Historie územní samosprávy

Vývoj samosprávy od jejích počátků až do dnešní doby má vliv na současnou podobu územní samosprávy na našem území. Z historického hlediska se jeví jako velmi důležitý fakt, jakým způsobem proběhla v daném státě dělba moci. Současnou právní úpravu potom zásadním způsobem ovlivňuje skutečnost, jakým způsobem z historického hlediska probíhala decentralizace. Odlišný systém samosprávy existuje v zemích, kde neexistovala silná centrální moc na rozdíl od naší země, která musela projít procesem decentralizace.

Historické kořeny samosprávy můžeme spatřovat v tzv. institutu selfgovernmentu, který od 9. století fungoval v Anglii. Pro tento druh samosprávy bylo typické, že byla úzce propojena se soudnictvím a neexistencí volených orgánů samosprávy.

Až od 19. století lze začít mluvit o moderní samosprávě, a to hlavně v souvislosti s myšlenkovým proudem, kdy právo na samosprávu bylo prezentováno jako přirozenoprávní nárok rovný jiným základním právům.

V našich zemích je vznik samosprávy spojen s vydáním Stadionova prozatímního obecního zřízení z roku 1849. Působnost Stadionovy obce je dvojí. Obec obstarává především své vlastní věci ( was das Interesse der Gemeide zunächst berűhrt und innerhalb ihrer Grenzen vollstästanding durchfuhrbar ist ). Pro tuto působnost má obecní zřízení příznačný výraz: přirozená: odpovídá to duchu doby. Stadionovu zřízení je to veličina známá z tehdejších myšlenkových proudů. V této působnosti nemůže obec býti obmezována mimo případy v zákoně předvídané (Slovník veřejného práva československého, uspořádal JUDr. J. Havelka, Brno, 1938, str. 2). Na území Čech, Moravy a Slezska byla působnost obcí rozdělena na samostatnou a přenesenou. Přenesená působnost byla založena pouze zákonem. K přenesené působnosti patřila i soudní pravomoc obcí, resp. jejich starostů, která se vztahovala na přestupky proti zákonům a nařízením o místní policii. Starosta mohl udílet tresty vězení. Dozor nad činnostmi obcí, jakožto územních samospráv, vykonávala státní správa. Postavení okresních samospráv bylo upraveno říšským obecním zákonem z roku 1862 a zemským zákonem z roku 1864 (Pavlíček a kolektiv, Ústavní právo a státověda, Linde, 1998, Praha, str. 332). Podle prosincové ústavy (č. 141/1867 ř.z.) přešla do výlučné příslušnosti zemských sněmů veškerá legislativní úprava obecních věcí až na tzv. věci domovskoprávní.

Prvorepubliková úprava byla založena na pokračování v modelu uplatňovaném v rámci monarchie. K určité reorganizaci samosprávy došlo zákonem č. 126/1920 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé. Politickým převratem roku 1918, jenž dospěl v zápětí v osamostatnění národa českého, dostala se na přetřes i otázka reformy veřejné správy, o které tak dlouho a důkladně bylo uvažováno v bývalém Rakousku. Prostým důsledkem onoho převratu bylo, že úlohy zastánců a odpůrců dosavadní úpravy místní samosprávy a jejího poměru ku správě státní se změnily: pro český národ odpadl nejdůležitější důvod (tj. národostně – politický), pro který dosud byl jejím zastáncem, pro národ německý neměla ve změněných poměrech bývalá snaha po tuhé centralizaci, tj. ovládnutí celého aparátu správního z jediného střediska a zničení jediného zbytku, který této snaze odporoval, tj. korunních zemí jako „ historických individualit “, žádného smyslu. Nastala tedy – s politického hlediska – záměna úloh a tím se vysvětluje, že v revolučním Národním shromáždění našla se většina pro osnovu zákona, jímž dosavadní organizace veřejné správy od základů byla změněna (Weyr, Fr.: Soustava československého práva státního, Brno, 1921, str. 242). Nejdůležitější částí tohoto zákona je § 9 ve kterém je uvedeno: „ Dosavadní okresy zastupitelské v Čechách, silniční okresy na Moravě a v Slezsku a župy na Slovensku a všechny orgány těchto korporací, zejména okresní zastupitelstva a výbory v Čechách, silniční výbory na Moravě a v Slezsku správní výbory, slúžnovské úřady na Slovensku, dále zemské a okresní politické správy v Čechách, na Moravě a v Slezsku se zrušují a zastavují svou činnost“ ( zákon č. 126 / 1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé). V této souvislosti je třeba připomenout, že bylo ponecháno na vládě, aby určila nařízením počátek účinnosti zákona, tato skutečnost byla odrazen nemožnosti, aby výše uvedené změny vstoupily ihned v život.

V Čechách a na Moravě župy nikdy nebyly vytvořeny. Zákon počítal s vládním nařízením, které mělo některá ustanovení zákona provést. Vládní nařízení však bylo vydáno pouze pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Úpravu, která byla uskutečněna přinesl až zákon 126/1927 Sb. o organizaci politické správy. Nově zavedl země ( čtyři země místo dříve upravených dvaceti žup ), unifikoval správu ( překonal rozdílnou organizaci správy v jednotlivých zemích), a pokusil se spojit státní správu a samosprávu. Na správě zemské a okresní (vykonané zemskými a okresními úřady v čele se zemským prezidentem, popř. okresním hejtmanem), „ se účastní občanstvo “ zemskými, popř. okresními zastupitelstvy a výbory. Zákon vycházel z toho, že těžištěm práce zastupitelstev a výborů bude především poradní funkce, zatímco výkon „vrchnostenské “ správy svěřoval hlavně úřadům. Potud byla provedena výrazná centralizace (Veřejná správa a právo, Pocta D. Hendrychovi k 70. narozeninám, uspořádal Mikule a kolektiv, Vladimír Vopálka, O územní samosprávě, C.H.Beck, 1997, Praha, str. 71).

Působnost zemských zastupitelstev byla vymezena především v § 30 zákona č. 126/1920 Sb. ve znění zákona č. 126/1927, a to tak, že zemské zastupitelstvo má působnost zejména hospodářskou a správní.

Po roce 1945 byl vytvořen nový systém správy, kdy byla vytvořena soustava národních výborů jako orgánů zastupitelských a vedle ní ve stejných obvodech byla vytvořena soustava orgánů veřejné správy, přičemž rozdíl mezi výkonem státní moci a samosprávy byl formálně zachován. K podstatným změnám došlo však po roce 1948, kdy se národní výbory staly podřízené státnímu centrálnímu plánování.

Obce stejně jako okresy a kraje ( které podle zákona č. 280/1948 Sb. nahradily země ), ztratily atributy právnických osob, včetně vlastního majetku. Ani snahy o obnovení samosprávných prvků po roce 1967, zejména úprava tzv. samostatné působnosti národních výborů, podstatu systému výrazněji nezasáhly.

V roce 1990 došlo k odstranění soustavy národních výborů novým obecním zřízením, které obnovilo obecní samosprávu.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz