19. 2. 2002
ID: 15798
Jakým jazykem komunikovat s finančními úřady?
Možná by se mohlo zdát, že odpověď na výše položenou otázku je jednoduchá, a to tak, že s finančními úřady by měl občan a firmy komunikovat česky. Ale skutečnost je trochu jiná a ve stávající právní úpravě najdeme pozůstatek federální minulosti naší země. Vedle verbální komunikace jde hlavně o komunikaci písemnou a v této rovině je velmi důležité předkládat listiny v takové jazykové podobě, aby mohly být finančními úřady akceptovány.
Možná by se mohlo zdát, že odpověď na výše položenou otázku je jednoduchá, a to tak, že s finančními úřady by měl občan a firmy komunikovat česky. Ale skutečnost je trochu jiná a ve stávající právní úpravě najdeme pozůstatek federální minulosti naší země. Vedle verbální komunikace jde hlavně o komunikaci písemnou a v této rovině je velmi důležité předkládat listiny v takové jazykové podobě, aby mohly být finančními úřady akceptovány.
Právní úprava úředního jazyka finančních úřadů resp. správce daně (např. správcem daně může být vedle finančních úřadů, soud nebo obec) je obsažena v ustavení § 3 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v platném znění. Zákon stanoví, že před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků. Správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředními překlady. Správce daně může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své náklady obstará daňový subjekt. Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou jednat před správcem daně ve svém jazyce, musí si však obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně.
Podle ust. § 3 odst. 1 z. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se veškerá písemná podání předkládají v češtině nebo slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků (správce daně však může upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředním překladem). V případě, že správce daně neopustí od povinnosti předložit listinné důkazy opatřené úředním překladem, tak musí akceptovat jako překlad pouze úřední překlad, který vyhovuje náležitostem tlumočnického úkonu dle ust. § 13 z. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a ust. § 14 prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb. Při písemném vyhotovení úředního překladu je tlumočník povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Listina předkládána správcům daně jako úřední překlad by měla mít na první straně písemného překladu uvedeno, z kterého jazyka byl překlad proveden, a na poslední straně byl měla být připojena tlumočnická doložka. S písemným překladem musí být sešita přeložená listina (aby bylo zřejmé jaká listina byla úředně překládána). Nelze-li tuto listinu připojit k překladu, spojí se s překladem její ověřený opis.
Listiny nesplňující výše uvedené náležitosti nemůže správce daně akceptovat, a proto by mělo být v zájmu každého daňového subjektu, pokud správce daně nerozhodne jinak, předkládat cizojazyčné listiny ve vyhotovení odpovídajícím platným právním předpisům.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Právní úprava úředního jazyka finančních úřadů resp. správce daně (např. správcem daně může být vedle finančních úřadů, soud nebo obec) je obsažena v ustavení § 3 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v platném znění. Zákon stanoví, že před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků. Správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředními překlady. Správce daně může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své náklady obstará daňový subjekt. Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou jednat před správcem daně ve svém jazyce, musí si však obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně.
Podle ust. § 3 odst. 1 z. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se veškerá písemná podání předkládají v češtině nebo slovenštině a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků (správce daně však může upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředním překladem). V případě, že správce daně neopustí od povinnosti předložit listinné důkazy opatřené úředním překladem, tak musí akceptovat jako překlad pouze úřední překlad, který vyhovuje náležitostem tlumočnického úkonu dle ust. § 13 z. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a ust. § 14 prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb. Při písemném vyhotovení úředního překladu je tlumočník povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Listina předkládána správcům daně jako úřední překlad by měla mít na první straně písemného překladu uvedeno, z kterého jazyka byl překlad proveden, a na poslední straně byl měla být připojena tlumočnická doložka. S písemným překladem musí být sešita přeložená listina (aby bylo zřejmé jaká listina byla úředně překládána). Nelze-li tuto listinu připojit k překladu, spojí se s překladem její ověřený opis.
Listiny nesplňující výše uvedené náležitosti nemůže správce daně akceptovat, a proto by mělo být v zájmu každého daňového subjektu, pokud správce daně nerozhodne jinak, předkládat cizojazyčné listiny ve vyhotovení odpovídajícím platným právním předpisům.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
