Nápomoc při rozhodování dle § 45 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku v platném znění
Obecně duševní porucha postihuje zdraví člověka v různých stupních. Účelem právní úpravy § 45 a následující Občanského zákoníku, je zajistit osobě, která to potřebuje nezbytnou míru možnosti svobodně jednat. Účelem svépomoci při rozhodování dle důvodové zprávy k Občanskému zákoníku je zajistit osobě, které např. duševní porucha způsobuje potíže, alespoň nějakou míru svobodného jednání a rozhodování na základě své vůle.(1) (3)
Předchozí právní úprava brala v úvahu jen případy, kdy člověk nebyl pro duševní poruchu schopen právně jednat buď vůbec, nebo velmi omezeně. U takových osob byl zásadní problém činit úkony při začínající duševní poruše. Takový stav vedl i při začínající duševní poruše k situaci, že taková osoba byla mnohdy zcela bez obrany.
Podle nové právní úpravy dle § 45 existují konkrétní případy, kdy postačí asistence jiné osoby, např. jiného rodinného příslušníka, který se účastní právních jednání, aniž by bylo nutné řešit věc dle § 55 Občanského zákoníku a to omezením svéprávnosti
Samotný institut nápomoci při rozhodování je jedním z mírnějších opatření, sloužící k co možná nejrozsáhlejšímu zachování samostatnosti osob s duševní poruchou nebo začínající duševní poruchou, tedy osob se sníženou způsobilostí právně jednat. V žádném případě se nejedná o vztah zastoupení na základě plné moci, kdy zástupce jedná jménem a na účet zastoupeného. Naopak jedná se o situaci zcela odlišnou, kdy taková osoba jako podporovaná jedná sama, ale za přímé pomoci a přítomnosti podporovatele nebo podporovatelů neboli rádců. Tedy tzv. podpůrce nejedná namísto účastníka řízení, jedná společně s ním. Při použití nápomoci při rozhodování je důležité zkoumat míru postižení anebo míru potíží s ohledem na individuální stav a schopnosti každého člověka. Jako vhodné se jeví použít nápomoci u osob s lehčím postižením nebo s postižením v počínající fázi nebo s postižením, kdy sice existuje zdravotní „handicap“, ale tyto osoby jsou schopny zvládat každodenní situace, ale nejsou schopny zvládat složitější právní jednání.
§46 Občanského zákoníku upravuje základní náležitosti Smlouvy o nápomoci, kde se osoba, která se nazývá podpůrce, zavazuje podporovanému, že bude s jeho souhlasem přítomna při jeho právním jednání, že mu zajistí potřebné údaje, a že mu bude nápomocna radami a informacemi. Důležité je, že taková smlouva nabývá účinnosti teprve dnem, kdy ji schválí příslušný soud. Poukazuji na to, že není-li smlouva uzavřená v písemné formě, vyžaduje se, aby strany projevily svou vůli uzavřít smlouvu před soudem, což je také možné. Soud zkoumá v takovém případě, neodporují-li zájmy podpůrce zájmu podporovaného. Pokud soud shledá, že existují pochybnosti, v takovém případě smlouvu neschválí. (2)
Vedle závažnosti duševní poruchy, pro které je vhodné uzavřít Smlouvu o nápomoci je také otázka osoby podpůrce. Obecně lze říci, že počet podpůrců není omezen, nejčastěji se jedná o blízké osoby, děti, rodiče a není vyloučeno, aby podpůrcem byla i zcela jiná osoba, např. organizace, která se zabývá ochranou lidí se zdravotním handicapem. Pro osobu podpůrce nejsou v zákoně uvedeny žádné speciální podmínky či speciální požadavky. Nepochybně, nelze slučovat nápomoc s rolí opatrovníka dle § 63 Občanského zákoníku.
Podstatnými náležitostmi Smlouvy o nápomoci je označení stran podpůrce a podporovaného a závazek podpůrce informovat podporovaného a radit mu při uzavírání smluv nebo tvorbě listin či jiných úkonů. Ve smlouvě o nápomoci je možné vymezit okruh záležitostí, na něž bude Smlouva o nápomoci dopadat.
Aby měla Smlouva o nápomoci zamýšlené právní účinky, musí ji vždy schválit soud a to ve zvláštním řízení podle § 31 písmeno c zákona z.ř.s. Toto řízení lze zahájit pouze na návrh, a to buď podporovaného, nebo také podpůrce (dle § 32 z.ř.s.). Je třeba zmínit, že uvedené řízení je osvobozeno od placení soudního poplatku a příslušný k projednání je vždy obecný soud podporovaného. Soud v tomto případě rozhoduje usnesením a proti tomuto usnesení je možné podat v zákonné lhůtě odvolání.
Soud by měl vždy zkoumat jaká je způsobilost podporovaného, zda je snížena méně závažně nebo závažně a zda uzavřením této smlouvy by nedošlo u podporovaného ke zneužití jeho osoby podpůrcem a zda osoba nebo osoby podpůrce jsou schopny poskytnout podporovanému pomoc, o kterou se případně jedná. V některých případech může také vzniknout potřeba zkoumat způsobilost podporovaného ustanovením znalce z příslušného oboru, který by zodpověděl soudu odbornou otázku, zda je podporovaná osoba způsobilá pro svůj zdravotní stav uzavřít smlouvu o nápomoci.
§ 48 Občanského zákoníku potom řeší odvolání podpůrce, kterého soud odvolá na návrh podporovaného nebo samotného podpůrce pro porušení svých povinností a to i bez návrhu. Otázkou zůstává, jak učiní podporovaný úkon směrem k soudu k odvolání podpůrce v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu. Uvedené není řešeno.
Z ustanovení §47 Občanského zákoníku vyplývá, že podpůrce musí respektovat vůli podporovaného. Má za úkol podporovanému vysvětlit povahu jednání, a jaké z tohoto jednání plynou důsledky, radit mu, co je pro něj nejvhodnější. Důležité je, že podporovaný se může rozhodovat i špatně či neekonomicky, stejně tak má právo špatně se rozhodnout člověk bez duševní poruchy. Podpůrce mu může v takovém případě pouze doporučit a radit. Samotné rozhodování zůstává na podporovaném. Také v této fázi není možné zaměňovat nápomoc s ustanovením správy opatrovníka. Je zcela na podporovaném, zda si například koupí dovolenou za 10.000 nebo 30.000 Kč a to i přes to, že podpůrce takovou koupi považuje za neekonomickou a zbytečnou. Zajímavé je, že podporovaný, který je účastníkem občanského soudního řízení si rovněž může osobu podpůrce přivézt s sebou k ústnímu jednání a kdykoliv v průběhu jednání se s ním radit a soud mu to musí umožnit. Jedná se zpravidla o konzultace, pokud podporovaný učiní rozhodnutí.
Navržená úprava podpory při rozhodování vychází zejména z článku 12 odst. 3 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, podle kterého členské státy musí přijmout odpovídající opatření, aby osobám se zdravotním postižením umožnily přístup k asistenci, kterou mohou potřebovat při uplatňování svéprávnosti. Právní řešení podpory při rozhodování bylo nejprve upraveno již pro rok 1990 v kanadských provinciích, posléze i v Evropě a Norsku a Švédsku a Velké Británii. Nejnověji také ve Francii, kde se tak stalo v roce 2007. Uvedená možnost nápomoci při rozhodování byla začleněna do českého právního řádu Novým občanským zákoníkem číslo 89/2012 Sb. (3)
Nápomoc dle ustanovení § 45 Občanského zákoníku představuje velmi potřebnou a zajímavou možnost pro seniory nebo osoby s „handicapem“ řešit složité životní situace pomocí rady a doporučení. Může to být i dobrá obrana před „šmejdy“ či jinými nástrahami podomních obchodníků, kteří mnohdy využívají neznalosti většinou starších osob.
advokát
[2] Odborný článek „Podstata procesního podpůrcovství v civilním procesu“ – Mgr. Monika Kretková advokátní koncipientka
[3] Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem – prof. Dr. JUDr. Eliáš a kolektiv – Sagid 2012
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
