13. 7. 2016
ID: 102008
Legalizace a superlegalizace listin ze zemí, které neuzavřely s Českou republikou smlouvy o právní pomoci, ani neratifikovaly Haagskou úmluvu – praktické zkušenosti
Ověřování cizozemských listin může probíhat ve více režimech.[1] První možností je, že jsou obě země, tedy země, kde byla listina vydána i země, kde bude listina použita, smluvními stranami Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961[2] (dále jen Haagská úmluva). Proces ověřování dokumentů v souladu s Haagskou úmluvou je relativně běžný, zejména v právním styku mezi evropskými zeměmi, ale i jihoamerickými (od srpna 2016 budou i Brazílie, Chile a Maroko patřit k účastníkům Haagské úmluvy, a od roku 2010 jsou členy m.j. Peru, Costa Rica, Uruguay a Paraguay[3]). Druhou možností je úprava bilaterální smlouvou, která stanovuje zvláštní postupy při ověřování resp. která stanovuje, že ověřované listiny jsou v obou zemích akceptované bez dalších kroku ověřovaní (například ve styku mezi Českou republikou a Rakouskem, Italií nebo Slovenskem). Poslední možnost pak nastává při absenci jakékoliv z výše jmenovaných skutečností. Zde je potřeba vyššího ověření dokumentů, tzv. superlegalizace a právě té se budeme v tomto článku věnovat.
 |
Nejjednodušším způsobem, jak získat potřebné ověření listiny je osobní jednání se zastupitelským úřadem ČR přímo v dané zemi. Konzulární oddělení totiž může plnit základní notářské funkce, jakými jsou například ověřování podpisu a ověřování kopií dokumentů na základě předloženého originálu, a tímto způsobem se jedná fakticky o český dokument, vystavený např. v Kanadě v Torontu nebo Ottawě. Ověřování se děje na základě čl. 5 písm. f) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. 4. 1963[4] v souladu s Notářským řádem.[5] V tomto případě je však nutné, aby byl text či v případě vícejazyčného dokumentu jedna jeho verze v českém jazyce, popřípadě v úředním překladu. Problémem, který může nastat, je jednak nemožnost dostavit se osobně na zastupitelský úřad a jednak možné omezení právním předpisem, zejména konzulární smlouvou. Takové omezení je v současné době například s Čínskou lidovou republikou na základě konzulární úmluvy z roku 1989,[6] kdy zastupitelský úřad ČR je oprávněn ověřovat podpisy pouze českých státních příslušníků, tzn. nikoli čínských, ale i nikoli německých nebo britských státních příslušníků.
V případech, kdy není možné osobní jednání se zastupitelským úřadem ČR, je nutnost postupovat přes orgány cizího státu. Po ověření podpisu listiny u tamního notáře je nutné postoupit dokument příslušnému orgánu, zpravidla ministerstvu zahraničních věcí daného státu. V závěrečné fázi pak superlegalizaci provede velvyslanectví ČR v tomto státu. Takto ověřený dokument, ideálně opatřen úředním překladem, má následně hodnotu veřejné listiny i v ČR. Nutno podotknout, že na základě zkušeností z praxe je výhodné vyhotovit dokument v jazyce daného státu, případně dvojjazyčně. Za vhodný druhý jazyk se dá považovat angličtina, neboť některé státy mohou mít pravidlo, že notář musí rozumět oběma verzím, jinak je vyšší ověření vyloučeno (například Kanada).
Reklama
Ověřování prostřednictvím zastupitelského úřadu cizího státu v ČR
V některých případech je možná spolupráce při ověřování i prostřednictvím zastupitelského úřadu cizího státu v ČR. Je pouze nutné mít k dispozici originál listiny ověřené notářem cizího státu. S ním se žadatel dostaví na zastupitelský úřad cizího státu v ČR (například velvyslanectví Kanady v Praze), který po zaplacení poplatku (v případě Kanady se jednalo o poplatek ve výši 900 Kč) zařídí ověření listiny ministerstvem zahraničních věcí cizího státu. S takto ověřeným dokumentem zbývá podniknout poslední krok na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a to samotnou superlegalizaci. Za ni je stanoven poplatek 600 Kč, hrazen formou kolků. Ačkoliv je tento postup relativně snadný a časově méně náročný (ověření prostřednictvím zastupitelského úřadu trvalo 5 dní), ne všechny státy jej umožňují (například Saudská Arábie, Brazílie či Čína).
Závěrem dodáme, že kvůli existenci konzulárních smluv s některými státy či tamními právními předpisy se často vyskytují odchylky od postupů popsaných výše v tomto článku. Do budoucna se však zdá, že se situace bude jen zlepšovat, neboť čím dál více států jedná o přístupu k Haagské úmluvě,[7] například zmíněná Brazílie, Maroko či Chile již k Haagské úmluvě přistoupili s účinností v průběhu tohoto roku, což předznamenává další usnadnění v mezinárodněprávním styku.
Dr. Stephan Heidenhain
Ondřej Sehnal
bnt attorneys-at-law s.r.o.
Slovanský dům
Na příkopě 859/22
110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 929 301
e-mail: info.cz@bnt.eu
------------------------------
[1] Odkaz na článek - epravo.cz: Mgr. Ida Callaghan, LL.M.: Ověřování listin vyhotovených v cizích státech, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, 45/1999 Sb.
[3] Seznam všech zemí, které ratifikovaly Haagskou úmluvu, viz na oficiální webové stránce - dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[4] Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, 32/1969 Sb.
[5] § 74 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád.
[6] Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou, 97/1989 Sb.
[7] Seznam všech zemí, které ratifikovaly Haagskou úmluvu, viz na oficiální webové stránce - dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
