27. 11. 2019
ID: 110308upozornění pro uživatele

Navrhované změny týkající se identifikace a evidence skutečných majitelů dle aktuální předlohy zákona

Zdroj: shutterstock.com

V létě tohoto roku předložilo Ministerstvo spravedlnosti do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona o evidenci skutečných majitelů, který má do české legislativy promítnout požadavky a opatření, které přinesla tzv. 5 AML směrnice Evropské unie[1]. Cílem tohoto článku je představit některé navrhované změny právní úpravy týkající se skutečných majitelů dle aktuální verze návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů[2] („Návrh zákona“).

 

Úvodem lze uvést, že Návrh zákona předpokládá účinnost nové právní úpravy skutečných majitelů od 1. 12. 2020 a slibuje zpřehlednění postupů při určení skutečného majitele obchodní korporace a jiných právních uspořádání, snadnější aktualizaci údajů zapsaných v evidenci a současně i důslednější a efektivnější vymáhání povinností s ohledem na zavedení sankcí a dalších následků v situaci, kdy skutečný majitel nebude do evidence zapsán vůbec či zapsané údaje nebudou odpovídat skutečnosti.

Kritéria skutečného majitele

Návrh zákona se zaměřil na rozpracování kritérií a mechanismů určení skutečného majitele, a to za účelem jejich zpřehlednění.[3] Postavení skutečného majitele nově dle Návrhu zákona zakládají dvě kritéria, přičemž dle prvního je za skutečného majitele považován tzv. koncový příjemce, dle druhého je skutečným majitelem osoba uplatňující tzv. koncový vliv. Za koncového příjemce se má dle Návrhu zákona považovat každá fyzická osoba, která má přímo nebo nepřímo právo na podíl na zisku větší než 25 %[4]. Osoba uplatňující koncový vliv pak bude dle Návrhu zákona definována jednak na základě vyvratitelné domněnky ovládání dle ustanovení § 74 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů, jednak na základě přímého či nepřímého podílu na hlasovacích právech nebo základním kapitálu, který bude větší než 25 %, pokud současně bude tento podíl významně převyšovat podíly na vlivu ostatních osob[5].

Při určování skutečného majitele bude nezbytné postupovat podle obou výše uvedených mechanismů, a tedy určit skutečné majitele jak podle kritéria koncového příjemce, tak podle kritéria koncového vlivu. Dle Návrhu zákona by tak nemělo být možné ukončit identifikaci skutečného majitele v případě, že bude určen skutečný majitel na základě vyplácení zisku většího než 25 %, nýbrž bude nutné zkoumat, zda ve vlastnické struktuře nelze nalézt jinou fyzickou osobu s významným vlivem na rozhodování této právnické osoby.

S ohledem na uvedené lze proto očekávat, že okruh skutečných majitelů bude širší než za současné právní úpravy[6], kdy se ve většině případů omezilo hledání skutečného majitele pouze na zjištění výše podílu na zisku, resp. naplnění kvantitativních kritérií definice dle současné právní úpravy. Nově bude nezbytné vzít v potaz veškeré vztahy a vazby ovládání, které lze ve vlastnické struktuře posuzované právnické osoby nalézt.

V případě, že nebude možné na základě výše uvedených podmínek identifikovat ve vlastnické struktuře osobu (popř. osoby) skutečného majitele, a to ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po právnické osobě rozumně požadovat, platí nevyvratitelná domněnka, že skutečným majitelem je každá osoba ve vrcholném vedení[7]. Osobu ve vrcholném vedení definuje Návrh zákona jako každou fyzickou osobu, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení činnosti právnické osoby, a přitom je při výkonu této funkce členem statutárního orgánu nebo je přímo podřízena statutárnímu orgánu nebo jeho členovi. Návrh zákona tímto rozšiřuje okruh osob, které jsou považovány za skutečného majitele v případě nemožnosti jeho identifikace podle uvedených pravidel či pokud právnická osoba skutečného majitele nemá. Oproti stávající právní úpravě, kdy se v takové situaci za skutečného majitele považuje v zásadě člen (členové) statutárního orgánu právnické osoby, by se za takovou osobu mohl dle definice v Návrhu zákona považovat i jiný řídicí zaměstnanec (či zaměstnanci) společnosti např. finanční ředitel.

Provedení veškerých možných kroků za účelem zjištění a identifikování osoby skutečného majitele má právnická osoba dle Návrhu zákona navíc povinnost zaznamenávat[8]. Záznam o těchto činnostech bude důležitý nejen jako podklad pro použití výše uvedené nevyvratitelné domněnky skutečného majitele, ale též jako liberační důvod při ukládání pokut. V případě, že posuzovaná právnická osoba provedla veškeré úkony a šetření v míře, kterou lze po ní rozumně požadovat, a ani přesto nezjistila osobu skutečného majitele, nemůže být sankcionována za to, že zápis v evidenci neodpovídá faktickému stavu.[9] Naopak osobě (jak právnické, tak fyzické), která nebude spolupracovat při zjišťování skutečného majitele, může být dle Návrhu zákona udělena pokuta až do výše 500.000 Kč právě z důvodu odepření součinnosti.[10]

Zavedení sankcí v případě nesrovnalostí či nezapsání žádného skutečného majitele

Vedle veřejnoprávních sankcí v podobě pokut, které lze uložit v rámci přestupkového řízení až do výše 500.000 Kč, a to v případě nezapsání žádného skutečného majitele či v případě nesrovnalostí mezi evidovanými údaji a faktickým stavem, počítá Návrh zákona i se zavedením jiných opatření s poměrně vážnými soukromoprávními důsledky.

První opatření směřuje na dohody uzavírané s osobami, které stojí mimo vlastnickou strukturu právnické osoby, avšak prostřednictvím těchto dohod ji fakticky ovládají a tvoří její vůli. Může se například jednat o komisionářskou či příkazní smlouvu uzavřenou mezi jediným či většinovým společníkem nebo akcionářem a fyzickou osobou stojící mimo vlastnickou strukturu, která udílí pokyny a příkazy k výkonu hlasovacího práva tohoto společníka (akcionáře) na valné hromadě či k dispozici s tímto podílem. Dle Návrhu zákona v případě, že by tato fyzická osoba nebyla zapsána jako skutečný majitel, práva a povinnosti vzniklé z takové smlouvy by byly nevymahatelné bez ohledu na to, jakým právem by se daná smlouva řídila[11]. Je ovšem nutné dodat, že tyto vztahy ovládání se povětšinou neřídí žádnou psanou smlouvou, nýbrž k nim dochází na zcela neformálním základě.

Dalším opatřením je zakotvení povinnosti obchodní korporace nevyplatit podíl na zisku nebo jiných zdrojích společnosti osobě, která je skutečným majitelem, ale není zapsána v příslušné evidenci[12]. Tento zákaz platí i pro výplatu podílu na zisku právnické osobě, která nemá zapsaného žádného skutečného majitele. Pokud podíl na zisku nebude vyplacen do konce příslušného účetního období, toto právo zaniká a nevyplacený zisk musí být převeden na účet nerozděleného zisku z minulých let.

Posledním následkem situace, kdy fyzická osoba není zapsána v evidenci jako skutečný majitel, ačkoli naplňuje jeho znaky, je, že tato fyzická osoba nesmí vykonávat svá hlasovací práva v obchodní korporaci. Současně nesmí dle Návrhu zákona vykonávat hlasovací práva ani ten, kdo jedná na účet právnické osoby, jež nemá evidovaného žádného skutečného majitele.

S ohledem na výše uvedená ustanovení a jejich následky lze očekávat zvýšenou aktivitu minoritních společníků a akcionářů nebo insolvenčních správců, kteří budou mít dle Návrhu zákona nové nástroje k navrácení již vyplacených prostředků zpět do společnosti či k zpochybňování platnosti usnesení valných hromad. Svědčit jim budou i poměrně dlouhé promlčecí lhůty. V případě usnesení valné hromady se lze neplatnosti dovolat do 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o daném usnesení, nejpozději však do 1 roku ode dne konání valné hromady.[13] Při neoprávněném vyplacení podílu se použijí promlčecí lhůty pro bezdůvodné obohacení, které činí 10 let, popř. 15 let v případě úmyslného obohacení.[14]

Návrh zákona prostřednictvím výše uvedených opatření klade vysoké nároky na členy statutárního orgánu s ohledem na jejich povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, neboť odpovědnost za vyplacení podílu na zisku či za řádné svolání valné hromady nesou jednatelé, resp. členové představenstva. V případě, že nebudou dodržena výše uvedená ustanovení Návrhu zákona a dojde k neoprávněnému vyplacení podílu na zisku či neoprávněnému výkonu hlasovacího práva, může být po členech statutárního orgánu požadována náhrada škody, přičemž bude poté na nich, aby prokázali, že z jejich strany byly dodrženy veškeré požadavky s ohledem na výkon jejich funkce.

