Není prospekt jako prospekt

K nově vzniklé situaci vydala dne 20. července stanovisko Komise pro cenné papíry („Komise“). Toto stanovisko obsahuje názor Komise na aplikaci Nařízení Evropské komise 809/2004 („Nařízení“), kterým se Směrnice provádí, a to pro přechodné období do doby, než česká novela nabude účinnosti (sama Komise odhaduje, že se tak stane nejdříve koncem roku). Z právního hlediska je zajímavé, jakým způsobem toto stanovisko kombinuje požadavky evropské a české právní úpravy.

Dle názoru Komise totiž nelze uvedené Nařízení přímo aplikovat, přestože je, jak sama Komise uznává, dostatečně podrobné, aby přímo aplikováno být mohlo (slouží ostatně jako předloha české novely). Své rozhodnutí zdůvodňuje Komise tím, že „nařízení stanoví obsah dokumentu (rozuměj prospektu), který české právo – přes shodné označení blízkého institutu – nezná“, a tím pádem „chybí institut, na který by toto nařízení dopadalo“. I nadále je tedy možno žádat o schválení užšího prospektu a prospektu o obsahu a formě podle stávající české úpravy a Komise v tomto případě Nařízení vůbec neuplatní.

Na druhou stranu se Komise snaží dostát základnímu požadavku Směrnice, kterou je tzv. jednotný pas pro emitenty, tj. povinnost uznat prospekt schválený v domovském státě emitenta ve všech ostatních (hostitelských) státech EU, a to bez dalšího správního řízení. Sama Komise k tomu uvádí, že „veřejnou nabídku či přijetí na trh lze na základě přímého účinku Směrnice provést i s „evropským“ prospektem schváleným v zahraničí.“ Nakolik je toto tvrzení o přímém účinku Směrnice v souladu s výše popsaným postupem podle českých norem, necháme na posouzení čtenáře.

Velmi komplikovaná je v tomto ohledu situace žadatelů, kteří v současné době žádají Komisi o schválení prospektu podle evropského práva, tj. prospektu, který by už nepodléhal schválení v ostatních státech EU. Komise schválí prospekt dle současné české právní úpravy a pokud bude obsahovat i informace dle komunitárního práva, „může žadateli vydat potvrzení, že dokument splňuje požadavky stanovené pro „evropský“ prospekt.“ Výsledný dokument by tak musel splňovat požadavky evropské varianty prospektu na vnitřní členění a zároveň obsahově pokrývat minimum jak podle české, tak podle evropské úpravy. Otázkou zůstává, nakolik budou výše zmiňované potvrzení Komise bez dalšího uznávat dozorové orgány ostatních států EU, když Komise sama deklaruje, že při schvalování postupuje podle stávající české úpravy. A není snad vydání onoho potvrzení samo o sobě aplikací Nařízení, o kterém Komise tvrdí, že ho aplikovat nelze?

Přes veškerou kritiku je nutno ocenit snahu Komise o zajištění právní jistoty tím, že jasně řekla, jakým způsobem bude postupovat. Nezbývá než počkat, až novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu ukončí stávající poněkud nepřehledné období, v němž unifikaci navzdory není prospekt jako prospekt.