Právo rozhodovat o smluvních pokutách v souvislosti s neplacením elektronických (telekomunikačních) služeb náleží ČTÚ

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1743/10 ze dne 23. listopadu 2010 se Ústavní soud vyjádřil k otázce, který orgán je příslušný k vydání rozhodnutí o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, na níž vznikl nárok v důsledku neplacení elektronických (telekomunikačních) služeb.

Věcně šlo o exekuční návrh, ve kterém se telekomunikační operátor domáhal nařízení exekuce povinnosti uložené rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu. Povinnost spočívala v úhradě (i) ceny čerpané elektronické služby a (ii) smluvní pokuty za včasné nezaplacení ceny této služby. Krajský soud v Ostravě jakožto odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu, který zamítl návrh telekomunikačního operátora na exekuci smluvní pokuty s odůvodněním, že podle ust. zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory týkající se povinností uložených tímto zákonem, resp. na jeho základě, přičemž smluvní pokuta není povinnost stanovená telekomunikačním zákonem.

Ústavní soud v detailně odůvodněném nálezu poukázal na rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v platném znění, č.j. Konf 27/2008-7 ze dne 9. září 2008, podle nějž „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“

S dalším odkazem na ust. § 5 odst. 5 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů Ústavní soud konstatoval, že „pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné nejen pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, nýbrž i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy. Jinými slovy, rozhodnutí zvláštního senátu má právní účinky inter partes i erga omnes. Zavazuje nejen strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, nýbrž i precedenčně dopadá na všechny obdobné případy.“

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil, když projevem soudcovské svévole došlo k porušení principů spravedlivého procesu.

Úvaha Krajského soudu v Ostravě má však i ještě další rovinu. Ve věci dluhů za služby telekomunikačních operátorů se v naprosté většině jedná o tzv. nesporné věci (nesporné co do fakt, které strany předkládají, nikoliv co do typu řízení, které se o nich vede), tj. věci, ve kterých dlužník na svou obranu zpravidla nic nenamítá. Dlužník v těchto případech obvykle za telekomunikační služby neplatí, protože na jejich úhradu nemá nebo, v horším případě, protože se mu za ně platit nechce. O úhradě za telekomunikační služby, jakož i o smluvní pokutě za nezaplacení služby, rozhoduje Český telekomunikační úřad podle správního řádu. Řízení je tedy písemné, neveřejné a relativně neformální a ve srovnání se sporným řízením soudním i levnější.

Nesprávný a Ústavním soudem zavrhnutý názor Krajského soudu v Ostravě by ve svém důsledku znamenal, že okresní soudy mají k řešení ročně dostat další desetitisíce banálních případů. Jiné případy, mající stejný skutkový základ (tj. řešení vlastních dluhů za telekomunikační služby by navíc byl řešen duplicitně ve správním řízení. Jak by byly řešeny případy vyplývající z jedné smlouvy, ve kterých by soud a Český telekomunikační úřad dospěly k různým závěrům, zůstane naštěstí i po rozhodnutí Ústavního soudu záhadou. Nikoliv nezajímavý je i kvantitativní (ekonomický) pohled na věc. V roce 2009 rozhodoval Český telekomunikační úřad o více jak 70 tisících dlužnických věcech. Pro porovnání: v r. 2009 činil nápad civilní agendy okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě cca. 78.000 případů. Z uvedených údajů je zřejmé, že aplikace názoru Krajského soudu v Ostravě by s velkou pravděpodobností vyvolala průtahy v řízeních nebo by situace musela být řešena materiální, finančním a personálním posílením okresních soudů.

Z výše uvedených důvodů je proto dobře, že Ústavní soud potvrdil stabilně judikovaný názor zvláštního senátu soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Dan Loukota