliště. Je-li toho třeba, nutno se ptáti svědka na takové okolnosti, které se týkají jeho hodnověrnosti v dané věci, zejména na jeho vztahy ke stranám.
Předseda nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, výslech řídící, má dávati při výslechu vhodné otázky svědkovi o těch skutečnostech, jejichž důkaz má býti jeho výpovědí podán, jakož i otázky sloužící k vypátrávání důvodu, na němž svědkovo vědění spočívá. Koná-li se výslech před rozhodujícím soudem, mohou se svědka vyptávati kromě předsedy také ostatní členové senátu.
§ 341
O účasti stran na svědeckém výslechu platí ustanovení § 289.
U osob, které podle platných předpisů nejsou povinny dostaviti se k vydání svědectví v občanských právních věcech do soudní budovy, budiž dotazovací právo stran vykonáváno včasným sdělením písemných otázek soudci, jemuž je výslech přikázán.
§ 342
Je-li popírána přípustnost některé otázky nebo má-li předseda za to, že některá otázka má býti odmítnuta jakožto nepřiměřená, rozhodne o tom na návrh senát. Rozhodnutí toto přísluší také soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému; platí však v tomto případě za toliko prozatímní a může býti změněno soudem rozhodujícím.
Shledá-li rozhodující soud, že otázka daná při výslechu před soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným byla nepřípustná, může vyřknouti, že se v dalším průběhu řízení k odpovědi, jež na tuto otázku byla dána, nemá hleděti.
§ 343
Výpověď svědkova budiž svým podstatným obsahem, pokud jest toho však třeba, doslovně zapsána do protokolu vedeného o roku. Byl-li svědek vyslechnut za roku, v němž se projednávalo, má se tento zápis státi v jednacím protokole.
Zápis budiž svědkovi a stranám při výslechu přítomným předložen k nahlédnutí anebo na žádost přečten.
V protokole budiž poznamenáno, zda byl svědek vzat do přísahy před svým výslechem anebo po něm, zda bylo od jeho vzetí do přísahy upuštěno nebo zda bylo vyhrazeno rozhodnutí soudu rozhodujícího, zda a které strany byly přítomny při výslechu, konečně zda a které námitky učinily strany anebo svědek proti protokolu.
§ 344
Rozhodující soud může naříditi na návrh nebo z úřední moci opětný výslech svědkův, a to zejména, jestliže odepření výpovědi neb odepření výpovědi na jednotlivé otázky, které uznal soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný za oprávněné, pokládá za nepřípustné, dále nebyli-li svědkové řádně neb úplně vyslechnuti, je-li výpověď v podstatných bodech nejasná, neurčitá neb obojetná, anebo pokládají-li sami svědkové doplnění neb opravu svých výpovědí za potřebné.
Při opětném nebo dodatečném výslechu může býti nařízeno, že svědek místo opětné přísahy má dotvrditi správnost své výpovědi odvoláním se na přísahu dříve vykonávanou.
§ 345
Strana se může vzdáti svědka, kterého navrhla. Odpůrce však může žádati, aby svědek, jestliže se již k výslechu dostavil, byl přes toto vzdání vyslechnut, neb aby se v jeho výslechu, jestliže se již byl započat, pokračovalo.
Svědečné.
§ 346
Každý svědek má nárok na náhradu nutných nákladů, které byly způsobeny cestou na místo výslechu, pobytem tam, jakož i cestou zpět.
Svědek může jen tenkráte žádati náhradu za promeškaný čas, byla-li mu tímto promeškáním způsobena citelná újma na jeho denním výdělku.
Svědek má uplatniti nárok na náhradu do dvaceti čtyř hodin po svém výslechu, jinak ho pozbude.
Na žádost svědkovu může předseda nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný naříditi, aby svědkovi byla dána dostatečná záloha k úhradě cesty k soudu.
§ 347
Svědkům se dává náhrada podle poplatkových sazeb. Určení náhrady, jakož i opatření potřebná pro její výplatu přísluší úředníkům procesního nebo dožádaného soudu, jimž tato práce jest svěřena. Strany mohou nahlédnouti do určení náhrady; jak strany, tak i svědek mohou žádati do tří dnů po vykonaném určení náhrady o rozhodnutí soudu. Návrh tento může býti učiněn ústně.
Soud o něm rozhodne bez předchozího ústního jednání; avšak před rozhodnutím může vyslechnouti svědka, strany nebo jednu z nich. Toto rozhodnutí nemůže býti napadeno opravným prostředkem.
Forma předání.
§ 348
Oznámení, žádosti a rekursy svědkovy mohou mimo rok býti učiněny podáním nebo prohlášeny ústně do soudního protokolu.
Opravné prostředky.
§ 349
Samostatného opravného prostředku není; proti rozhodnutí o tom, zda odepření výpovědi, výkonu přísahy nebo odpovědi na jednotlivé otázky je důvodné, proti usnesení, že má býti upuštěno od výslechu svědka podle § 337, jakož i proti usnesením a opatřením učiněným ve smyslu §§ 339 až 342 při výslechu.
Opravným prostředkem nelze napadnouti: rozhodnutí rozhodujícího soudu o pokračování v řízení, jestliže svědek odpírá výpověď anebo vykonání přísahy, jakož i o pokračování v řízení v případech §§ 332 a 335, usnesení, jimiž se nařizuje obeslání svědka nebo jeho předvedení nebo se stanoví lhůta ke složení zálohy na náhradu svědkovi příslušející (§ 332), usnesení, jimiž se přikazuje, aby byla svědkovi dána záloha (§ 346), jakož učiněná o vzetí svědka do přísahy.
Znalečtí svědkové.
§ 350
Předpisů o svědeckém důkazu jest užíti také, pokud pro důkaz o minulých skutečnostech neb poměrech, k jejichž postřehnutí bylo zapotřebí zvláštní odborné znalosti, jest vyslechnouti takovéto osoby znalecké.
Titul pátý.
Důkaz znalci.
Ustanovení znalců.
§ 351
Je-li třeba provésti důkaz znalci, má rozhodující soud ustanoviti jednoho neb několik znalců, jakmile byl slyšel strany o jejich osobě. Při tom budiž přihlíženo, pokud zvláštní okolnosti nic jiného nevyžadují, především ke znalcům, kteří jsou veřejně ustanoveni pro posudky žádaného druhu.
Soud může místo znalce nebo znalců již ustanovených jmenovati jiné.
§ 352
Nemůže-li býti donesen předmět, který znalci mají ohledati, před rozhodující soud anebo bylo-li provedení znaleckého důkazu před ním z jiných důvodů značně obtížné, může se provedení toto státi před soudcem, jenž dostane příkaz, nebo před soudcem dožádaným.
V tomto případě může býti ponecháno soudci, pověřenému provedením důkazu, aby určil počet znalců, jakož i aby je vybral; dále se může výběr, je-li to vhodné k zamezení průtahů nebo nepoměrného nákladu, státi bez předchozího vyslechnutí stran. Jména ustanovených znalců oznámí stranám soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný zároveň s oznámením o roku určeném ku provedení důkazu.
§ 353
Kdo jest veřejně ustanoven ku podávání posudků žádaného druhu, nebo kdo vědu, umění nebo živnost, jejichž znalost jest podmínkou žádaného posudku, veřejně po živnostensku provozuje nebo k jejich provozování jest veřejně ustanoven nebo zmocněn, má vyhověti příkazu, jímž se určuje za znalce.
Znalec může z týchž důvodů, které svědky opravňují odepříti výpověď, žádati, aby byl zproštěn ustanovení za znalce, nebo odepříti podání nálezu a posudku zcela nebo z části.
Veřejní úředníci buďte kromě toho také tenkráte zproštěni, bylo-li jim jejich představenými ze služebních důvodů zapověděno, aby se dali použíti za znalce,nebo jsou-li zvláštními předpisy zproštěni povinnosti dáti se takto použíti.
Následky nedostavení a odepření.
§ 354
Odepře-li znalec, ustanovený ku podání posudku, bez dostatečného důvodu podati posudek nebo nedostaví-li se, ač řádně obeslán, bez dostatečné omluvy k roku určenému ku provádění důkazu, budiž mu usnesením uložena náhrada nákladů způsobených jeho odepřením nebo nedostavením; kromě toho budiž znalci uložen pořádkový trest pro svévoli. O těchto usneseních jest obdobně užíti ustanovení §§ 326, 333 a 334
Místo neposlušného znalce může býti ustanoven znalec jiný.
Neposlušný znalec ručí nejen za náhradu nákladů, nýbrž i za všechnu další škodu, která byla stranám způsobena tím, že provedení důkazu bylo jeho zaviněním zmařeno nebo v něm nastal průtah.
Odmítnutí.
§ 355
Znalci mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, které opravňují soudce; odmítnutí však nemůže býti odůvodňováno tím, že byl dříve v téže rozepři vyslýchán jako svědek.
Odmítací prohlášení budiž učiněno podáním neb ústně u procesního soudu; byl-li však výběr znalců ponechán soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému, budiž vzneseno u něho před počátkem dokazování, a byl-li posudek podán písemně, dříve než byl posudek odevzdán. Později se může odmítnutí státi jen tenkráte, osvědčí-li strana, že pro se o důvodu odmítnutí dříve nedozvěděla nebo jej nemohla pro nepřekonatelnou jí překážku včas uplatniti.
Je-li v případě takového dodatečného odmítnutí již skončeno dokazování, jež měl předsevzíti soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, může býti odmítnutí předneseno jen před soudem procesním.
§ 356
Zároveň s odmítnutím buďte uvedeny jeho důvody. Rozhodnutí o odmítnutí přísluší rozhodujícímu soudu nebo soudci, jenž dostal příkaz, nebo soudci dožádanému podle toho, zda odmítnutí podle § 355 bylo předneseno u onoho nebo tohoto.
Nepřednese-li se odmítnutí při roku, stane se rozhodnutí bez předchozího ústního jednání. Odmítající strana má důvody odmítnutí, jež uvedla, na vyzvání soudu před rozhodnutím osvědčiti. Vyhoví-li se odmítnutí, budiž bez odkladu opatřeno, aby byl ustanoven jiný znalec.
Provádění důkazu.
§ 357
Rozhodující soud anebo soudce, pověřený tím, aby řídil provádění důkazu, může také naříditi, aby posudek byl podán písemně. V tomto případě jsou znalci povinni podati o písemném posudku na žádost ústní vysvětlivky nebo jej při ústním jednání objasniti.
§ 358
Každý znalec má před počátkem provádění důkazu vykonati znaleckou přísahu. Od vzetí znalce do přísahy lze upustiti, vzdají-li se toho obě strany.
Byl-li znalec pro podávání posudků žádaného druhu vůbec do přísahy vzat, dostačí, když se mu vykonaná přísaha připomene a on se na ni odvolá.
§ 359
Znalcům jest propůjčiti ony předměty, spisy a pomůcky, které se nacházejí u soudu a jichž je třeba k zodpovědění otázek, jež jim byly položeny.
§ 360
Nemůže-li býti ihned podán důkladný a zevrubný posudek, má soudce řídící provádění důkazu ustanoviti lhůtu nebo zvláštní rok pro podání posudku.
Strany buďte zpraveny o tom, že písemný posudek došel (§ 286).
§ 361
Je-li ku podání posudku ustanoveno znalců několik, mohou jej podati společně, jestliže se jejich mínění shodují. Jsou-li mínění různého, má každý znalec vyložiti své mínění a důvody jemu nasvědčující zvláště.
§ 362
Posudek budiž vždy odůvodněn. Před výkladem svého názoru má znalec v těch případech, ve kterých před podáním jeho posudku předcházelo ohledání osob, věcí, míst a pod. a znalost toho, jaké jsou povahy, jest důležitá pro pochopení a ocenění posudku, podati popis ohledaných předmětů (nález).
Jeví-li se podaný posudek nedostatečným anebo vyslovili-li znalci různé názory, může soud na návrh nebo z úřední moci naříditi, aby byl podán nový posudek znalci týmiž anebo jinými neb alespoň s přibráním znalců jiných. Takové opatření se připouští zejména také tenkráte, byl-li některý znalec po podání posudku s úspěchem odmítnut. K těmto opatřením jest oprávněn také soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný.
§ 363
Strana, která nabídla důkaz znalci, se ho může vzdáti. Odpůrce však může žádati, aby nařízené dokazování přesto bylo vykonáno, jestliže se buď provádění důkazu již započalo neb se alespoň znalci ku provádění důkazu již dostavili k soudu.
Právo, příslušející podle § 183 předsedovi, totiž naříditi posudek znalci z úřední moci, není vzdáním stran nikterak dotčeno.
§ 364
Při vykonávání obchodního, námořského nebo horního soudnictví může soud v těch případech, ve kterých předmět jeho posouzení vyžaduje odborných znalostí nebo ve kterých jde o to, zda jsou tu obchodní zvyklosti, rozhodnouti bez přibrání znalců, činí-li vlastní odborná znalost nebo vlastní vědomosti soudců toto přibrání zbytečným.
Znalečné.
§ 365
Znalec má nárok na náhradu nákladů a výdajů jemu způsobených, na odškodnění za ztrátu času a odměnu za svou námahu; může žádati o přiměřenou zálohu.
Předseda nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, před kterým se důkaz provádí, mohou naříditi, aby ku hrazení nákladu s prováděním znaleckého důkazu spojeného dokazovatel zálohově složil částku jimi určenou (§ 332 odstavec 2).
Na vyměření znalečného se vztahují obdobně ustanovení § 347. Proti usnesení o jeho výměře jest přípustný rekurs.
Opravné prostředky.
§ 366
Samostatného opravného prostředku není proti usnesení, kterým nebylo odmítnutí znalce vyhověno nebo bylo nařízeno písemné podání posudku.
Opravným prostředkem nelze napadnouti: rozhodnutí o tom, kolik znalců má býti ustanoveno, usnesení, jímž se ustanovení znalců ponechává soudci, jenž dostal příkaz (§ 352), nebo jímž se znalec pro odmítnutí zprošťuje, usnesení o vzetí znalce do přísahy, a konečně usnesení, kterými se ku podání posudku podle § 360 nařizuje rok anebo stanoví lhůta.
§ 367
Pokud v předchozím není nic jiného ustanoveno, užije se předpisů o důkazu svědeckém přiměřeně na důkaz znalecký a zejména také na výslech znalců a na protokolování nálezu a posudku při roku podaného.
Titul šestý.
Důkaz ohledáním.
§ 368
Soud může k vysvětlení věci na návrh nebo z úřední moci naříditi, aby bylo vykonáno ohledání, podle potřeby s přibráním jednoho nebo několika znalců.
Nemůže-li býti předmět, jenž má býti ohledán, dopraven k soudu, anebo byl-li by výkon ohledání před soudem z jiných důvodů značně obtížný, může se ohledání státi soudcem, jenž dostane příkaz, nebo soudcem dožádaným. V tomto případě může býti rozhodnutí o přibrání znalců a jmenování jich ponecháno soudci, jemuž jest výkon ohledání svěřen. Proti těmto usnesením není opravného prostředku.
Způsobí-li výkon ohledání, jak lze předvídati, náklady, může předseda nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný naříditi, aby dokazovatel zálohově složil přiměřenou částku k uhrazení těchto nákladů (§ 332 odstavec 2).
§ 369
Je-li ohledati věc, která se podle údajů dokazovatelových nachází v držení odpůrcově nebo je v úschově u veřejného úřadu nebo notáře, budiž použito ustanovení §§ 301 a 303 až 307 s tou obměnou, že se posouzení, jaký vliv má okolnost, že odpůrce předložení nebo vydání věci odepřel nebo věc byla úmyslně neb alespoň z podnětu odpůrcova odstraněna nebo poškozena, nebo byla odepřena výpověď o tom, ponechává soudcovskému uvážení vedenému pečlivým oceněním všech okolností.
Ohledání ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách nemůže býti provedeno, jestliže velitel budovy odepře důležité pro obranu státu a u nichž je zřízen vojenský dozorčí orgán, nemůže býti provedeno ohledání, jestliže vojenský dozorčí orgán odepřel k němu svolení; v takových podnicích (v jejich odděleních), u nichž není zřízen vojenský dozorčí orgán, budiž při výkonu ohledání šetřeno všech opatrností, aby věci důležité pro obranu státu zůstaly uchovány v tajnosti, jestliže bude prokázáno listinou vydanou příslušným vojenským orgánem, že takový podnik je povinen co do určitých předmětů zachovati tajemství. Proti odepření svolení velitelem budovy (vojenským dozorčím orgánem) je přípustná dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.
- Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
§ 370
Proti usnesením a opatřením při provádění ohledání není samostatného opravného prostředku. To platí také o usnesení, jímž nebylo návrhu na přibrání znalců vyhověno.
Výsledek ohledání budiž zapsán do jednacího protokolu, jestliže se však ohledání koná mimo projednací rok, tedy do zvláštního protokolu, a to zpravidla ihned po vykonaném ohledání.
V protokolu budiž poznamenáno, zda a která ze stran byla přítomna při výkonu ohledání, jakož i zda a které námitky byly jimi při výkonu ohledání nebo proti protokolu vzneseny.
Titul sedmý.
Důkaz výslechem stran.
§ 371
Důkaz o sporných skutečnostech, jež mají pro rozhodnutí význam, může býti veden také výslechem stran. Dokazování toto může býti nařízeno na návrh nebo z úřední moci, avšak toliko tenkráte, nebyl-li podán důkaz ani jinými důkazními prostředky stranami nabídnutými, ani provedením důkazů nařízených snad z úřední moci.
§ 372
Strany, proti jejichž výslechu nebo vzetí do přísahy jest tu některý z důvodů vyloučení §§ 320 a 336 odstavec 1, nesmějí býti vyslýchány za účelem důkazu.
§ 373
Vede-li rozepři zákonný zástupce svěřencův, ponechává se uvážení soudu naříditi výslech zákonného zástupce nebo, pokud by to podle § 372 bylo dovoleno, svěřence nebo obou.
Je-li stranou procesní konkursní podstata, může soud naříditi výslech správce konkursní podstaty neb úpadce neb obou.
Pokud jde o důkaz výslechem stran, jest za stranu považovati: v rozepřích veřejné obchodní společnosti všech společníky, v rozepřích komanditní společnosti všechny osobně ručící společníky, a vede-li rozepři jiná společnost, společenstvo, obec, spolek neb jiný právní subjekt k fysickým osobám nenáležející, jeho zákonné zástupce.
Mohou-li býti následkem toho nebo proto, že na některé straně jsou společníci v rozepři, vyslechnuto několik osob, má soud určiti,zda všechny nebo které z těchto osob mají býti vyslechnuty.
§ 374
Soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti, má posouditi, zda s vedení důkazu výslechem stran má zcela sejíti, jestliže nabyl přesvědčení, že strana, které náleží dokázati sporné skutečnosti, o ní vůbec neví, nebo není-li výslech této strany dovolen podle ustanovení § 372.
§ 375
Dokazování výslechem strany se nařizuje usnesením. Proti tomuto usnesení není samostatného opravného prostředku. Tento důkaz se provádí tím, že soud klade vyslýchané straně vhodné otázky o skutečnostech, jejichž důkaz má býti výslechem podán. Pro toto dotazování strany platí obdobně předpisy §§ 340 až 343.
Toto dotazování se má státi před rozhodujícím soudem. Není-li strana, jež má býti vyslýchána, osobně přítomna, budiž nařízeno její obeslání a buďte jí při tom oznámeny skutečnosti, o kterých má býti vyslýchána. Provádění tohoto důkazu soudcem dožádaným jest přípustno jen, jsou-li osobnímu dostavení strany v cestě nepřekonatelné překážky, nebo způsobilo-li by dostavení toto nepoměrné náklady.
§ 376
Strany buďtež dotazovány nejprve bez přísahy; po nepřísežném výslechu může následovati slyšení přísežné.
Při nepřísežném výslechu buďte, dostavily-li se obě strany, zpravidla obě tázány na skutečnosti, jež jest dokázati. Před nepřísežným výslechem má soud strany upozorniti, že po případě mohou býti přidrženy k tomu, aby o svých výpovědích vykonaly přísahu.
§ 377
Nedostačuje-li výsledek nepřísežného dotazování k tomu, aby soud byl přesvědčen o pravdivosti nebo nepravdivosti dokazovaných skutečností, může soud naříditi výslech přísežný.
Přísežná výpověď může býti uložena o téže skutečnosti toliko jedné z obou stran. Při tom může soud z nepřísežné výpovědi této strany vytknouti jednotlivá tvrzení, jež strana má nyní opakovati pod přísahou; soud, nařizuje přísežný výslech, může rovněž určiti znění, ve kterém se má státi přísežná výpověď o jednotlivých okolnostech. Proti těmto usnesením není samostatného opravného prostředku.
Je-li výpověď strany pod přísahou učiněná křivá, jest stejně posuzována s hlediska trestního práva jako křivá přísaha před soudem vykonaná. Straně před přísežným výslechem buďte připomenuty: povinnost udati pravdu, svatost a důležitost přísahy, jakož i trestní následky křivé přísahy. Že se toto připomenutí stalo, budiž zachyceno protokolem.
§ 378
Soud, vezma pečlivě v úvahu všechny okolnosti, se má usnésti která ze stran již nepřísežně dotazovaných má býti o sporné skutečnosti vyslechnuta pod přísahou.
§ 379
Za účelem přísežného dotazování strany může soud líčení odročiti, jeví-li se vhodným, aby byla straně, která má býti vyslýchána, poskytnuta lhůta na rozmyšlenou.
§ 380
Ustanovení o důkazu svědky se použije také na výslech stran za účelem důkazu, pokud v tomto oddíle nejsou obsažena nařízení odchylná. Důvod označený v § 321 čís. 2 však stranu, která má býti vyslýchána, neopravňuje, aby odepřela výpověď.
Nedostaví-li se některá ze stran k roku nařízenému za účelem výslechu podle § 375, neb odepře-li některá z přítomných stran výpověď, není to na závadu výslechu přítomného odpůrce.
Není dovoleno užívati donucovacích prostředků, aby strana, která má býti za účelem dokazování nepřísežně nebo přísežně dotazována, byla přidržena dostaviti se k soudu nebo vypovídati.
§ 381
Jaký vliv to má na podání důkazu, odepře-li strana bez dostatečných důvodů výpověď anebo odpověď na jednotlivé otázky, nebo nedostaví-li se strana k nepřísežnému nebo přísežnému výslechu obeslaná, nebo odchyluje-li se přísežná výpověď strany v důležitých bodech od jejich prohlášení, učiněných při předchozím nepřísežném výslechu, má soud posouditi, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti.
§ 382
Strany vyslechnuté za účelem provedení důkazu nepřísežně nemohou vznésti nárok na náhradu ve smyslu § 346, podržujíce při tom právo na náhradu procesních nákladů.
Předpisy §§ 372 až 381 platí obdobně také, nařídí-li se výslech a přísežné slyšení strany k vůli předložení důkazní listiny, věci přezvědné nebo předmětu ohledání.
§ 383
Učinila-li strana prohlášení, ve kterém se nabízí, že okolnosti, jež jest dokázati, potvrdí ve sporu přísežně, nemůže-li však býti již přísežně vyslechnuta, poněvadž dříve zemřela, má soud toto prohlášení oceniti podle § 272.
Titul osmý.
Zajištění důkazů.
§ 384
Aby bylo zajištěno provedení důkazů, lze v každém období rozepře, ba ještě před jejím započetím navrhnouti, aby se vykonalo ohledání nebo aby byli vyslechnuti svědci a znalci, je-li se obávati, že by jinak byl důkazní prostředek ztracen nebo by bylo znesnadněno jeho použití.
Provedení těchto důkazů lze také navrhnouti, aniž tu jsou tyto podmínky, mají-li býti zjištěny vady věci nebo díla, za něž jest odpůrce povinen správou. Oznámil-li nabyvatel věci zciziteli vadu nebo odepřel-li přijmouti věc pro vadnost, může taková provedení důkazů navrhnouti i zcizitel. K tomuto návrhu jest stejně oprávněn podnikatel díla, oznámil-li mu zákazník vadu nebo odepřel-li přijmouti dílo pro vadnost.
Návrh buď učiněn u soudu procesního, v naléhavých případech však, jakož i není-li rozepře ještě zahájena, u soudu okresního, v jehož obvodě se nalézají věci, které jest ohledati, nebo které mají býti podkladem znaleckého důkazu, nebo osoby, jež mají býti vyslechnuty. Tento návrh lze učiniti do soudního protokolu.
§ 385
Navrhující strana má uvésti skutečnosti, o kterých má býti proveden důkaz, jakož i důkazní prostředky s pojmenováním svědků, které jest vyslechnouti, a znalců, které snad navrhuje. Navrhující strana nechť vyloží důvody, které ospravedlňují obavu, že by důkazní prostředek byl ztracen nebo že by bylo znesnadněno jeho použití.
Navrhující strana má dále pojmenovati odpůrce. Od toho lze upustiti toliko tenkráte, vychází-li z okolností stranou vyložených na jevo, že podle stavu věci není s to, aby odpůrce označila.
§ 386
O tomto návrhu budiž rozhodnuto usnesením bez předchozího ústního jednání. Před rozhodnutím však budiž, není-li nebezpečenství v prodlení, slyšen odpůrce, je-li znám a není-li jeho souhlas prokázán. Navrhující straně může býti před rozhodnutím uloženo, aby osvědčila okolnosti, pro které jest zapotřebí důkaz zajistiti.
K rozhodnutí je povolán u sborových soudů přednosta sborového soudu nebo předseda senátu, jemuž jest rozepře přidělena. Rozhodne jako samosoudce.
V usnesení vyhovujícímu návrhu má soud označiti skutečnosti, o kterých má býti důkaz proveden, jakož i důkazní prostředky a spolu pojmenovati svědky, jež jest vyslechnouti, a ustanoviti znalce. Zároveň budiž nařízeno, čeho jest ku provádění důkazu zapotřebí. Soud může neznámému odpůrci ustanoviti opatrovníka k hájení jeho práv při provádění důkazu.
Usnesení vyhovující návrhu nelze napadnouti opravným prostředkem.
§ 387
Odpůrce buď obeslán k roku určenému ku provedení důkazu a budiž při tom doručeno ono usnesení, a nebyl-li dříve o návrhu slyšen, budiž mu doručen také stejnopis navrhovatelova podání nebo opis protokolu o návrhu sepsaného.
V naléhavých případech však lze započíti s prováděním důkazu ještě dříve, než se usnesení doručí známému odpůrci. Povolení k tomu může býti dáno na návrh zároveň s rozhodnutím o návrhu, aby bylo připuštěno provedení důkazu. Proti tomuto danému nebo odepřenému povolení není opravného prostředku.
§ 388
Důkaz se provede podle předpisů druhého, čtvrtého, pátého a šestého titulu tohoto oddílu.
Protokol o provedení důkazu se uschová u toho soudu, který je nařídil. Jestliže rozepře u jiného soudu byla zahájena nebo se později zahájí, budiž protokol zaslán procesnímu soudu na jeho žádost nebo na návrh některé ze stran.
Náklady provedení důkazu zapraví navrhující strana bez újmy nároku na náhradu jí příslušejícího. Odpůrci buďte nahrazeni nutné náklady, vzniklé jeho účastí při provádění důkazu, což však nemá vlivu na rozhodnutí ve věci hlavní.
§ 389
Každá strana může za rozepře užíti důkazu provedeného k zajištění.
Jaký vliv jest dáti námitce, že se provedení důkazu nestalo podle ustanovení, která platí pro provádění důkazu za rozepře, nebo že odpůrce o provádění důkazu nebyl zpraven, anebo ne včas, má oceniti rozhodující soud podle § 272.
Za rozepře lze naříditi, aby se provedení důkazu doplnilo neb opětovalo.
Oddíl druhý.
Rozsudky a usnesení.
Titul první.
Rozsudky.
Rozsudek konečný.
§ 390
Jakmile je rozepře podle výsledků jednání a provedených důkazů zralá ke konečnému rozhodnutí, má soud toto rozhodnutí vynésti rozsudkem (rozsudek konečný).
Totéž platí, když z několika rozepří spojených ke společnému jednání jen jedna jest zralá ke konečnému rozhodnutí.
Rozsudek konečný.
§ 391
Jestliže některé z několika nároků uplatněných v téže žalobě nebo část nároku přestaly výslovným uznáním se strany žalovaného býti spornými nebo dozrály ke konečnému rozhodnutí, může soud co do tohoto nároku nebo této části ihned skončiti jednání a vynésti rozsudek (rozsudek částečný).
Částečný rozsudek může býti také vydán, když při podání žaloby navzájem je toliko žaloba nebo žaloba navzájem zralá ke konečnému rozhodnutí.
Jestliže žalovaný namítal vzájemnou pohledávku, která s pohledávkou v žalobě uplatňovanou není v právní souvislosti, může býti o žalobním nároku rozhodnuto rozsudkem částečným, když je zralé k rozhodnutí toliko jednání o něm. V líčení o vzájemné pohledávce budiž pak pokračováno bez přerušení.
§ 392
Každý částečný rozsudek buď pokládán co do opravných prostředků a exekuce za rozsudek samostatný.
Ustanovení § 52 odst. 2 platí také o příslušenství nároku nebo o části nároku, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem částečným.
Rozsudek mezitímní.
§ 393
Je-li nárok v právní rozepři sporný důvodem i výší a jednání jest zralé k rozhodnutí nejprve jen co do důvodu, může soud rozhodnouti napřed rozsudkem o důvodu nároku (rozsudek mezitímní).
Dále může býti mezitímním rozsudkem, předcházejícím před rozhodnutím věci hlavní, rozhodnuto v případě §§ 236 a 259 o tom, zda tu jest či není některý právní poměr nebo právo, jakmile jednání o onom určovacím návrhu jest zralé k rozhodnutí.
Rozsudky ve smyslu obou prvních odstavců vydané buďte co do opravných prostředků pokládány za rozsudky konečné. Podá§-li se odvolání nebo dovolání proti mezitímnímu rozsudku, vydanému podle odstavce 1, staví se tím další jednání o žalobě až do doby, kdy mezitímní rozsudek nabude právní moci. Ve všech ostatních případech se v jednání ve věci hlavní pokračuje, i když proti mezitímnímu rozsudku bylo podáno odvolání nebo dovolání. Soud však může naříditi, aby se sečkalo s dalším jednáním o žalobě, až vydaný mezitímní rozsudek nabude právní moci, jestliže právní poměr nebo právo, důležité pro rozhodnutí hlavní věci, byly uznány za bezdůvodné. Nařízení toto nelze napadnouti opravným prostředkem.
Co se týče nákladů, jest obdobně použití předpisu § 52 odstavec 2.
Rozsudek na základě vzdání.
§ 394
Vzdá-li se žalobce při prvním roku nebo při ústním přelíčení vymáhaného nároku, budiž žaloba na návrh žalovaného zamítnuta rozsudkem na základě vzdání.
Vztahuje-li se vzdání toliko na jeden z několika nároků vymáhaných v žalobě anebo na část nároku, může býti na návrh vydán na základě tohoto vzdání rozsudek částečný.
Rozsudek na základě uznání.
§ 395
Uzná-li žalovaný při prvním roku nebo při ústním přelíčení zcela nebo z části nárok proti němu vznesený, budiž na návrh žalobce rozhodnuto rozsudkem podle tohoto uznání.
Rozsudek v případech zmeškání.
§ 396
Zmešká-li žalobce nebo žalovaný první rok, nutno pokládati přednes dostavivší se strany o skutkových okolnostech, týkající se předmětu sporu, za pravdivý, pokud není vyvrácen předloženými důkazy, a nutno na tomto základě na návrh strany, která se dostavila, rozhodnouti o žalobní žádosti rozsudkem pro zmeškání.
§ 397
K písemným výkladům, zaslaným nad stranou, jež se nedostavila, nebuď přihlíženo.
Rozsudek pro zmeškání, jakož i rozsudek na základě vzdání neb uznání buďte vyneseny při prvním roku předsedou nebo soudcem, jemuž je konání tohoto roku svěřeno.
§ 398
Nepodal-li žalovaný včas odpověď na žalobu, může žalobce navrhnouti, aby byl vynesen rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní (§ 396). O tom rozhodne předseda senátu jako samosoudce do osmi dnů, aniž nařídí.
Vznesl-li však žalovaný při prvním roku námitku nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, rozepře zahájené nebo pravoplatně rozhodnuté a bylo-li nařízeno zvláštní jednání o této námitce (§ 260), může žalobce, když byly námitky zamítnuty, navrhnouti, aby byl vynesen rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní. Nebylo-li nařízeno zvláštní jednání o těchto námitkách, může žalobce nejprve pouze navrhnouti, aby byl ustanoven rok k ústnímu přelíčení. Přelíčení se omezí v tomto případě na uvedené námitky. Budou-li tyto námitky zamítnuty, budiž ihned na další návrh žalobcův vydán rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní (§ 396).
Dostaví-li se žalovaný k ustanovenému roku, není to na překážku tomu, aby byl vydán rozsudek pro zmeškání; k ústnímu přednesu žalovaného, hlavní věci se týkajícímu, nebudiž při vydání rozsudku pro zmeškání přihlíženo.
Jestliže by se žalobce nedostavil k roku ustanovenému na jeho návrh, má tato okolnost za následek klid řízení. Žalovaný nemůže navrhnouti ani vydání rozsudku pro zmeškání ani odročení roku za účelem pokračování v jednání ve věci hlavní.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 399
Byl-li po odpovědi na žalobu včas podané ustanoven rok k ústnímu přelíčení a některá ze stran zmešká tento nebo pozdější rok určený k ústnímu přelíčení, může dostavivší se strana navrhnouti při tomto roku vynesení rozsudku. Při vynesení rozsudku budiž k novému skutkovému přednesu dostavivší se strany, který je v rozporu s obsahem podání jí učiněných nebo s dřívějšími jejími prohlášeními a údaji o skutkových okolnostech, jen potud přihlíženo, pokud byl nový přednes ještě před tímto rokem oznámen odpůrci přípravným podáním. Naproti tomu buď při vynesení rozsudku přihlíženo nejen k výsledkům důkazů dříve provedených, nýbrž i ke dřívějším prohlášením a údajům o skutkových okolnostech strany nyní obmeškalé, pokud tyto jsou dotvrzeny obsahem učiněných přípravných podání, jednacím protokolem a jeho přílohami anebo protokolem sepsaným u soudce, jenž k tomu dostal příkaz, nebo u soudce dožádaného nebo pokud jsou předmětem důkazu nařízeného soudem při některém dřívějším roku.
Učiní-li se návrh, aby pro zmeškání strany byl vydán rozsudek v hlavní věci v době, kdy je zahájeno zvláštní jednání o námitkách nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, zahájení rozepře nebo pravoplatně rozhodnutého sporu, kteréžto námitky byly ohlášeny při prvním roku, může rozsudek býti vynesen teprve po zamítnutí těchto námitek.
§ 400
Ustanovení §§ 396 až 399 jest užíti i tenkráte, je-li některá strana pro nepřiměřené chování vykázána ze soudní síně.
§ 401
Okolnost, že rok byl některou stranou zmeškán, nemění nic na tom, aby bylo použito těch ustanovení, která nařizují, k čemu má soud z úřední moci přihlížeti, a nezprošťuje ani odpůrce povinnosti podati ty důkazy, jichž jest třeba o okolnostech, ke kterým se má přihlížeti z úřední povinnosti.
Zmeškání některé strany není rovněž na překážku provádění důkazů před rozhodujícím soudem ani vyložení výsledku důkazů provedených jinde, než před rozhodujícím soudem.
§ 402
Návrh, aby byl pro zmeškání strany vynesen rozsudek (§§ 396, 398, 399), budiž odmítnut:
1. schází-li výkaz o tom, že nedostavivší se strana byla k roku řádně obeslána. Soudce si však může na návrh dostavivší se strany vyhraditi vynesení rozsudku až do dne, který učí, a skončiti jednání. Vyjde-li z doručenek došlých během ustanovené lhůty nebo šetřením o doručení na jevo, že obsílka byla liknavé straně tak včas doručena, že se mohla k jednání dostaviti, buď do osmi dnů po dojití doručenky nebo po skončeném šetření o doručení vydán rozsudek pro zmeškání;
2. je-li soudu vůbec známo, že se strana, která se nedostavila, nemohla dostaviti pro živelní pohromy nebo jiné neodvratné události;
3. nemůže-li přítomná strana při roku podati průkaz, jejž soud žádá o okolnosti, k níž jest hleděti z úřední povinnosti.
Návrh, aby proti společníkům v rozepři byl vynesen rozsudek pro zmeškání, budiž odmítnut při společenství ve sporu, které se má posuzovati podle § 14, jestliže třeba jen při jednom společníku chybí výkaz o tom, že byl obeslán, anebo jestliže se jen některému z nich naskytla některá z překážek uvedených v č. 2.
Když se nevyhoví návrhu, aby pro zmeškání některé strany byl vydán rozsudek, budiž rok z úřední moci odročen na přiměřenou dobu a také zmeškavší strana budiž opět obeslána k novému roku.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř.z.
§ 403
Je-li návrh, aby byl vynesen rozsudek pro zmeškání některé strana, usnesením odmítnut, bude-li však toto usnesení následkem rekursu zrušeno, může býti rozsudek vynesen bez ustanovení nového roku.
Obsah rozsudku.
§ 404
Rozsudek ve hlavní věci vynesený má vyříditi všechny návrhy týkající se hlavní věci, pokud by nebylo o některých z těchto návrhů již dříve rozhodnuto nebo pokud by nebyly vyhrazeny oddělenému vyřízení.
Několik právních rozepří mezi týmiž stranami, které byly spojeny podle § 187 ke společnému projednávání, jest rozhodnouti týmž rozsudkem, jestliže spojené líčení nebylo zrušeno již před vynesením rozsudku nebo jestliže o jedné ze spojených rozepří nebylo rozhodnuto podle § 390 zvláštním rozsudkem.
§ 405
Soud není oprávněn stran přiřknouti něco, co nebylo navrženo. To platí zejména o plodech, úrocích a jiném příslušenství.
§ 406
Odsouditi k nějakému plnění lze jen tehdy, když v době vynesení rozsudku dospělost již nastala. Při nárocích na výživné lze odsouditi také k dávkám, které dospějí teprve po vydání rozsudku.
§ 407
Byl-li někdo odsouzen, aby zapravoval peněžitý důchod v důsledku zabití, poškození na těle nebo zbavení svobody, může mu soud, je-li toho k zajištění příštích platů zřejmě zapotřebí, na návrh v rozsudku také uložiti, aby dal jistotu. Třebas by v rozepři takovýto návrh nebyl učiněn, může oprávněný dodatečně žalobou žádati, aby byla dána jistota, jestliže se majetkové poměry závazného mezi tím značně zhoršily.
Za téže podmínky může oprávněný žalovati o zvýšení jistoty v rozsudku stanovené.
§ 408
Shledá-li soud, že podlehnuvší strana vedla rozepři zřejmě svévolně, může ji na návrh strany zvítězivší odsouditi k zaplacení přiměřeného odškodného.
Jednáním o tomto návrhu nesmí býti zdržováno rozhodnutí ve věci hlavní.
Při stanovení odškodného budiž dbáno předpisu § 273.
§ 409
Uloží-li se v rozsudku závazek k nějakému plnění, budiž zároveň určena lhůta pro toto plnění. Pokud v tomto zákoně není nic jiného ustanoveno činí tato lhůta čtrnáct dní.
Pakli se uloží povinnost vykonati nějakou práci neb nějaké, má soud ke splnění této povinnosti určiti přiměřenou lhůtu, přihlížeje k osobním poměrům zavázaného. Při tom jest také zvláště dbáti toho, aby jednání, které má čas provésti setbu, žně nebo vinobraní.
Lhůty tyto se počítají dnem následujícím po dni, kterého rozsudek nabyl právní moci.
§ 410
Přisoudí-li se v rozsudku předmět, který nezáleží v sumě peněžité, budiž zároveň vyřčeno, že se žalovaný může osvoboditi od plnění tohoto předmětu zaplacením peněžité částky, o které žalobce v žalobě nebo za jednání prohlásil, že jest ochoten ji přijmouti na místo tohoto předmětu.
Právní moc rozsudku.
§ 411
Rozsudky, které opravným prostředkem již nemohou býti napadány, jsou účastny právní moci potud, pokud v rozsudku bylo rozhodnuto o nároku, vymáhaném žalobou nebo žalobou navzájem, nebo o právním poměru nebo právu, které se za rozepře staly spornými a ohledně nichž bylo podle §§ 236 nebo 259 žádáno, aby bylo určeno, zda tu jsou či nejsou. Rozhodnutí o tom, je-li nebo není-li tu vzájemná pohledávka, kterou žalovaný uplatňoval ke kompensaci, jest účastno právní moci jen až do částky, kterou má vzájemná pohledávka býti započtena.
Ku právní moci rozsudku budiž hleděno z moci úřední.
Vynesení, prohlášení a doručení rozsudku.
§ 412
Rozsudek může býti vynesen toliko těmi soudci, kteří se účastnili ústního jednání, jež jest základem rozsudku.
Nastala-li před vynesením rozsudku změna v osobě některého soudce, budiž jednání znovu provedeno s použitím žaloby, důkazů ke spisům připojených, jednacího protokolu a jeho příloh. O tom, má-li býti opakován důkaz již provedený, či má-li býti použito výsledků dříve již provedeného důkazu obdobně podle § 287, rozhodne nový soud zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu. Ustanovení § 278 odst. 2 platí i tu.
§ 413
Porada a hlasování soudců nejsou veřejné. V obtížnějších případech může předseda ustanoviti pro tuto poradu zpravodaje.
§ 414
Rozsudek budiž na základě ústního jednání, a to, možno-li, ihned po jeho skončení vynesen a prohlášen. S rozsudkem buďte prohlášeny důvody rozhodovací. Prohlášení rozsudku není závislé na přítomnosti obou stran. U rozsudků v případech zmeškání může býti jejich prohlášení nahrazeno oznámením, že se vydává rozsudek podle návrhu.
I když by tu rozsudek byl již při prohlášení v úplném písemném vyhotovení, může se senát obmeziti na oznámení znění rozsudkového výroku a na sdělení nejpodstatnějších rozhodovacích důvodů. Určení nákladů může býti při prohlášení rozsudku vyhrazeno jeho písemnému vyhotovení a svěřeno jednomu členu senátu.
Prohlášený rozsudek budiž doručen každé straně v písemném vyhotovení i s úplnými důvody rozhodovacími.
§ 415
Nemůže-li býti vynesen rozsudek ihned po skončení ústního jednání a zejména také tehdy, když jednání bylo skončeno podle § 193 odstavec 3 před dokonáním provádění důkazů, budiž rozsudek vynesen do osmi dnů po konci ústního jednání v případě § 193 odstavec 3 pak do osmi dnů po dojití spisů o zbývajícím provedení důkazu. Zvláštního prohlášení rozsudku tu není.
§ 416
Rozsudek se stane účinným vůči stranám teprve doručením písemného vyhotovení rozsudku.
Soud jest však vázán svým rozhodnutím, jakmile jest prohlášeno, nebo v případě § 415 odevzdáno písemně k vyhotovení.
Rozsudek na základě vzdání neb uznání, prohlášený v přítomnosti obou stran, nabývá účinnosti vůči stranám prohlášením a doručí se v písemném vyhotovení toliko, když strany o to požádají. Rozsudek pro zmeškání, kterým se žalobní žádosti vyhovuje, stává se účinným vůči žalobci vyhlášením (§ 414 odst. 1); vyhotovení tohoto rozsudku se doručí žalobci toliko, když o to požádá.
Písemné vyhotovení.
§ 417
Rozsudek má v písemném vyhotovení obsahovati:
1. označení soudu a jména soudců, kteří při rozhodnutí spolupůsobili; jestliže soud, kterému přísluší také obecná pravomoc, vynesl rozsudek vykonávaje soudnictví zvláštní, budiž připojena k označení soudu doložka, vyjadřující, že šlo o výkon tohoto zvláštního soudnictví;
2. označení stran podle jména (jméno a příjmení), zaměstnání, bydliště a podle jejich postavení jako stran ve sporu, jakož i označení jejich zástupců a zmocněnců;
3. nález rozsudečný;
4. rozhodovací důvody, ve kterých také stručně se vylíčí sporný děj.
Rozhodovací důvody buďtež zevně odděleny od rozsudečného výroku. V nich vylíčí se především stručně, jak se má věc podle přednesu stran, při čemž se uvedou věcné návrhy stranami učiněné, pak se udá, které skutečnosti stranami tvrzené má soud za jištěné, kterými průvody a z jakých důvodů. Odporují-li si některé důkazy, třeba vysvětliti, proč nabyl soud podle některých z nich přesvědčení o pravdivosti toho kterého tvrzení stran. K tomu se konečně připojí, podle kterých zákonných ustanovení se věc posuzuje a výrok činí. Opisovati skutkové přednesy za spisů a zápisů o jednání není přípustno; rovněž tak výsledky provedených důkazů. Odmítl-li soud dodatečné přednesy stran nebo dodatečně nabídnuté důkazy proto, že nebyla listina předložena včas, svědek přesně udán anebo že uplynula marně lhůta ku provedení důkazu, vytkne to soud v důvodech uvedla obsah odmítnutého přednesu nebo nabídnutý důkaz.
Rozsudky pro zmeškání, zřeknutí se neb uznání mohou býti sepsány zkráceně a možno k tomu použíti stejnopisu žaloby nebo záhlaví. Podrobnosti ustanovuje nařízení.
§ 418
Písemné vyhotovení rozsudku určené pro soudní spisy budiž podepsáno předsedou senátu a zapisovatelem. Vydá-li se rozsudek pro zmeškání podle žádosti žalobcovy nebo rozsudek na základě vzdání neb uznání, může býti vyhotovení rozsudku, určené pro soudní spisy, nahrazeno záznamem o rozsudku, jejž soudce podepíše. Podrobnější předpisy o záznamu o rozsudku budou vydány nařízením.
Výpis o rozsudku musí kromě rozsudečného nálezu obsahovati také údaje uvedené v § 417 č. 1 a 2.
Dříve byla doručena písemná vyhotovení rozsudku stranám, nemohou býti vydány výpisy ani opisy rozsudku.
Oprava rozsudku.
§ 419
Soud, jenž rozsudek vynesl, může kdykoliv opraviti chyby v psaní nebo počítání nebo jiné zřejmé nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotoveních. Oprava z moci úřední se má státi zejména také tehdy, nesouhlasí-li vyhotovení rozsudku s rozhodnutím, jež soud vynesl.
Soud může rozhodnouti o opravě bez předchozího ústního jednání. Proti usnesení, kterým návrh na opravu byl odmítnut, není samostatného opravného prostředku.
Také ve vyšší instanci může býti nařízeno, aby byla vykonána oprava.
Oprava skutkové podstaty.
§ 420
Jsou-li ve skutkové podstatě rozsudku jiné nesprávnosti než v § 419 uvedené, nebo je-li třeba skutkovou podstatu rozsudku doplniti nebo vysvětliti, aby byly odstraněny nejasnosti a rozpory, může každá strana navrhnouti potřebnou opravu u procesního soudu do osmi dnů po doručení rozsudku. O takovém návrhu má soud ustanoviti rok k ústnímu jednání a co možná nejrychleji rozhodnouti usnesením, nepřipouštěje provádění důkazů.
Při rozhodnutí spolupůsobí toliko ti soudcové, kteří se účastnili vynášení rozsudku. Zašlo-li by něco některého z těchto soudců, rozhoduje při rovnosti hlasů hlas předsedův a jestliže by něco zašlo předsedu, hlas soudce staršího.
Napadení tohoto usnesení nebo navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 je nepřípustné.
§ 421
Navrhuje-li se doplnění skutkové podstaty jen proto, že v ní byly opomenuty údaje a důkazy, o nichž se má podle § 417 druhý odstavec ve skutkové podstatě státi zmínka, má procesní soud postupovati podle § 419.
- Text upraven s přihlédnutím k zák. č. 161/36 Sb.
§ 422
Oprava, kterou se soud usnesl vykonati podle §§ 419, 420 nebo 421, budiž připojena k prvopisu rozsudku a budiž vyznačena ve všech již vydaných vyhotoveních rozsudku, která za tím účelem buďte zpět vyžádána.
Odmítne-li se návrh na opravu rozsudku, budiž navrhovateli uložena náhrada všech vzniklých nákladů; jinak buďte náklady navzájem zrušeny.
Doplnění rozsudku.
§ 423
Byl-li v rozsudku opominut nárok, o kterém podle skutkové podstaty rozsudku mělo býti rozhodnuto, nebo nebylo-li v rozsudku rozhodnuto o náhradě procesních nákladů požadované některou stranou nebo bylo-li rozhodnuto toliko neúplně, budiž rozsudek doplněn dodatečným rozhodnutím (rozsudek doplňovací).
Návrh na doplnění budiž podán u procesního soudu do osmi dnů po doručení rozsudku; navrácení v předešlý stav pro zmeškání této lhůty je nepřípustné.
Soud rozhodne po předchozím ústním jednání. Jednání toto budiž omezeno na nevyřízenou část rozepře. Návrh na doplnění se zamítá usnesením.
§ 424
Jednání o opravě skutkové podstaty rozsudku nebo o doplnění rozsudku nemá vlivu na běh lhůty ku podání opravného prostředku proti rozsudku, jehož skutková podstata má býti opravena nebo jehož doplnění je navrženo.
Titul druhý.
Usnesení.
§ 425
Nemá-li podle ustanovení tohoto zákona býti vynesen rozsudek, dějí se rozhodnutí, nařízení a opatření usnesením.
Soud jest vázán na svá usnesení, ledaže by toliko upravovala řízení sporu.
Předpisů § 412 jest použíti na usnesení soudu obdobně.
§ 426
Všechna usnesení, učiněná za jednání nebo provádění důkazů senátem, předsedou nebo soudcem, jenž dostal příkaz, nebo soudcem dožádaným jest prohlásiti. Usnesení tato buďte doručena písemně stranám při prohlášení přítomným, jestliže straně přísluší opravný prostředek proti usnesení nebo právo vésti ihned na základě usnesení exekuci.
Stranám, které při prohlášení nebyly přítomny, budiž v těchto případech a kromě toho ve všech případech, kdy toho řízení sporu vyžaduje, doručeno písemné vyhotovení.
Nemá-li býti písemné vyhotovení doručeno, má ústní prohlášení účinky doručení.
§ 427
Usnesení učiněná mimo roky buďte oznámena stranám tím, že se jim doručí písemné vyhotovení (výměr).
Výměr, jimiž se návrh některé strany zamítá bez předchozího slyšení odpůrce, budiž tomuto doručen jen na žádost navrhovatelovu.
§ 428
Usnesení o odporujících si návrzích a usnesení, jimiž se nějaký návrh zamítá, musí býti odůvodněna.
Při tom buďte návrhy, o kterých se v usnesení rozhoduje, a stav věci potud pojaty do odůvodnění, pokud toho jest třeba, aby se výroku neb opatření porozumělo, ačli by obé nemohlo býti seznáno z podání současně sděleného nebo z opisu protokolu.
§ 429
Prvopis usnesení, bylo-li učiněno senátem, buď podepsán předsedou, jinak však soudcem, který usnesení učinil.
Písemně vyhotovené usnesení má obsahovati také údaje vytčené v § 417 čís. 1 a 2.
§ 430
Předpisy §§ 418, 419, 423 a 424 platí o vydávání vyhotovení a výtahů, pak o opravě usnesení a o jejich doplnění, když o návrhu strany nebylo z části rozhodnuto, nebo když navržený výrok o náhradě procesních nákladů chybí nebo jest neúplný.
Část třetí.
Řízení před okresními soudy.
§ 431
Na řízení před okresními soudy jest použíti, pokud není ustanoveno nic jiného, předpisů o řízení před sborovými soudy první stolice.
Práva a povinnosti, příslušející podle předpisů části druhé senátu nebo jeho předsedovi, buďte v řízení před okresními soudy vykonávány samosoudcem.
§ 432
Soudce má dáti, je-li toho třeba, stranám práva neznalým a advokátem nezastoupeným potřebný návod ku provedení jejich procesních úkonů a poučiti je o právních následcích spojených s jejich jednáními neb opomenutími.
Soudce má zejména, když prohlašuje svá rozhodnutí, upozorniti takové strany na lhůtu, ve které lze rozhodnutí napadnouti opravným prostředkem, a na zákonná ustanovení, která předpisují, aby pro podání opravného prostředku byl za procesního zmocněnce ustanoven advokát.
§ 433
Kdo zamýšlí podati žalobu, jest oprávněn před jejím podáním u okresního soudu odpůrcova bydliště navrhnouti, aby odpůrce byl obeslán k pokusu o smír. V místech, kde jest několik okresních soudů, může býti taková obsílka kromě toho adresována všem osobám, které mají své bydliště v tomto místě, třebas mimo obvod příslušného okresního soudu.
Proti rozhodnutí o takovém návrhu není opravného prostředku.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 434
Nejsou-li strany zastoupeny advokátem, mohou žalobu, jakož i všechny žádosti, návrhy a oznámení, jež jest učiniti mimo ústní jednání, podati do protokolu.
§ 435
Jestliže by písemně podaná žaloba podle mínění soudcova potřebovala v některém směru doplnění nebo vysvětlení, nebo jsou-li pochybnosti o tom, má-li býti řízení zavedeno, má soudce dáti žalobci, není-li zastoupen advokátem, před vyřízením žaloby potřebný návod ku příslušným doplněním nebo opravám.
Jeví-li se žaloba daná ústně do protokolu býti nepřípustnou pro nepřípustnost pořadu práva, pro nepříslušnost soudu, pro nedostatek osobního oprávnění k žalobě nebo pro nedostatek procesní způsobilosti žalovaného, budiž o tom žalobci dáno poučení ústně nebo na žádost písemně. Rovněž budiž dáno žalobci ústně přiměřené poučení, když je žaloba zřejmě neodůvodněná. Sepsání žaloby však nesmí býti odepřeno, trvá-li žalobce přes poučení na protokolování.
§ 436
Rok k ústnímu jednání o žalobě může býti v naléhavých případech, a zejména při žalobách z rušené držby, ustanoven na týž den, kterého žaloba byla podána u soudu.
§ 437
Žalobce budiž obeslán k ústnímu jednání tím, že se mu doručí vyhotovení usnesení o žalobě s vyzváním, aby k roku s sebou přinesl předměty, které za jednání jest ohledati, a listiny týkající se právní rozepře, pokud u soudu ještě nejsou v prvopise. V obsílce budiž žalobci oznámeno, které újmy zákon spojuje se zmeškáním roku.
§ 438
Žalovaný se obesílá tím, že se mu doručí písemné vyhotovení usnesení o žalobě a zároveň se mu dodá stejnopis písemné žaloby neb opis protokolu o žalobě sepsaného. V případě, že se písemná žaloba protokolárně doplní neb opraví, budiž žalovanému dodán také opis tohoto protokolu. Žalovaný budiž zároveň vyzván, aby s sebou přinesl k roku předměty ohledání a listiny právní rozepře se týkající a aby ještě před rokem ustanoveným k ústnímu jednání učinil své návrhy na předložení důkazních listin a předmětů ohledání, které jsou v držení odpůrcově nebo v úschově u veřejného úřadu nebo notáře, jakož i na přípravné obeslání svědků k soudu. V obsílce budiž žalovanému oznámeno, které újmy zákon spojuje se zmeškáním roku.
§ 439
V určité soudní dny, které nutno napřed určiti a oznámiti vyhláškou na soudní budově, může se žalobce s odpůrcem i bez obeslání dostaviti k soudu, aby zahájili právní rozepři a jednali o ní.
V tomto případě budiž žalobní žádost zapsána do jednacího protokolu.
§ 440
V řízení před okresními soudy budiž zpravidla již první rok ustanoven ku přelíčení. Může však býti nařízeno, aby se konal odděleně první rok ku provedení procesních úkonů, uvedených v § 239.
Předpisů části druhé o povinnosti žalovaného odpověděti na žalobu přípravným podáním, jakož i ustanovení o přípravném řízení před soudcem, jenž dostal příkaz, nelze v řízení před okresními soudy užíti.
Vychází-li z jednání se stranami najevo, že půjde o přednes složitějšího nebo značně rozsáhlého obsahu, zejména v právních rozepřích dotčených v § 245 č. 1, a jsou-li strany zastoupeny advokátem, může soud při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech, a stanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol. Další takové přípravné spisy nejsou přípustné, leč by šlo o důkazní návrhy, jež slouží ku přípravě řízení, a pokud jsou podány včas.
Ústní jednání budiž pokud možná skončeno již při prvním roku, ustanoveném o žalobě.
Příkaz ke zjištění návrhů a prohlášení (§ 265) zápiskem může soudce dáti toliko těm stranám, které jsou při ústním jednání zastoupeny advokátem.
Ve znění zák. č. 161/36 Sb.
§ 441
Námitku nepříslušnosti soudu má žalovaný přednésti i tenkráte, když jest již první rok určen k ústnímu přelíčení, při tomto roku, dříve než se pustí do jednání o věci hlavní. Po prvním roku, nebo když se žalovaný již pustil do věci hlavní, lze přihlížeti k nepříslušnosti jen za podmínek § 240 odstavec 2.
§ 442
Proti straně, která zmešká první rok na základě žaloby ustanovený, budiž na návrh podle § 396 vynesen rozsudek pro zmeškání, i když byl již tento první rok určen pro přelíčení.
Nedostaví-li se strana k některému pozdějšímu roku a má-li býti při vynesení rozsudku (§ 399) hleděno k novému skutkovému přednesu dostavivší se strany, jenž je v rozporu s obsahem přípravných podání jí snad učiněných nebo s jejím dřívějším prohlášením a údaji o skutkových okolnostech a jenž odpůrci také nebyl sdělen před rokem přípravným podáním, buď tento nový přednes na návrh přítomné strany protokolárně zjištěn, zmeškavší straně budiž doručen opis tohoto protokolu a strana tato znova ku přelíčení obeslána. Další zmeškání odpůrcovo nebrání potom již tomu, aby se ku přednesu protokolárně zjištěnému při vynesení rozsudku nepřihlíželo.
§ 443
Není-li ku přípravných podání (§ 210 odst. 1), budiž skutkový a důkazní přednes stran protokolován zpravidla způsobem, vytčeným v § 211.
§ 444
Ukáže-li se při roku nutnost vydati průvodní usnesení podle § 277 odstavec 3, a neprohlásí-li se jednání již při tomto roku za skončené, může se od protokolace přednesu stran týkajícího se stavu věci upustiti a jeho vylíčení ponechati vyhotovení průvodního usnesení.
Stranám buďte doručena vyhotovení průvodního usnesení. Proti nesprávným údajům, obsaženým snad v něm o skutkovém a důkazním přednesu stran, může býti vznesen odpor při nejbližším ústním přelíčení. Tento odpor budiž zachycen v jednacím protokole nebo krátkým zápiskem (§ 212 odstavec 2 a 3).
§ 445
Ve sporech o majetková práva, v nichž nejde výhradně o zaplacení peněžité sumy, uvede soud ve vyhotovení rozsudku hodnotu předmětu sporu. Při ocenění hodnoty předmětu sporu užije se obdobně §§ 54 až 59 j.n.; soud není však vázán na peněžitou sumu, kterou se žalobce nabídl přijmout místo požadované věci nebo, kterou jako hodnotu předmětu sporu uvedl. Je-li toho třeba vyslechne soud o hodnotě předmětu sporu strany. Ocenění předmětu sporu nemůže býti bráno v odpor samostatným opravným prostředkem, ledaže na něm závisí přípustnost od-volání.
Ve znění čl. 4 odst. 18 zák. č. 105/47 sb.
§ 446
Byl-li rozsudek okresního soudu, vykonávajícího kromě soudnictví všeobecného také pravomoc ve věcech obchodních, námořských nebo horních, vynesen při výkonu tohoto soudnictví zvláštního, buď pojat do rozsudku dodatek vyznačující tuto okolnost, když obě strany se dohodly, aby tato věc zvláštnímu soudnictví, nebo když o toto označení žádala některá strana před skončením ústního jednání a soud to uznal za případné.
Pojetí takového dodatku do rozsudku neb odepření toho nemůže býti napadeno.
§ 447
Ve vyhotoveních rozsudků budiž zejména zdůrazněno, že ku podání opravného prostředku proti rozsudku, jakož i k opravnému řízení vůbec jest třeba zastoupení advokátem.
Oprava skutkové podstaty rozsudku ve smyslu § 420 je u rozsudků okresního soudu nepřípustná.
Zvláštní ustanovení pro řízení ve věcech nepatrných.
§ 448
zrušen čl. IV. odst. 19. zák. č. 105/47 sb.
[Jestliže peněžitá částka žádaná v žalobě nebo hodnota předmětu sporu (§§ 54 až 59 j.n.) nepřesahuje 5.000 Kčs anebo jestliže žalobce prohlásí, že místo předmětu žádaného v žalobě chce přijmouti peněžitou částku nepřevyšující 5.000 Kčs (věci nepatrné), platí zvláštní ustanovení uvedená v následujících §§ 450 až 453.
§ 449
-Zrušen zák. č. 161/21 Sb.
§ 450
[Jedná-li se o některé z námitek uvedených v § 239 odstavec 2 oddělené a námitka tato se na základě tohoto jednání zamítne, má soudce po prohlášení tohoto rozhodnutí naříditi, aby se jednání o hlavní věci ihned započalo. Rozhodnutí o námitce nebudiž v tomto případě zvláště vyhotovováno, nýbrž buď pojato do rozhodnutí, které bude vyneseno ve věci hlavní.]
§ 451
[Jednací protokol ve věcech nepatrných má obsahovati toliko:
1. údaje nařízené v § 207 a v § 208 č. 1;
2. zápisy: o plné moci dané do protokolu, když se strana dostaví osobně se zmocněncem; o žalobní žádosti, byla-li vznesena v soudní den podle § 439; o podstatném obsahu provedených důkazů a zvláště o tom, zda některý svědek nebo znalec byl vzat do přísahy před svým výslechem nebo po něm anebo zda do přísahy vzat nebyl; dále o tom, že straně před nepřísežným a přísežným výslechem byla dána zákonná připomenutí (§§ 376 a 377);
3. rozsudky při jednání vynesené a vyhlášené, jakož i ta nařízení a opatření soudcova, proti nimž jest přípustný opravný prostředek;
4. poznámku, zda strany byly při prohlášení rozsudku přítomny.
Kromě toho budiž v případě, že započtené jednání nemůže býti skončeno v jednom dni, na návrh nebo podle uvážení soudcova z úřední moci jednacím protokolem zachycen ve stručném znění určeném soudcem výslovný odpor žalovaného proti tvrzením, jež jsou podkladem žaloby.]
§ 452
zrušen viz § 448
[Rozsudek budiž prohlášen ústně. Rozsudek, prohlášený za přítomnosti obou stran, se prohlášením stane účinným vůči stranám. Byly-li přítomny obě strany při prohlášení rozsudku, doručuje se písemné vyhotovení rozsudku jen na žádost strany. Mimo tento případ budiž doručeno písemné vyhotovení z úřední moci oběma stranám.
Soudce, prohlašuje rozsudek, má strany upozorniti na to, že proti tomuto rozsudku lze podati odvolání jen pro zmatečnosti vypočtené v § 477 č. 1 až 7. Stejný dodatek budiž pojat do písemného vyhotovení rozsudku.
§ 453
[Byla-li změnou žaloby, za řízení předsevzatou, překročena hranice hodnoty, uvedená v § 448, aniž tím zároveň zanikla věcná příslušnost okresního soudu, budiž rozepře projednána a rozhodnuta podle předpisů, platných jinak o řízení před okresními soudy.
Sníží-li se obmezením žádosti v žalobě, podané u okresního soudu, výše nebo hodnota předmětu sporu na hranici uvedenou v § 448 nebo pod ni, budiž tato právní věc od tohoto okamžiku projednávána a rozhodnuta podle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných.
Zvláštní ustanovení pro řízení o žalobách z rušené držby.
§ 454
V řízení o žalobách z rušené držby věcí a práv, ve kterých žalobní žádost směřuje toliko k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení a které musí býti podány do třiceti dnů po tom, co se žalobce dozvěděl o rušení mají platiti dále uvedená zvláštní ustanovení (§§ 455 až 460).
Písemně podané žaloby buďte zevně označeny jako žaloby z rušené držby.
§ 455
Při stanovení roků a lhůt budiž vždy zvláště přihlíženo k naléhavosti vyřízení.
§ 456
Na základě žádosti v žalobě vznesené, aby byla vydána zápověď podle §§ 340 až 342 obč. zák., má soudce ihned při vyřizování žaloby bez vyslechnutí odpůrce naříditi, čeho třeba.
§ 457
Jednání budiž obmezeno na objasnění a důkaz skutečného stavu poslední držby a nastalého rušení a buďte vyloučeny všechny výklady o právu k držbě, o titulu, o bezelstnosti neb obmyslnosti držby, nebo o případných nárocích na náhradu.
Vésti důkaz výslechem stran podle §§ 371 a násl. jest vyloučeno.
§ 458
Soudce může za jednání naříditi užití jednoho nebo několika prozatímních opatření, připuštěných v zákoně o řízení exekučním a zajišťovacím, pokud se to jeví nutným k odvrácení naléhavého nebezpečí protiprávního poškození, k odvrácení násilností nebo k zamezení neodčinitelné škody. Vydání takového opatření lze učiniti závislým na složení přiměřené jistoty.
§ 459
Rozhodnutí se má státi ihned po skončeném jednání usnesením (konečným usnesením) a má se omeziti na to, aby zatímně upravilo skutečnou držbu, nebo aby vyslovilo prozatímně podle zákona (§§ 340 až 343 obč. zák.) zápověď nebo zajištění. To není překážkou, aby se kdo později soudně domáhal práva k držbě a nároků na ní závislých. V odůvodnění usnesení budiž také stručně vylíčeno, jak se věc má. Soudce podle okolností jednotlivého případu má ustanoviti lhůtu ke splnění povinnosti odsouzenému uložené.
§ 460
Vyjímaje rekurs jsou v řízení o žalobách z rušené držby vyloučeny všechny jiné opravné prostředky a zejména také navrácení v předešlý stav.
Část čtvrtá.
Opravné prostředky.
Oddíl první.
Odvolání.
Přípustnost.
§ 461
Odvolání z rozsudků okresních soudů ve sporech o majetková práva není však přípustné, nepřevyšuje-li celková hodnota předmětu sporu, o němž soud rozhodl, na penězích nebo na peněžité hodnotě 300 Kčs.
Ve znění čl. IV odst. 20, zák. č. 105/47 Sb..
§ 462
Odvolací soud přezkoumá rozhodnutí soudu první stolice v mezích odvolacích návrhů.
Posouzení odvolacího soudu jsou však podrobena současně také ta usnesení, která byla vydána v řízení, jež předcházelo před rozsudkem, pokud napadnutí jich není podle zákona vyloučeno nebo pokud by se usnesení tato nestala nezměnitelnými pro opominutí včasné výtky (§ 196), rekursu nebo v důsledku rozhodnutí o podaném rekursu.
Všeobecná ustanovení o odvolacím řízení.
§ 463
Na odvolací řízení budiž užito předpisů o řízení před sborovými soudy první stolice potud, pokud z dalších ustanovení nevyplývající odchylky.
V odvolacím řízení musí býti strany zastoupeny advokáty.
Odvolací lhůta.
§ 464
Odvolací lhůta činí čtrnáct dní a nemůže býti prodloužena.
Počíná se pro každou stranu okamžikem, kdy jí bylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku, [ve věcech nepatrných však prohlášením rozsudku, byly-li obě strany přítomny] podle zák. č. 105/47 Sb.
Jak se podává odvolání.
§ 465
Odvolání jest podáno tím, že se u procesního soudu první stolice odevzdá přípravné podání (odvolací spis).
Na místech, v nichž nesídlí alespoň dva advokáti, mohou býti odvolací spisy nahrazeny příslušnými prohlášeními do soudního protokolu, která spolupůsobení advokátova nepotřebují.
Soudce, jenž sepisuje protokol, má stranu zvláště vyzvati, aby přesně udala odvolací důvody, aby učinila určitý odvolací návrh, jakož i aby uvedla okolnosti a důkazy, jež míní pro odvolací důvody nově přednésti, a má ji poučiti o právních následcích, jež nastanou, když tyto údaje opomene učiniti.
Ustanovení zákona o odvolacím spise platí také o protokolárních prohlášeních jej nahrazujících.
§ 466
Včasným podáním odvolání se až do jeho vyřízení staví v rozsahu odvolacích návrhů právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku.
§ 467
Odvolací spis musí mimo všeobecné náležitosti přípravného podání obsahovati:
1. označení odvolacího soudu;
2. označení rozsudku, proti němuž se odvolání podává;
3. určité prohlášení, v jakém rozsahu se rozsudek napadá, právě tak určité stručné označení důvodů, proč se tak činí (odvolacích důvodů), a prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozsudku, a která (odvolací návrhu);
4. skutkový přednes a důkazní prostředky, kterými může býti dokázána pravdivost odvolacích důvodů;
5. jestliže odvolací návrh nebyl dán do protokolu (§ 465 odstavec 2), podpis advokátův.
§ 468
Bylo-li odvolání včas podáno, doručí se odvolací spis neb opis protokolu jej nahrazujícího odpůrci odvolatelovu a oznámí se mu zároveň odvolací soud. Odvolání pozdě podaná buďte odmítnuta procesním soudem první stolice.
Chce-li odpůrce odvolatelův (odvolací odpůrce) užíti v odvolacím řízení k vyvrácení odvolacích důvodů, uvedených v odvolacím spise, nových, v dosavadním řízení ještě nepřednesených okolností a důkazů, má příslušné skutkové okolnosti a důkazy sděliti procesnímu soudu v konečné lhůtě čtrnácti dnů po obdržení odvolacího spisu přípravným podáním, nebo je-li tu podmínka § 465 odstavec 2, prohlášením do soudního protokolu, jinak by byly vyloučeny.
§ 469
Když došlo včas sdělení, uvedené v § 468 odstavec 2, nebo když lhůtu k němu marně prošla, předloží procesní soud první stolice odvolacímu soudu odvolací spis a došlé snad sdělení odpůrce odvolatelova nebo příslušné protokoly se všemi procesními spisy rozepře se týkajícími a zejména s výkazy o doručení rozsudku a odvolacího spisu.
Nebyl-li spor napadeným rozsudkem úplně vyřízen, a má-li býti o nevyřízených ještě věcech pokračováno v jednání za odvolacího řízení, buďte části těch procesních spisů, které se vztahují na předmět odvolacího řízení a jichž jest zároveň třeba k řízení v první stolici, předloženy odvolacímu soudu v úředním opisu.
Řízení před odvolacím soudem.
Řízení předběžné.
§ 470
Když odvolací spisy došly k odvolacímu soudu, má je přednosta tohoto soudu nebo soudce, jemuž přednosta svěřil úkony předsedy odvolacího senátu, přezkoumati.
§ 471
Na základě tohoto přezkoumání budiž odvolání, aniž by se dříve nařídil rok k ústnímu jednání, předloženo odvolacímu senátu:
1. není-li odvolací soud příslušný k rozhodnutí o podaném odvolání;
2. jeví-li se odvolání podle zákona nepřípustné nebo nikoli v zákonné lhůtě podané;
3. není-li v odvolacím spise uveden rozsudek, proti němuž se odvolání podává, neobsahuje-li odvolací spis buď vůbec žádného nebo alespoň ne určitého odvolacího návrhu, nebo jestliže odvolací důvody nejsou uvedeny jednotlivě ani výslovně ani zřetelným poukazem;
4. zakládá-li se odvolání z rozsudku, vyneseného pro zmeškání některé strany, na tom, že prý tu není zmeškání;
5. jsou-li napadány rozsudek nebo řízení jej předcházející jako zmatečné;
6. napadá-li se do rozsudku pojatý výrok o námitce nepříslušnosti neb o zahájení rozepře nebo o právní moci;
7. je-li soudce, jemuž bylo svěřeno přezkoumání odvolacích spisů, toho mínění, že rozsudek nebo řízení jej předcházející trpí zmatečností odvolatelem neuplatněnou.
§ 472
Odvolání jest nepřípustné zejména také tenkráte, bylo-li podáno osobou, které opravný prostředek odvolání nepřísluší, nebo která se odvolání platně zřekla.
Účinnost zřeknutí práva odvolacího, které bylo učiněno po prohlášení nebo po doručení rozsudku soudce prvního nezávisí na tom, zda je odpůrce přijal.
§ 473
Odvolací senát rozhodne v případech § 471 o odvolání usnesením v zasedání neveřejném a bez předchozího ústního jednání.
Má-li odvolací senát za to, že jest ke zjištění odvolacích důvodů nebo zmatečnosti třeba, aby byly stranami neb soudem první stolice vysvětleny jisté okolnosti nebo konána jiná předchozí šetření, budiž to nařízeno a provedeno s použitím příslušných údajů stran, obsažených ve spisech odvolacích, buď odvolacím senátem samým anebo z jeho příkazu buď soudcem, jenž se tím pověří, neb procesním soudem první stolice.
§ 474
Je-li tu vada vytčená v § 471 čís. 1, má soud vyřknouti svou nepříslušnost a odkázati odvolání na soud pro ně příslušný.
V případech § 471 čís. 2 a 3 budiž odvolání odmítnuto.
Bude-li odvolání shledáno v případě § 471 čís. 4 důvodným, budiž rozsudek zrušen a rozepře vrácena zpět procesnímu soudu první stolice podle toho, zda jednání před prvním soudcem provedené jest úplné, buďto jen k tomu, aby vynesl nový rozsudek nebo aby pokračoval v jednání a vynesl rozsudek.
§ 475
Vyřkl-li v případě § 471 č. 6 soud první stolice neprávem svou nepříslušnost, nebo měl-li bezdůvodně za to, že spor jest zahájen, nebo odepřel-li rozhodnouti o žalobním nároku neprávem proto, že prý je o něm již pravoplatně rozhodnuto, přikáže mu odvolací soud, aby vynesl rozsudek ve věci hlavní nebo aby věc projednal a vynesl rozsudek, podle toho, zda rozhodnutí prvního soudce bylo vydáno po skončení jednání o věci hlavní, nebo na základě odděleného jednání o nepříslušnosti, o otázce rozepře zahájené nebo pravoplatně rozhodnuté a před koncem jednání o hlavní věci.
Pakli se však v první stolici procesní soud neprávem pokládal za příslušna, budiž rozsudek prvního soudce zrušen a budiž nařízeno, čeho jest třeba, aby bylo zavedeno řízení před soudem příslušným.
Jestliže soud první stolice neprávem nepřihlédl k tomu, že rozepře již byla zahájena nebo jestliže nesprávně zamítl návrh, aby byla žaloba bez jednání o hlavní věci odmítnuta, poněvadž žalobní nárok jest již pravoplatně rozhodnut, budiž rozsudek prvního soudce odvolacím soudem zrušen a žaloba odmítnuta.
§ 476
Byl-li napadený rozsudek zrušen pro nepříslušnost soudu první stolice a byla-li rozepře odkázána k novému jednání před soudem příslušným, budiž toho nové jednání provedeno na základě jednacího protokolu, sepsaného o prvním jednání a na základě všech ostatních procesních spisů došlých k odvolacímu soudu. Nové jednání budiž zavedeno ve smyslu § 138.
Všechna doznání stran i jinaká prohlášení stranami při prvním jednání učiněná, budou nadále účinná pro nové jednání. Strany však při něm mohou přednésti i taková skutková tvrzení a důkazy, útočné a obranné prostředky, které při prvním jednání neuplatnily; rovněž mohou strany při pozdějším jednání dodatečně učiniti prohlášení o skutkových tvrzeních a nabídnutých důkazech, která při dřívějším jednání byla opomenuta neb odepřena.
§ 477
Napadený rozsudek budiž zrušen jako zmatečný (§ 471 č. 5 a 7), a pokud důvod zmatečnosti postihuje předchozí řízení, budiž i toto zrušeno:
1. jestliže se rozhodování účastnil soudce, který podle zákona byl vyloučen z vykonávání úřadu soudcovského v této rozepři, nebo soudce, jehož odmítnutí bylo soudem uznáno za oprávněné;
2. nebyl-li rozhodující soud řádně obsazen;
3. byl-li rozsudek vynesen soudem, který se ani výslovnou dohodou stran nemohl státi příslušným pro tuto rozepři;
4. byla-li možnost jednati před soudem odňata straně nezákonným postupem, zejména opomenutím doručení;
5. jestliže nebyla některá strana v řízení vůbec zastoupena, nebo nebyla v případě, že potřebuje zákonného zástupce, zastoupena takovým zástupcem, pokud ovšem vedení rozepře nebylo dodatečně řádně schváleno;
6. bylo-li rozhodnuto o věci nepatřící na pořad práva;
7. byla-li veřejnost vyloučena způsobem neoprávněným;
8. jestliže proti předpisu § 210 odstavec 2 strany nebo jejich zmocněnci založili do spisů osnovy jednacích protokolů jimi sepsané;
9. je-li znění rozsudku tak nedostatečné, že jej nelze bezpečně přezkoumati, jestliže si rozsudek sám odporuje nebo jestliže nejsou pro rozhodnutí uvedeny žádné důvody a tyto vady nemohou býti napraveny opravou rozsudku (§ 419), nařízenou odvolacím soudem.
Vedení rozepře je dodatečně schváleno (čís. 5) zejména tenkráte, když zákonný zástupce, nevytkna nedostatek zastupování, vstoupí do odvolacího řízení tím, že podá odvolací spis nebo přípravné podání (§ 468).
§ 478
Byl-li zrušen rozsudek prvního soudce pro zmatečnost, aniž jest proto k vyřízení věci potřebí dalšího jednání (§ 477 čís. 5 a 6), budiž, pokud zmatečnost sahá, vyřčeno odmítnutí žaloby.
Pakli následkem úplného nebo částečného zrušení rozsudku prvního soudce pro zmatečnost jest zapotřebí dalšího jednání, budiž věc zpět vrácena soudu první stolice.
Byl-li rozsudek prvního soudce zrušen z některého důvodu zmatečnosti, uvedeného v § 477 čís. 1 a 2, může věc býti k novému jednání na místo procesnímu soudu první stolice přikázána jinému soudu stejného druhu v obvodě odvolacího soudu ležícímu.
Přikázání podle odstavce 2 a 3 vyřčené budiž však zrušeno, navrhnou-li obě strany v konečné lhůtě osmi dnů po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, aby odvolací soud po provedení potřebného nového jednání rozhodl ve věci sám. Tento návrh jest učiniti u odvolacího soudu.
§ 479
Byla-li rozepře podle § 478 přikázána některému soudu první stolice, má tento soud z úřední povinnosti ustanoviti rok k ústnímu jednání. S nařízením roku však budiž sečkáno až do právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže tento soud vyřkl, že řízení v první stolici má býti započato nebo v něm býti pokračováno teprve potom, až odvolací rozhodnutí nabude právní moci. Takovýto výrok se může státi z úřední moci nebo na návrh; není proti němu samostatného opravného prostředku.
Rovněž v případě § 474 odstavec 1 má příslušný odvolací soud z úřední povinnosti naříditi, čeho jest třeba, aby se pokračovalo v řízení před ním, když rozhodnutí odvolacího soudu nabude právní moci.
Ustanovení odvolacího jednání.
§ 480
Není-li podmínek pro to, aby bylo vyžádáno rozhodnutí odvolacího senátu, nebo shledal-li odvolací senát, že odvolací spis se hodí k tomu, aby byl ustanoven rok k ústnímu odvolacímu jednání, budiž tento rok předsedou odvolacího senátu ustanoven tak, aby mezi doručením obsílky stranám a rokem byla asi doba čtrnáct dnů. V naléhavých případech může tato lhůta také býti zkrácena.
Rok k ústnímu odvolacímu jednání jest naříditi i tenkráte, bylo-li odvolání, podané pro mylně předpokládané zmeškání, pro nepříslušnost soudu, pro rozhodnutí o rozepři zahájené neb pravoplatně rozhodnuté nebo pro zmatečnost, sice zamítnuto soudem odvolacím v neveřejném zasedání, jsou-li však v odvolacím spise uplatněny také ještě jiné odvolací důvody, jež jsou vyhrazeny ústnímu jednání.
Jestliže strany již pojmenovaly advokáty v odvolacím řízení je zastupující, budiž obsílka k ústnímu jednání doručena těmto.
§ 481
Ukáže-li se již při ustanovení roku nutným, aby se v odvolacím jednání zjistila pravdivost jednotlivých skutkových okolností, které byly uvedeny v odvolacím spise nebo v přípravném podání a o které se odvolání opírá, dále aby důkazy v první stolici již provedené byly opětovány, doplněny nebo aby důkazy dosud jen nabídnuté byly provedeny, má předseda odvolacího senátu obeslati k odvolacímu jednání pojmenované svědky nebo znalce vyslechnuté v první stolici, má vyzvati strany, aby se dostavily za účelem svého přísežného výslechu, a má se postarati, aby byly opatřeny všechny ostatní důkazní prostředky.
Ústní odvolací řízení.
§ 482
zrušen
§ 483
V ústním jednání nesmějí býti návrhy odvolací bez svolení odpůrcova ani rozšířeny, ani nahrazeny jinými. Totéž platí o odvolacích důvodech uvedených v odvolacím spise.
Toto svolení se pokládá za dané, když přítomný odpůrce, neohradiv se proti změně, jedná o změněných návrzích neb o nově uplatněných důvodech odvolacích.
Žalobu, na níž se napadený rozsudek zakládá, není dovoleno změniti ani se svolením odpůrcovým.
§ 484
Odvolání lze vzíti zpět až do konce ústního odvolacího jednání. Toto zpětvzetí může býti prohlášeno při ústním jednání nebo se může státi podáním učiněným u odvolacího soudu. Učiní-li se podání ještě před počátkem ústního odvolacího jednání, může předseda senátu jako samosoudce naříditi, že s ustanoveného roku schází.
Zpětvzetí má kromě ztráty opravného prostředku za následek také povinnost nésti náklady vzešlé opravným prostředkem a zejména také všechny náklady odpůrci tím způsobené.
O povinnosti k náhradě nákladů rozhodne usnesením odvolací soud, jestliže však předseda senátu nařídil, že s ustanoveného roku schází (odstavec 1), pak rozhodne jako samosoudce. prvém případě může býti uloženo jednomu členu senátu, aby stanovil výši nákladů. Návrh tento budiž učiněn při ústním odvolacím jednání; nebyl-li však rok k odvolacímu jednání ustanovený podle odstavce 1 konán, budiž učiněn do osmi dnů po vyrozumění odpůrce odvolatelova, že odvolání bylo vzato zpět, jinak je vyloučen.
- Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř. z.
§ 485
Jednání o odvolání z rozsudku, jehož doplnění bylo podle § 423 navrženo, může býti na návrh odloženo do té doby, až buď doplňovací rozsudek bez odvolání nabude právní moci nebo až také odvolání proti doplňovacímu rozsudku dojde k odvolacímu soudu. V tomto posledním případě budiž jednání o obou odvoláních spojeno.
Rovněž může býti odvolací jednání na návrh odloženo až do rozhodnutí o žádané opravě skutkové podstaty rozsudku (§ 420), pokud by žádaná oprava mohla míti vliv na posouzení odvolání.
§ 486
Ústní odvolací jednání se počíná po vyvolání věci přednesem člena odvolacího senátu jako zpravodaje.
Zpravodaj tento má podle procesních spisů vyložiti, kterak se věc má a jaký byl dosavadní průběh rozepře, pokud je toho třeba, aby se porozumělo odvolacím návrhům a aby byla přezkoumána správnost napadeného rozsudku a odvolacích důvodů, pak má vyložiti podstatný obsah spisů stranami v odvolacím řízení podaných a má označiti sporné body z toho vyplývající. Přednášející nesmí vysloviti své mínění o rozhodnutí, jež má býti učiněno.
Potom buďte zapisovatelem přečteny návrhy stran a část rozsudku prvního soudce, které se odvolání dotklo, i s rozhodovacími důvody, a pokládá-li to předseda neb odvolací senát za účelné, také příslušné části jednacího protokolu první stolice.
Potom buďte slyšeny strany se svými přednesy. Neshoduje-li se přednes některé strany s obsahem procesních spisů, má na to předseda upozorniti.
§ 487
Návrh na odmítnutí příslušnosti odvolacího soudu může býti v odvolacím řízení učiněn jen tenkráte, když má býti vymoženo nebo odmítnuto zakročení některého odvolacího soudu vykonávajícího pravomoc ve věcech obchodních, námořních nebo horních. Návrh, aby bylo dosaženo zakročení takového odvolacího soudu, lze učiniti jen tenkrát, když doložka v § 446 uvedená byla pojata do rozsudku první stolice; návrh na odmítnutí zakročení takového odvolacího soudu může však býti učiněn jen tenkrát, když rozsudek první stolice neobsahoval doložky uvedené v § 446. V prvém případě také nemůže tento návrh býti učiněn tou stranou, která se prohlásila proti přijetí takové doložky do rozsudku prvního soudce.
Návrh na odmítnutí příslušnosti odvolacího soudu musí býti učiněn ihned po skončení přednesu, jímž zpravodaj uvádí odvolací jednání, jinak jest vyloučen; o tomto návrhu budiž jednáno a rozhodnuto bez odkladu, dříve než se zahájí jednání o odvolání.
Vyhoví-li se návrhu na odmítnutí příslušnosti soudu odvolacího, má tento soud vyřknouti usnesením svou nepříslušnost. Až toto usnesení nabude právní moci, budiž v odvolacím řízení pokračováno před příslušným soudem odvolacím. Soud tento jest v takovém případě vázán rozhodnutím vydaným o druhu pravomoci, již jest vykonávati.
Zamítne-li se návrh, budiž v odvolacím jednání ihned pokračováno a řízení toto provedeno. Rozhodnutí o tomto návrhu nebudiž v tomto případě zvláště vyhotovováno, nýbrž budiž pojato do rozhodnutí vydaného odvolacím soudem o hlavně věci.
§ 488
Odvolací senát může provésti nejen důkazy vhodné k dotvrzení nebo vyvrácení důvodů odvolacích, nýbrž může, je-li toho třeba k rozhodnutí o návrzích odvolacích, také opakovati nebo doplniti důkazy v první stolici již provedené a dodatečně provésti důkazy marně stranami nabízené v řízení před prvním soudcem.
Odvolací senát může v posléze uvedeném případě, jakož i když se má doplniti ohledání, sám provésti důkazní řízení podle předpisů pro ně v první stolici platných, nebo může dáti provedení důkazů vykonati soudcem, jenž k tomu dostane příkaz, nebo soudcem dožádaným.
Byl-li v první stolici veden důkaz znalci, může jej odvolací senát dáti znova provésti, ustanově znalce jiné.
§ 489
Byla-li jedna strana v první stolici vyslechnuta přísežně, nemůže odvolací soud nařídit, aby o téže skutečnosti byl přísežně vyslechnut její odpůrce.
Nařídí-li odvolací senát, aby strana v první stolici již přísežně slyšená byla znova přísežně vyslechnuta, budiž tato strana vyslýchána po upomenutí na přísahu vykonanou ve stolici první.
Odvolací soud může naříditi přísežný výslech strany, která v první stolici odepřela výslech nebo přísežnou výpověď, jen tehdy, když nabyl přesvědčení, že strana měla dostatečné důvody pro odepření výslechu a že tyto důvody od té doby pominuly.
§ 490
Odvolací soud má ještě dříve, než rozhodne o odvolání, na návrh vyřknouti usnesením, v jakém rozsahu rozsudek nižší stolice jako nenapadený je způsobilý k exekuci. Proti tomuto usnesení není samostatného opravného prostředku.
§ 491
Nedostaví-li se jedna nebo obě strany, budiž o odvolání přece jednáno a rozhodnuto, přihlédajíc k tomu, co jest uvedeno v odvolacím spise a v učiněném snad přípravném podání (§ 468). Zda se nový přednes (§ 482 odst. 2) má pokládati za doznaný či za popřený, o tom má odvolací soud rozhodnouti, přihlédna ke skutkové podstatě napadeného rozsudku a ke všem ostatním procesním spisům první i druhé stolice.
§ 492
Zřekne-li se odvolatel ve svém odvolání odvolacího jednání, doručí soud prvé stolice odvolací spis odpůrci, poučiv ho, že se bude míti za to, že souhlasí, aby se ústní jednání nekonalo, neprohlásí-li v zákonné lhůtě ke sdělení určené opačně, že mu však jest dáno na vůli, zřekne-li se ústního jednání, v téže lhůtě podati odvolacího sdělení. V tomto případě mohou přípravné spisy odvolací obsahovati také právní vývody a výklady o skutcích a průvodech (§ 78 posl. odst.).
Je-li více odvolatelů a nezřeknou-li se všichni ústního jednání nebo přeje-li si ho z několika odvolatelových odpůrců jediný, vyřídí se věc pro všechny po ústním odvolacím jednání.
Jinak rozhodne odvolací soud v neveřejném sezení bez ústního jednání o odvolání. Uzná-li to za potřebné, může však i tu naříditi ústní jednání.
- Ve znění zák. č. 123/23 Sb.
§ 493
Do protokolu o ústním odvolacím jednání buď pojat obsah skutkového přednesu a nabídnutí důkazů stran jen potud, pokud se odchyluje od údajů procesních spisů prvního soudce o obsahu jednání.
Návrhy na opravu do skutkové podstaty rozsudku pojatých údajů o skutkových nebo důkazních přednesech stran buďte učiněny do osmi dnů po doručení rozsudku u odvolacího soudu (§ 420).
Rozhodnutí odvolací.
§ 494
Přesvědčí-li se soud při odvolacím jednání, že napadený rozsudek nebo řízení v první stolici trpí zmatečností dosud nezpozorovanou, buď postupováno podle §§ 477 a 478, třebaže zmatečnost nebyla žádnou stranou uplatňována, ledaže by šlo o nedostatek zastoupení odstraněný výslovným nebo mlčky daným schválením.
§ 495
Budou-li vady uvedené v § 471 čís. 2 a 3 postřehnuty teprve při ústním jednání a odepře-li přítomný odpůrce odvolatelův své svolení k opravě odvolacího spisu (§ 471 čís. 3), budiž odvolání usnesením odmítnuto.
§ 496
Mimo případy uvedené v předchozích ustanoveních rozhodne odvolací soud, pokud není v § 497 ustanoveno jinak, rozsudkem ve věci samé.
Rozsudek se vysloví o sporných bodech, týkajících se přiřčeného nebo odepřeného nároku, které podle odvolacích návrhů vyžadují rozboru a posouzení v druhé stolici.
Rozsudek první stolice smí býti změněn toliko potud, pokud to bylo navrženo.
Ve znění čl. IV.-22. zák. č. 105/47 Sb.
[Ve všech jiných případech má odvolací soud rozhodnouti zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to, je-li třeba, doplně jednání konané v první stolici.
Jeho rozhodnutí má zahrnouti všechny sporné body týkající se přiznaného nebo oduznaného nároku, které podle odvolacích návrhů vyžadují rozboru a posouzení v druhé stolici.
Rozsudek prvního soudu smí býti změněn jen potud, pokud je změna navržena.]
§ 497
Odvolací soud zruší, dříve než rozhodne o věci samé, pokud je toho třeba pro jeho rozhodnutí, napadený rozsudek, po případě nařídí doplnit jednání konané v první stolici, není-li tu sice zmatečnost, ale
1. návrhy ve věci samé nebyly úplně vyřízeny napadeným konečným rozsudkem;
2. řízení první stolice trpí podstatnými vadami, které jsou s to, aby zabránily zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení věci;
3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních spisů zdají odvolacímu soudu rozhodné, nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.
Usnesení, kterým se zrušuje napadený rozsudek nebo nařizuje doplnit jednání konané v první stolici, není třeba zvláště vyhotovovat.
Jednání se má omezit v případě odst. 1, č. 1 na nároky a návrhy, jež zůstaly nevyřízeny, v případě odst. 1, č. 2 na ty části řízení prvého soudu a jeho rozsudku, které jsou vadou stiženy. Po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání konané před první stolicí, mohou býti předneseny nové skutečnosti, i když vznikly teprv po prvém rozsudku, a nabídnuty nové důkazy.
Místo, aby rozhodl ve věci samé, může odvolací soud vrátit věc procesnímu soudu první stolice k pojednání a vynesení rozsudku, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení nebo zmenšeny náklady, ačli strany ihned po prohlášení usnesení, kterým se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje doplnit jednání shodně nenavrhnou, aby věc projednal a rozhodl odvolací soud dám. Pro jednání před procesním soudem první stolice platí pak přiměřeně ustanovení předchozího odstavce.
Ve znění čl. IV.-23. zák. č. 105/47 Sb.
[Místo aby rozhodl ve věci samé, může odvolací soud vrátit věc procesnímu soudu první stolice k projednání a k vynesení rozsudku, když, aniž by tím byla vznikla zmatečnost,
1. napadený rozsudek nevyřídil úplné návrhy ve věci samé,
2. řízení první stolice trpí podstatnými vadami, které zabránily zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení sporné věci,
3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních spisů zdají odvolacímu soudu rozhodnými, nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.
Řízení před procesním soudem má se omezit v případě odstavce 1 č. 1 na nároky a návrhy, které zůstaly nevyřízeny, v případě odstavce 1 č. 2 na ty části řízení a rozsudku, které jsou vadou stiženy.
Odvolací soud má věc vrátit jenom, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení anebo zmenšeny náklady.]
§ 498
Odvolací soud má položiti za základ svého rozhodnutí výsledky jednání a dokazování, v procesních spisech prvního soudce a v rozsudku první stolice zjištěné a uplatňovanými odvolacími důvody nedotčené, pokud výsledky by nebyly opraveny právě odvolacím jednáním.
Jaký význam má odpor, který byl včas učiněn proti jednotlivým konstatováním v protokole první stolice nebo proti údajům o skutkových a důkazních přednesech (§ 444), obsaženým ve vyhotovení průvodního usnesení, posoudí odvolací soud, je-li toho třeba, po předchozím ústním jednání o konstatováních a údajích odporem postižených (§ 488), vezma pečlivě v úvahu výsledky odvolacího řízení a všechny jinaké okolnosti.
§ 499
Vrácení rozepře procesnímu soudu první stolice se stane v případech §§ 494 a 497 usnesením.
Soud, k němuž spor následkem usnesení odvolacího soudu dojde za účelem úplného nebo částečného nového projednání nebo rozhodnutí nebo ku provedení odvolacího řízení (§ 487), jest při tom vázán právním názorem, z něhož odvolací soud při svém usnesení vycházel.
Co se týče zavedení nového řízení, jest užíti předpisu § 479.
Totéž platí, jestliže odvolací soud změnil rozsudek, kterým žaloba o obnovu byla uznána za nepřípustnou, a jednání v první stolici zůstalo obmezeno na otázku, zda obnova řízení jest přípustná.
- Ve znění vl. nař. č. 39/44 Sb.
§ 500
Rozsudek neb usnesení odvolacího soudu, kterým se odvolání vyřídí, buďte pokaždé stranám doručeny v písemném vyhotovení.
Při vylíčení skutkové podstaty v rozsudku odvolacího soudu není vyloučeno poukázati na rozsudek soudce prvního.
[Potvrdí-li odvolací soud rozsudek první stolice a nespočívá-li předmět sporu, o němž odvolací soud rozhodne, výhradně v peněžité částce, má ve vyhotovení rozsudku uvésti hodnotu předmětu sporu. Při výpočtu hodnoty předmětu sporu užito buď obdobně §§ 54 až 59 j.n., soud však není vázán na peněžitou částku, kterou se žalobce nabídl přijmouti na místo požadované věci, nebo kterou uvedl jako hodnotu předmětu sporu. Je-li toho třeba, buďte strany v odvolacím jednání o hodnotě předmětu sporu vyslechnuty. Stanovení hodnoty předmětu sporu v odvolacím stolici nemůže býti napadáno opravným prostředkem.]
-Ve znění cís. nař. č. 118/14 ř.z.
§ 501
Zrušen zák. č. 105/47 Sb.
[Ve věcech nepatrných může rozsudek prvního soudce býti napaden odvoláním jen pro zmatečnosti vypočtené v § 477 čís. 1 až 7.]
Oddíl druhý.
Dovolání.
Přípustnost.
§ 502
zrušen
§ 503
zrušen
§ 504
zrušen
Jak se dovolání podává.
§ 505
zrušen
§ 506
zrušen
§ 507
zrušen
§ 508
zrušen
Řízení před dovolacím soudem.
§ 509
zrušen
§ 510
zrušen
§ 511
zrušen
§ 512
zrušen
§ 513
zrušen
Oddíl třetí.
Rekurs.
Přípustnost.
§ 514
Proti usnesením (výměrům), pokud tento zákon jejich napadení nevylučuje, je přípustný rekurs.
Rekursem mohou býti napadána usnesení zejména také z důvodů uvedených v § 477.
Proti usnesením, kterými jest podle § 51 odstavec 2 uložena náhrada nákladů soudu, mohou podati rekurs také soudcovští úředníci, kteří jsou na základě jich povinni k náhradě nákladů.
§ 515
V případech, ve kterých není podle ustanovení tohoto zákona dovolen samostatný opravný prostředek proti některému usnesení, mohou strany své stížnosti proti tomuto usnesení uplatniti opravným prostředkem podaným proti nejbližšímu napadatelnému rozhodnutí.
§ 516
Usnesení učiněná přednostou sborového soudu, přednesou senátu nebo soudcem, jenž dostal příkaz, mohou býti napadena, pokud není nic jiného ustanoveno, opravným prostředkem rekursu; napadení je však nepřípustné, nebyla-li dříve změna tohoto usnesení u sborového soudu.
§ 517
Zrušen zák. č. 105/47 sb.
[Ve věcech nepatrných může býti podán rekurs jen proti těmto usnesením první stolice:
1. bylo-li odepřeno zavésti o žalobě zákonné řízení nebo v něm pokračovati;
2. bylo-li rozhodnuto o návrhu na zřízení jistoty za náklady sporu nebo na doplnění této jistoty;
3. bylo-li žádosti o odročení roku vyhověno porušením předpisu § 134 a lze-li to usnesení zároveň napadnouti podle § 141;
4. byl-li zamítnut návrh, aby bylo povoleno navrácení v předešlý stav pro zmeškání roku nebo pro uplynutí lhůty ku podání opravného prostředku;
5. bylo-li rozhodnuto usnesením o náhradě nákladů. Proti usnesením odvolacího soudu ve věcech nepatrných jest rekurs vyloučen.]
§ 518
V řízení o žalobách z rušené držby (§ 454) může býti podán rekurs jen proti usnesením, kterými bylo odepřeno zavésti o žalobě řízení nebo v něm pokračovati, a proti konečnému usnesení.
Stížnosti proti všem ostatním usnesením učiněným za řízení a zejména proti prozatímním opatřením, vydaným za řízení, buďte spojeny s rekursem proti konečnému usnesení.
§ 519
zrušen
Jak se rekurs podává.
§ 520
odst. 1. věta 1.
Rekurs je podán tak, že se odevzdá podání /:rekursní spis:/ u soudu první stolice.
Ve znění čl. IV, odst. 30. zák. č. 105/47 sb.
[Rekurs jest podán tím, že se odevzdá podání (rekursní spis) u soudu, jehož usnesení se napadá, jehož přednosta vydal napadené usnesení nebo k němuž náležel předseda senátu, soudce, jenž dostal příkaz, neb soudce dožádaný, proti jehož usnesení se rekurs podává.] U okresních soudů mohou strany, které nejsou zastoupeny advokáty, podávati rekursy také ústně do protokolu; písemné rekursy musí býti podepsány advokátem.
Napadá-li se usnesení rekursem pro nesprávné právní posouzení, jež je mu základem, buď užito přiměřeně předpisu § 506 poslední odstavec.
§ 521
Lhůta k rekursu činí čtrnáct dní a nemůže býti prodloužena.
Tato lhůta se počíná dnem po doručení písemného vyhotovení usnesení, jež se má napadnouti, nebo rekursního rozhodnutí, [ve věcech nepatrných však, byly-li přítomny obě strany při prohlášení usnesení, dnem po prohlášení.] podle čl. IV-31 zák. č. 105/47 sb.
§ 522
odst. 1.
Čelí-li rekurs proti odepření nebo odnětí práva chudých, proti odepření jmenovati chudé straně advokáta, proti nařízení, aby byly doplaceny částky, od jichž zapravení byla chudá strana nebo její odpůrce prozatím osvobození, proti trestnímu opatření, proti usnesení, které se vztahuje na řízení sporu, proti odmítnutí opravného prostředku pro opožděnost nebo pro nepřípustnost anebo proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh bez slyšení odpůrce, může soud, jehož rozhodnutí nebo opatření se odporuje, sám rekursní žádosti vyhověti.
Ve znění čl. IV.-32, zák. č. 105/47 sb.
[Jestliže opravný prostředek čelí proti odepření nebo odnětí práva chudých, proti odepření zříditi chudé straně advokáta, proti nařízení, aby byly doplaceny částky, od jichž zapravení byla chudá strana prozatím osvobozena, proti trestnímu opatření, proti usnesení, které se vztahuje k řízení sporu, proti odmítnutí opravného prostředku pro opožděnost nebo pro nepřípustnost anebo proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh bez slyšení odpůrce, může soud nebo soudce, jehož rozhodnutí nebo opatření se odporuje, sám rekursní žádosti vyhověti.]
Nemíní-li tak učiniti, nebo je-li rekursem odporováno jinému usnesení, nežli usnesení uvedenému v odstavci 1, budiž rekurs bez průtahů předložen rekursnímu soudu, podle potřeby s vysvětlující zprávou, a se všemi spisy potřebnými k posouzení rekursu.
§ 523
Rekursy proti usnesením, proti nimž podle předpisů tohoto zákona není rekurs vůbec přípustný, nebo alespoň je samostatný opravný prostředek odepřen, jakož i rekursy, podané po uplynutí rekursní lhůty, buďte z úřední povinnosti odmítnuty soudem, u něhož byly podány.
§ 524
Rekurs nemá odkládacího účinku, pokud jde o provedení napadeného usnesení a jeho vykonatelnost. Výjimka z toho, pokud zákon nestanoví nic jiného, jest u trestních opatření, která pořadem opravných prostředků mohou býti napadána.
Nevznikne-li však tím, že se řízení staví, nepoměrná újma pro výkon napadeného usnesení nebo pro exekuci, jež má podle něho býti odpůrcem vedena, a byl-li by bez takového stavení účel rekursu zmařen, má soud, proti jehož usnesení byl podán rekurs, naříditi na návrh dočasné stavení a zároveň učiniti zajišťovací opatření snad potřebná. Proti tomuto usnesení není samostatného opravného prostředku.
Stejné právo má přednosta soudu, předseda senátu nebo soudce, jenž dostal příkaz, nebo soudce dožádaný, byl-li podán rekurs proti jejich usnesením.
§ 525
Pokud v řízení o žalobě z rušené držby nejsou prozatímní opatření, učiněná za jednání, dotčena výkonem konečného usnesení, má soudce první stolice podle své úvahy určiti, zda opatření tato mají dále trvati až do vyřízení rekursu, či zda mají býti zrušena ještě před jeho vyřízením.
Řízení u rekursního soudu.
§ 526
O rekursu budiž rozhodnuto usnesením bez předchozího ústního jednání v neveřejném zasedání. Před rozhodnutím může rekursní soud zavésti šetření, která má za potřebná.
Nepřípustný nebo opožděný rekurs budiž ihned odmítnut.
Rozhodnutí rekursního soudu jest vyhotoviti a doručiti obdobně podle ustanovení § 500.
§ 527
Vyhoví-li se rekursu, může rekursní soud svěřiti další opatření, následkem jeho výroku snad potřebná, tomu soudu nebo soudci, který vydal napadené usnesení.
§ 528
zrušen
Část pátá.
Žaloba pro zmatečnost a o obnovu.
§ 529
Pravoplatné rozhodnutí, jímž je některá věc vyřízena, může býti napadeno žalobou pro zmatečnost:
1. jestliže rozhodující soudce byl podle podle zákona vyloučen z vykonávání soudcovského úřadu v této rozepři;
2. nebyla-li strana v řízení vůbec zastoupena, nebo v případě, že potřebuje zákonného zástupce, jestliže nebyla zastoupena takovýmto zástupcem, pokud ovšem vedení rozepře nebylo dodatečně řádně schváleno.
Žaloba pro zmatečnost je však nepřípustná, byl-li v případě uvedeném pod č. 1 důvod vyloučení, v případě č. 2 však nedostatek procesní způsobilosti nebo zákonného zastoupení uplatňován návrhem na odmítnutí nebo návrhem, aby řízení bylo prohlášeno za zmatečné, nebo opravným prostředkem bez úspěchu již před pravoplatným rozhodnutím.
Žaloba pro zmatečnost se dále nepřipouští tenkráte, mohla-li strana důvod vyloučení (č. 1) uplatniti v dřívějším řízení nebo opravným prostředkem.
§ 530
Řízení skončené rozsudkem může na návrh strany býti opět obnoveno:
1. je-li některá listina, na které se rozsudek zakládá, podvržena nebo zfalšována;
2. dopustil-li se některý svědek nebo znalec křivé výpovědi neb odpůrce při svém výslechu křivé přísahy, a zakládá-li se rozsudek na této výpovědi;
3. bylo-li docíleno rozsudku soudně trestným podvodným činem zástupce strany, jejího odpůrce nebo jeho zástupce;
4. dopustil-li se soudce, vydávaje rozsudek nebo dřívější rozhodnutí, jež jest základem rozsudku, vzhledem k této rozepři na újmu strany porušení svých úředních povinností trestného podle trestního zákona;
5. byl-li nález trestního soudu, na kterém se rozsudek zakládá, zrušen jiným rozsudkem, jenž nabyl právní moci;
6. nalezne-li strana rozsudek o témž nároku nebo o témž právním poměru dříve vydaný a již pravoplatný (§ 411), který zakládá právo mezi stranami toho řízení, jež má býti obnoveno, nebo nabude-li teprve nyní možnosti použíti takového rozsudku;
7. jestliže se strana dozví o nových skutkových okolnostech nebo nalezne důkazy, jejichž přednesení neb použití v dřívějším řízení by bylo způsobilo pro ni příznivější rozhodnutí věci hlavní, nebo jestliže nabude teprve nyní možnosti jich užíti.
Pro okolnosti uvedené v čís. 6 a 7 je obnova přípustná toliko tenkráte, nemohla-li strana beze své viny uplatniti právní moc rozsudku nebo nové skutkové okolnosti nebo důkazní prostředky před koncem ústního jednání, po kterém byl vydán rozsudek první stolice.
§ 531
Obnova může býti povolena také proto, aby byly provedeny důkazy podle § 279 odstavec 2 z jednání vyloučené, mělo-li by jejich použití v dřívějším řízení zřejmě v zápětí rozhodnutí hlavní věci pro onu stranu příznivější.
§ 532
Pro žalobu pro zmatečnost a pro žalobu o obnovu podle § 530 čís. 4 jest výlučně příslušný soud, který vydal rozsudek žalobou napadený; je-li však žalobou napadáno několik rozsudků, vydaných v téže rozepři soudy různých stolic, jest výlučně příslušným soud mezi nimi nejvyšší.
Ve všech ostatních případech (§§ 530 č. 1 až 3, 5, 6 a 7 a 531) musí býti žaloba o obnovu podána u procesního soudu první stolice; je-li však uplatňovaným důvodem napadení stižen toliko rozsudek vyšší stolice, budiž podána u tohoto soudu vyšší stolic.
Řízení.
§ 533
Na podání žaloby pro zmatečnost a žaloby o obnovu a na další řízení jest obdobně použíti předpisů, obsažených v části první až čtvrté tohoto zákona, pokud se z dalších ustanovení nepodávají odchylky.
§ 534
Žaloba budiž podána v konečné lhůtě jednoho měsíce.
Tato lhůta budiž počítána:
1. v případě § 529 č. 1 ode dne, kterého se strana dověděla o důvodu vyloučení, anebo, jestliže se to stalo dříve, než napadené rozhodnutí nabylo právní moci, ode dne právě řečeného;
2. v případě § 529 č. 2 ode dne, kterého bylo rozhodnutí doručeno straně, a není-li strana tato procesně způsobilá, jejímu zákonnému zástupci, avšak rovněž než dříve, než by napadené rozhodnutí nabylo právní moci;
3. v případě § 530 č. 1 až 5 ode dne, kterého rozsudek trestního soudu nebo usnesení, vyslovující zastavení trestního řízení, nabyly právní moci;
4. v případě § 530 č. 6 a 7 ode dne, kterého strana byla s to, aby použila pravoplatného rozsudku aneb aby u soudu uvedla skutkové okolnosti a důkazní prostředky, o nichž se dozvěděla;
5. v případě § 531 od doručení rozsudku první stolice. Uplynulo-li deset let po tom, co rozsudek nabyl právní moci, žaloba nemůže již býti podána, vyjímajíc případ v č. 2 vytčený.
§ 535
Nepodá-li se žalobu u soudu, který v dřívějším řízení vydal nález v první stolici, nýbrž u vyššího soudu, který podle ustanovení platných pro řízení před ním může učiniti hlavní věc zralou k rozhodnutí, platí pro ústní jednání, pro vedení důkazů a pro oznámení rozsudku, vydaného o žalobě, soudu první stolice, jakož i pro napadatelnost rozsudku ta ustanovení, která by platila pro tento vyšší soud jakožto pro opravnou stolici.
§ 536
Žaloba musí zejména obsahovati:
1. označení napadeného rozhodnutí;
2. označení zákonného důvodu napadení (důvod zmatečnosti, důvod obnovy);
3. uvedení okolností, ze který je patrno zachování zákonné lhůty pro žalobu určené, a označení důkazních prostředků pro to;
4. uvedení okolností, důležitých pro posouzení příslušnosti;
5. prohlášení, jak dalece se navrhuje odstranění napadeného rozhodnutí, a které jiné rozhodnutí ve věci hlavní se má státi.
§ 537
Soudce, pro jehož účast na rozhodnutí byla podána žaloba pro zmatečnost (§ 529 č. 1) nebo pro jehož chování byla podána žaloba o obnovu podle § 530 č. 4, jest z řízení jednání, jakož i z rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost neb o žalobě o obnovu vyloučen.
§ 538
Soud má dříve, než ustanoví rok k ústnímu jednání, zkoumati, a to u sborových soudů v neveřejném zasedání, zda se žaloba opírá o některý ze zákonných důvodů napadení (§§ 529 až 531) a zda jest podána v zákonné lhůtě. Není-li tu některé z těchto náležitostí nebo je-li žaloba nepřípustná z některého z důvodů, uvedených v § 230 odstavec 2, budiž usnesením odmítnuta jako nehodící se k tomu, aby byl o ní ustanoven rok k ústnímu jednání.
Okolnosti, z nichž je patrno dodržení zákonné lhůty, buďte žalobcem na žádost soudu osvědčeny.
§ 539
Žádá-li se o obnovu pro některý trestný čin, uvedený v § 530 č. 1 až 4, ačkoli ještě nedošlo k pravoplatnému odsouzení za něj, má procesní soud bez předchozího ústního jednání dáti podnět k zavedení trestního řízení, aby tvrzený trestný čin byl vyšetřen a zjištěn. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku; před usnesením může soud vyslechnouti strany nebo jednu z nich a zavésti šetření, která se mu jinak zdají důležitými.
Rok k ústnímu jednání o žalobě o obnovu budiž ustanoven teprve po pravoplatném skončení trestního řízení, a to toliko tenkráte, když řízení toto buď vedlo ku pravoplatnému odsouzení pro trestný čin, jenž byl uveden k odůvodnění žaloby o obnovu, nebo když trestní řízení nevedlo k odsouzení z jiných důvodů než pro nedostatek skutkové podstaty nebo pro nedostatek důkazů. Jinak budiž žaloba po oznámení výsledků trestního řízení odmítnuta jako nepřípustná. Toto odmítnutí se stane rovněž bez předchozího ústního jednání a u sborových soudů usnesením učiněným v neveřejném zasedání. Trestní soud neb úřad státního zastupitelství mají, oznamujíce usnesení, učiněná o tom, že se nezavedlo nebo že se zastavuje trestní řízení, označiti pokaždé výslovně důvod, proč bylo od zavedení řízení upuštěno nebo řízení zastaveno.
§ 540
Je-li v případech § 530 důvod obnovy prokázán listinami, přiloženými k žalobě v prvopise nebo ověřeném opise, nebo navrhuje-li se obnova podle § 531, budiž jednání a rozhodnutí o důvodu a přípustnosti obnovy, s výhradou práva propůjčeného soudu v § 189, spojeno s jednáním ve věci hlavní.
Hlavní věc budiž při tom projednávána potud znova, pokud jest stižena důvodem napadení.
Není-li však soud vyšší stolice, příslušný k rozhodnutí o povolení obnovy, podle ustanovení pro řízení před ním platných s to učiniti hlavní věc zralou k rozhodnutí, má se omeziti na rozhodnutí o přípustnosti obnovy, a když by rozsudek obnovu povolující nabyl právní moci, má vrátiti rozepři ku projednávání hlavní věci tomu soudu, který k tomu byl povolán v první stolici. Soud tento pak má z úřední povinnosti ustanoviti rok k ústnímu jednání o věci hlavní a provésti je podle předpisů pro řízení před tímto soudem platných.
§ 541
Ve všech ostatních případech budiž jednáno a rozsudkem rozhodnuto toliko o důvodu a přípustnosti obnovy řízení nebo o prohlášení jeho za zmatečné.
Povolí-li se obnova, budiž jednání ve věci hlavní, pokud je postiženo důvodem napadení, provedeno u toho soudu, u kterého byla podána žaloba o obnovu, nebo jestliže by tento soud podle předpisů pro řízení platných nebyl s to učiniti hlavní věc zralou k rozhodnutí, budiž provedeno u toho soudu, který byl v první stolici povolán jednati o věci hlavní.
O vrácení, o ustanovení roku k ústnímu jednání a o provedení jednání platí ustanovení § 540 odstavec 3.
§ 542
Má-li býti jednání o hlavní věci provedeno u soudu příslušného k rozhodnutí o přípustnosti obnovy, může soud po prohlášení rozhodnutí, kterým se žádosti o obnovu vyhovuje, usnesením naříditi, aby před vyhotovením tohoto rozhodnutí bylo jednáno ve věci hlavní. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.
Rozhodnutí o přípustnosti obnovy budiž v tomto případě pojato do rozhodnutí o věci hlavní.
§ 543
Vyjde-li teprve při ústním jednání na jevo, že se žaloba o obnovu nebo žaloba pro zmatečnost opírá o důvod napadení zákonem neuznaný, nebo že byla podána pozdě, budiž žaloba usnesením odmítnuta.
§ 544
Je-li podána žaloba o obnovu současně s odvoláním nebo dovoláním proti témuž rozsudku nebo za zahájeného odvolacího nebo dovolacího řízení, budiž z úřední povinnosti nebo na návrh ihned nařízeno přerušení odvolacího nebo dovolacího řízení, uplatňuje-li se některý z důvodů obnovy, uvedených v § 530 čís. 1 až 5 a je-li k žalobě přiložen v prvopise neb ověřeném opise pravoplatný rozsudek vydaný trestním soudem.
Soud, u něhož byla podána žaloba o obnovu, má v případě, že učinil takové usnesení, ihned zpraviti o nařízeném přerušení opravného řízení soud, u kterého se právě o podaném opravném prostředku.
§ 545
Zda má býti v ostatních případech přerušeno odvolací nebo dovolací řízení, o témž rozsudku zavedené nebo dosud nevyřízené, proto, že byla podána žaloba o obnovu, o tom má rozhodnouti soud, povolaný k jednání o žalobě, z úřední povinnosti nebo na návrh, přihlížeje ke zvláštním okolnostem případu a k důkazům, které byly předneseny ku podepření důvodu obnovy.
O takovémto přerušení lze se usnésti ještě za ústního jednání o žalobě o obnovu. Když soud nařídil přerušení, jest užíti ustanovení § 544 odstavec 2.
§ 546
Proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návratu učiněném podle §§ 544 a 545, není opravného prostředku.
Byla-li žaloba o obnovu pravoplatně zamítnuta, budiž v přerušeném opravném řízení z úřední moci nebo na návrh pokračováno. Tento návrh budiž učiněn u toho soudu, před kterým bylo odvolací nebo dovolací řízení zahájeno již v době nařízeného přerušení. Tento soud má z úřední povinnosti zaříditi, aby spisy, ku pokračování v jednání potřebné, byly včas opět předloženy.
§ 547
Pokud se podle předcházejících ustanovení v důsledku podání žaloby o obnovu nenařídí, aby opravné řízení již zahájené bylo přerušeno, nebrání podání žaloby o obnovu tomu, aby napadený rozsudek nabyl právní moci, ani aby se stal vykonatelným.
Podání žaloby pro zmatečnost nebo žaloby o obnovu nemá vlivu na vykonatelnost napadeného pravoplatného rozsudku.
Část šestá.
Zvláštní druhy řízení.
Oddíl první.
Řízení rozkazní.
§ 548
V žalobě k dobytí pohledávky peněžité nebo týkající se jiných zastupitelských věcí může žalobce navrhnouti, aby byl proti žalovanému vydán platební příkaz (mandát), jsou-li všechny okolnosti, na kterých se nárok žalobcův ve věci hlavní, jakož i vedlejší pohledávky zakládají, prokázány listinami nížeuvedeného druhu, předloženými v prvopise bezvadné zevní formy:
1. veřejnými listinami, zřízenými v obvodě, kde platí tento zákon;
2. soukromými listinami, na kterých jsou podpisy vydatelů ověřeny některým z tuzemských soudů nebo notářem;
3. jinými listinami, podle nichž jest vloženo pro zařazovanou pohledávku věcné právo v tuzemské veřejné knize, když zároveň proti soudnímu vyřízení, podle něhož se tento vklad stal, ani ani podán dosud nevyřízený rekurs, ani nebylo knihovně poznamenáno, že tento vklad jest sporný.
§ 549
Není-li žaloba podána tou osobou, která se podle listin, na kterých se žaloba zakládá, jeví k tomu oprávněnou, nebo je-li vznesena proti jiné osobě než proti té, která je v těchto listinách jmenována jako osoba závazná, lze návrhu na vydání platebního příkazu vyhověti jen tenkráte, když a pokud se listinami povahy uvedené v § 548 prokáže, že nárok nebo závazek zcela nebo z části s původního oprávněného nebo závazného přešly na ony osoby, kterými nebo proti kterým je žaloba podána.
K dobytí pohledávek, proti kterým by mohla býti vznesena námitka promlčení, lze vydati platební příkaz jen tehdy, je-li přetržení nebo stavení promlčení již v žalobě prokázáno listinami povahy uvedené v § 548.
§ 550
Platební příkaz buď vydán na návrh učiněný podle §§ 548 a 549 bez předchozího ústního jednání a bez slyšení žalovaného. Je-li k vydání platebního příkazu příslušným okresní soud, může žalobce nahraditi předložení listin tím, že se odvolá na příslušné soudní spisy, pokud listiny podle §§ 548 a 549 k odůvodnění jeho nároků potřebné jsou uloženy v prvopise právě u tohoto soudu.
V platebním příkaze budiž vyřčeno, že žalovaný má do čtrnácti dnů po doručení platebního příkazu uspokojiti pod exekucí nároky proti němu vznesené i s náklady soudem určenými, nebo podati své námitky proti platebnímu příkazu. Lhůta tato nemůže býti prodloužena.
Platební příkaz budiž doručen žalovanému podle předpisů platných pro žaloby.
§ 551
Navrhuje-li se v žalobě písemně podané vydání platebního příkaz proti několika žalovaným, může býti tomuto návrhu vyhověno jen co do těch žalovaných, pro které byly předloženy stejnopisy žalobního spisu, opatřené opisy všech příloh. Při tom rozhoduje pořadí, ve kterém jsou žalovaní jmenováni v žalobě.
§ 552
Proti vydání platebního příkazu se nepřipouští opravný prostředek, ale rozhodnutí o nákladech, obsažené v platebním příkaze, může býti napadeno rekursem.
Námitky proti platebnímu příkazu jest podati ve lhůtě v platebním příkaze vytčené u soudu, který příkaz vydal. Námitky podané opožděně buďte odmítnuty bez projednání.
O námitkách podaných včas jest bez nového návrhu žalobcova ustanoviti rok k ústnímu přelíčení na dobu co možná krátkou.
Žaloba může býti vzata zpět bez souhlasu žalovaného toliko až do podání námitek proti platebnímu příkazu, zřekne-li se však žalobce zároveň nároku, ještě až do konce ústního přelíčení (§ 237).
Na zpětvzetí námitek jest obdobně použíti předpisů o zpětvzetí odvolání (§ 484).
§ 553
V rozsudku jímž se řízení vyřídí, budiž vyřčeno, zda platební příkaz žalovanému daný zůstává v platnosti nebo zda a pokud se zrušuje.
§ 554
Nelze-li vyhověti návrhu v žalobě obsaženému na vydání platebního příkazu, budiž, hodí-li se žaloba k ustanovení roku k ústnímu jednání před tímto soudem, postupováno podle předpisu zákona; není-li tomu tak, budiž žaloba odmítnuta, ježto se nehodí k tomu, aby bylo o ní zahájeno řízení.
Oddíl druhý.
Řízení ve sporech směnečných.
§ 555
V řízení o žalobách k dobytí směnečných nároků:
1. budiž v rozsudku lhůta ke splnění závazku uloženého žalovanému ustanovena na tři dny;
2. lhůta k návrhu na navrácení v předešlý stav, k podání odvolání nebo dovolání, jakož i k podání rekursu činí osm dnů. Tyto lhůty nemohou býti prodlouženy.
§ 556
Ve sporech, ze směnek je nepřípustné navrácení v předešlý stav a obnova řízení na újmu strany, která v hlavní rozepři jednala bezelstně, jestliže tato strana mezitím svých směnečných nároků proti třetím osobám uplynulým času zcela nebo z části pozbyla nebo alespoň je pro krátkost času ještě zbývajícího již nemůže uplatniti.
§ 557
Zakládá-li se pohledávka žalobou vymáhaná na směnce, která má všechny náležitosti platné směnky a o jejíž pravosti není pochyb, a jsou-li v žalobě zároveň předloženy v prvopise kromě směnky také protest a návratný účet, pokud těchto listin v tom kterém případě jest k odůvodnění žalobcových nároků zapotřebí, může žalobce žádati, aby bylo žalovanému přikázáno, aby v neprodlužitelné lhůtě tří dnů pod exekucí zaplatil směnečný dluh i s vykázanými vedlejšími pohledávkami a se žádanými a soudcem ustanovenými náklady, nebo aby proti tomu vznesl své námitky (platební příkaz).
Jestliže jest směnečné prohlášení podepsáno zmocněncem, lze vydati platební příkaz jen, byla-li kromě listin uvedených v odstavci prvním předložena plná moc zmocněnce.
§ 558
Ustanovení § 557 jest užíti také na uplatnění postihových nároků před splatností směnky, jestliže jsou další podmínky, jež k tomu vyžadují články 43 a 44 jednotného směnečného řádu, prokázány hodnověrnými listinami připojenými k žalobě v prvopise. K průkazu prohlášení konkursu anebo zahájení vyrovnávacího řízení stačí předložiti některou z vyhlášek, uvedených v článku 44 odst. 6 jednotného směnečného řádu.
- Ve znění uvoz. nař. k jedn. směn. ř. č. 111/41 Sb.
§ 559
Jestliže se v žalobě navrhuje vydání platebního příkazu, jest na další řízení užíti přiměřeně ustanovení prvého oddílu (§§ 550 až 554).
Oddíl třetí.
Řízení v rozepřích ze smlouvy nájemní (pachtovní).
Výpověď.
§ 560
Pokud je podle předpisů občanského práva zapotřebí výpovědi smlouvy o nájmu (pachtu) pozemků, budov a jiných nemovitých nebo zákonem za nemovité prohlášených věcí, lodních mlýnů a jiných staveních zřízených na lodích k tomu, aby se předešlo obnovení nájemní (pachtovní) smlouvy mlčky nebo aby se docílilo jejího zrušení, smí býti výpověď dána:
1. je-li tu zvláštní úmluva stran o lhůtě k výpovědi a ke vrácení předmětu najatého (pachtovaného), zpravidla toliko v této lhůtě.
2. Není-li takové úmluvy, musí se výpověď tam, kde předpisy o tom vydanými nebo, nebylo-li by jich, kde zvláštním místním zvykem jsou pro vyklizení předmětů najatých (pachtovaných) stanoveny jisté dny v roce s určitými výpovědními lhůtami, státi před uplynutím času pro to ustanoveného.
3. Ve všech jiných případech musí býti pachty alespoň šest měsíců, roční nájmy nebo takové nájmy, jichž smluvní doba trvání převyšuje jeden rok, alespoň tři měsíce, nájmy pak, jichž smluvní doba sice je delší než jeden měsíc, avšak nedosahuje jednoho roku, alespoň čtrnáct dní, konečně všechny ostatní nájmy alespoň osm dní dříve vypověděný, než má najatý (pachtovaný) předmět býti vrácen nebo zpětvzat.
§ 561
Smlouvy nájemní (pachtovní) mohou býti vypověděny jak pronajimatelem (propachtovatelem), tak i nájemníkem (pachtýřem) soudně nebo mimosoudně.
Dala-li jedna strana druhé platnou výpověď, může ji tato dáti vykonati proti straně vypovídající.
§ 562
Soudní výpověď může býti učiněna podáním nebo ústně. Podání nebo protokol sepsaný o výpovědi má obsahovati zejména označení najatého (pachtovaného) předmětu, údaj doby, kdy se má nájemní (pachtovní) smlouva skončiti, a konečně návrh na dání příkazu odpůrci, aby najatý (pachtovaný) předmět v určené době pod exekucí odevzdal nebo převzal,nebo aby proti výpovědi podal u soudu své námitky. Ku podání námitek budiž ustanovena lhůta osmi dnů, činí-li výpovědní lhůta alespoň čtrnáct dní, jinak však lhůta tří dnů.
Nebydlí-li ten, kdo výpověď dává, ani v místě ani v obvodě příslušného okresního soudu, má si ustanoviti zmocněnce pro doručování, který tam bydlí, a při výpovědi uvésti jeho jméno a bydliště.
Výpovědi, které těmto předpisům nevyhovují nebo které by byly podány u nepříslušného soudu, buďte z úřední povinnosti usnesením odmítnuty, nemůže-li býti vada, jež tu jest, odstraněna podle § 84.
§ 563
Aby soudní výpověď byla účinná v nejblíže příštím termínu, musí býti u soudu podána a doručena před uplynutím lhůt určených v § 560 č. 1 a 2. Výpovědi, podané teprve po uplynutí těchto lhůt, buďte z úřední povinnosti usnesením odmítnuty.
Výpovědi nesmějí býti odmítnuty pouze proto, že byly podány před počátkem smluvní nebo zákonné výpovědní lhůty.
§ 564
Soudní příkaz, daný na základě výpovědi odpůrci vypovídající strany podle § 562, budiž odpůrci bez prodlení doručen spolu s jedním stejnopisem podání nebo opisem protokolu podle předpisů platných pro doručování žalob.
Bylo-li však doručeno v případech § 560 č. 1 a 2 teprve po uplynutí výpovědních lhůt tam stanovených, zůstane výpověď nicméně účinnou, nebyly-li proti soudnímu příkazu ve lhůtě k tomu ustanovené podány námitky.
Výpověď mimosoudní.
§ 565
Výpověď mimosoudní se může státi notářem nebo jiným způsobem.
Oznámení, které se má za účelem výpovědi učiniti odpůrci vypovídající strany, nechť obsahuje vždy také údaje označené v § 562 odstavec 1 a 2.
Aby takováto mimosoudní výpověď mohla nabýti účinku výpovědi soudní, musí býti prokázána listinami, které co do důkazní moci nezavdávají příčiny k pochybám, a kromě toho musí býti při této výpovědi zachovány lhůty uvedené v §§ 563 a 564.
Doba výpovědi nebo doručení výpovědi musí rovněž býti dokázány listinami povahy uvedené v odstavci 3.
§ 566
Osoba, proti níž čelí taková mimosoudní výpověď, má do osmi dnů, anebo je-li výpovědní lhůta kratší než čtrnáct dnů, do tří dnů (§ 562 odstavec 1) po dané nebo obdržené výpovědi podati proti ní své případné námitky písemně neb ústně u soudu, v jehož okresu leží najatý (pachtovaný) předmět, jinak výpověď nabude účinnosti.
