epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    24. 3. 2016
    ID: 100913upozornění pro uživatele

    Jak nesprávné musí být soudní rozhodnutí a nakolik nespravedlivé musí být řízení před obecným soudem, aby si zasloužily pozornost Ústavního soudu?

    Prosazování „své pravdy“ neboli svého práva soudní cestou častokrát nekončí pouze v rukou jednotlivých instancí obecných soudů. Řada subjektů totiž k jejich utvrzení potřebuje až posvěcení od samotného Ústavního soudu. Ústavní soud v očích veřejnosti zřejmě oprávněně reprezentuje vrchol judiciálního respektu, avšak není třeba zapomínat, že jeho posláním je ochrana pouze těch základních práv a svobod, která jsou zaručena ústavněprávně. Ne každé rozhodnutí, resp. řízení jeho vydání předcházející, které se dotčenému jeví jako nesprávné či nespravedlivé, je tedy možné v dané rovině zpochybnit. Řečeno právnicky, i nesprávné právní posouzení určité věci obecnými soudy, nebo řízení vykazující procesní vady, neskýtají vždy záruku jejich zvrácení v řízení před Ústavním soudem.


    TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.


    Článek 83 Ústavy ČR stanoví, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.   

    Podle ustan. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

    Citované předpisy tedy jasně vymezují pozici Ústavního soudu mimo rámec obecné soudní soustavy a rozsah jeho přezkumu rozhodování obecných soudů, které se omezuje na možnost porušení základních práv a svobod.    

    S ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí Ústavní soud sám respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a tudíž nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, kdy dojde k porušení „běžné“ zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Ústavní soud tak nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad činností obecných soudů.[1]

    Jelikož z ústavního principu nezávislosti soudů daného ustanovením čl. 82 Ústavy ČR vyplývá zásada volného hodnocení důkazů (vyjádřená například v ustan. § 132 občanského soudního řádu); nepřísluší Ústavnímu soudu ani „přehodnocovat“ hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, jestliže tyto při svém rozhodování podmínky volného hodnocení důkazů respektovaly. Ústavnímu soudu tak zpravidla nepřísluší řešit ani vady při zjišťování skutkového stavu či jeho právním posouzení, kterých se obecné soudy dopustily.[2]

    Výše uvedené závěry ovšem platí potud, pokud obecné soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a zároveň pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ČR. Ústavní soud tedy k nápravě přistoupí až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

    Kde se však nachází hranice, kdy již lze rozhodnutí obecného soudů označit za tak principiálně nesprávné, resp. řízení za tak nespravedlivé, že tím dochází až k porušení základních ústavně zaručených práv? Dle rozhodovací praxe Ústavního soudu se zdá, že tato hranice je vymezena dosti ostře.  

    Pro účel posouzení věci na úrovni ústavněprávní Ústavní soud stanovil podmínky[3], za jejichž splnění má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy za následek porušení základních práv a svobod.   

    Konkrétně v řízení o ústavních stížnostech vymezil Ústavní soud tři skupiny případů, kdy má nesprávné aplikování právních norem obecnými soudy za následek porušení základních práv a svobod a je tedy oprávněný zásah Ústavního soudu na jejich ochranu.

    První skupinou případů, v nichž Ústavní soud ingeruje do rozhodovací činnosti obecných soudů, jsou ty, kdy obecným soudem ve věci aplikovaná norma jednoduchého práva, která sleduje určitý ústavně chráněný účel, nabyla z pohledu principu proporcionality neopodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu.  

    Další skupinou jsou situace, v nichž sice nedochází ke konkurenci možné aplikace více norem, nýbrž jde o nutnost řešení otázky konkurence několika interpretačních alternativ jedné, určité, normy jednoduchého práva.

    Poslední skupinu představují případy svévolné aplikace norem jednoduchého práva ze strany obecného soudu.   

    Existenci svévole při rozhodování obecných soudů dovozuje Ústavní soud zejména v případech jako je extrémní nesoulad právních závěrů obecných soudů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále nerespektování kogentních norem, jakož i nerespektování požadavku racionálně a logicky akceptovatelného dostatečného skutkového zjištění pro možnost podřazení pod kogentní normu. Za svévoli označil Ústavní soud také interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), nebo interpretaci a aplikaci zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a judikaturou ustáleném, či právním myšlením konsensuálně akceptovaném významu, aniž by pro takový postup byly dostatečně vyloženy důvody. Svévoli při rozhodování je dle Ústavního soudu i odklon obecných soudů od ustálené judikatury, aniž by pro takový postup dostatečně vyložily důvody, na základě nichž soudy dosud převažující a stabilizovanou výkladovou praxi odmítají. Jako další příklad svévole lze uvést také použití procesní normy, jejíž aplikace na danou věc byla v rozporu s principem ratione temporis, a konečně také rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy.[4]

    Ze související judikatury Ústavního soudu lze rovněž vyvodit závěr, dle něhož se svévolí z pohledu kategorie ústavnosti rozumí i taková aplikace jednoduchého práva, která v relaci k jeho smyslu a účelu (v rámci možného argumentačního pole) postrádá co do možných variabilit myšlenkových konstrukcí racionálně logické akceptovatelné odůvodnění.[5] Jde tedy i o případy, kdy obecný soud nezdůvodní své závěry buď vůbec, nebo tak učiní zcela nedostatečně, případně uplatní důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají. Taková aplikace pak dle Ústavního soudu nezbytně implikuje vykročení z mantinelů vymezených zásadou nezávislého soudního rozhodování.    

