8. 8. 2002
ID: 18029upozornění pro uživatele
Péče o zaměstnance – stravování a uložení svršků
Zaměstnavatelé by měli usilovat, aby pro své zaměstnance vytvořili optimální podmínky pro výkon jejich práce. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, dále jsou povinni odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy pracovišť.
Zaměstnavatelé by měli usilovat, aby pro své zaměstnance vytvořili optimální podmínky pro výkon jejich práce. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, dále jsou povinni odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy pracovišť. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve svých ustanoveních § 139 až § 148 upravuje péči o zaměstnance, v rámci které stanoví zaměstnavatelům řadu povinností. Péče o zaměstnance má celou řadu aspektů a hledisek. Patří sem například i péče o stravování zaměstnanců a péče o uložené svršky a dopravní prostředky zaměstnanců.
Co se týče povinností zaměstnavatelů ve vztahu ke stravování zaměstnanců, tak zákoník práce pouze stanoví, že zaměstnavatelé jsou povinni umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost zaměstnavatel nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Pojmem umožnit stravování je nutno rozumět například úpravu pracovní doby tak, aby se zaměstnanci mohli stravovat apod. Zaměstnavatel tedy není podle zákoníku práce povinen zaměstnancům stravování zabezpečit. Samozřejmě řada zaměstnavatelů, a to především zaměstnavatelů s větším množstvím zaměstnancům, stravování zabezpečuje. Je pak na zaměstnanci, zda-li této možnosti využije nebo ne. Někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům na stravu přispívají prostřednictvím stravenek, které jim prodávají za nižší cenu.
Bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizaci tohoto stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.
Zákoník práce v ustanovení § 145 ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Tento požadavek je vcelku logický, protože existuje jen málo zaměstnání, ve kterých bych zaměstnanci nemuseli odkládat své svrchní oblečení, tašky apod. Povinnost se vztahuje pouze na ty předměty, které se obvykle nosí do zaměstnání. Bezpochyby sem patří i snubní prsten, hodinky apod.
Zaměstnavatel je také povinen zajistit bezpečnou úschovu obvyklých dopravních prostředků, pokud jich zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět. Půjde zřejmě především o jízdní kola. Zákoník práce výslovně stanoví, že za obvyklý dopravní prostředek k cestě do zaměstnání a zpět se nepovažuje osobní automobil.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Co se týče povinností zaměstnavatelů ve vztahu ke stravování zaměstnanců, tak zákoník práce pouze stanoví, že zaměstnavatelé jsou povinni umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost zaměstnavatel nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Pojmem umožnit stravování je nutno rozumět například úpravu pracovní doby tak, aby se zaměstnanci mohli stravovat apod. Zaměstnavatel tedy není podle zákoníku práce povinen zaměstnancům stravování zabezpečit. Samozřejmě řada zaměstnavatelů, a to především zaměstnavatelů s větším množstvím zaměstnancům, stravování zabezpečuje. Je pak na zaměstnanci, zda-li této možnosti využije nebo ne. Někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům na stravu přispívají prostřednictvím stravenek, které jim prodávají za nižší cenu.
Bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizaci tohoto stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.
Zákoník práce v ustanovení § 145 ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Tento požadavek je vcelku logický, protože existuje jen málo zaměstnání, ve kterých bych zaměstnanci nemuseli odkládat své svrchní oblečení, tašky apod. Povinnost se vztahuje pouze na ty předměty, které se obvykle nosí do zaměstnání. Bezpochyby sem patří i snubní prsten, hodinky apod.
Zaměstnavatel je také povinen zajistit bezpečnou úschovu obvyklých dopravních prostředků, pokud jich zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět. Půjde zřejmě především o jízdní kola. Zákoník práce výslovně stanoví, že za obvyklý dopravní prostředek k cestě do zaměstnání a zpět se nepovažuje osobní automobil.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
