Praktické aspekty plnění povinnosti darovat potraviny potravinové bance

Povinnost ukládá ustanovení § 11 odst. 2 zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o potravinách“). Dle této je provozovatel potravinářského podniku (dále jen jako „Provozovatel“), který uvádí na trh potraviny v provozovně s prodejní plochou větší než 400 m2 povinen potraviny, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými zákonem o potravinách nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, ale jsou bezpečné, poskytnout bezplatně neziskové organizaci, která shromažďuje bezplatně potraviny a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím.

Uzákoněnému povinnému darování[2] předcházelo dřívější nabytí účinnosti ustanovení § 11 odst. 3 zákona o potravinách, dle kterého bylo Provozovatelům umožněno darovat potraviny, které by jinak nebyly způsobilé k prodeji, avšak jsou bezpečné.

Za bezpečné potraviny lze dle názoru Ústavního soudu, vyjádřeném ve výše uvedeném rozhodnutí považovat především potraviny, které jsou až na tyto skutečnosti v souladu se zákonem kladenými parametry:

• nedostatečně nebo nesprávně označené;
• neodpovídající požadavkům na jakost stanovenou prováděcím právním předpisem nebo deklarovanou výrobcem;
• poškozené nebo deformované;
• klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem;
• neznámého původu.

Jsme tedy názoru, že potraviny s např. prošlou dobou použitelnosti není prodejce povinen, ale ani oprávněn nabízet potravinové bance k další distribuci.

Kritizovaná je skutečnost, že potraviny mohou (resp. musí) být dle gramatického výkladu darovány pouze subjektům, které určuje z moci úřední Ministerstvo zemědělství. Ke dni sepisu tohoto příspěvku je určeno 48 subjektů[3]. Jest otázkou, zda se darováním potravin jinému, než takto určenému subjektu, Provozovatel vystavuje sankci za nesplnění povinnosti uvedené v § 11 odst. 2 výše uvedeného zákona.

Jak již bylo naznačeno v úvodu, nesplnění povinnosti je přestupkem, za který dle ustanovení § 17 odst. 2 písm. j) a § 17f písm. c) zákona o potravinách hrozí uložení sankce až do výše 10.000.000,- Kč. Odpovědnost za přestupek se posuzuje dle zákona 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tento zákon v ustanovení § 5 na přestupek klade podmínku společenské škodlivosti. Je otázkou, zda by darování potravin jinému, než Ministerstvem zemědělství určenému subjektu, naplnilo podmínku společenské škodlivosti, tedy materiální stránku přestupku. 

Upozorňujeme na skutečnost, že Provozovatel bude nejčastěji právnickou osobou. Dle ustanovení § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky se jedná o objektivní odpovědnost. Je tedy na provozovateli, aby v případném správním řízení prokázal, že potraviny poskytl potravinové bance[4].

Výše uvedené ustanovení, zakotvující povinnost darování bezpečných potravin, bylo podrobeno značné kritice z dalších praktických skutečností. Předně není vyřešeno, který ze subjektů ponese náklady na svoz potravin. Dále z litery zákona nevyplývá, který ze subjektů ponese odpovědnost za zdravotní neznehodnocení potravin během přepravy a tedy zachování způsobilosti potravin být předmětem daru a zůstat bezpečnými.

Dnes je běžnou praxí, že si potravinové banky potraviny vyzvedají u provozovatelů. Zákon uvádí, že provozovatelé mají povinnost: „…poskytnout bezplatně neziskové organizaci…“. Není dle našeho názoru jednoznačné, zda poskytnutí znamená umožnění odvozu potravin či doručení oprávněnému subjektu. Vzhledem k zvolenému termínu povinnosti „poskytnout“ se kloníme k závěru, že dojde ke splnění povinnosti notifikací libovolné potravinové bance o skutečnosti, že provozovatel disponuje potravinou, kterou je možno odebrat potravinovou bankou pro její účely. Vzhledem k objektivní konstrukci odpovědnosti je však vhodné potravinové banky notifikovat písemně pro předejití případné důkazní nouze při snaze se vyvinit.

Zcela nejasná je odpovědnost za zboží během přepravy. Převážně v letních měsících může být změna senzorických či mikrobiologických parametrů potravin otázkou velmi krátkého okamžiku. Doporučujeme tedy s potravinovou bankou uzavřít písemnou dohodu, ve které bude postaveno na jisto, od jakého okamžiku se nový subjekt stává vlastníkem potravin a především ke kterému okamžiku přechází nebezpečí škody na zboží.

Závěrem uvádíme, že povinnost věnovat bezpečné potraviny potravinové bance nelze brát na lehkou váhu. Doporučujeme uzavřít dohodu s příslušným neziskovým subjektem, který je určen Ministerstvem zemědělství, ve které dojde k vymezení podmínek, za kterých budou potraviny odebírány. V této dohodě je vhodné sjednat přechod vlastnického práva a nebezpečí vzniku škody tak, aby došlo k zamezení odpovědnosti za změnu vlastností potravin během přepravy a kdykoliv poté. Notifikaci příslušnému subjektu o možnosti převzít potraviny doporučujeme činit zásadně písemně.