Součástí odpadového balíku jsou:  

1. Návrh nového zákona o odpadech - projednáván jako sněmovní tisk č. 676;
2. Návrh nového zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností – projednáván jako sněmovní tisk č. 677;
3. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností – projednáván jako sněmovní tisk č. 678;
4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) – projednáván jako sněmovní tisk č. 679.

Tři z uvedených návrhů byly Senátem vráceny Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, návrh novely zákona o obalech byl Senátem zamítnut.

Veškeré uvedené zákony již v rámci jejich přípravy prošly poměrně bouřlivou diskusí, a to z toho důvodu, že ačkoli se může na první pohled zdát, že jde pouze o zákony regulující specifické odvětví, opak je pravdou. Nová odpadová legislativa (a zejména pak zákon o odpadech) se svou úpravou práv a povinností dopadá nejen na provozovatele zařízení k využití nebo odstranění odpadu a svozové společnosti, ale rovněž stanoví řadu povinností obcím a v menší míře také jednotlivcům. Z uvedeného důvodu se Ministerstvo životního prostředí muselo vypořádat mj. s tlaky na upřednostnění toho či onoho zájmu jednotlivých skupin adresátů uvedených norem.

S ohledem na rozsáhlost a komplexnost této úpravy pak v navrhovaných zákonech (a zejména v zákoně o odpadech) už nyní vyvstávají některé praktické problémy, s nimiž navrhovaná právní úprava vůbec nepočítá. Není smyslem tohoto článku uvádět seznam veškerých problematických částí navrhované legislativy, nicméně je nutné upozornit na jeden z nejpalčivějších problémů, které skýtá návrh zákona o odpadech a který bude dopadat nejen na odpadové společnosti, ale rovněž v podstatě na všechny obce v České republice.

 Ustanovení § 36 odst. 5 nového zákona o odpadech (ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou) stanoví, že „Odděleně soustřeďované komunální odpady vhodné k opětovnému použití nebo recyklaci, zejména papír, plasty, sklo, kovy textil a biologický odpad nesmí být předány k odstranění, s výjimkou odpadu vzniklého při jejich zpracování, pokud

• je jeho výhřevnost v sušině nižší než 6,5 MJ/kg a
• splňuje kritéria stanovená vyhláškou ministerstva, podle kterých odstranění takto vzniklého odpadu přinese nejlepší výsledek z hlediska životního prostředí v souladu s hierarchií odpadového hospodářství."

Zjednodušeně řečeno, zbytky po vytřídění jednotlivých recyklovatelných druhů komunálního odpadu (dále jen „vytřízený odpad“) bude možné ukládat na skládku pouze v případě, pokud jejich výhřevnost[2] bude nižší než v zákoně uvedená (tedy nebude možné tyto odpady spálit v zařízení pro energetické využití odpadů, tzv. ZEVO) a pokud Ministerstvo životního prostředí ve vyhlášce uložení na skládku povolí. Ačkoli se na první pohled může zdát, že tento způsob odklonu od skládkování je krokem správným směrem, uvedené ustanovení skrývá hned několik problematických aspektů.

Prvním problémem je ta skutečnost, že v současné době neexistuje ani návrh vyhlášky, který by měla stanovit podmínky pro uložení vytřízeného odpadu na skládku, tudíž není vůbec zřejmé, kterého vytřízeného odpadu se možnost uložení na skládku bude týkat, což s ohledem na Ministerstvem prosazovanou účinnost zákona k 1. 1. 2021 uvrhuje nejen obce, ale např. i provozovatele skládek (kteří nevědí, zda budou moci takový odpad přijímat) do značné nejistoty. Dlužno podotknout, Ministerstvo připravilo prozatím minimum prováděcích předpisů ve vztahu k téměř 40 zmocňovacím ustanovením zákona o odpadech.

Druhým problematickým aspektem je samotné naplnění obou podmínek. Původní návrh zákona o odpadech počítal s těmito podmínkami jako alternativními, nicméně v rámci legislativního procesu došlo ke schválení pozměňovacího návrhu, který stanovil podmínky uvedené v § 36 odst. 5 jako kumulativní. Není vůbec zřejmé, jakým způsobem bude postupováno v případě, kdy vytřízený odpad nebude dosahovat požadované výhřevnosti a zároveň nebude ve vyhlášce Ministerstva umožněno jeho uložení na skládku. Zde je třeba si uvědomit, že např. z hlediska recyklace nejproblematičtějších plastových odpadů nesplní podmínku nízké výhřevnosti prakticky žádný plast. Potřebné kapacity technologií, kam by bylo možné takové odpady od ledna s ohledem na nové ustavení zákona přesunout, však v ČR nejsou.

Zároveň je nutné si uvědomit, že i ZEVO podléhá procesu integrovaného povolování ve smyslu zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Součástí integrovaného povolení je zároveň schválený provozní řád zařízení, který mj. uvádí, jaké odpady je možné do těchto zařízení přijímat a jaké limity výhřevnosti jsou pro ta která zařízení přípustné. Stávající spalovny v ČR jsou technologicky omezeny na příjem odpadů s výhřevností mezi cca 8 – 12 Mj/kg. Tudíž je velmi pravděpodobné např. u zmíněných plastových odpadů, že některé vytřízené odpady budou mít výhřevnost natolik vysokou, že je spalovny v potřebném množství prostě přijmout nemohou.  Rovněž některé frakce vytřízeného odpadu mohou obsahovat relativně vysoký obsah chlóru (např. obaly s obsahem PVC), přičemž většina ZEVO může přijímat odpady s žádným nebo jen minimálním obsahem chlóru. Přitom pro tyto druhy odpadů neexistuje v České republice ani dostatečné množství zařízení pro jejich materiálové využití. Zákonné omezení je však účinné již za 30 dnů, od 1.1.2021. Kam se tedy budou např. plastové odpady po třídění od ledna dávat, není vůbec jasné.

K vyřešení celého problému by napomohlo odložení účinnosti odpadového zákona tak, jak ho požadoval Senát, bohužel ten byl v rámci legislativního procesu přehlasován. Reálně tedy od 1. 1. 2021 hrozí problémy s plastovými odpady zejména v obcích, kdy obce budou muset slovy klasika řešit „Kam s ním?“.