Chadimová prohrála poslední bitvu o dům na Loretánském náměstí

Městský soud v Praze rozhodl spor Chadimové o nemovitosti loni v říjnu po jedenácti letech s tím, že dům a zahrady patří Bytovému podniku. Advokát Chadimové Ivo Palkoska ale tvrdí, že Bytový podnik nemá vůči majetku žádný vztah. "Pokud, tak se měl majetku domáhat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových," řekl již dříve advokát.

Bytový podnik je státním podnikem, který je v likvidaci. "S nemovitostí bude (Bytový podnik) nakládat jako s ostatním majetkem v rámci likvidace," sdělili již v říjnu jeho likvidátoři. Z tehdejšího vyjádření starosty Prahy 1 Vladimíra Vihana vyplynulo, že podnik by měl dům nabídnout v dražbě, jak stanoví předpisy.

Chadimová byla v souvislosti s nemovitostmi na Loretánském náměstí stíhána za to, že údajně na počátku 90. let zfalšovala zápisy v pozemkových knihách. V roce 1995 jí tehdejší prezident Václav Havel udělil milost, Chadimová ale osm let trvala na soudním projednání. Loni v říjnu však milost přijala a řízení proti ní bylo zastaveno.

Chadimová požádala na podzim 1991 Bytový podnik o vydání domu na Loretánském náměstí. V prosinci pak ústně informovala opata premonstrátského řádu o dokladech, podle nichž má nárok také na část budov a pozemků Strahovského kláštera. Celkem šlo o majetek asi za 40 milionů korun. Premonstráti na ni v roce 1992 podali trestní oznámení a policie ji obvinila, že se snažila jejich majetek získat neoprávněně a padělala kvůli tomu veřejné listiny včetně zápisů v zemských deskách a pozemkových knihách. Stát vydal téhož roku Chadimové dům na Loretánském náměstí, obžaloba ji však podezírala, že si i k němu dopomohla podvodem. Civilní žalobu na určení majetku na Chadimovou podal tehdejší starosta Prahy 1 Jan Bürgermeister. Obvodní soud pro Prahu 1 loni v lednu rozhodl, že Chadimová musí majetek vrátit Bytovému podniku, tedy státu, městský soud v říjnu verdikt definitivně potvrdil.

Doklady, které Chadimová předložila jako důkazy, že její otec Gotthard Zelinka nemovitosti koupil před druhou světovou válkou a v roce 1952 je nechal přepsat na svou tehdy nezletilou dceru Martu, jsou podle civilních soudů nepravé. Za jediné podstatné označil soud zemské desky a pozemkové knihy, podle nichž majetek patřil Zemi české a poté přešel do vlastnictví státu. K otázce, kdo doklady falšoval, civilní soud nezaujal žádné stanovisko.