Okamžik doručení adresného jednostranného hmotněprávního úkonu v režimu občanského zákoníku
Judikatura i právní teorie se ustálila v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (ust. § 45 odst. 1 občanského zákoníku).[1]
Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.
Podle ustálené soudní praxe měl-li adresát na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující hmotněprávní úkon a seznámit se s jeho obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, nastaly jeho hmotněprávní účinky v okamžiku, kdy i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil. Proto Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, ze dne 13. 11. 2012, uvedl: „Jsou-li účinky doručení hmotněprávního úkonu spojeny s okamžikem, kdy byla zásilka uložena u pošty, měl-li adresát takovéhoto úkonu objektivně možnost se s ní seznámit, i když tak (před jejím vrácením odesílateli) neučinil, a to bez ohledu na délku doby, po níž byla zásilka u pošty uložena, pak okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní (doručený) okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát „ochoten“ tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem).“
V posuzovaném případě podle zjištěného skutkového stavu (který nebyl dovoláním žalobce zpochybněn) se žalobce (nájemce bytu) v době doručování výpovědi z nájmu bytu zdržoval v místě svého bydliště, protože však nebyl zastižen, byla mu zásilka obsahující výpověď dne 26. 11. 2008 uložena u pošty, což mu bylo poštou oznámeno a byl vyrozuměn, že si ji může (téhož dne) vyzvednout. Tímto okamžikem se zásilka dostala do sféry jeho dispozice, hmotněprávní úkon, jež obsahovala, se stal perfektním, a bylo již jen na vůli žalobce, kdy (a zda vůbec) se s ní opravdu seznámí. Posledním dnem pro doručení žaloby na určení neplatnosti výpovědi soudu bylo tedy pondělí 27. 1. 2009. Žaloba na neplatnost výpovědi došlá soudu 28. 1. 2009 byla proto podána až po uplynutí příslušné šedesátidenní lhůty.
Adolf Maulwurf
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Ust. § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zní: „Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy k ní dojde.“ Obdobně stanoví i nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 570 odst. 1: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
