Je souběžně činný rovněž v akademické sféře, a to od roku 2006 jako odborný asistent v Ústavu autorského práva, práv průmyslových a soutěžního práva Právnické fakulty univerzity Karlovy, jehož vedením byl v roce 2016 pověřen. Je rovněž rozhodcem u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Na základě jmenování Ministerstvem kultury poskytuje služby prostředníka (mediátora) v oblasti kolektivní správy autorských a souvisejících práv.
 

1. Co máte na své práci nejraději?
Řešení konfliktu civilizovanou právní cestou s danými pravidly. I hádat se lze v rámci respektovaných forem a předem známých řádů a tím dospět k řešení, které všechny strany budou respektovat. To mám na právu a tím i na své profesi rád.

2. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Myslím, že je to neustálé střetávání rutiny s novými přístupy. V právu duševního vlastnictví, které je více než jiné obory spojeno s technologickým rozvojem, je překvapení, nebo lépe řečeno neustálý vznik nových otázek, takřka na denním pořádku. V negativním smyslu mě překvapuje poměrně častá neznalost a mýty, jež kolují ohledně tohoto oboru. Nicméně zde je nutno přiznat i určitý dluh v osvětě, jakkoliv již obor duševního vlastnictví již naštěstí není něčím zcela neznámým a exkluzivním určeným pro několik zasvěcených.

3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Setkání se s předmětem duševního vlastnictví na PF UK během studií. Konkrétně přednáška doc. Vladimíra Pítry, který dokáže svým navýsost erudovaným, osobitým, lidským, nad věcí stojícím stylem podat i ty nejsložitější právní otázky a problémy a současně zaujmout. Do té doby jsem se chtěl věnovat trestním právu, poté jsem již měl na očích jen výlučně specializaci na duševní vlastnictví, což mi již zůstalo.

4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Duševní vlastnictví. Což mi vydrželo dodnes. Finanční právo, právo sociálního zabezpečení a správní právo, změť předpisů, v nichž se velmi složitě hledá systém. Tím spíš obdivuji odborníky na tyto oblasti.

5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Zaujetím pro konkrétní problém a bezproblémovým nahlížením do jiných právních režimů v celém světě, jako by pro ně teritorialita českého právního řádu neexistovala a neomezovala. Tento kosmopolitní přístup k právu je obohacující.

6. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Vystudoval jsem střední průmyslovou školu strojní se zaměřením na letectví, které je dodnes mým koníčkem. Jelikož jsem však humanitně zaměřen, volil jsme vysokou školu již jiným směrem. A právě právo představuje dobrou kombinaci humanitního vzdělání a praxe. V oblasti průmyslových práv, které jsou nedílnou součástí oboru duševního vlastnictví, navíc mohu navázat na své původní středoškolské technické vzdělání, které se například v patentové či designové oblasti velmi hodí. 

7. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
V pracovním životě advokáta mě především motivuje pocit z dobře a kvalitně odvedené smysluplné práce, která dojde i uznání u klienta. Což je ale společné všem oborům lidské činnosti. Jinak mě ale velmi motivují lidé, kteří jsou nejen skvělými odborníky, ale především též lidmi s pevnými hodnotovým systémem a zásadami.

8. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Autorský zákon. To neříkám jen z prostého fandovství autorskému právu, ale platí to i z objektivních důvodů. Český autorský zákon snese v evropském kontextu nejpřísnější kritéria a srovnání s vyspělými úpravami. Zde patří mimo jiné velký dík Ministerstvu kultury, které autorský zákona a vůbec tento obor zaštiťuje.

9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Lidé konfliktní, nedůtkliví, malicherní a všelijak protivní. Vždyť skutečných problémů je na světě víc než dost, tak proč je ještě uměle navyšovat?

10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Nejde o nerozhodnost jako takovou, ale spíše o pravidelné velmi vážné zvažování, zda v konkrétním případě uzavřít právní konflikt smírem či učinit procesní kroky, s kterými je vždy spojena určitá nákladnost, nevyzpytatelnost a čas. Nejsem přítelem činění procesních podání jak na běžícím pásu jen pro efekt a bez rozvahy, bez pokusu o smírné řešení a kompromis. Bohužel, setkávám se v advokátní praxi i s tímto jevem.