11. 4. 2019
ID: 109103upozornění pro uživatele

K problematice přechodu práv a povinností ze smlouvy o dodávkách energií

Zdroj: shutterstock.com

Smrt je nejen nepříjemnou a velmi traumatizující událostí, s níž se - bohužel - setkává každý z nás, ale je též významnou právní skutečností[1].

Na rozdíl od jiných právních skutečností je z hlediska právního pojem smrti vykládán na základě poznatků lékařské vědy jako biologická smrt mozku (cerebrální smrt), tedy takový stav organismu, u kterého je obnovení všech životních funkcí již vyloučeno [viz stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1985 spisové značky Tpjf 24/85, které bylo publikováno pod č 16/1986 Sb. rozh. tr.]. Tomuto pojetí soukromého práva [§ 1 odst. (1) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“)] odpovídá dikce ustanovení § 26 o. z.    

DBK PARTNERS, advokátní kancelář, s.r.o.

Mohou však nastat, a musí být hmotně-právně řešeny, též ty situace, kdy tu mrtvé tělo není, a přesto není s ohledem na jistotu smrti nebo její vysokou pravděpodobnost rozumná pochybnost, že dotčený člověk zemřel. Stávající česká hmotněprávní úprava, inspirována úpravou rakouského zákona o prohlášení za mrtvého, obsahuje v ustanovení § 71 až § 76 o. z. domněnku smrti. Plyne-li z okolností, že jsou vážné pochybnosti, zda je nezvěstný ještě živ [zde podotýkám, že „nezvěstnost“ sama o sobě nestačí], lze jej prohlásit za mrtvého. Pro ten účel občanský zákoník stanoví, s ohledem na různé okolnosti, lhůty v trvání tří, pěti a sedmi let v závislosti na charakteru rozhodné události. Zvláštní ochrana se přitom - po vzoru rakouské úpravy - poskytuje těm, kdo se stali nezvěstnými jako nezletilí; je nelze prohlásit za mrtvé dříve, než uplyne pětadvacet let od jejich narození. Vedle této podmínky musí být ovšem splněna podmínka lhůt stanovených v příslušných ustanoveních.

V důsledku smrti člověka musí pozůstalí řešit mnoho pro ně nepříjemných záležitostí, přičemž jednou z nich je dodávka energií [elektřiny, plynu] na základě smlouvy, která byla uzavřena za života jen jedním z manželů, a to zesnulým partnerem, jako odběratelem.            

Dodavatelé energií v případě úmrtí odběratele požadují vyplnit „čestné prohlášení“, kterým ten, kdo má zájem o pokračování dodávek energií, žádá o ukončení smlouvy, což je podle mého názoru právně rozporné jednání, neboť tento postup zcela opomíjí smysl a účel čestného prohlášení. Právní instrument čestného prohlášení lze nalézt v 864 právních předpisech České republiky[2], z nichž se podává, že jej lze vymezit jako důkazní prostředek, kterým v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem je možné prokázat skutečnost, kterou nelze prokázat předložením listiny nebo svědeckou výpovědí[3]. Současně se - ve shora uvedeném čestném prohlášení - „musí“ ten, kdo má zájem o pokračování dodávek energií po zesnulém odběrateli zavázat k úhradě nedoplatků a posléze uzavřít i novou smlouvu o dodávce energií, která většinou nebývá tak „výhodná“ jako smlouva o dodávkách energií, kterou měl s dodavatelem energií uzavřenu zesnulý odběratel.

V současné době v právních předpisech upravujících problematiku dodávek energií[4] není nijak upraven přechod práv a povinností ze smlouvy o dodávkách energií na dědice či na manžela. 

Proto při řešení shora uvedené situace je třeba v první řadě vycházet z toho, co bylo ujednáno ve smlouvě mezi dodavatelem energií a odběratelem, přičemž v této souvislosti je třeba neopomíjet řádně zveřejněné obchodní podmínky dodavatele energií. 

K obchodním podmínkám dodavatele energií je třeba na tomto místě uvést, že tyto jsou právně vzato „nepřímými smluvními ujednáními“. Nepřímá smluvní ujednání se pak stávají součástí smlouvy pouze a jen tehdy, pokud s nimi byl odběratel (zákazník) před uzavřením smlouvy prokazatelně seznámen. K seznámení odběratele (zákazníka) ze strany obchodníka (dodavatele energií) však nestačí pouhý odkaz dodavatele energií na obchodní podmínky v textu smlouvy. Zmínka v textu smlouvy totiž nenaplňuje požadovanou intenzitu obeznámení se s obsahem smluvních podmínek. Za prokazatelné nelze považovat ani údaj, že do obchodních podmínek může odběratel (zákazník) kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že obchodní podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech dodavatele energií [k tomu srov. závěry judikované v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 02. 2019 spisové značky 31 Cdo 1566/2017 - k vázanosti zákazníka pojistnými podmínkami].

Dále pak záleží na tom, o jaké odběrné místo se jedná.

Pokud je odběrným místem rodinná domácnost [k tomu např. § 690, § 691, § 698, § 699, § 714 o. z.], pak prizmatem usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2018 spisové značky 20 Cdo 953/2018[5], lze platně uzavřít smlouvu o odběru energií i jen jedním z manželů s tím, že závazek s této smlouvy stíhá oba manžele, a proto smrtí jednoho z nich závazek nezaniká, ale měl by z něj být i nadále oprávněn i povinen žijící manžel.

Pokud tomu tak není, pak do práv a povinností ze smlouvy o odběru energií vstupují dědici, jde-li o tzv. univerzální sukcesi [§ 1475 odst. (2) o.z. a § 2009 o. z.].

Není-li dědiců, nebo odmítli-li dědici platně dědický nápad [§ 1479 o. z.], pak smlouva o odběru energií smrtí odběratele [jakožto fyzické osoby - smluvní strany] bez právního nástupce končí a k dalšímu legitimnímu odběru energií by bylo třeba uzavřít smlouvu novou (bez vazby na smlouvu původní). Případné pohledávky dodavatele energií by měly být řešeny ze záloh zaplacených zůstavitelem, jakožto odběratelem. V této souvislosti není od věci uvést, že dodavatel energií by neměl bez svobodného a výslovného souhlasu odběratele zálohy navyšovat o zjevně nepřiměřená plnění, přičemž s přihlédnutím k principům uvedeným v občanském zákoníku - v ustanoveních § 1807 o. z. a § 1235 odst. (2) o. z. - lze za přiměřené navýšení záloh považovat jejich každoroční zvýšení o 10% oproti skutečné spotřebě v předcházejícím zúčtovacím období. 

Pro úplnost dodávám, že zánik práv a povinností v případě smrti upravuje soukromé právo specifiky v případě prokury [§ 456 o. z. - smrtí podnikatele prokura nezaniká, ledaže bylo ujednáno něco jiného], u poručenské funkce [§ 935 odst. (2) o. z. - poručenská funkce zaniká smrtí poručníka], v případě držby [§ 1009 o. z. - nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká, smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby], osobních služebností [§ 1302 odst. (1) o. z. - osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby; při rozšíření služebnosti i na dědice se má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy, nabyla-li osobní služebnost právnická osoba, trvá služebnost potud, pokud trvá tato osoba], u pohledávek vázaných na osobu dlužníka [§ 1881 o. z., § 2009 odst. (1) o. z.], u příkazu [§ 2441 - závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce], dispozičního práva k peněžním prostředkům na účtu [§ 2664 - s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem, nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele], u pojištění[§ 2767 odst. (4) o. z. - dnem pojistníkovy smrti, nebo dnem jeho zániku bez právního nástupce vstupuje do pojištění pojištěný, oznámí-li však pojistiteli v písemné formě do třiceti dnů ode dne pojistníkovy smrti, nebo ode dne jeho zániku, že na trvání pojištění nemá zájem, zaniká pojištění dnem smrti, nebo dnem zániku pojistníka, přičemž účinky prodlení vůči pojištěnému nenastanou dříve než uplynutím patnácti dnů ode dne, kdy se pojištěný o svém vstupu do pojištění dozvěděl].

Závěrem stručný manuál, jak postupovat pro případ, kdy dojde k úmrtí odběratele [zákazníka] energií na základě smlouvy, která byla uzavřena za života zesnulým manželským partnerem nebo jen jedním ze spoluvlastníků nemovitosti:

  • Zjistěte, o jaké odběrné místo se jedná.
  • Pokud je odběrným místem rodinná domácnost, lze platně uzavřít smlouvu o odběru energií i jen jedním z manželů s tím, že závazek s této smlouvy stíhá oba manžele, a proto smrtí jednoho z nich závazek nezaniká [i nadále existuje], ale ode dne úmrtí zůstavitele měl by z něj být oprávněn i povinen jen žijící manžel. V tomto případě by tedy mělo zcela postačovat písemně oznámit dodavateli energií, že v důsledku úmrtí manžela bude nadále oprávněn i povinen ze smlouvy o dodávkách energií pouze žijící manžel. Tuto skutečnost je třeba doložit dodavateli energií kopií oddacího listu a kopií úmrtního listu.
  • Pokud odběrným místem není rodinná domácnost, pak do práv a povinností ze smlouvy o odběru energií vstupují dědici, jde-li o univerzální sukcesi. V tomto případě by mělo postačovat písemně oznámit dodavateli energií, že v důsledku univerzální sukcese [založené úmrtím manžela] je nadále oprávněn i povinen ze smlouvy o dodávkách energií dědic nebo dědici, kterým připadla část pozůstalosti, jejíž součástí je buď nemovitost, v níž k odběru energií dochází, nebo právní vztah k objektu [např. nájem, výpůjčka] v němž k odběru energií dochází. Tuto skutečnost je třeba doložit dodavateli energií pravomocným rozhodnutím soudu o dědictví ve smyslu ustanovení § 185 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
  • Není-li dědiců, nebo odmítli-li dědici platně dědický nápad, pak smlouva o odběru energií smrtí odběratele bez právního nástupce končí. V tomto případě je třeba k dalšímu legitimnímu odběru energií uzavřít smlouvu novou (bez vazby na smlouvu původní). 
Případný odběr elektřiny [§ 51 odst. (1) písm. a) a § 51 odst. (2) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] a plynu [§ 74 odst. (1) písm. a), § 74 odst. (2) a § 74 odst. (6) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] přesahující dobu 10 dnů od smrti odběratele (zákazníka) je ex lege považován za neoprávněný odběr, který je energetickým zákonem zakázán.    

Případné pohledávky dodavatele energií by měly být řešeny ze záloh zaplacených zůstavitelem, jakožto odběratelem. V této souvislosti není od věci uvést, že dodavatel energií by neměl bez svobodného a výslovného souhlasu odběratele zálohy navyšovat o zjevně nepřiměřená plnění, přičemž s přihlédnutím k principům uvedeným v občanském zákoníku - v ustanoveních § 1807 o. z. a § 1235 odst. (2) o. z. - lze za přiměřené navýšení záloh považovat jejich každoroční zvýšení o 10% oproti skutečné spotřebě v předcházejícím zúčtovacím období. 

Je-li právním nástupcem odběratele (zákazníka) spotřebitel ve smyslu ustanovení § 2 odst. (1) písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele [„spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“], pak v případě sporu s dodavatelem energií doporučuji využít mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, ve smyslu ustanovení § 20n až 20y zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, návrhem podaným u Energetického regulačního úřadu [§ 20e písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele].

Návrh na zahájení řízení o mimosoudním řešení spotřebitelského sporu je třeba podat u Energetického regulačního úřadu nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se spotřebitel poprvé obrátil na dodavatele energií [§ 20p zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Mimosoudní řešení sporu u Energetického regulačního úřadu je pro spotřebitele bezplatné [§ 20f  písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele].


Vinohradská 938/37
120 00 Praha 2

Tel.:       +420 244 912 463
Fax:       +420 244 912 803
e-mail:    ak@dbkp.cz
__________________________________________
[1] K tomu viz. např. odstavec 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10. 2017 číslo jednací 10 Afs 78/2016-38.
[2] Podle právního stavu ke dni 18.02. 2019.
[3] K tomu viz např. § 53 odst. (5) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
[4] Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
[5] V usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2018 spisové značky 20 Cdo 953/2018, bylo judikováno:
I. Do společného jmění manželů mj. spadá dluh, který převzal pouze jeden z manželů za trvání manželství při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Povinnost uhradit cenu za dodávky plynu a elektrické energie do obytných prostor rodinné domácnosti je takovým dluhem, protože zajištění dodávek plynu a elektřiny nepochybně lze zařadit jak k běžné, tak každodenní potřebě rodiny.
II. Institut společného jmění manželů je majetkovým společenstvím bez určení podílů. Pokud je hrazen dluh, jenž je součástí společného jmění manželů, z prostředků náležejících do společného jmění manželů, vzhledem k principu nedílného spoluvlastnictví se za trvání společného jmění nemůže jeden z manželů domáhat po druhém manželu úhrady byť jen části takového dluhu.
III. Dohoda manželů o způsobu úhrady dluhů za dodávky energií týkající se rodinné domácnosti, jež však nebyla uzavřena ve formě veřejné listiny, nemůže mít za následek vznik výlučného dluhu manžela vůči druhému z manželů a vznik povinnosti manžela uhradit druhému z manželů poměrnou část takového dluhu. Takovou dohodu by bylo možné považovat za dohodu o správě společného jmění manželů ve smyslu § 713 odst. 1 o. z. [„Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.“], která ale nemá za následek vznik výlučného dluhu manžela. Pokud proto manžel hradil takový dluh ve společném jmění manželů z prostředků ve společném jmění manželů, nevznikla mu pohledávka za druhým manželem.
 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz