5. 5. 2017
ID: 105822
Bulletin advokacie
Bulletin advokacie je stavovský odborný časopis, vydávaný Českou advokátní komorou, zapsaný do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik ČR, a je držitelem prestižního ocenění Právnický časopis ČR pro rok 2014, 2015 a 2016.
Z Bulletinu advokacie online vám přinášíme: Poskytovatelé služeb informační společnosti v hledáčku Evropské komise
autor: Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Problematika zvláštního režimu vyloučení odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti v kontextu novinek, které do problematiky vnáší současná legislativní činnost Evropské komise ve spojení s její Strategií pro jednotný digitální trh z roku 2015, je vysoce aktuálním tématem.
Zvláštní právní úprava poskytovatelů služeb informační společnosti (dále jen „ISP“) byla přijata z toho důvodu, že obecné právní předpisy, zakotvující různé formy odpovědnosti, jsou zpravidla psány tak, aby pokryly celou řadu situací především v off-line světě. Slepou aplikací institutů, jakými jsou například prevenční a zakročovací povinnost podle §§ 2900 a 2901 zákona č. 89/2012 Sb.,občanský zákoník (dále jen „OZ“), by ve specifickém prostředí digitálního světa mohlo docházet k nezamýšleným a nežádoucím důsledkům. Představme si situaci, kdy se subjekt rozhodne sdílet s ostatními uživateli internetu prostřednictvím služby YouTube protiprávní obsah. V případě aplikace obecných odpovědnostních pravidel by za takové chování mohla vzniknout odpovědnost nejen samotnému uživateli, ale také serveru YouTube a dokonce i poskytovateli internetového připojení. Tato konstrukce odpovědnosti poskytovatelů by musela nutně vést ke zvýšení cen jejich služeb, kompenzující nutné náklady na filtrování vkládaného obsahu a nebezpečí vzniku takové odpovědnosti, což by mohlo vést k omezení nabídky takových služeb.
Z těchto důvodů byl pro definované kategorie ISP zakotven zvláštní režim vyloučení odpovědnosti. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen „ZSIS“), transponující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o elektronickém obchodu (dále jen „Směrnice ECD“), zakládá zvláštní režim vyloučení odpovědnosti pro kategorie ISP typu mere conduit, caching a hosting. Pro tyto ISP zákon stanoví podmínky, při jejichž dodržení ISP za obsah ukládaný a přenášený na pokyn uživatelů neodpovídají. Dodržování tohoto tzv. „bezpečného přístavu“ (či také „safe harbour“) má za následek vyloučení vzniku odpovědnosti nejen za soukromoprávní, ale i za veřejnoprávní delikty.
Významným institutem, doplňujícím bezpečný přístav, je vyloučení povinnosti dohledu zakotvené v § 6 ZSIS. Toto ustanovení vylučuje povinnost ISP dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací a dále vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Je tak reakcí na možnou aplikaci výše uvedené obecné prevenční a zakročovací povinnosti. Přestože se zavedení obecné povinnosti dohledu tváří jako elegantní řešení problému výskytu protiprávního obsahu na internetu, je třeba si uvědomit některé jeho praktické implikace. V případě zavedení povinnosti dohledu by musel ISP kontrolovat veškerý obsah, který přenáší či ukládá, tedy včetně obsahu ryze soukromé povahy. Počty souborů, které denně jednotliví ISP přenášejí nebo ukládají, přitom často dosahují stovek tisíc až miliónů.
Iniciativa Evropské komise na poli jednotného digitálního trhu
V květnu roku 2015 přišla Evropská komise (dále jen „EK“) s ambiciózním projektem vytvoření jednotného digitálního trhu v EU, který prezentovala v rámci dokumentu Strategie pro jednotný digitální trh. Jedním z cílů této iniciativy je přitom též omezit porušování práv třetích osob v prostředí internetu, jehož negativní dopady jsou pro některé subjekty poměrně zásadní. V návaznosti na tuto iniciativu byl v září roku 2015 vydán tzv. druhý autorskoprávní balíček, skládající se ze dvou směrnic a dvou nařízení. Ustanovení, mající zásadní dopad právě na ISP poskytující hostingové služby, obsahuje především návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu (dále jen „návrh Směrnice DSM“).
Tento návrh Směrnice DSM ve svém čl. 13 odst. 1 zakládá některým poskytovatelům služeb informační společnosti povinnost zajistit filtrování ukládaného obsahu: „Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany nebo která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená.(…)“
Citované ustanovení však vyvolalo živou diskuzi, a to z několika důvodů.
Celý článek čtěte ZDE.
Bulletin advokacie, Bulletin advokacie online
Česká advokátní komora
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zvláštní právní úprava poskytovatelů služeb informační společnosti (dále jen „ISP“) byla přijata z toho důvodu, že obecné právní předpisy, zakotvující různé formy odpovědnosti, jsou zpravidla psány tak, aby pokryly celou řadu situací především v off-line světě. Slepou aplikací institutů, jakými jsou například prevenční a zakročovací povinnost podle §§ 2900 a 2901 zákona č. 89/2012 Sb.,občanský zákoník (dále jen „OZ“), by ve specifickém prostředí digitálního světa mohlo docházet k nezamýšleným a nežádoucím důsledkům. Představme si situaci, kdy se subjekt rozhodne sdílet s ostatními uživateli internetu prostřednictvím služby YouTube protiprávní obsah. V případě aplikace obecných odpovědnostních pravidel by za takové chování mohla vzniknout odpovědnost nejen samotnému uživateli, ale také serveru YouTube a dokonce i poskytovateli internetového připojení. Tato konstrukce odpovědnosti poskytovatelů by musela nutně vést ke zvýšení cen jejich služeb, kompenzující nutné náklady na filtrování vkládaného obsahu a nebezpečí vzniku takové odpovědnosti, což by mohlo vést k omezení nabídky takových služeb.
Z těchto důvodů byl pro definované kategorie ISP zakotven zvláštní režim vyloučení odpovědnosti. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen „ZSIS“), transponující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o elektronickém obchodu (dále jen „Směrnice ECD“), zakládá zvláštní režim vyloučení odpovědnosti pro kategorie ISP typu mere conduit, caching a hosting. Pro tyto ISP zákon stanoví podmínky, při jejichž dodržení ISP za obsah ukládaný a přenášený na pokyn uživatelů neodpovídají. Dodržování tohoto tzv. „bezpečného přístavu“ (či také „safe harbour“) má za následek vyloučení vzniku odpovědnosti nejen za soukromoprávní, ale i za veřejnoprávní delikty.
Významným institutem, doplňujícím bezpečný přístav, je vyloučení povinnosti dohledu zakotvené v § 6 ZSIS. Toto ustanovení vylučuje povinnost ISP dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací a dále vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Je tak reakcí na možnou aplikaci výše uvedené obecné prevenční a zakročovací povinnosti. Přestože se zavedení obecné povinnosti dohledu tváří jako elegantní řešení problému výskytu protiprávního obsahu na internetu, je třeba si uvědomit některé jeho praktické implikace. V případě zavedení povinnosti dohledu by musel ISP kontrolovat veškerý obsah, který přenáší či ukládá, tedy včetně obsahu ryze soukromé povahy. Počty souborů, které denně jednotliví ISP přenášejí nebo ukládají, přitom často dosahují stovek tisíc až miliónů.
Reklama
Iniciativa Evropské komise na poli jednotného digitálního trhu
V květnu roku 2015 přišla Evropská komise (dále jen „EK“) s ambiciózním projektem vytvoření jednotného digitálního trhu v EU, který prezentovala v rámci dokumentu Strategie pro jednotný digitální trh. Jedním z cílů této iniciativy je přitom též omezit porušování práv třetích osob v prostředí internetu, jehož negativní dopady jsou pro některé subjekty poměrně zásadní. V návaznosti na tuto iniciativu byl v září roku 2015 vydán tzv. druhý autorskoprávní balíček, skládající se ze dvou směrnic a dvou nařízení. Ustanovení, mající zásadní dopad právě na ISP poskytující hostingové služby, obsahuje především návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu (dále jen „návrh Směrnice DSM“).
Tento návrh Směrnice DSM ve svém čl. 13 odst. 1 zakládá některým poskytovatelům služeb informační společnosti povinnost zajistit filtrování ukládaného obsahu: „Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany nebo která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená.(…)“
Citované ustanovení však vyvolalo živou diskuzi, a to z několika důvodů.
Celý článek čtěte ZDE.
Bulletin advokacie, Bulletin advokacie online
Česká advokátní komora
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