Automatický průpis zapsaných údajů

Zjednodušení aktualizace údajů zapisovaných do evidence skutečných majitelů má přinést dle Návrhu zákona tzv. automatický průpis údajů obsažených v jiných rejstřících a evidencích. O tento automatický průpis lze požádat notáře nebo rejstříkový soud, popř. je možné ho posléze zrušit či znovu obnovit, a to dle potřeb evidující právnické osoby. Výhodou je nejen zajištění zcela aktuálních informací, ale i šetření peněžních prostředků právnických osob, které tak nemusí podávat a platit soudní poplatek za návrh na zápis změny údajů v evidenci skutečných majitelů při každé změně ve vlastnické struktuře.

V současné době se dle Návrhu zákona počítá s automatickým průpisem všech společníků společností s ručením omezeným, kteří disponují s podílem větším než 25 %, jediných akcionářů akciových společností a v případě spolků pak členů jejich statutárních orgánů.

Závěr

Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů předpokládá i jiné změny, jako například oprávnění notářů provádět zápis skutečných majitelů namísto rejstříkových soudů, zvýšení soudního poplatku za prvozápis, změnu či výmaz na 4.000 Kč[15] nebo zpřístupnění evidence skutečných majitelů široké veřejnosti.

Jeho cílem je nejen jednotně a jasně upravit proces identifikace a zápisu skutečných majitelů, ale i zakotvit odpovídající a účinné postihy tak, aby co nejvíce motivoval právnické osoby i samotné skutečné majitele k jejich zápisu do evidence, a tím zajistil co největší transparentnost vlastnických struktur obchodních korporací a jiných právních uspořádání.

S ohledem na skutečnost, že Návrh zákona čeká ještě projednání Vládou ČR a oběma komorami Parlamentu ČR, lze očekávat, že v rámci legislativního procesu dojde ke změnám jeho jednotlivých ustanovení. Zajímavé bude sledovat zejména možné úpravy ustanovení zavádějící sankce a jiná opatření v souvislosti s evidencí skutečných majitelů, neboť oproti dosavadní úpravě, která neobsahovala žádné přímé postihy, přináší současný Návrh zákona razantní změnu.


Mgr. Hana Maláčová
,
advokátka


Mgr. Aneta Průšová
,
advokátní koncipientka
 

CERHA HEMPEL Kališ & Partners
 
Týn 639/1  
110 00  Praha 1
 
Tel.:     +420 221 111 711
e-mail:  office@cerhahempel.cz

 

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU

[2] Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů ve stavu k 1. 11. 2019 (verze rozeslaná do meziresortního připomínkového řízení a po vypořádání většiny připomínek)

[3] Ilustrativní výpočty prováděné za účelem určení a identifikace skutečného majitele obsahuje důvodová zpráva k předkládanému Návrhu zákona.

[4] viz § 3 Návrhu zákona

[5] viz § 4 Návrhu zákona

[6] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů

[7] viz 5 Návrhu zákona

[8] viz 8 a násl. Návrhu zákona

[9] Tato evidující právnická osoba je však povinna zapsat jako skutečné majitele „alespoň“ osoby se svém vrcholném vedení.

[10] viz § 55 odst. 2 a 3 Návrhu zákona

[11] viz § 52 Návrhu zákona

[12] viz § 53 Návrhu zákona

[13] Ustanovení § 191 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[14] Ustanovení § 638 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[15] Soudní poplatek ve výši 4.000 Kč se předpokládá dle Návrhu zákona pouze v případě zápisu údajů provedeného rejstříkovým soudem. Pokud bude zápis, změna či výmaz údajů o skutečném majiteli proveden notářem, bude tato odměna určena s ohledem na složitost vlastnické struktury evidující právnické osoby, přičemž by se finální výše odměny měla pohybovat mezi 500 Kč až 2.000 Kč.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz