Obecně k započtení

Podle § 1982 občanského zákoníku jsou podmínkami započtení (i) plnění stejného druhu a (ii) právo požadovat uspokojení svého dluhu současně s právem plnit dluh vlastní. Jeho realizace může být provedena pomocí jednostranného jednání (kdy je zánik práva vynucený) či dohodou stran o jejich vzájemných pohledávkách. V případě úvěrových smluv pak bude prakticky vždy jednostranný zápočet klienta banky zakázán.

V úvahu tedy přichází pouze započtení dvoustranné, kdy má klient v bance vedený běžný účet (tj. jde o pohledávku klienta na vydání peněz) a zároveň si u banky vezme úvěr (tj. pohledávka banky na splacení úvěru). K dvoustrannému zápočtu však klient bude vždy potřebovat souhlas banky.

Je otázka, zda jej bude ochotna udělit v obavě, aby takové započtení nebylo později napadeno například insolvenčním správcem, pokud by banka skončila v insolvenci. Domníváme se, že taková obava není na místě.

Reklama

Změna poměrů a vynucené změny smluv v praxi (online - živé vysílání) - 27.5.2022

27.5.2022 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Započtení v úpadku

Navzdory tomu, že Sberbank podle dostupných údajů stále disponuje dostatečným množstvím aktiv, není vyloučeno, že se v úpadku (faktickém či právním) nacházet bude.

Insolvenční zákon (IZ) v § 111 opravňuje dlužníka (banku) plnit své závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení jen v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.

V § 140 IZ započtení povoluje i po rozhodnutí o úpadku, jsou-li zákonné podmínky pro započtení splněny již před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a vymezuje případy, kdy započtení bez dalšího možné není. Ty se však modelové situace za stávajících podmínek netýkají a započtení momentálně nic nevylučuje. Pro posuzovaný případ je tedy stěžejní, že i kdyby se Sberbank do insolvence hypoteticky dostala, započtení učiněné (i) v souladu se zákonem a (ii) před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku by bylo platné.

Třetím problémem by mohlo být to, že dvoustranné započtení bude posouzeno jako neúčinný zvýhodňující právní úkon podle § 241 IZ. Ani do takové situace se však banka a její klient nemohou dostat. Předně, započtení je forma zániku dluhu, nikoliv jeho splnění, nelze tedy v tomto případě dovodit jeho neúčinnost. Započtení pak nenaplňuje jak generální skutkovou podstatu neúčinného jednání, tak žádnou z výslovně vyjmenovaných situací (např. splnění dluhu dříve, než se stal splatným či prominutí dluhu). Naopak přichází v úvahu jeho podřazení pod případ, který se za neúčinný nepovažuje – učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Domníváme se, že uvedené potvrzuje i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICdo 85/2017. V něm shrnuje, že vyhneme-li se zákazům § 140 odst. 3 IZ, lze o neúčinnosti započtení uvažovat pouze tehdy, dojde-li jeho provedením k podstatné změně skladby v majetkové podstatě dlužníka, nebo k nezanedbatelnému zmenšení dlužníkova majetku. Lze tedy dovodit, že vliv na případnou neúčinnost má i velikost započtených pohledávek. Domníváme se ale, že nebude možné sčítat jednotlivé případy započtení mezi bankou a jejími odlišnými klienty. Ani tato podmínka, která dle Nejvyššího soudu započtení vylučuje, by tak neměla být naplněna.

Na výše uvedených závěrech pak nemění nic ani to, že Sberbank je bankou, jelikož dle § 367/3 IZ se jeho ustanovení použijí i v případě úpadku finanční instituce.

Závěr

S ohledem na výše uvedené se domníváme, že banka může souhlasit s dvoustranným zápočtem pohledávek banky a jejího klienta, aniž by se tím klient, banka či její management vystavovali riziku zpochybnění zápočtu či uplatňování nároků na náhradu škody ze strany insolvenčního správce v případě nejhoršího scénáře, tj. úpadku banky.

Mgr. Vojtěch Faltus

Tomáš Mayer