Vládní nařízení ze dne 5.12.1940, kterým se mění a doplňuje zákon o požitcích válečných poškozenců

1.3.1941 | Sbírka:  82/1941 Sb. | Částka:  23/1941ASPI

Vztahy

Nadřazené: 330/1938 Sb.
Aktivní derogace: 206/1940 Sb., 67/1936 Sb., 142/1920 Sb.
Pasivní derogace: 247/1943 Sb.
82/1941 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 5. prosince 1940,
kterým se mění a doplňuje zákon o požitcích válečných poškozenců.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
Čl.I
Zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb., zákona ze dne 17. září 1930, č. 133 Sb., a zákona ze dne 26. března 1936, č. 67 Sb., se mění a doplňuje takto:
§ 2, odst. 1, 4, 5 a 6 zní:
(1) Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem, tvořící základ pro ukládání daně důchodové, nebyl větší než 10.000 K, plynul-li z činnosti hospodářsky samostatné, nebo 15.000 K, plynul-li z činnosti hospodářsky nesamostatné. Přestoupil-li poškozencův příjem, plynoucí z činnosti hospodářsky samostatné, hranici 10.000 K nebo hranici 15.000 K, plynul-li z činnosti hospodářsky nesamostatné, krátí se požitky o částku, o niž byla příslušná hranice překročena. Rozhodujícím je příjem dosažený v kalendářním roku předcházejícím onomu roku, pro který se o nároku na požitky rozhoduje.
(4) Příjem válečného poškozence nebo osob uvedených v odstavcích 2 a 3, plynoucí z činnosti hospodářsky jednak samostatné, jednak nesamostatné, posuzuje se jako příjem z činnosti hospodářsky samostatné, při čemž však příjem z činnosti hospodářsky nesamostatné se snižuje o jednu třetinu.
(5) U válečných invalidů se ztrátou výdělečné schopnosti aspoň 85% nezapočítávají se do tohoto příjmu požitky přiznané podle tohoto zákona. U těchto osob nesmí býti hranice příjmu, při jejímž dosažení se krátí požitky, jde-li o příjem z provozování prodeje tabáku a tabákových výrobků, nižší než souhrn požitků, které by jinak válečnému invalidovi příslušely podle § 8, § 9, odst. 1, § 10, po případě i § 42. Na tuto vyšší hranici se nevztahuje ustanovení § 3.
(6) Ministr sociální a zdravotní správy se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí změnil příjmovou hranici stanovenou v odstavci 1 přiměřeně podle drahotních poměrů.
§ 3 zní:
Žijí-li s válečným poškozencem ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě je povinen podle zákona přispívati a skutečně přispívá, nebo děti jeho manželky, jejichž otcem sice není, avšak k jejichž výživě skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v § 2, odst. 1 o 10% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše o 8000 K.
§ 4 zní:
(1) Nárok válečného poškozence, který byl přijat do služeb Protektorátu Čechy a Morava nebo do služeb země, okresu či obce nebo jejich podniků, nebo jimi spravovaných ústavů, fondů a zařízení nebo do služeb soukromých drah, se upravuje takto:
a) Činí-li jeho měsíční plat nejvýše 1000 K, má nárok na důchod podle ostatních ustanovení zákona, zejména s omezením podle §§ 2 a 3.
b) Činí-li jeho měsíční plat více než 1000 K a ztráta na výdělečné schopnosti, rozhodná pro výměru důchodu, nedosahuje aspoň 50%, nemá nároku na důchod vůbec.
c) Činí-li jeho měsíční plat více než 1000 K a ztráta na výdělečné schopnosti, rozhodná pro výměru důchodu, činí aspoň 50%, má nárok na polovinu požitků, které by mu jinak patřily podle ostatních ustanovení zákona, zejména vzhledem k §§ 2 a 3.
(2) Platem jest rozuměti veškeré služební požitky peněžní i naturální po odpočtu dávek povinné sražených z těchto požitků.
§ 5 zní:
(1) Ve prospěch válečných poškozenců úplně osleplých nebo úplně neschopných výdělku a odkázaných na pomoc třetích osob může ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí povoliti v jednotlivých případech výjimky z ustanovení § 2.
(2) Obdobné výjimky mohou býti povoleny ve prospěch válečných invalidů, jichž výdělečná schopnost je snížena aspoň o 50%, kteří však mimořádnou pracovitostí docilují pracovního (služebního) příjmu nad hranici v § 2 zákona stanovenou.
