K trestnému činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže

• a) klamavé reklamy,
• b) klamavého označení zboží či služeb,
• c) vyvolávání nebezpečí záměny,
• d) parazitování na pověsti závodu, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
• e) podplácení,
• f) zlehčování,
• g) srovnávací reklamy,
• h) porušování obchodního tajemství, nebo
• i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí,

a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Trestní zákoník tak vyžaduje, aby pachatel tohoto trestného činu mimo porušení jiného právního předpisu o nekalé soutěži svým nekalosoutěžním jednáním (v kterékoliv zákonem předvídané podobě) způsobil ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo v důsledku takového jednání opatřil sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Za zmínku určitě stojí, že trestní zákoník v předmětném ustanovení neužívá pojmu škoda, nýbrž pojmu újma. Způsobení škody většího rozsahu a způsobení újmy ve větším rozsahu nejsou pojmy zvolené a používané náhodně. Tyto dva pojmy ve výše uvedených souvislostech nelze vnímat zcela synonymicky.

Zatímco škodu většího rozsahu trestní zákoník přímo definuje v ust. § 138 odst. 1, otázkou újmy ve větším rozsahu a jejím vymezením se zabýval mj. Nejvyšší soud, který v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 893/2013 dovodil, že za „…újmu, kterou pachatel způsobil jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům ve smyslu § 248 odst. 1 TZ, se považuje jakákoli újma, která může být jak majetkové, tak nemajetkové povahy (např. poškození dobré pověsti soutěžitele, jeho dobrého jména, důvěryhodnosti jeho podniku, snižování kvality jeho výrobků, narušení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele apod.). Pojem újma použitý v citovaném ustanovení má totiž širší význam než pojem škoda, což však nevylučuje to, že se může projevit v majetkové sféře jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů…“

V občanskoprávní úpravě na rozdíl od té trestněprávní nenacházíme výslovný požadavek na způsobení újmy v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. Z hlediska soukromého práva je stěžejní, zda je toto jednání objektivně způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům a pro jeho postih tedy zcela postačí, že vznik újmy (majetkové či nemajetkové) s přihlédnutím ke všem okolnostem objektivně hrozí. Naopak, způsobení újmy je jedním z pojmových znaků trestného činu podle ust. § 248 TZ a nemůže být přehlíženo.

Přisvědčil tomu i Nejvyšší soud, který v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 893/2013 dovodil: „Jestliže znakem trestného činu podle § 248 odst. 1 TZ je mimo jiné i způsobení újmy ve větším rozsahu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům a tato újma má, byť zčásti, majetkový charakter, a to ve formě škody vyjádřitelné v penězích, pak je třeba větší rozsah této škody jako zákonný znak trestného činu dokazovat…K naplnění znaku „ve větším rozsahu“ u přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 TZ se vyžaduje, aby újma v tomto rozsahu skutečně vznikla. O větší rozsah újmy materiální povahy lze uvažovat již při dosažení částky nejméně 50.000,-- Kč…“ Nejvyšší soud v této souvislosti dále judikoval, že „…soud nemůže učinit výrok o odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních nebo řízení před jiným orgánem s poukazem na nedostatek podkladů v dokazování a potřebu jeho dalšího provádění, jestliže výše této škody, a to i jako součást újmy většího rozsahu, je zákonným znakem trestného činu, kterou soud považuje alespoň v minimální výši z hlediska viny za dostatečně prokázanou.“

Důsledné rozlišování pouhé hrozby od reálného vzniku újmy včetně stanovení konkrétní výše újmy způsobené v důsledku nekalosoutěžního jednání, je tak pro stanovení důsledků takového jednání stěžejní. Pečlivé zkoumání naplnění všech obligatorních znaků trestných činů v oblasti porušování pravidel hospodářské soutěže je totiž nevyhnutné v zájmu zachování základních zásad trestního práva, a to jak zásady subsidiarity trestní represe, tak i v zájmu zachování principu ultima ratio, tj. principu, že práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob mají být prostřednictvím trestního práva chráněny, pouze pokud právní prostředky jiných právních odvětví (v tomto případě prostředky civilního práva) k jejich ochraně nepostačují.

JUDr. Petr Kališ, Ph.D.,
partner

Mgr. Zuzana Hrbáľová,
advokátní koncipient

CHSH Kališ & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Týn 639/1
110 00  Praha 1 – Staré Město

Tel.: +420 221 111 711
Fax: +420 221 111 725
e-mail: office@chsh.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Před rekodifikací soukromého práva bylo nekalosoutěžné jednání upraveno v tehdy platném zákoně 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník, platný a účinný od 01. ledna 2014, zakotvil institut nekalé soutěže ve 2. oddílu III. hlavy s názvem „Závazky z deliktů“.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz