Pracovněprávní důsledky odmítnutí zaměstnance podrobit se testu na Covid-19
Od 03.03.2021 platí v České republice povinné testování zaměstnanců ve firmách, a to na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky. Zaměstnavatelé jsou povinni: „umožnit svým zaměstnancům osobní přítomnost na pracovišti zaměstnavatele pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil v posledních 7 dnech RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2, POC antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo na pracovišti zaměstnavatele preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého mu zaměstnavatelem, není-li v čl. III stanoveno jinak, a jeho výsledek je negativní.“[1]
Jak má ale zaměstnavatel postupovat, pokud zaměstnanec odmítne podstoupit testování na Covid-19? Jelikož zaměstnavatel nesmí připustit přítomnost zaměstnance na pracovišti, pokud zaměstnanec nebude otestován, nabízí se několik variant, jak nastalou situaci řešit. Jednou z možností zaměstnavatele je domluva s takovým zaměstnancem, a to aby buď vykonával svoji práci z domova (umožňuje-li to povaha vykonávané činnosti) nebo aby zaměstnanec čerpal dovolenou, popř. přichází do úvahy neplacené volno zaměstnance. Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne na některé z těchto alternativ, bude se jednat o neomluvenou absenci zaměstnance (určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací, je-li odborová organizace). Je to z toho důvodu, že se nejedná o okruh překážek v práci zaměstnance stanovený nařízením vlády 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Jinými slovy řečeno, netýka-li se absence zaměstnance některé ze zákonem předpokládané překážky v práci, pro kterou by byl omluven, jedná se o absenci neomluvenou.
Neomluvenou absenci zaměstnance může zaměstnavatel řešit několika způsoby. První z možností zaměstnavatele je nevyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat. Mzda nebo plat přísluší zaměstnanci za vykonanou práci a jsou splatné po vykonání práce. V tomto případě by však v důsledku neomluvené absence nepříslušela zaměstnanci náhrady mzdy či platu. Dalším krokem zaměstnavatele, jak postihnout zaměstnance za neomluvenou absenci na pracovišti, je krácení dovolené, a to o počet neomluveně zameškaných hodin, přičemž neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. V úvahu by přicházela i možnost zaměstnavatele požadovat po zaměstnanci náhradu škody, která by zaměstnavateli vznikla například tím, že v důsledku nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti musel tuto práci odvést jiný zaměstnanec a odměna za práci jiného zaměstnance může představovat škodu, která zaměstnavateli vznikla. V některých případech by pak zaměstnavatel mohl přistoupit i k ukončení pracovního poměru. Podle judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že: „soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.“[2] Lze se tedy domnívat, že by (samozřejmě s přihlédnutím k dalším skutečnostem jako jsou důsledky nepřítomnosti zaměstnance pro zaměstnavatele, dosavadní postoj zaměstnance k plnění jeho pracovních úkolů, k míře zavinění zaměstnance a ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních pracovních povinností zaměstnance[3]) mohlo dojít až k nejradikálnějšímu kroku, a to k okamžitému zrušení pracovního poměru.
Výše uvedené postupy se netýkají zaměstnanců, kteří mají výjimku z povinného testování, a to zaměstnanci, kteří vykonávají výlučně práci na dálku (home office) a zaměstnanci, kteří prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, a od prvního pozitivního RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 90 dní.[4]
Existuje tedy mnoho způsobů pro zaměstnavatele, jak se s případným odmítnutím zaměstnance podrobit se testování na Covid-19 vyrovnat. Bude záležet na každém zaměstnavateli, jaký způsob si zvolí.
Mgr. Pavla Mikulášová,
advokátní koncipientka
.png){kind=logo}
Dvořákova 588/13,
602 00 Brno
tel.: +420 775 986 268
e-mail: info@advokat-juran.cz
[1] Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 01.03.2021, č.j.: MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN , k dispozici >>> zde.
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007
[3] Tamtéž.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
