Aktivní věcná legitimace leasingového nájemce k podání reivindikační žaloby

 

Analogie ustanovení týkající se nájemce z úpravy nájmu věci

Jelikož leasingový nájem je svou povahou inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), což potvrzuje i rozhodovací praxe českých soudů[1], lze aktivní legitimaci leasingového nájemce k podání žaloby na vydání věci dovozovat nejprve za použití analogie legis[2] s úpravou nájmu. V obecné rovině toto připouští i komentářová literatura: „práva a povinnosti jejích účastníků se řídí především ustanoveními leasingové smlouvy. To však nevylučuje použití některých ustanovení úpravy nájmu analogicky jako úpravy nejbližší.“[3]

Ustanovení § 2211 ObčZ stanoví, že „ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám.“ V případě rušení nájmu třetí osobou jsou podmínky tohoto ustanovení splněny, neboť k narušení užívacího práva[4] dochází již „odnětím pronajaté věci z moci nájemce, v užívání pronajaté věci (…)“.[5] Majetkovou újmu představuje již samotný zásah do užívacího práva, pokud nájemce platí za nerušené užívání.[6] Tato újma dále spočívá v ušlém zisku, kterého by jinak užíváním pronajaté věci nájemce dosáhl, kdyby nedocházelo k rušení jeho užívacího práva.[7]

Je-li tedy užívací právo ohroženo nebo způsobí-li třetí osoba nájemci porušením nájemního práva újmu, má tento prostředky ochrany, které má obecně vlastník věci podle ustanovení § 1040 a násl. ObčZ. Dle ust. § 2211 ObčZ může tedy nájemce podat žalobu na vydání věci.[8]

Aktivní legitimaci žalobce dále podporuje i judikatorní praxe českých soudů. Jak již bylo výše uvedeno, na leasingového nájemce lze analogicky využít ustanovení týkající se nájemce z úpravy nájmu věci. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že se vyklizení bytu může domáhat i jeho nájemce.[9] Žaloba na vyklizení nemovitosti je obdobou žaloby na vydání věci u movitých věcí, tudíž i z tohoto judikátu lze dovodit, že leasingový nájemce se může domáhat vydání věci vindikační žalobou.
 
Aktivní legitimace nájemce na základě § 1044

Ustanovení § 1044 ObčZ stanoví, že „má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.“ Dané ustanovení stanovuje, že právo na ochranu náležející vlastníku může svým vlastním jménem uplatnit i osoba od vlastníka odlišná, která má věc u sebe. Komentářová literatura usměrňuje dosah tohoto ustanovení v souladu s dikcí § 126 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, na osobu, která je oprávněná mít věc u sebe (tedy např. i leasingového nájemce jako detentora), a dovozuje právo takové osoby domáhat se ochrany prostřednictvím žaloby na vydání věci.[10]

V případě této žaloby žalobce nemusí prokazovat vlastnické právo, nýbrž pouze jiné právo mít věc u sebe (obligačním titulem zde bude leasingová smlouva).[11] Právo na ochranu prostřednictvím žaloby dle § 1044 ObčZ je sice odvozeno z práva vlastníka, nicméně jde o žalobu z lepšího práva, proto žaluje-li leasingový nájemce osobu, které k věci nesvědčí jakýkoliv titul k užívání, bude úspěšný.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud leasingovému nájemci předmět nájmu zadržuje třetí osoba, náleží mu rovněž aktivní legitimace k podání žaloby na vydání této věci v souladu s ustanovením § 1044 ObčZ.

Závěr

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že k podání reivindikační žaloby je aktivně legitimován leasingový nájemce předmětné věci, který své užívací právo k věci získává na základě uzavření leasingové smlouvy. Bylo by zbytečně složité, kdyby k podání této žaloby byl oprávněn pouze vlastník věci, neboť ne vždy je v možnostech leasingového nájemce ve věci urychleně vlastníka kontaktovat a docílit touto cestou nápravy vzniklé situace. Takto svá práva může hájit přímo leasingový nájemce, což je také nejefektivnější řešení.



Mgr. Lukáš Dořičák


DOHNAL PERTOT SLANINA, advokátní kancelář
OLOMOUC | PRAHA | HRADEC KRÁLOVÉ | LETOHRAD

Palackého 75/21
779 00  Olomouc

Prvního pluku 347/12a
186 00  Praha 8

Komenského 266/3
500 03  Hradec Králové

Václavské náměstí 76
561 51 Letohrad

Tel.:    +420 587 407 086
e-mail:    info@akdps.cz


____________________________________________________
[1] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 30 Cdo 2033/2002
[2] Lavický a kol, Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář, 1. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 99-106
[3] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání.  Praha: C. H. Beck, 2014, s. 261 - 264
[4] § 2205 písm. c) ObčZ.
[5] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 261 - 264
[6] Tamtéž.
[7] Tamtéž.
[8] Srov. „Procesní prostředky se liší v závislosti na povaze věci a v závislosti na charakteru zásahu do užívacího práva. Nájemce může podat žalobu na vydání movité věci, vyklizení nemovité věci.“ Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 273 – 277.
[9] Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 446/2001.
[10] Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 252.
[11] Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 252.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz