Počátek lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutím dotýkajícím se osobní svobody
Nepočítal jsem s tím, že budu ještě někdy psát o tomto tématu, protože mi přišlo, že je to již notorieta. Není! A proto ještě jednou připomenu velmi důležité pravidlo týkající se počátku lhůty k podání stížnosti proti usnesení týkajícímu se osobní svobody. Ale právní větu až nakonec. Nejprve představení čerstvého nálezu Ústavního soudu ze dne 7. července 2020 sp. zn. IV. ÚS 652/20.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „obvodní soud“) usnesením ze dne 17. 1. 2020 č. j. 1 T 177/2019-1265 rozhodl, že podle § 72 odst. 3 trestního řádu, se stěžovatel ponechává ve vazbě, žádost stěžovatele o propuštění z vazby se zamítá, převzetí nabídnuté záruky se nepřijímá, písemný slib daný stěžovatelem se nepřijímá a účelu vazby stěžovatele nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka. Toto usnesení bylo vyhlášeno u hlavního líčení, kterému byl přítomen stěžovatel i jeho obhájce. Jeho písemné vyhotovení bylo obhájci doručeno dne 21. 1. 2020 a stěžovateli dne 24. 1. 2020. Stěžovatel (resp. jeho obhájce) podal stížnost proti usnesení prostřednictvím datové schránky dne 23. 1. 2020. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 6. února 2020 sp. zn. 9 To 56/2020 stěžovatelovu instanční stížnost proti usnesení obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl jako opožděně podanou.
Rozhodnutí městského soudu napadl stěžovatel ústavní stížností. Namítal, že instanční stížnost proti usnesení obvodního soudu podal ve lhůtě vycházející z ústavněprávně konformního výkladu § 134 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a § 143 odst. 1 trestního řádu a odkázal na několik nálezů Ústavního soudu.
Ústavní soud navázal na svou ustálenou judikaturu počínající již v roce 2009 a napadené rozhodnutí městského soudu zrušil. Připomněl přitom tuto zásadu:
Počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.
Úplné znění nálezu je k dispozici zde.
JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
