29. 1. 2020
ID: 110544upozornění pro uživatele

Hranice ručení společníka společnosti s ručením omezeným ve světle nejnovější judikatury

Zdroj: shutterstock.com

Nejvyšší soud (NS) se vyjádřil k limitům ručení společníků ve společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) při aplikaci zákona o obchodních korporacích (ZOK). V rozsudku sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 se zabýval zejména povinností společníků poskytnout plnění více věřitelům z titulu ručení za dluhy společnosti a souvislostí ručení společníků s promítnutím údajů o splacení jejich vkladů do obchodního rejstříku (OR).

Dřívější právní úprava

Obchodní zákoník[1] stanovil, že společníci ručí společně a nerozdílně za závazky s.r.o. do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Výslovně zakotvoval pravidlo, že zaplacením kterémukoliv z věřitelů ručení nezaniká ani se nesnižuje jeho rozsah.

Úprava obchodního zákoníku však neurčovala okamžik, ke kterému má být ručení posuzováno, a tak byl v případě sporu výklad podřízen obecnému ustanovení občanského soudního řádu (OSŘ)[2] stanovujícímu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Tento závěr byl potvrzen i dřívější judikaturou, z níž vyplývalo, že soud už nemůže přiznat uplatněný nárok z titulu ručení společníka, pokud rozhoduje až v době, kdy bylo splacení vkladu zapsáno do OR.[3]

Současná právní úprava a aktuální závěry NS

Ustanovení § 132 odst. 1 ZOK je však ohledně určení okamžiku, ke kterému má být ručení posuzováno, konkrétnější a uvádí, že společníci s.r.o. ručí za její dluhy společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v OR v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. Na tom dle NS nic nemění ani úprava OSŘ,[4] neboť ta se nedotýká těch ustanovení hmotného práva, které váží vznik, změnu či zánik práva nebo určité povinnosti k určitému času.[5] Jinými slovy ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ se v případě sporu aplikovat nebude, jelikož ZOK nyní okamžik, ke kterému má ručení posuzovat, obsahuje. NS dovozuje následující: „Skutečnost, že po výzvě věřitele k plnění podle § 132 odst. 1 ZOK bylo do obchodního rejstříku zapsáno splacení vkladů společníků ve větším rozsahu nebo jejich úplné splacení, proto není pro posouzení uplatněného nároku věřitele významná.[6] Pokud věřitel vyzve společníka k uhrazení své pohledávky ve chvíli, kdy není v OR zapsáno splnění vkladové povinnosti tohoto společníka, a společník pohledávku neuhradí, je věřitel oprávněn společníka žalovat o zaplacení své pohledávky. Taková žaloba by pak měla být posouzena jako důvodná, a to i v případě, že splacení vkladu společníka bylo do OR zapsáno před vyhlášením rozsudku.[7]

Dále NS uvádí, že limity ručení společníků se odvíjí od výše, v jaké společníci (ne)splnili vkladovou povinnost (přičemž pro určení rozsahu ručení je rozhodující zásadně jen údaj o rozsahu splnění vkladové povinnosti, jak je zapsaný v OR).[8] Zápis o rozsahu splnění vkladové povinnosti je za účelem ochrany dobré víry osob jednajících s důvěrou v zápis v OR konstitutivní.[9] Neuplatní se tedy obecné pravidlo o zániku ručitelského závazku, uspokojí-li ručitel věřitele dlužníka v rozsahu, v jakém k tomu byl zavázán. Bylo-li by tomu tak, ručení společníka by zaniklo poskytnutím plnění prvnímu věřiteli a zápis o splnění vkladové povinnosti do OR by tak měl povahu deklaratorní, tj. odporující nastavení institutu ručení společníků.

NS nicméně zdůrazňuje, že je nezbytné zkoumat dobrou víru věřitele.  Pokud věřitel požadující po společníkovi uhrazení své pohledávky z titulu jeho ručení ví o skutečnosti, že společník již v rozsahu své nesplacené vkladové povinnost plnil jinému věřiteli, pak není v dobré víře v zápis v OR a není třeba jeho chybějící „dobrou víru“ chránit.[10]

Shrnutí

V rozhodovací praxi došlo k částečnému posunu, neboť v návaznosti na znění ZOK[11] soudy nyní mohou přiznat uplatněný nárok z titulu ručení společníka, i pokud rozhodují až v době, kdy bylo  splacení celého vkladu zapsáno do OR (rozhodující je stav nesplněné vkladové povinnosti v době, kdy společník byl věřitelem vyzván k plnění). NS dále potvrdil již dříve výslovně zakotvené pravidlo, že společník ručí za dluhy s.r.o. i poté, kdy již z titulu ručení poskytl jinému věřiteli plnění ve výši, v jaké nesplnil svou vkladovou povinnost. Dále objasnil, že toto pravidlo se uplatní jen v případě, že splněná vkladová povinnost není zapsána v OR a věřitel je v dobré víře v tento zápis.

Hana Čermáková,
advokátní koncipientka

Aneta Boukalová,
advokátka

KPMG Legal s.r.o., advokátní kancelář

 
Pobřežní 1a
186 00 Praha 8
 
Tel.:    +420 222 123 111
Fax:    +420 222 123 100
 

[1] § 106 odst. 2 zákona č.  513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[2] 154 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

[3] Například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 281/2000 nebo usnesení ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 29 Odo 629/2003

[4] 154 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

[5] V rozsudku 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019 odkázal NS na rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky R 14/1975, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2408/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3420/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1180/2017

[6] Rozsudek sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019, bod 24

[7] Rozsudek sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019, bod 27

[8] Rozsudek sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019, bod 30

[9] Rozsudek sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019, bod 33

[10] Rozsudek sp. zn. 27 Cdo 5507/2017 ze dne 28. 8. 2019, bod 36

[11] § 132 odst. 1 zákona č.  513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz