Akceptace plné moci při uplatnění opatření proti nečinnosti

Vedle zákonného zastoupení a procesního opatrovnictví, je plná moc další formou zastoupení ve správním řízení. Účastník si může zvolit zmocněnce, což znamená, že jde na rozdíl od zákonného zastoupení a procesního opatrovnictví o nepovinnou formu zastoupení a záleží na účastníku řízení, zda a jakého zmocněnce si zvolí a v jakém rozsahu mu udělí plnou moc.

Obecně se vychází z toho, že plná moc je soukromoprávním, tedy občanskoprávním, vztahem mezi zmocněncem a zmocnitelem ve smyslu § 31 a následujících občanského zákoníku.[1] V téže věci může mít účastník řízení současně pouze jednoho zmocněnce.

V ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu[2] jsou upraveny jednotlivé možné varianty procesní plné moci k zastupování, a to z hlediska rozsahu, v jakém plná moc opravňuje zmocněnce, aby za zmocnitele ve správním řízení jednal. Plná moc může být udělena podle § 33 odst. 2 písm. a) k jednomu určitému úkonu (např. k podání žádosti nebo odvolání), ke skupině úkonů (např. úkony při ústním jednání, včetně oprávnění podat námitky proti protokolu z ústního jednání) nebo pro určitou část řízení (např. řízení na prvním stupni nebo odvolací řízení) nebo také podle § 33 odst. 2 písm. b) pro celé správní řízení (tzn. řízení na prvním i druhém stupni, které tvoří jeden celek). Plnou moc udělenou pro celé správní řízení však nelze použít pro případné přezkumné řízení či obnovu řízení. Pro tato řízení by již musela být udělena plná moc nová, neboť právní mocí rozhodnutí řízení končí a přezkumné řízení a řízení o obnově (obnovené řízení) jsou samostatnými řízeními. Správní řád pro písemnou plnou moc udělovanou účastníkem řízení zmocněnci nevyžaduje úřední ověření podpisu, některé zvláštní zákony tuto podmínku předpokládat mohou. I tyto případy, tedy případy, kdy zákonná úprava vyžaduje ve správním řízení úředně ověřenou plnou moc, jsou spíše výjimečné.

Správní řád předpokládá v ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) možnost, aby byla plná moc udělena pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez časového omezení v budoucnu – tzv. generální plná moc.  Podpis zmocnitele na takové plné moci musí být úředně ověřen.  Pokud na této plné moci nebude podpis úředně ověřen, hledí se na ni jako na neplatnou generální plnou moc. Generální plnou moc, která není opatřena úředně ověřeným podpisem lze však považovat za plnou moc udělenou pro celé řízení (podle ustanovení § 33 odst. 2 písm. b), pokud bude mít zákonem předepsané náležitosti (zejména pokud bude dostatečně určitá, aby z jejího obsahu bylo patrné, pro jaké řízení má být užita). [3]

Pokud správní orgán nečiní úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě danému úkonu přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80 správního řádu). Ochranu před nečinností správních orgánů lze použít jak v řízení na prvním stupni, tak v řízení odvolacím, nebo v souvislosti s mimořádnými opravnými prostředky (což je řízení buď na prvním, nebo druhém stupni), ale také při postupech podle části čtvrté, páté a šesté správního řádu. Ochrana před nečinností správního orgánu se poskytuje buď z moci úřední, nebo na základě žádosti účastníka řízení, přičemž k přijetí opatření k ochraně před nečinností je vždy příslušný nadřízený správní orgán.[4]

Správní řád rozlišuje několik možných procesních situací, v nichž má nadřízený správní orgán proti nečinnosti podřízeného správního orgánu zasáhnout. První z těchto situací je případ, kdy správní orgán nevydá „rozhodnutí ve věci“ v zákonné lhůtě. Ochranu proti nečinnosti nelze uplatnit v těch případech, kdy správní orgány rozhodují formou usnesení, které povahu rozhodnutí ve věci, tedy o předmětu řízení, nemá. Povahu rozhodnutí ve věci by mohla mít jen ta usnesení, jimiž se řízení před správním orgánem končí (podle ustanovení § 43 a § 66 správního řádu).

Opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán učiní v situaci, kdy nedojde k vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo jedná-li se o řízení z moci úřední, tak nedojde v zákonem stanovené lhůtě k jeho zahájení. Opatření proti nečinnosti je tedy pouze procesním úkonem (jedním z procesních úkonů, které se účastníkovi správního řízení nabízí), nejedná se však o samostatné správní řízení („klasické“ řízení o žádosti).

Řízení o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podané podle § 80 odst. 3 správního řádu je třeba vnímat nikoli jako samostatné správní řízení o žádosti, ke kterému musí být doložena zvláštní plná moc. Na toto řízení je třeba nahlížet jako na procesní prostředek ochrany účastníka správního řízení, a proto písemnou plnou moc udělenou pro celé řízení dle ustanovení § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu doloženou k nepravomocnému řízení lze použít i pro toto řízení dle ustanovení § 80 správního řádu. Pokud nebylo rozhodnutí vydáno v zákonem stanovené lhůtě, není rozhodnutí v právní moci, a tudíž řízení, pro které byla plná moc udělena, není pravomocně skončeno, a proto účinky plné moci ještě trvají.

Mgr. Michaela Fedrová,
2. ročník doktorského studia na Právnické fakultě UK v Praze

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
[2] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
[3] Specifickým případem vedle těchto plných mocí je určení zmocněnce pro doručování (§ 20 odst. 2 správního řádu), kdy se také vyžaduje úředně ověřený podpis.  V tomto případě však nejde o zastoupení, ale pouze o zmocnění k přebírání písemností za adresáta, nejde o plnou moc podle § 33 správního řádu.
[4] Nadřízený správní orgán je definován v ustanovení § 178 správního řádu.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz