Koupání ve volné přírodě - Legislativa vztahující se ke koupalištím

1.     

Reklama

Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 18.8.2026

18.8.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Tento zákon upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc. Stanovuje hygienické požadavky na koupaliště ve volné přírodě, umělá koupaliště, bazény, sauny a povinnosti jejich provozovatelů. Požadavky jsou konkretizovány v prováděcí vyhlášce č. 135/2004 Sb. Citace nejdůležitější části zákona:

§ 6

Koupaliště a sauny

(1)     Koupalištěm ve volné přírodě se rozumí přírodní nebo umělá vodní plocha, která je označena jako vhodná ke koupání pro veřejnost, nejde-li o umělé koupaliště. Umělým koupalištěm je krytá nebo nekrytá stavba nebo zařízení určené ke koupání a přístupné veřejnosti a související provozní plochy s vybavením. Podmínky koupání fyzických osob v povrchových vodách užívaných pro tyto účely větším počtem fyzických osob s ohledem na vyhovující jakost vody stanoví zvláštní právní předpis. ^8a)

(2)     Osoba, která provozuje koupaliště ve volné přírodě, umělé koupaliště nebo saunu (dále jen "koupaliště"), je povinna splnit podmínky stanovené tímto zákonem. Je-li koupaliště provozováno jako bezplatná služba, pak osobou, která odpovídá za splnění povinností podle tohoto zákona, je osoba, která je jako takové označila.

(3)     Osoba uvedená v odstavci 2 je povinna

a)    zajistit, aby voda v koupališti vyhovovala hygienickým limitům ukazatelů jakosti upraveným prováděcím právním předpisem,

b)    zajistit u držitele osvědčení o akreditaci ^4a) nebo u držitele autorizace (§ 83c) způsobem, v četnosti a rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem kontrolu dodržení povinnosti podle písmene a), její hodnocení a protokol o výsledku kontroly v elektronické podobě; protokol v elektronické podobě neprodleně předat příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví; náležitosti protokolu, formu jeho elektronické podoby a datové rozhraní upraví prováděcí právní předpis,

c)    zajistit splnění podmínek upravených prováděcím právním předpisem pro vybavení koupaliště, jeho čištění a úklid,

d)    vypracovat provozní řád, ve kterém stanoví podmínky provozu včetně způsobu úpravy vody, zásady osobní hygieny zaměstnanců a ochrany zdraví návštěvníků a způsob očisty prostředí; návrh provozního řádu a jeho změn předloží ke  schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

e)    vést evidenci o výsledcích kontrol provedených v rozsahu podle písmene b) a ukládat ji po dobu 5 let.

(4)     Osoba, která provozuje umělé koupaliště nebo saunu, je dále povinna

a)    vodu v bazénu umělého koupaliště a sauny způsobem a v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem dezinfikovat, upravovat a obměňovat a dodržovat hygienické požadavky na intenzitu její recirkulace upravené v prováděcím právním předpise,

b)       zajistit, aby voda ve zdroji pro bazén umělého koupaliště a sauny měla jakost stanovenou prováděcím právním předpisem,

c)       splnit hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem pro jejich konstrukční a prostorové řešení,

d)    zajistit mikroklimatické podmínky upravené prováděcím právním předpisem.

(5)     Zjistí-li osoba uvedená v odstavci 2 výskyt dalších látek nebo součástí vody v koupališti nebo ve vodě ve zdroji pro bazén umělého koupaliště nebo sauny neupravených prováděcím právním předpisem, neprodleně oznámí tuto skutečnost příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví na základě oznámeni osoby nebo z vlastního podnětu stanoví rozhodnutím hygienický limit pro výskyt takových látek nebo součástí, jsou-li ve vodě obsaženy v koncentraci nebo množství, které neohrožuje veřejné zdraví. Osoba uvedená v odstavci 2 je povinna kontrolovat dodrženi hygienického limitu způsobem a v četnosti upravené prováděcím právním předpisem pro výskyt ostatních ukazatelů vody, nestanoví-li příslušný orgán ochrany veřejného zdraví rozhodnutím podle věty druhé jinak. Náležitosti oznámení upraví prováděcí právní předpis.

(6)     Povinnosti uvedené v odstavcích 3 a 5 má i osoba, která provozuje ve stavbách a zařízeních na pozemcích přilehlých k povrchovým vodám, které jsou veřejností využívány ke koupáni, živnost provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících regeneraci a rekondici, poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, ubytovací služby v ubytovacích zařízeních, s výjimkou osob poskytujících ubytování v bytových domech, v rodinných domech a ve stavbách pro individuální rekreaci, hostinskou živnost, v jejímž rámci jsou poskytovány ubytovací služby, nebo živnost masérské, rekondiční a regenerační služby.^8b)

(7)     Ministerstvo životního prostředí předloží Komisi Evropských společenství v pravidelných intervalech zprávu o koupalištích ve volné přírodě podle odstavce 1 a o povrchových vodách využívaných ke koupání osob pro vyhovující jakost vody podle zvláštního právního předpisu ^8a) a jejich nejvýznamnějších charakteristikách.

^4a) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

^8a) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

^8b) Nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.

§ 84

Státní zdravotní dozor

(1)   Při výkonu státního zdravotního dozoru orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti

f)     mohou nařídit větší četnost kontroly vody v koupališti, jestliže jakost vody nedává záruku dodržení požadavků stanovených nebo povolených podle § 6, a dobu provádění takových kontrol,

g)    mohou zakázat používání vody v koupališti a to i jen pro některé skupiny obyvatel nebo zakázat zdroj vody pro bazén umělého koupaliště nebo sauny, která nevyhovuje požadavkům stanoveným nebo povoleným podle § 6, a dále vody, která výskytem dalších látek nebo součástí ve zjištěné koncentraci nebo množství ohrožuje veřejné zdraví, a to do doby odstranění závady,

2.      Vyhláška č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity  písku v pískovištích venkovních hracích ploch

Vyhláška stanoví:

·        v souladu s právem ES (Směrnice Rady č. 76/160/EHS o jakosti vod ke koupání) hygienické limity ukazatelů jakosti vody v koupalištích ve volné přírodě,

·        hygienické limity ukazatelů  jakosti vody v umělých koupalištích a v saunách a hygienické požadavky na jejich vybavení, čištění, úklid a dezinfekci,

·        hygienické požadavky na úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť a saun,

·        hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody,

·        hygienické požadavky na prostorové a konstrukční vybavení umělých koupališť a saun a na jejich mikroklimatické podmínky,

·        hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody a

·        hygienické limity mikrobiálního, parazitárního a chemického znečištění písku v pískovištích na venkovních hracích plochách.

Za koupaliště se nepovažují léčebné a rehabilitační bazény vybudované ve zdravotnických zařízeních, pokud nejsou využívány veřejností jako koupaliště.

Celé znění této vyhlášky najdete zde.

3.      Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

Účelem této právní normy je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl. Zákon definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a opatření v případě nevyhovující jakosti vody. Seznam povrchových vod na koupání je uveden v prováděcí vyhlášce č. 159/2003 Sb. Citace nejdůležitější části zákona ve vztahu ke koupalištím:

§ 34

Povrchové vody využívané ke koupání

(1)     Povrchové vody využívané ke koupání osob pro vyhovující jakost vody, které obvykle používá ke koupání větší počet osob, stanoví Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhláškou. Koupání v nich je povoleno, pokud jakost vody odpovídá požadavkům stanoveným zvláštním právním předpisem ²¹⁾.

(2)     Ukazatele a hodnoty přípustného znečištění vod pro účely povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových, uvedených v odstavci 1, a program snížení znečištění těchto vod k dosažení hodnot přípustného znečištění těchto vod stanoví vláda nařízením.

(3)     Pokud povrchové vody uvedené ve vyhlášce vydané podle odstavce 1 přestanou odpovídat požadavkům na jakost vody pro koupání stanoveným ve zvláštním právním předpise ²¹⁾ nebo v nařízení vlády podle odstavce 2, uloží nebo přijme vodoprávní úřad k nápravě tohoto stavu odpovídající opatření po projednání s orgány ochrany veřejného zdraví a správcem povodí.

²¹⁾ Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 254/2001 Sb.

§ 104

(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí. Kontrolu nad jakostí povrchových vod stanovených vyhláškou ke koupání (§ 34) provádí krajská hygienická stanice, pokud zvláštní právní předpis tuto povinnost neukládá jiné osobě.

§ 113

Krajská hygienická stanice rozhoduje o zákazu koupání v povrchových vodách využívaných ke koupání. Na vydání zákazu se nevztahuje správní řád. Zákaz zveřejní vyvěšením na úřední desce obecního úřadu obce s rozšířenou působnosti a úředních deskách všech obcí tvořících jeho správní obvod.

4.      Vyhláška č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob

V tomto předpisu je uveden seznam koupacích míst v celé České republice.

Celé znění této vyhlášky najdete zde.

5.      Směrnice Rady ze dne 8. prosince 1975 o kvalitě vody ke koupání (Council Directive of 8 December 1975 concerning the quality of bathing water (76/160/EEC))

Směrnice se týká jakosti vod pro koupání s výjimkou vody užívané pro terapeutické účely a vody užívané v plaveckých bazénech. Dále stanovuje fyzikální, chemické a mikrobiologické ukazatele, podmínky koupání, povinnosti jednotlivých států a stanovení výjimek. Do českého právního řádu je tato směrnice transportována pomocí zákonů č. 258/2000 Sb. a č. 254/2001 Sb. a prováděcích vyhlášek č. 135/2004 Sb. a 159/2003 Sb.

Zdroj: MZ ČR