Notářské služby v Polsku v souvislosti se založením společnosti v České republice

Jak známo, pro každého, nevylučujíc polského investora v podobě jak právnické tak fyzické osoby, důležitou roli hraje čas nezbytný pro uskutečnění podnikatelského záměru. Veškeré právní záležitosti se častokrát dostávají do pozadí ekonomické aktivity podnikatele, který rád využívá možnost zastoupení zmocněncem po celou dobu procesu zakládání společnosti. Znamená to zkrátka skutečnost, že se jak společník tak například budoucí jednatel v České republice po dobu trvání procesu zakládání společnosti fyzicky ani neobjeví, a proto prvním krokem právního zástupce v takovémto případě, je získaní patřičných plných moci ze zahraničí, v našem případě z Polské republiky. Zdálo by se, že se jedná o věc základní a banální. Nicméně praxe mnohokrát svědčí o opaku. Na jaké problémy může v tomto konkrétním případě narazit český právní zástupce během poskytování základních služeb pro svého polského klienta?

Český obchodní zákoník v § 57 odst. 2 stanoví, že pokud společenskou smlouvu uzavírá zmocněnec na základě plné moci, podpis zmocnitele na takové plné moci musí být úředně ověřen. I když  společenská smlouva společnosti s ručením omezeným musí mít formu notářského zápisu, pro plnou moc udělenou zmocněnci pro uzavření společenské smlouvy jménem zmocnitele je dostačující písemná forma s úředně ověřeným podpisem. Vyplývá z toho, že český právní řád rozlišuje formu plné moci jakožto samostatného dokumentu od formy činnosti, pro kterou bude tento dokument použit. Jinými slovy, v našem konkrétním případě forma plné moci (písemná forma s úředně ověřeným podpisem) není podmíněná formě právního úkonu, pro který je plná moc určená (forma notářského zápisu). Navíc dle ustanovení § 74 odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejích činnosti (notářský řád): „Notář provedením legalizace neodpovídá za obsah listiny“.

Opačně je tomu v polském právním řádu. Dle Čl. 99 § 1 Polského Občanského zákoníku z 23. dubna 1964 Sb. 1964  č.  16, poz. 93 (Kodeks Cywilny Dz.U. z 1964 r. Nr 16, poz. 93) v  platném znění: „Vyžaduje-li se pro platnost právního úkonu zvláštní právní forma, plná moc pro provedení tohoto úkonu musí mít toutéž zvláštní formu“. Ergo: chceme-li uzavřít společenskou smlouvu společnosti s ručením omezeným formou notářského zápisu v zastoupení, musíme být k tomuto právnímu úkonu zmocnění plnou moci vyhotovenou rovněž formou notářského zápisu. Toto ustanovení se stává klíčovým, vezmeme-li v potaz skutečnost, že polský zákon o notářství z 14. února 1991 Sb. 2002 č. 42, poz. 369 (Prawo o notariacie, Dz.U. z 2002 r. Nr 42, poz. 369) neobsahuje normu obdobnou české, která by notáře zprostila odpovědnosti za  obsah listiny, a také nerozlišuje mezi dokumenty určené pro „domácí právní úkony“ od dokumentů vyhotovených polským notářem pro použití v zahraničí. Navíc, ovládá-li český notář jazyk, v němž je listina vyhotovená, je oprávněn dle ustanovení odst. 4 § 74 notářského řádu ověřit podpis i pod touto cizojazyčnou listinou, zatímco jeho polský protějšek musí svou znalost cizího jazyka deklarovat stejným způsobem, jak je tomu v případě soudního překladatele. Polský zákon o notářství totiž i nadále hovoří o polské notářské činnosti provedené polským notářem, tentokrát v cizí řeči.     

Problém jiného přístupu k právní formě plné moci určené pro sepsaní společenské smlouvy spol. s r.o. nabývá na významu, v případě jejího využití mimo území Polské republiky. Plná moc určená pro sepsaní společenské smlouvy české spol. s r.o. bude samozřejmě využitá na území České republiky. Navíc taková plná moc, aby splnila svoji funkci, musí obsahovat ustanovení odpovídající patřičným ustanovením českého práva. Je tedy zřejmé, že polský notář konající na základě polských právních norem není schopen sepsat takovou plnou moc, ani jiný obdobný notářský dokument, který by plně odpovídal českým platným předpisům. Jako příklad uvádím skutečnost, že polské právo nezná právní institut správce vkladu, a také jinak řeší otázku statutárního orgánu spol. s r.o. (místo jednatele je představenstvo atd.). 

Znamená to logicky, že pořízení plné moci pro sepsaní společenské smlouvy české společnosti s ručením omezením v Polsku není možné? Jak z toho začarovaného kruhu ven?

Odpověď na tuto otázku přináší praxe, nikoliv právní teorie. Zdá se, že v současné době jediným osvědčeným způsobem získaní plné moci z Polské republiky, určené pro sepsání společenské smlouvy české spol. s r.o. tj. plné moci použitelné na území České republiky, je primárně: vyhotovení patřičné plné moci jak v polském tak v českém jazyce, a následné přesvědčení polského notáře o tom: (i) že tento dokument nebude použit na území Polské republiky a (ii) že tento dokument je vyhotoven v souladu s českým právním řadem, který  vyžaduje pouze úředně ověřený podpis na takovéto listině.