    Také ve vztahu k výše zmíněné nezávislosti soudního rozhodování Ústavní soud připomíná, že, jakkoliv je tato zaručena článkem čl. 82 Ústavy ČR, nezakládá možnost, aby obecný soud konal svévolně.[5] Právě takový postup se pak ocitá nejenom v rozporu s ústavním postulátem vyloučení svévole (čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny), ale i s obecně pojatým principem rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR) a kautelami vyplývajícími ze zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny).[6]

    V souladu s výše uvedeným lze tedy uzavřít, že pokud se stěžovatel neztotožňuje s právním názorem obecného soudu, resp. s jeho výkladem zákona, příp. jiného právního předpisu, nezakládá tato skutečnost sama o sobě důvod k podání, resp. úspěchu ústavní stížnosti. Takto pojatá ústavní stížnost totiž staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší.[7] Výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy tak musí být natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát.

    Reklama
    Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

    Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

    REGISTROVAT ZDE
    Pokud se jedná o porušení procesních pravidel v řízení před obecnými soudy, jsou podmínky ingerence Ústavního soudu do tohoto procesu obdobně „přísné“ jako v případě existence nesprávného rozhodnutí popisovaného výše.   

    Dle Ústavního soudu platí, že právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 odst. 1, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny nelze vykládat tak, že by pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních norem v objektivní poloze.
    Reklama
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    5.8.2025 13:003 975 Kč s DPH
    3 285 Kč bez DPH

    Koupit

    Porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy tedy dle Ústavního soudu ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces. V případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé.[8]  

    Jakýkoliv proces dle Ústavního soudu totiž neexistuje samoúčelně, nýbrž je jeho cílem dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se pak musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, resp. ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Dle Ústavního soudu totiž platí, že „teprve takové porušení objektivních procesních pravidel by mohlo být zásahem do subjektivního práva na spravedlivý proces, které by skutečně jednotlivce omezilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu, například v nemožnosti provést konkrétní stěžovatelem zamýšlený procesní úkon, čímž by byl v důsledku znevýhodněn oproti jinému účastníkovi řízení či zkrácen na svých hmotných právech“.[9]  

    V dané souvislosti Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 2/93 (N 37/1 SbNU 267) shrnul, že: „k porušení práva na soudní ochranu by došlo jen tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným…“. Dle Ústavního soudu je tak právo na soudní ochranu v podstatě právem na proces, včetně práva na vydání soudního rozhodnutí. K odstranění procesních pochybení, jako jsou například omyly při hodnocení skutkového stavu, pak má sloužit soustava opravných prostředků podle soudních řádů a v tomto směru tak nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat.[10]

    Závěrem lze tedy konstatovat, že jakkoliv vážně se účastník řízení před obecnými soudy cítí být jejich rozhodnutím nebo samotným procesem poškozen, z objektivního hlediska a pro účely namítání těchto vad před Ústavním soudem se musí ze strany obecných soudů jednat o excesivní vybočení z principu jejich nezávislosti vykazující až prvky svévole. To samozřejmě s následkem materiálního porušení některého základního práva nebo svobody chráněného ústavním pořádkem ČR. Cílem tohoto článku tak bylo v krátkosti připomenout důraz, který Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech klade na intenzitu pochybení při rozhodování obecných soudů, a to z pozice jeho principiální role orgánu ochrany ústavnosti, na kterou se v praxi hájení subjektivních zájmů častokrát zapomíná.    


    Mgr. Zuzana Gajdošová, LL.M.,
    advokátka
     

    TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.

    Trojanova 12
    120 00 Praha 2
     
    Tel.:    +420 224 918 490
    Fax:    +420 224 920 468
    e-mail:    ak@iustitia.cz  


    ------------------------------------------------------
    [1] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. I.ÚS 1622/10.
    [2] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 11. 2011,  sp. zn.  I.ÚS 2420/11.
    [3] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. II.ÚS 1634/08.
    [4] Srov. např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. I. ÚS 401/98, sp. zn. II. ÚS 252/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. III. ÚS 346/01, sp. zn. III. ÚS 74/02, sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 444/01 a další.
    [5] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne  7. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 369/06.
    [6] Viz kupř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 501/04 (N 42/36  SbNU 445)].
    [7] Viz např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 351/04, III. ÚS 501/04 a sp. zn. III. ÚS 606/04.
    [8] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 6. 1995, sp. zn. IV. ÚS 188/94 (N 39/3 SbNU 281)].
    [9] Srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 148/02.
    [10] Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. III. ÚS 3293/14.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    Mgr. Zuzana Gajdošová, LL.M. ( TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI )
    24. 3. 2016

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • DEAL MONITOR
    • DEAL MONITOR
    • Kamerové systémy ve školách podle doporučení Úřadu pro ochranu osobních údajů: Jen chtít nestačí
    • Získání přechodného pobytu pro rodinného příslušníka občana EU: Kompletní průvodce procesem s praktickými radami
    • Agilní vývoj software – specifika smluvních podmínek
    • DEAL MONITOR
    • DEAL MONITOR
    • Exekuce pod taktovkou státu – znovu a hůře?
    • 10 ChatGPT promptů, které zvýší produktivitu vaší asistentky
    • K významnému životnímu jubileu prof. Petra Hajna
    • DEAL MONITOR

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?

    Soudní rozhodnutí

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

    Příspěvek na péči

    Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

    Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

    Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.