Příslušnost k rozhodování ve věci rodičovské odpovědnosti s mezinárodním prvkem

V poslední době se díky čím dál častěji uzavíraným manželstvím, kdy jeden z manželů je cizinec, setkáváme s řešením právních věcí týkajících se péče a výživy k nezletilým dětem s mezinárodním prvkem. Bohužel národnostní rozdíly ve vztazích s sebou přináší i různorodost vyplývající z odlišných životních představ o fungování rodiny obecně a výchově nezletilých dětí. Často dochází k situaci, kdy jeden z rodičů po větších či menších neshodách nezletilé dítě bez souhlasu druhého rodiče přemístí nebo zadrží v jiném státě.

Zpravidla tímto státem bývá domovský stát rodiče, kam dítě dřív jezdilo pouze na návštěvy za prarodiči párkrát do roka a dítě je ze dne na den vytrženo z místa jeho obvyklého bydliště, z běžného rodinného života. Tímto způsobem nezletilý přichází o péči obou rodičů. Způsob, jakým se stanoví příslušný soud k rozhodování ve věci péče a výživy o nezletilého, určuje Nařízení ES č. 2201/2003.

V případě, že k této situaci dojde a rodič se obrátí s návrhem o úpravu výživy a výchovy na tuzemský soud, zákon hovoří jasně. Soud při rozhodování ve věci péče o nezletilé postupuje z úřední povinnosti a v zájmu nezletilého dítěte. Místně příslušným soudem ve věcech péče o nezletilé s mezinárodním prvkem je soud, kde se nachází obvyklé bydliště nezletilého. Obvyklé bydliště dítěte podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území jiného členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě (sp.zn. 30 Cdo 2244/2011). Místní příslušnost soud zkoumá na začátku řízení jako podmínku řízení a pokud soud dospěje k názoru, že je místně příslušný k rozhodování ve věci, další průběh řízení, co se týče místní příslušnosti soudu k rozhodování, se řídí zásadou perpetuatio fori.

V praxi se ovšem bohužel setkáváme s případy, kdy soud s rozhodováním v meritu věci s mezinárodním prvkem otálí. Pokud ovšem dochází v řízení, objektivně se samozřejmě kritéria pro určení obvyklého bydliště nezletilého mohou měnit v závislosti na tom, kde, míněno v péči kterého z rodičů, dítě momentálně pobývá. V důsledku toho by se mohlo zdát, že zcela nesmyslně dostává prostor ten z rodičů, který má dítě momentálně v péči k tomu, aby se mylně mohl domnívat, že z důvodu vhodnosti je možno místní příslušnost přenést i po zahájení řízení v souladu s čl. 15 Nařízení, č. 2201/2003, což se snaží rodič zpravidla odůvodnit tak, že podmínky pro vedení řízení se prakticky změní. Soud ve státě původního obvyklého bydliště nezletilého může tedy ztratit výhodu nejužšího vztahu k poměrům dítěte. Postup podle č. 15 Nařízení č. 2201/2003 by měl ovšem být možností zcela ojedinělou a nikoliv pravidlem. Je však zcela v rozporu s účelem čl. 15 Nařízení, aby se v průběhu řízení soud zkoumal podmínky řízení. Vlivem dlouhého trvání řízení nemohou být takto dítě ani jeho rodič kráceni na svých právech na styk a na svém právu na rozhodování zákonným soudcem, což představuje garanci nezávislého a nestranného rozhodování. Listina základních práv a svobod jasně stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí práva na zákonného soudce jsou požadavky na dodržení zákonného vymezení věcné, funkční a místní příslušnosti soudu. Pokud by během již zahájeného řízení tedy docházelo k přenášení místní příslušnosti, bylo by právo na zákonného soudce nezletilému odejmuto a nemohlo by se takovéto rozhodnutí považovat za rozhodnutí v zájmu nezletilého, když toto by bylo jednoznačně v rozporu se základními právy zaručenými Listinou základních práv a svobod a zájem dítěte je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva zájmem prvotním.

Prostředek přenést příslušnost ve věci péče o nezletilé s mezinárodním prvkem z důvodu vhodnosti daná Nařízením č. 2201/2003 by se měl použít zcela ojediněle a tam, kde podmínky pro její využití nebyly vytvořeny „uměle“ časovými průtahy v řízení.