1. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?                
Určitě rodiče, ač nejsou právníci – jejich pracovitost, cílevědomost a život v duchu masarykovského „nebát se a nekrást“, mi daly ty správné základy. Pokud jde o profesní dráhu, měl jsem štěstí na dvě vynikající osobnosti, se kterými jsem se potkal na jejím začátku. První byl pan prof. Bakeš, můj učitel finančního práva, který je vynikajícím právníkem a současně skvělým člověkem. Druhým pak pan Dr. Bernd Rödl, který dokázal z malé kanceláře vybudovat mezinárodní poradenské impérium, a přitom zůstal člověkem velice skromným. Jeho přesvědčení, že dokážeme vše, pokud se budeme snažit, a současně snaha, aby se všichni v kanceláři cítili jako v jedné „rödlovské“ rodině, je  pro mě trvale inspirující.

2. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je to práce krásná, složitá a současně práce, u které se musí trvale učit. Nikdy nemohou dosáhnout stavu, aby si řekli: „Už všechno umím,“ protože znalosti práva platí jen teď a tady a za pár měsíců se objeví něco nového. Současně bych na ně apeloval, aby právnickou profesi vnímali jako nástroj pomoci spravedlnosti, ať budou stát v jakékoli pozici v justičním světě, nikoli jako nástroj na vydělávání peněz za každou cenu.

3. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Podvodníci, ti, kteří neplní své dluhy, své sliby, a místo toho se snaží zneužít jakýkoli dostupný prostředek, aby se plnění vyhnuli. Nezaváhají před lží, falšovaným dokumentem, dehonestací druhé strany. Mám to štěstí, že takové lidi zastupovat nemusím a ani bych je nikdy nezastupoval.

4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Když vezmu klasické školní předměty, tak jsem měl vždycky moc rád zeměpis (a tělocvik), a těší mě, že  jsem si v dospělosti splnil svá cestovatelská přání z dětství. Na fakultě mě bavilo finanční právo, líbilo se mi jeho sepětí s ekonomikou. Předmět, k němuž jsem měl vyložený odpor, byl vědecký komunismus. Postrádal jsem tam logiku, strukturu i praktický smysl. Dokonce to byl poslední předmět, ze  kterého jsem skládal postupovou zkoušku před státními zkouškami a chybělo jen málo a má právnická budoucnost byla v nedohlednu – i když za tím stála více nechuť  zkoušejícího k mé, trochu rebelské, osobě a jeho zarytost k předmětu. Ale je pravdou, že jsem považoval jeho předmět za naprostou ztrátu času a taky jsem mu to dával najevo.

5. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Uvažoval jsem o studiu na fakultě tělovýchovy a sportu, takže možná trenérem nebo manažerem sportovního klubu. V každém případě bych hledal zaměstnání, které není stereotypní a u kterého bych se mohl setkávat s lidmi, cestovat a podobně.

6. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Z těch daňových asi zákon o dani z nabytí nemovitých věcí nebo o dani z nemovitých věcí. Přijde mi nemravné, aby stát postihoval daněmi ty zodpovědné, kteří investují do nemovitostí, ať za účelem vlastního bydlení nebo za účelem zajištění prostředků na stáří, aby mohl podporovat ty, kteří se nesnaží. Považuji to za demotivující.

7. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Líbí se mi zveřejněný věcný záměr nového stavebního zákona. Jen se trochu bojím dvou věcí – první je, jak dlouho bude trvat, než nabyde účinnosti, a ta druhá, co se s ním stane v důsledku poslaneckých vylepšení v průběhu legislativního procesu umocněných aktivistickými lobby.

8. Ideální způsob relaxace?
Není jen jeden, záleží na dané situaci. Někdy je skvělé cestovat, jindy něco kutit na naší šumavské chalupě, vyjet si s kamarády na kolo, zajet se podívat na rugbyový zápas, a čím jsem starší, nezavrhuji ani ryze odpočinkovou dovolenou u moře – jen nesmí být moc dlouhá.

9. Knížka, ke které se vracíte?
Asi nejsem sám, koho jako první napadnou Osudy dobrého vojáka Švejka. Knížka, ve které se humor mísí s moudrostí v tom správném poměru, kterou můžete otevřít na kterémkoli místě a nezklamete se. Postupem doby také zjišťuji, kolik lidí podobných Haškovým figurkám je kolem nás – nejen ten Švejk, ale poručík Dub, feldkurát Katz, Baloun …

10. Kde se vidíte za 10 let?
Na Šumavě, v klidu a v pohodě budu dávat rady jako jiní z Vysočiny …