Kterého dne byla výpověď sdělena straně, která podává námitky, budiž na žádost soudu prokázáno vypovídající stranou předložením listin, uvedených v § 565 odstavec 4.
Příkaz k odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu.
§ 567
U nájemních (pachtovních) smluv, které zanikají bez předchozí výpovědi po uplynutí určitého času, může každá strana ještě před uplynutím nájemní (pachtovní) doby navrhnouti soudní opatření, kterým se odpůrci přikazuje, aby najatý (pachtovaný) předmět v ustanovený čas pod exekucí odevzdal nebo převzal, nebo aby proti tomu příkazu u soudu podal do osmi dnů své námitky.
Je-li nájemní (pachtovní) poměr sjednán na více než šest měsíců, může býti tento návrh učiněn toliko v posledních šesti měsících.
Ustanovení § 564 odstavec 1 budiž užito také na doručení takovýchto příkazů.
Je-li ke zrušení smlouvy nájemní (pachtovní) zapotřebí výpovědi, může nárok na odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu býti uplatněn již před uplynutím výpovědní lhůty žalobou a také výpověď může býti spojena se žalobou.
Poměr k podnájemníkovi (k podpachtýři).
§ 568
Všechny výpovědi, příkazy, rozhodnutí a opatření, jež se týkají trvání nebo zrušení smlouvy o nájmu (pachtu) některého z předmětů vytčených v § 560 a jichž bylo vydobyto proti nájemníkovi (pachtýři), jsou účinné a vykonatelné také proti podnájemníkovi (podpachtýři), pokud tomu nevadí právní poměr, jsoucí mezi podnájemníkem (podpachtýřem) a pronajimatelem (propachtovatelem).
Obnovení nájemní (pachtovní) smlouvy mlčky.
§ 569
Nájemní (pachtovní) smlouvy, které zanikají uplynutím času, aniž jest ke zrušení smlouvy nebo k tomu, aby se zabránilo obnovení smlouvy mlčky, zapotřebí výpovědi, buďte jen tenkráte pokládány za mlčky obnovené tím, že nájemník (pachtýř) dále upotřebovává neb užívá najatého (pachtovaného) předmětu a že pronajimatel (propachtovatel)to trpí, jestliže do čtrnácti dnů po uplynutí nájemní (pachtovní) doby nebo při smlouvách, které byly původně uzavřeny na kratší dobu než jeden měsíc, do lhůty, rovnající se polovici doby původně smluvené, po projití smlouvy nevznese ani pronajimatel (propachtovatel) žalobu o vrácení, ani nájemník (pachtýř) žalobu o zpětvzetí najatého (pachtovaného) předmětu.
Lhůty ve věcech nájemních (pachtovních).
§ 570
Lhůta stanovené v §§ 560 až 569 nemohou býti prodlouženy.
Řízení.
§ 571
O námitkách podaných včas, budiž nařízen rok k ústnímu jednání. Při stanovení prvního a případně dalších roků, jakož i při určování lhůt budiž zvláště hleděno k naléhavosti věcí nájemních (pachtovních).
Strana, od které vyšla výpověď nebo výzva ke vrácení nebo ke zpětvzetí najatého (pachtovaného) předmětu, budiž pokládána za žalobce.
Pozdě podané námitky proti výpovědi nájemní (pachtovní) smlouvy nebo proti soudnímu příkazu na odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu buďtež z úřední povinnosti bez jednání odmítnuty.
Navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty ku podání námitek se nepřipouští.
§ 572
V rozsudku, jímž se vyřídí řízení o námitkách, budiž vyřčeno, zda a pokud se výpověď nebo příkaz vydaný podle § 567 uznává za účinný nebo se zrušuje, jakož i zda a kdy je žalovaný povinen odevzdati nebo převzíti najatý (pachtovaný) předmět.
§ 573
Je-li žalovaný uznán povinným odevzdati nebo převzíti najatý (pachtovaný) předmět, avšak nájemní (pachtovní) doba v okamžiku vynesení rozsudku již prošla, buď při smlouvách nájemních v rozsudku vyřčeno, že se má odevzdání nebo převzetí státi ihned; při pachtech může býti k tomu účelu dána lhůta osm dní nepřesahující.
Neprošla-li ještě nájemní (pachtovní) doba, budiž doba pro odevzdání nebo převzetí ustanovena podle zvláštních předpisů o lhůtách k vyklizení, a není-li jich, podle místních zvyků.
Pakli by ani takových zvyků nebylo, budiž při nájmech nařízeno, že se s vyklízením má započíti nejpozději třetího dne před uplynutím nájemní doby, že má přejimateli v poledne tohoto dne býti přenecháno místo vhodné k uschování části jeho svršků, že se však odevzdání úplně vyklizeného najatého předmětu má státi do poledne posledního dne nájemní doby. Při pachtech statků, na kterých stojí stavení, budiž nařízeno, že se s vyklizením má započíti nejpozději osmého dne před uplynutím pachtovní doby, že má býti přejimateli v poledne tohoto dne přenechána přiměřená část místností k uschování svršků a k zavedení hospodářství a že se má odevzdání úplně vyklizeného pachtovaného předmětu státi do poledne posledního dne pachtovní doby. Při pachtech jiného druhu budiž konečně nařízeno, že vyklizení a odevzdání pachtovaného předmětu jest vykonati do uplynutí pachtovní doby.
Třetí neb osmý dne před uplynutím nájemní (pachtovní) doby jest vypočísti tak, aby mezi dnem, kdy se s vyklizováním započalo, a dnem, kdy má býti skončeno, byly celé dva neb celých sedm kalendářních dnů.
Ustanovení odstavců 2 až 4 o vyklizení a odevzdání najatého (pachtovaného) předmětu platí i tenkráte, nebyly-li proti soudní nebo mimosoudní výpovědi nebo proti příkazu na odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu včas podány námitky.
Na základě pravoplatných rozsudků, výpovědi a soudních příkazů na odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu může býti povolena exekuce, jakmile uplyne lhůta, ve které měl býti podle předchozích odstavců najatý (pachtovaný předmět odevzdán zcela vyklizený.
§ 574
Ustanovení § 573 jest užíti také tenkráte, když se nájemní (pachtovní) smlouva bez předchozí soudní nebo mimosoudní výpovědi na základě žaloby rozsudkem prohlásí za zrušenou nebo zaniklou.
§ 575
V řízení upraveném v tomto oddíle činí lhůta ku podání návrhu na navrácení v předešlý stav, pak ke vznesení odvolání nebo dovolání, jakož i ku podání rekursu osm dní. Tyto lhůty nemohou býti prodlouženy.
Proti soudním příkazům na odevzdání nebo převzetí najatého (pachtovaného) předmětu, které jsou vydány na základě výpovědi nebo následkem žádosti učiněné podle § 567, opravný prostředek s výjimkou námitek není přípustný.
Smlouvy o zapravování pachtovného úrodou.
§ 576
Ustanovení tohoto oddílu se použije také na smlouvy vytčené v § 1103 obč. zák. Takové smlouvy buďte pokládány ve smyslu tohoto zákona za smlouvy pachtovní.
Oddíl čtvrtý.
Řízení rozhodčí.
Smlouva rozhodčí.
§ 577
Úmluva, že se má právní rozepře rozhodnouti jedním nebo několika rozhodci (smlouva rozhodčí), má právní účinek potud, pokud strany jsou způsobilé uzavříti o předmětu sporu smír.
Ve smlouvě rozhodčí může býti také platně umluveno, že spory, které by budoucně vznikly z určitého právního poměru, mají býti rozhodnuty jedním neb několika rozhodci.
Smlouva rozhodčí musí býti zřízena písemně.
§ 578
Soudcovští úředníci, pokud jsou v soudcovské službě, nesmějí přijmouti ustanovení za rozhodce.
§ 579
Nikdo není povinen přijmouti ustanovení za rozhodce. Z podstatných důvodů může rozhodce i po přijetí ustanovení od převzatého závazku odstoupiti.
§ 580
Když v rozhodčí smlouvě není ani pojmenován rozhodce, ani obsaženo ustanovení o počtu a jmenování rozhodců, ustanoví každá strana po rozhodci. Tito mají zvoliti vrchního rozhodce.
§ 581
Kdo podle rozhodčí smlouvy má ustanoviti rozhodce, může býti odpůrce nebo, náleží-li ustanoviti rozhodce třetí osobě, každou ze stran vyzván, aby tohoto rozhodce do čtrnácti dnů ustanovil a oznámil to straně vyzývající. Stejná výzva jest přípustná tenkráte, jestliže rozhodce, podle rozhodčí smlouvy již ustanovený, odepře přijmouti rozhodčí úřad nebo splniti své závazky, jestliže zemře, nebo je s úspěchem odmítnut,nebo jiného důvodu odpadne.
Má-li také vyzývající strana ustanoviti rozhodce, nechť spolu se svou výzvou oznámí, koho sama ustanovila rozhodcem.
Tyto vzájemné výzvy a oznámení lze vykonati poštou nebo notářem.
Osoba, povolaná k tomu, aby ustanovila rozhodce, je vázána ustanovením, jež učinila, jakmile odpůrce nebo některá ze stran obdržela zprávu o tomto ustanovení.
§ 582
Nebylo-li ustanovení za rozhodce včas provedeno, nebo nemohou-li se oba rozhodcové sjednotiti na osobě vrchního rozhodce, ustanoví jej na návrh soud. Návrh jest učiniti u tohoto soudu, který by byl příslušný pro tuto rozepři v první stolici, kdyby tu nebylo rozhodčí smlouvy. K návrhu jsou oprávněny strany a v případě § 580 také každý z obou rozhodců. K učinění tohoto návrhu není ani před sborovými soudy třeba zastoupení advokátem.
Usnesení učiněné o tomto návrhu nemůže býti napadnuto opravným prostředkem.
§ 583
Nemohou-li se strany dohodnouti o rozhodcích, které mají společně ustanoviti, má soud uvedený v § 582 na návrh vysloviti, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti.
Totéž má se státi, jestliže:
1. jsou v rozhodčí smlouvě ustanoveny za rozhodce určité osoby a některý z těchto rozhodců zemře, následkem odmítnutí anebo z jiného důvodu odpadne, odepře přijmouti rozhodčí úřad neb odstoupí od smlouvy s ním k tomu účelu uzavřené, nebo jestliže
2. rozhodce, jmenovaný v rozhodčí smlouvě nebo ustanovený na základě rozhodčí smlouvy některou stranou nebo podle § 582 soudem, odpírá nebo nepatřičně protahuje splnění svého závazku, jejž převzal tím, že své ustanovení přijal.
Je-li rozhodčí smlouva uzavřena o všech sporech, které z určitého právního poměru vzniknou, a je-li okolnost, pro kterou má soud prohlásiti rozhodčí smlouvu za bez)činnou, takové povahy, že nevylučuje, aby spory, které snad budoucně z tohoto právního poměru ještě vzniknou, byly vyřízeny v řízení rozhodčím, má soud svůj výrok obmeziti v ten smysl, že rozhodčí smlouva jest ne)činná toliko pro tento určitý případ.
§ 584
O návrhu učiněném ve smyslu § 583 budiž rozhodnuto po předchozím ústním jednání usnesením. Toto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o návrhu učiněném podle § 582 může u sborových soudů vydati také přednosta sborového soudu nebo soudce, jenž k tomu od přednosty dostal příkaz.
Rozhodce, jenž závazek, převzatý přijetím ustanovení, nesplní vůbec nebo nikoli včas, ručí stranám za všechnu škodu způsobenou svým zaviněným odpíráním nebo protahováním, aniž se tím odnímá stranám právo žádati, aby rozhodčí smlouva byla prohlášena za neúčinnou.
§ 585
Ustanovení §§ 582 a 583 nelze potud užíti, ustanoví-li strany v rozhodčí smlouvě nebo v písemném ujednání, učiněném po uzavření rozhodčí smlouvy, pro uvedené případy něco jiného.
§ 586
Rozhodce může býti odmítnut z týchž důvodů, které opravňují odmítnouti soudce (§§ 19 a 20 jur. normy).
Strana, která ustanovila rozhodce sama nebo společně se svým odpůrcem, jest jen tenkrát oprávněna jej odmítnouti, jestliže důvod odmítnutí vznikl nebo se stal straně známým teprve po jeho ustanovení.
Řízení před rozhodci.
§ 587
Rozhodci mají před vydáním rozhodčího výroku slyšeti strany a zjistiti skutkový podklad sporu. Pokud není rozhodčí smlouvou nebo dodatečným písemným ujednáním stran stanoveno nic jiného, určují řízení rozhodci podle svého volného uvážení.
Jestliže se některá strana nepustí do jednání před rozhodci, budiž jednáno pouze se stranou druhou.
§ 588
Rozhodci smějí vyslýchati strany, jakož i svědky a znalce, kteří se k nim dobrovolně dostaví, jen nepřísežně. Nesmějí užíti ani proti stranám, ani proti jiným osobám donucovacích prostředků ani jim ukládati tresty.
§ 589
Soudcovské úkony, které rozhodci pokládají za potřebné, jež však nejsou oprávněni předsevzíti, provede na žádost rozhodců příslušný státní soud. V pochybnosti budiž dožádán okresní soud, v jehož obvodě se má úkon předsevzíti nebo důkaz provésti.
Dožádaný soud má vyhověti žádosti, ledaže by byla podle zákona nepřípustná. Co do provádění důkazu příslušejí tomuto soudu zejména také rozhodnutí, která jsou pro případ provádění důkazu dožádaným soudcem vyhrazena předpisy tohoto zákona soudu rozhodujícímu nebo soudu procesnímu.
§ 590
Je-li povoláno k rozhodnutí více rozhodců než dva, budiž rozhodčí výrok vynesen podle absolutní většiny hlasů, leč by v rozhodčí smlouvě bylo ustanoveno něco jiného.
§ 591
Nelze-li při rozhodnutí dosíci k usnesení potřebné většiny hlasů, nebo, jsou-li ustanoveni toliko dva rozhodci, jednomyslnosti, mají to rozhodci oznámiti stranám.
Není-li v rozhodčí smlouvě nebo v pozdějším písemném ujednání stran učiněno pro takový případ jiné opatření, může každá ze stran u soudu uvedeného v § 582 navrhnouti, aby byl vydán výrok, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti nebo že jest bezúčinná pro tento jednotlivý případ (§ 584).
§ 592
Vyhotovení rozhodčího výroku buďte doručena stranám, a to, jestliže jich nepřijmou osobně před rozhodčím soudem, poštou nebo prostřednictvím notáře.
Tato vyhotovení, jakož i prvopis rozhodčího výroku jest opatřiti datem, kdy rozhodčí výrok byl učiněn, a pod bezúčinnosti rozhodčího výroku podpisem všech rozhodců.
§ 593
Prvopis rozhodčí výroku i s listinnými výkazy o tom, že vyhotovení byla stranám doručena, má uschovati osoba určená v rozhodčí smlouvě. Není-li takové )mluvy nebo zemřel-li zmíněný uschovatel, mají určiti způsob uschování rozhodci. V pochybnosti buďte tyto písemnosti uloženy u některého notáře toho okresu, ve kterém měl rozhodčí soud své sídlo.
Prvopis rozhodčího výroku, jakož i výkazy o doručení jest pokládati za listiny stranám společné.
§ 594
Rozhodčí výrok má mezi stranami účinek pravoplatného soudního rozsudku, ledaže by se strany byly v rozhodčí smlouvě dohodly, že rozsudek může býti napaden před některou vyšší rozhodčí instancí.
Rozhodci mají na žádost strany písemně potvrditi právní moc a vykonatelnost rozhodčího výroku na jeho vyhotovení.
Neúčinnost rozhodčího výroku.
§ 595
Rozhodčí výrok jest neúčinný:
1. nebylo-li tu vůbec rozhodčí smlouvy nebo byla-li rozhodčí smlouva neplatná, pozbyla-li před vynesením rozhodčího výroku účinnosti nebo stala-li se neúčinnou pro jednotlivý případ;
2. nebylo-li straně, která tvrdí, že rozhodčí výrok jest neúčinný, popřáno v řízení před rozhodci právního slyšení, nebo byla-li tato strana, ač potřebuje zákonného zástupce, v tomto řízení jím zastoupena, pokud ovšem vedení rozepře v případě posléze uvedeném nebylo dodatečně řádně schváleno;
3. bylo-li porušeno některé zákonné nebo smluvní ustanovení o obsazení rozhodčího soudu nebo o usnášení, nebo nebyly-li podepsány prvopis a vyhotovení rozhodčího výroku všemi rozhodci;
4. byl-li rozhodčím soudem neprávem odmítnut návrh na odmítnutí rozhodce;
5. překročil-li rozhodčí soud meze svého úkolu;
6. odporuje-li rozhodčí výrok donucovacím předpisům právním;
7. odsoudil-li rozhodčí výrok některou stranu k jednání podle zákona nepřípustnému nebo nedovolenému;
8. jsou-li tu podmínky, za kterých může býti podle § 530 č. 1 až 7 soudní rozsudek napaden žalobou o obnovu.
§ 596
Žaluje-li se na zrušení rozhodčího výroku, budiž žaloba podána u soudu uvedeného v § 582.
Zakládá-li se na některém z důvodů uvedených v § 595 č. 1 až 7, jest ji podati ve lhůtě tří měsíců, jinak jest vyloučena. Tato lhůta se počíná dnem, kterého byl rozhodčí výrok straně doručen; dověděla-li se však o důvodu napadení teprve později, pak dnem, kterého se strana o důvodu napadení dozvěděla.
V případě § 595 č. 8 budiž lhůta pro žalobu posuzována podle předpisů o žalobě o obnovu.
§ 597
Řízení o žalobě na zrušení rozhodčího výroku jest konati podle všeobecných předpisů tohoto zákona.
§ 598
Použití ustanovení §§ 586, 592 a 595 se strany nemohou vzdáti ani v rozhodčí smlouvě ani jinou dohodou.
§ 599
Předpisů tohoto oddílu jest obdobně užíti na rozhodčí soudy, které jsou způsobem zákonem dovoleným nařízeny posledním pořízením neb jinými opatřeními, na úmluvě sporných stran se nezakládajícími, nebo stanovami. Použití §§ 586, 592 a 595 nemůže rovněž býti účinně vyloučeno ani jednostrannými opatřeními nebo statutárními předpisy.
Rozhodčí soudy, zřízené podle zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř.z., k odklizení sporů z poměru spolkového, nejsou podrobeny ustanovením tohoto oddílu.
Oddíl pátý.
Řízení ve sporech pro porušení práva soudcovskými úředníky.
§ 600
zrušen
§ 601
zrušen
§ 602
zrušen