Škoda na vozidle způsobená nerovností na vozovce - Kdo nese odpovědnost? Lze se reálně domoci náhrady škody?

Výmoly, výtluky a jiné nerovnosti jsou na českých silnicích poměrně běžnou záležitostí. Cesty jsou mnohdy natolik poškozené, že je takřka nereálné projet některé úseky a zároveň se vyhnout všem nerovnostem. Pokud si tím vozidlo poškodíme a pojišťovna nám opravu neuhradí, budeme se snažit škodu vymáhat na vlastníkovi dané dopravní komunikace. Máme však šanci s tímto požadavkem uspět? Může se vlastník komunikace zbavit odpovědnosti? Jaká jsou úskalí náhrady škody v těchto případech?

Příkladem uveďme situaci, kdy řidič motorového vozidla vjede do díry na vozovce, přičemž se takovému výtluku nemohl vyhnout. Následkem toho si poškodí vozidlo a vznikne mu škoda 4.000,- Kč. Vlastníkem dané silnice je obec. Silnice je poškozena dlouhodobě a v rozsáhlém úseku. Vlastník se rozhodne vymáhat danou škodu po této obci, avšak ta odmítá nést odpovědnost za vznik škody a řidiči (vlastníkovi vozidla) nezbývá, než danou obec žalovat u příslušného okresního soudu.

Podle § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vlastník takové komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

A právě v uvedeném ustanovení zákona je jádro problému. Přestože řidič prokáže, že škoda vznikla vjetím do výtluku na daném místě, nemá zdaleka vyhráno. A to ani vzhledem k objektivní odpovědnosti obce za vznik škody.

1) Pokud totiž obec prokáže, že vynakládala dostatečné množství prostředků a úsilí k odstraňování nerovností na svých silnicích a k označování nerovností příslušnou dopravní značkou, může se odpovědnosti zprostit. V takovém případě by žalobce soudní spor prohrál a navíc by musel žalované obci zaplatit eventuální náklady řízení.

2) I kdyby označení nerovnosti (dopravní značku) někdo odcizil, tudíž by místo nebylo po nějakou dobu označeno, opět obec nemusí za škodu odpovídat, pokud prokáže, že například městská policie v určitých intervalech prováděla kontroly, nicméně nebylo v jejich možnostech provádět takovou obhlídku častěji.

Nutné je také zmínit, že dle uvedeného ustanovení odpovídá obec za škodu, jejíž příčinou byla závada ve sjízdnosti. Termín „závada ve sjízdnosti“ je definován v § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení se takovou závadou rozumí změna ve sjízdnosti, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Závadou ve sjízdnosti je tedy třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve sjízdnosti vozovky způsobenou vnějšími vlivy. Stavebním stavem se pak rozumí kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, a vybavení komunikace součástmi a příslušenstvím.

O nepředvídatelnost by se zřejmě nemělo jednat, pokud je poškození komunikace evidentní, nejedná se o skrytou nebo nahodilou díru v jinak relativně udržované vozovce. Pokud se však jedná o znatelně a viditelně poškozený delší úsek komunikace, lze mít za to, že řidič toto poškození měl nebo mohl předvídat a mohl tedy předvídat i vznik škody. Pak lze tvrdit, že takový řidič se měl tomuto přizpůsobit. Tomuto argumentu může přispět také skutečnost, že řidič užíval danou komunikaci pravidelně a její dlouhodobě špatný stav mu byl dobře znám.

Je tedy vždy nutné prověřit všechny výše uvedené okolnosti, a teprve následně podat případnou žalobu k soudu. V opačném případě totiž jako žalobci riskujeme, že soud obec zprostí objektivní odpovědnosti za škodu a žalobcův návrh zamítne, případně rozhodne o jeho povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení.

V našem případě se navíc jedná o tzv. bagatelní spor, tudíž proti rozsudku by nebylo odvolání přípustné ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř.

Mgr. Jiří Klega