(3) Výhody podle odstavců 1 a 2 nemohou býti přiznány veřejným zaměstnancům, na které se vztahuje § 4.
§ 6 zní:
(1) Požitky jsou:
a) důchod invalidní;
b) důchod vdovský;
c) důchod sirotčí;
d) důchod předků;
e) důchod sourozenců.
(2) Není dovoleno bráti více než jeden důchod podle tohoto zákona. Při souběhu dvou a více nároků přísluší poškozenci nárok na důchod vyšší.
§ 7 zní:
Ztráta výdělečné schopnosti nedosahující aspoň 20% nezakládá nároku na důchod invalidní.
§ 8 zní:
Důchod invalidní činí při ztrátě výdělečné schopnosti: 
     20 -  24% ročně K   900,
     25 -  34%   "   K 1.410,
     35 -  44%   "   K 1.920,
     45 -  54%   "   K 2.520,
     55 -  64%   "   K 3.360,
     65 -  74%   "   K 3.900,
     75 -  84%   "   K 5.280,
     85 - 100%   "   K 8.640.
§ 9 zní:
(1) Invalidům zcela osleplým, jejichž ztráta výdělečné schopnosti pro tuto vadu byla stanovena 100%, přísluší nárok na zvláštní slepecký příplatek k invalidnímu důchodu. Příplatek činí v místech majících 25.000 obyvatel 5.400 K ročně, v místech majících od 2000 do 25.000 obyvatel 4800 K ročně a v místech majících méně než 2000 obyvatel 3600 K ročně. Invalidé uznaní pouze za praktické slepce, jejichž ztráta výdělečné schopnosti pro tuto vadu činí aspoň 85%, mají nárok na příplatek k důchodu pouze 1800 K ročně. Mimo to může ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí přiznati invalidům zcela nebo prakticky slepým nárok na další zvláštní příplatek 1800 K ročně, jestliže ve službě vojenské utrpěli další zranění nebo byli postiženi ještě jinou chorobou, pokud následky této vady samy o sobě způsobují ztrátu výdělečné schopnosti aspoň 50%.
(2) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může v dohodě s ministerstvem financí přiznati v případech hodných zvláštního zřetele příplatek k důchodu invalidnímu až do výše ročních 1800 K invalidům, kteří jsou tak bezmocní, že potřebují stále cizí pomoci.
(3) Invalidům, kteří jsou bezmocni pro následky válečného poškození a nemohou se volně bez cizí pomoci pohybovati, může ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí přiznati zvláštní příplatek až do výše 5400 K ročně.
§ 10, odst. 1 zní:
(1) Invalidovi přísluší příplatek 10% k základnímu důchodu (§ 8) na každé vlastní a nevlastní nezaopatřené dítě mladší 18 let, pokud invalida pečuje o jeho výživu a pokud toto dítě není výdělečně činno. Jde-li o dítě, které není schopno samo svou výživu hraditi buď proto, že je duševně či tělesně choré nebo že je v učňovském poměru nebo že navštěvuje veřejnou či soukromou školu za účelem přípravy k povolání, přísluší tento příplatek i na dítě starší 18 let, nejdéle však do 21 let.
§ 11 se doplňuje odstavcem 10, jenž zní:
(10) V ohledu hodných případech může býti poskytnuta mimořádně léčebná péče válečným invalidům i pro jiné onemocnění, než které je uvedeno v odstavci 1, po případě i jejich dětem a manželce, jestliže ztráta na výdělečné schopnosti u invalidy činí aspoň 50% a jestliže invalida pro následky válečného poškození není dále výdělečně činný v poměru zakládajícím povinnost pojištění pro případ nemoci. Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí.
Nově se zařazuje § 12a, jenž zní:
Invalidé potřebující prothesy a orthopedické pomůcky k zmírnění nebo odstranění následků válečného poškození, jež zakládá nárok na důchod invalidní, mají nárok na příděl a opravu těchto pomůcek na účet ministerstva sociální a zdravotní správy. O nároku na příděl a opravy rozhoduje zemský úřad pro péči o válečné poškozence. Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální a zdravotní správy.
§ 13, odst. 2 a 3 zní:
(2) Manželka rozloučená může požadovati důchod vdovský jen:
a) není-li tu oprávněné vdovy, která před smrtí invalidovou žila s ním v manželství;
b) bylo-li manželství rozloučeno z viny manželovy nebo z viny oboustranné;
c) má-li v době jeho úmrtí nárok na výživné. Roční důchod nesmí však převyšovati příspěvek na výživu, kterým byl zemřelý rozloučené manželce povinen.
(3) Vdova po válečném invalidovi, u něhož ztráta na výdělečné schopnosti, posledně stanovená výměrem, činila aspoň 75%, má nárok na důchod vdovský i když nejsou splněny podmínky § 13, odst. 1 o souvislosti příčiny smrti s válečným poškozením a podmínky § 14. Vyžaduje se však splnění podmínky, aby manželství invalidovo trvalo aspoň 3 léta před smrtí invalidovou. Trvalo-li manželství kratší dobu, nejméně však jeden rok, přísluší důchod vdovský, jestliže se z tohoto manželství narodilo dítě, které jest v době nápadu nároku na důchod na živu. Vždy se vyžaduje, aby manželé žili po dobu, jak je výše stanovena, nepřetržitě ve společné domácnosti.
§ 14, odst. 1 zní:
(1) Nárok na důchod vdovský přísluší však i vdově, která později ve svazek manželský vstoupila:
a) činila-li zjištěná ztráta na výdělečné schopnosti podle posledního pravoplatného výměru u invalidy v den smrti aspoň 50%,
b) byl-li invalida v den sňatku mladší 60 let a
c) uplynula-li v den úmrtí invalidova od sňatku aspoň 3 léta.
§ 16 zní:
Ministerstvo sociální a zdravotní správy může v dohodě s ministerstvem financí odejmouti vdově důchod, jestliže závažné důvody svědčí pro to, že vdova není důchodu hodna.
§ 17 zní:
(1) Vdovy nebo družky bezdětné mladší 60 let nemají nároku na důchod, jestliže jejich výdělečná schopnost není snížena aspoň o 30%.
(2) Vdovský základní důchod činí 1440 K ročně. Důchod se zvyšuje na 2400 K ročně u vdov, které pečují aspoň o 2 děti mladší 16 let nebo které jsou aspoň 50% výdělku neschopny.
(3) Vdovy nebo družky starší 60 let, nebo jejichž výdělečná schopnost je snížena o 66 2/3%, mají nárok na důchod 2880 K ročně.
§ 19 zní:
(1) Provdá-li vdova (družka), požívající důchodu vdovského, pozbývá tohoto důchodu, obdrží však odbytné v trojnásobné částce ročního důchodu.
(2) Vdově, která obdržela odbytné, poněvadž se znovu provdala, a která opět ovdoví do 3 let od svého opětného sňatku, oživuje nárok na důchod vdovský prvním dnem měsíce následujícího po úmrtí druhého manžela, jestliže po něm nenabyla zaopatřovacích požitků. Z vyplaceného odbytného je vdova povinna vrátiti příslušnou poměrnou část, připadající na dobu chybějící do 3 let, počítajíc od onoho dne, kdy vstoupila do druhého manželství. takto zjištěná částka bude sražena v měsíčních lhůtách z důchodu nově přiznaného splátkami.
§ 20, odst. 1 a 2 zní:
(1) Důchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem nedokonavším 18 let, jejichž otec padl, zemřel nebo stal se nezvěstným za okolností uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb., a dětem zemřelého válečného invalidy, nebylo-li zjištěno, že smrt jeho nastala z jiného důvodu, než jest naznačeno v uvedeném zákonném ustanovení. Pro sirotky po válečných invalidech platí obdobně pro nárok na důchod sirotčí též ustanovení § 13, odst. 3. Důchod přísluší jen oněm sirotkům, kteří se nemohou ze svého výdělku živit.
(2) Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou nebo pro trvání poměru učňovského nebo pro návštěvu veřejné či soukromé školy není schopno se živiti, může ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí povoliti výplatu důchodu i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.
§ 23 zní:
Sirotčí důchod činí 900 K ročně pro každé dítě. Sirotkům, ztrativším oba rodiče nebo o něž se matka starati nemůže, zvyšuje se důchod o 50%.
§ 24 zní:
Důchod vdovský a sirotčí dohromady nesmí převyšovati 8.640 K ročně. Kdyby důchody převyšovaly tuto částku, je důchody sirotčí stejnoměrně snížiti.
§ 25, odst. 1 a 4 zní:
(1) Nedosahují-li důchod vdovský a důchody sirotčí částky 8.640 K ročně, mají na nevyčerpanou částku s omezením uvedeným v odstavci 4 nárok rodiče osoby uvedené v §§ 13 a 20, jsou-li ze dvou třetin výdělku neschopni nebo je-li otec starší 65 let nebo matka 60 let. Další podmínkou pro nárok na důchod je skutečnost, že syn přispíval podstatně k výživě rodičů nebo odůvodněný předpoklad, že by tak činil, kdyby byl na živu.
(4) Důchod pro jednu osobu uvedenou v odstavci 1 činí 1.200 K ročně, pro oba rodiče, pokud jim byl přiznán, 1.800 K ročně. Zemřel-li rodičům více než jeden syn za okolností uvedených v §§ 13 a 20, zvyšuje se za každého dalšího důchod o jednu třetinu, nejvýše však o 100% přiznaného základního důchodu.
§ 25a zní:
(1) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může v případě, že důchody vdovský, sirotčí a předků dohromady nepřevyšují 8.640 K ročně, přiznati nevyčerpanou částku s omezením uvedeným v odstavci 2 sourozencům osoby padlé, zemřelé nebo nezvěstné za okolností uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb., nebo invalidy zemřelého následkem poškození zdraví způsobeného za těchže okolností, pokud jsou výdělku úplně neschopni, a prokáží-li, že jediné osoba ta poskytovala jim výživu z důvodu jejich výdělečné neschopnosti.
(2) Jednotlivý důchod sourozenců činí nejvýše 900 K ročně.
Nově se zařazuje § 25b, jenž zní:
(1) Pozůstalým po válečném poškozenci, kterému v době smrti příslušel nárok na výplatu důchodu podle tohoto zákona, náleží, jestliže na svůj náklad vypravili pohřeb, úmrtné ve výši 3měsíčního posledního důchodu zemřelého válečného poškozence, nejméně však částka 600 K. Úmrtné nenáleží do pozůstalosti.
(2) Vypraví-li důchodci pohřeb osoba jiná, může požadovati náhradu skutečných a nutných pohřebních výloh až do výše 600 K, nelze-li pohřební výlohy hraditi ze jmění pozůstalosti.
(3) Nárok na úmrtné a na náhradu pohřebních výloh zaniká, bylo-li úmrtné nebo náhrada pohřebních výloh poskytnuta z jiných prostředků veřejných. Nedosahuje-li toto úmrtné nebo náhrada pohřebních výloh částek uvedených v odstavcích 1 a 2, doplatí se oprávněnému rozdíl mezi vyplacenou částkou a částkou, na niž by měla podle odstavců 1 a 2 oprávněná osoba nárok.
§ 26, odst. 1 až 3 zní:
(1) Nárok na důchod jest přihlásiti u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze nebo v Brně podle místa bydliště poškozencova.
(2) Váleční poškozenci, kteří bydlí mimo oblast Protektorátu Čechy a Morava, jsou povinni přihlásiti svůj nárok na důchod u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze.
(3) Váleční poškozenci, jejichž nárok na důchod podle tohoto zákona závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17, § 20, odst. 2, 3 a §§ 25, 25a) jsou povinni, kdykoliv toho bude zapotřebí, podrobiti se lékařským prohlídkám. Osoba, která se nemůže pro nemoc nebo jinou závažnou překážku k nařízené prohlídce dostaviti, je povinna oznámiti to neprodleně zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence a k jeho vyzvání překážku hodnověrně prokázati. Poškozenec, který se bez takové řádné omluvy k prohlídce nedostavil, ačkoliv byl k ní dvakráte předvolán obsílkou, zaslanou po druhé doporučeně do jeho vlastních rukou, a ač byl v obsílce té upozorněn na následky neuposlechnutí, ztrácí nárok na jakékoliv zaopatření jako válečný poškozenec od prvního dne měsíce následujícího po onom dni, na který byl po druhé k prohlídce předvolán. Prohlídka bude pak provedena jen na písemnou žádost strany zaslanou příslušnému zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence a důchod, na který by měl poškozenec podle této prohlídky jinak nárok, bude příslušeti od prvního dne měsíce následujícího po podání oné žádosti. Podrobné směrnice vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.
§ 27 zní:
Byl-li ohlášen u nepříslušného úřadu po vyhlášení tohoto nařízení, je tento úřad povinen co nejrychleji předložiti přihlášku příslušnému úřadu. Byla-li přihláška učiněna u obecního nebo okresního úřadu jinak ve lhůtě zákonem stanovené, jest pokládati tuto lhůtu za dodrženou, byť i přihláška přišla k příslušnému úřadu po lhůtě zákonem stanovené.
Nově se zařazuje § 29a, který zní:
(1) Po uplynutí lhůty uvedené v § 29, odst. 3 má válečný invalida nárok na přiměřené zvýšení důchodu, jestliže se zhoršil podstatně jeho zdravotní stav, jen za těchto podmínek:
a) je-li zhoršení zdravotního stavu způsobeno vadou nebo chorobou, která vznikla za poměrů uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb., nebo
b) je-li zhoršení zdravotního stavu způsobeno vadou nebo chorobou, která za těchže okolností byla pouze zhoršena, v kterémžto případě lze odškodniti jako válečné poškození pouze polovinu celkové zjištěné ztráty výdělečné schopnosti, a
c) nejde-li v obou případech o zhoršení přímých následků uznaného válečného poškození chorobou vyskytující se pravidlem dosažením vyššího věku; v tomto případě možno však přihlédnouti k tomu, zda a pokud válečné poškození mělo vliv na předčasné projevení takové choroby nebo na její průběh.
(2) Pro řízení o nároku podle odstavce 1 platí výhradně tato zvláštní ustanovení:
a) Nárok jest přihlásiti u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence, který je místně příslušný. Tento úřad zkoumá na základě podané žádosti, zda je prokázáno, že jde o zhoršení zdravotního stavu nastalé pro poranění nebo nemoc, jež byly způsobeny nebo zhoršeny za okolností uvedených v odstavci 1, písm. a) a b), podle dosavadních výsledků důkazního řízení nebo podle průkazů žadatelem předložených nebo nabídnutých a tak označených, aby úřadu bylo možno je opatřiti, nemůže-li strana z důvodů na ní nezávislých opatřiti průkazy sama. Zůstalo-li v tomto řízení neprokázáno, že poranění nebo nemoc, o jejichž zhoršení je žádost opřena, byly způsobeny nebo zhoršeny za poměrů označených výše, odmítne zemský úřad pro péči o válečné poškozence odůvodněným výměrem žádost invalidovu bez dalšího řízení. Proti tomuto odmítnutí může si strana stěžovati k ministerstvu sociální a zdravotní správy ve lhůtě 90 dnů od doručení výměru.
b) Rovněž odmítne zemský úřad pro péči o válečné poškozence odůvodněným výměrem žádost invalidy, u něhož bylo již dříve pravoplatně výměrem vysloveno, že vada nebo choroba, která je příčinou invalidity, byla pouze zhoršena za okolností uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb. a jestliže ztráta výdělečné schopnosti pro následky takové zhoršené vady byla již oceněna pravoplatným výměrem aspoň 50%. Do tohoto výměru přísluší straně stížnost podle ustanovení písm. a) tohoto odstavce.
c) Neodmítne-li zemský úřad pro péči o válečné poškozence žádost invalidovu z důvodů uvedených v tomto odstavci pod písm. a) nebo b), předvolá jej k lékařské prohlídce, o jejímž provedení platí obdobně ustanovení vládního nařízení ze dne 8. června 1922, č. 181 Sb., ve znění čl. I vládního nařízení ze dne 3. července 1936, č. 192 Sb. Lékařskou prohlídkou se zjistí, zda a do jaké míry nastalo zhoršení zdravotního stavu za okolností uvedených v odstavci 1, č. 1 až 3. Jestliže podle výsledku lékařské prohlídky zhoršení zdravotního stavu nenastalo, odmítne zemský úřad pro péči o válečné poškozence žádost odůvodněným výměrem, proti kterému může invalida podati do 90 dnů od doručení výměru stížnost k ministerstvu sociální a zdravotní správy. V odůvodnění je úřad povinen uvésti, jaké choroby (vady) byly zjištěny při poslední pravoplatné lékařské prohlídce, jejíž výsledek byl vzat za podklad vyměření důchodu. Při tom jest vytknouti, které choroby (vady) byly uznány za vzniklé, které za zhoršené za okolností uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb., a které za těchto okolností ani nevznikly ani nebyly zhoršeny. Zároveň i výsledek nové prohlídky jest v odůvodnění obdobným způsobem zhodnotiti a vytknouti, z jakých důvodů tedy žádost invalidova byla odmítnuta.
d) Má-li zemský úřad pro péči o válečné poškozence za to, že zhoršení zdravotního stavu, které mají na mysli odstavce 1 a 2, nastalo, připojí ke spisu vyjádření svého úředního lékaře o okolnosti uvedené v odstavci 1, č. 1 až 3 a předloží spisy ministerstvu sociální a zdravotní správy. Před tím, než spisy předloží, uvědomí invalidu o tom, jaké choroby (vady) byly u něho shledány při poslední pravoplatné lékařské prohlídce, jejíž výsledek byl vzat za podklad vyměření důchodu. Při tom jest vytknouti, které choroby (vady) byly uznány za vzniklé, které za zhoršené za okolností uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák. č. 199/1919 Sb. a které za těchto okolností ani nevznikly ani nebyly zhoršeny. Zároveň i výsledek nové prohlídky jest týmž způsobem invalidovi oznámiti a uvésti, v čem bylo shledáno zhoršení jeho zdravotního stavu se zřetelem k jeho žádosti. Invalida může do jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení podati u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence k nálezu připomínky. O tom jest invalidu poučiti.
e) O stížnostech podle ustanovení písm. a) a b) tohoto odstavce rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy. O stížnostech podle ustanovení písm. c) a o žádostech podle ustanovení písm. d) tohoto odstavce rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí za účasti lékaře jím ustanoveného. Rozhoduje se ve zvláštní meziministerské komisi, která se k tomu účelu zřizuje. Před rozhodnutím o stížnosti podle písm. c) tohoto odstavce jest vždy vyžádati si nález a posudek lékaře, kterého ministerstvo sociální a zdravotní správy k tomu určí, po případě vyžádati si nález a posudek veřejné nemocnice. Před rozhodnutím o žádosti podle písm. d) jest učiniti obdobné opatření jen tehdy, jestliže invalida podal ve stanovené lhůtě jednoho měsíce své připomínky podle ustanovení písm. d). I když připomínky podány nebyly, může býti ministerstvem sociální a zdravotní správy nařízena nová lékařská prohlídka.
f) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může v dohodě s ministerstvem financí přenésti rozhodování o žádostech uvedených pod písm. d) zcela nebo zčásti na zemské úřady pro péči o válečné poškozence.
(4) Byla-li válečnému poškozenci podle § 31, odst. 1 tohoto zákona zastavena úplně nebo částečně výplata přiznaného důchodu po dobu delší tří let nebo nebyl-li přiznaný důchod vyplácen z jiného důvodu po dobu delší tří let nebo nebyl-li válečnému poškozenci důchod vůbec přiznán, náleží mu důchod, bude-li mu k jeho nové žádosti přiznán, nejdříve od prvního dne měsíce následujícího onomu dni, kdy příslušnému úřadu došla žádost válečného poškozence o opětné přiznání důchodu.
§ 31, odst. 1, písm. b) a e) zní:
b) nedostavil-li se válečný poškozenec k prohlídce podle ustanovení § 26, odst. 3;
e) byl-li důchodce trestním rozsudkem odsouzen k trestu na svobodě trvajícímu nejméně 3 měsíce, po dobu trvání trestu, nebo byl-li dodán do donucovací pracovny či kárného pracovního tábora, po dobu pobytu. Ministr sociální a zdravotní správy může v dohodě s ministrem financí poskytnouti nevinné rodině důchodcově k její žádosti aspoň polovici jeho důchodu.
§ 31, odst. 3 zní:
(3) Byl-li zaopatřovací požitek přiznán nebo likvidován neprávem nebo částkou vyšší, smí se požadovati od příjemce vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu 3 let od vydání výměru, jímž se předpisuje důchodci k náhradě vzniklá škoda; takový pravoplatný výměr je exekučním titulem.
§ 32 se doplňuje odstavcem 4, jenž zní:
(4) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí na žádost válečného invalidy, jemuž byl důchod zkapitalisován buď úplně nebo částečně, povoliti, aby zemský úřad pro péči o válečné poškozence obnovil pro budoucnost výplatu důchodu nebo jeho části, jsou-li splněny tyto podmínky:
1. jde-li o invalidu, u něhož ztráta výdělečné schopnosti činí aspoň 50%,
2. uplynulo-li ode dne, k němuž kapitalisace byla provedena, aspoň 15 let,
3. nebylo-li dosaženo účelu, k němuž byla kapitalisace povolena nebo byl-li cíl kapitalisace zmařen z příčin na invalidovi nezávislých a
4. potřebuje-li invalida nutně důchodu k zabezpečení výživy své a své rodiny.
§ 35, odst. 1 a 2 zní:
(1) Do výměru vydaného podle § 33 tohoto zákona přísluší těm válečným poškozencům, jejichž nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti, právo odvolati se ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výměru k zemské odvolací komisi pro válečné poškozence co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti; všem válečným poškozencům přísluší v téže lhůtě, pokud jde o nepřiznání nebo výši důchodu, právo stížnosti k ministerstvu sociální a zdravotní správy.
(2) Odvolání i stížnost jest podati u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence, který vydal výměr. Nedostaví-li se osoba, která podala odvolání, k lékařské prohlídce bez řádné omluvy (§ 26, odst. 3), ač byla k ní dvakráte předvolána vyzváním, doručeným do vlastních rukou, ve kterém byla upozorněna na následky neuposlechnutí, pokládá se odvolání za neučiněné. Nepředloží-li osoba, jež podala stížnost, ve stanovené lhůtě nejméně 6 týdnů doklady potřebné k vyřízení stížnosti, ač byla k předložení jich dvakráte vyzvána dopisem doručeným do vlastních rukou a upozorněna na následky nevyhovění, pokládá se stížnost za neučiněnou, leč že strana prokáže, že tak bez své viny učiniti nemohla. Bližší ustanovení o odvolání i stížnosti obsahuje prováděcí nařízení.
§ 37 se doplňuje odstavcem 2, jenž zní:
(2) Byl-li důchodce přijat do veřejného zaopatřovacího ústavu, do chudobince, chorobince a pod., v němž se mu dostává zaopatření, může svůj důchod postoupiti vydržovateli tohoto ústavu po dobu pobytu v ústavu.
§ 42 zní:
K základním důchodům, vyměřeným podle §§ 8, 17, 23, 25 a 25a, může býti vyplácena drahotní přirážka, jestliže se drahotní poměry podstatně změní. Výši této přirážky a dobu, po kterou se bude vypláceti, stanoví ministr sociální a zdravotní správy v dohodě s ministrem financí.
Čl.II
(1) Případy, v nichž rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí, projednávají se v meziministerské komisi, v níž je zastoupeno ministerstvo sociální a zdravotní správy dvěma zástupci, z nichž jeden je lékař, a ministerstvo financí jedním zástupcem. V případech § 29a rozhoduje meziministerská komise po slyšení zástupce invalidů, jmenovaného ministerstvem sociální a zdravotní správy z řad válečných poškozenců. Jmenována může býti pouze osoba obeznalá v péči o válečné poškozence.
(2) Ministerstvo sociální a zdravotní správy určí v dohodě s ministerstvem financí podrobnosti o jednání komise, jmenování členů a o jejich právech a povinnostech.
Čl.III
Vládní nařízení ze dne 6. června 1940, č. 206 Sb., jímž se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenců, pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1940.
Čl.IV
Ustanovení čl. I zák. č. 67/1936 Sb. se zrušuje.
Čl.V
(1) Změny ve výši přiznaných důchodů podle §§ 8, 10, 17, 23, 25 a 25a provedou zemské úřady pro péči o válečné poškozence v Praze a v Brně z moci úřední.
(2) Ostatní nároky vzniklé podle tohoto nařízení musí váleční poškozenci přihlásiti do jednoho roku od vyhlášení vládního nařízení; takto přihlášené nároky jest uznati od účinnosti nařízení. Později přihlášené nároky, které by vznikly podle tohoto nařízení, jest uznati s účinností teprve od prvního dne měsíce následujícího po podání přihlášky.
Čl.VI
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1941; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě s ministrem financí.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
           Ježek v. r.            Dr. Kratochvíl v. r.
           Dr. Kalfus v. r.       Dr. Havelka v. r.
           Dr. Kapras v. r.       Čipera v. r.
           Dr. Krejčí v. r.       Bubna v. r.
                        Dr. Klumpar v. r.