Odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

Zvláštní skutkovou podstatou, která se svým způsobem vymyká z konstrukce odpovědnosti zaměstnance přijaté zákoníkem práce je odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody. Zde totiž zaměstnanec odpovídá za škodu i přesto, že ji sám svým jednáním nezavinil. Předpokladem vzniku odpovědnosti je, že zaměstnanec vědomě ani neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě, ačkoli by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody. Zákon zde vyžaduje alespoň vědomou nedbalost zaměstnance. Zaměstnanec takovýmto jednáním porušuje povinnost oznamovací a povinnost zakročovací, která je mu stanovena zákoníkem práce § 171. V případě této odpovědnosti nejde o prvotní odpovědnost zaměstnance za škodu, ale vzhledem k tomu, že zaměstnavatel může na zaměstnanci požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu pouze pokud ji není možno uhradit jinak, se jedná o odpovědnost podpůrnou pro případ, kdy se nelze zhojit na přímém škůdci. V praxi se s touto situací příliš často nesetkáme, jelikož zaměstnavatel těžko prokazuje, že škodu není možno uhradit jinak.
Pří stanovování výše náhrady škody se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti a jaký je společenský význam škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům zaměstnance, který povinnost nesplnil. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz