Problematika omezení jiné výdělečné činnosti při pracovněprávním vztahu

Zaměstnavateli jako jedné ze stran pracovněprávního poměr zákoník práce umožňuje realizovat omezení výše nastíněných práv v ustanovení § 304 zákoníku práce, jehož smyslem a účelem[4] je zabránění konkurence, respektive ochrana oprávněných zájmů zaměstnavatele, které představují především informace a schopnosti nabyté v souvislosti s výkonem pracovněprávního vztahu, a které by svou povahou mohly být při výkonu jiné výdělečné činnosti konkurenčními k předmětu činnosti zaměstnavatele.[5]

„Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem.“[6]  Citované ustanovení zákoníku práce je zákonným vyjádřením omezení práva zaměstnance vykonávat za dobu trvání pracovněprávního vztahu jinou výdělečnou činnost, která by svým předmětem byla shodná s předmětem činnosti dosavadního zaměstnavatele. Toto omezení spočívá v povinnosti zaměstnance získat předchozí písemný souhlas zaměstnavatele.

Nejen systematickým výkladem[7] pojmu pracovněprávního poměru ve smyslu zákoníku práce se dobereme závěru, že pod tento pojem zahrnujeme nejenom pracovní poměr, ale také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti, čímž můžeme uzavřít, že působnost ustanovení § 304 ZP se vztahuje také na tyto právní poměry.[8]

Předmět činnosti zaměstnavatele

Určit předmět činnosti zaměstnavatele je možné několika způsoby, které se odvíjejí od toho, o jaký subjekt se jedná. Nejsnadněji bude možné předmět činnosti zaměstnavatele „zjistit u subjektů zapisovaných do veřejného rejstříku a to z tohoto rejstříku, u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění z tohoto oprávnění a u osob podnikajících na základě zvláštních právních předpisů z těchto právních předpisů. U organizačních složek státu vyplývá předmět činnosti zpravidla z příslušných zákonů a u dalších subjektů zpravidla buď ze zřizovacích listin, či ze zvláštních zákonů.“[9] Nabízí se otázka, zda je nutné, aby se předmět jiné výdělečné činnosti zaměstnance přesně shodoval s předmětem činnosti, kterou zaměstnanec vykonává v pracovněprávním vztahu.

V odpovědi na tuto otázku je potřeba přesně rozlišovat mezi předmětem činnosti zaměstnavatele – tak jak o ní hovoří předmětné ustanovení § 304 ZP – a mezi druhem práce,[10] jenž je rámcem pracovní činnosti zaměstnance dle uzavřené pracovní smlouvy. Jinými slovy řečeno - pro naplnění hypotézy ustanovení § 304 ZP postačí, aby se jiná výdělečná činnost zaměstnance shodovala skrze sjednaný druh práce v pracovní smlouvě s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Konkretizací této podmínky je objektivní možnost zaměstnance „využít informací, poznatků a znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v pracovním poměru u zaměstnavatele a tím závažným způsobem ztížit nebo ohrozit činnost zaměstnavatele.“[11] Skutečnost, že se sjednaný druh práce v rámci jiné výdělečné činnosti zaměstnance shoduje s předmětem činnosti zaměstnavatele, tuto objektivní možnost naplňuje.

Výkon jiné výdělečné činnosti

O výkon jiné výdělečné činnosti se jedná v případě, kdy „zaměstnanec vykonává vedle svého zaměstnání na základě právního vztahu činnost, s níž je obvykle spojeno poskytování odměny. Okolnost, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělku skutečně dosáhl, není sama o sobě významná.“[12] Posouzení, zda je daná činnost zaměstnance spojena s dosažením odměny, musí být předmětem individuálního posouzení dané situace. Kromě v uvozovkách klasických právních poměrů, pro něž je charakteristické poskytování odměny (pracovněprávní poměry) ovšem existují skutečnosti, kdy je potřeba zhodnotit, zda s nimi předmětné ustanovení § 304 ZP spojuje příslušné právní následky.

Jak tedy přistupovat k situacím, kdy zaměstnanec v rámci občanskoprávního poměru vykonává činnost, která ve svém důsledku směřuje k dosažení odměny – ať peněžní nebo jiné – a při jejímž výkonu má zaměstnanec objektivní možnost zneužít informací a schopností, které nabyl v rámci svého zaměstnání; příkladem uveďme pronájem bytových nebo nebytových prostor za situace, kdy se jedná o zaměstnance realitní kanceláře nebo pronájem osobního automobilu za situace, kdy se jedná o prodavače v autosalonu nebo bazaru, apod. Podobné situace nejsou ničím neobvyklým a je proto otázkou, zda naplňují hypotézu ustanovení § 304 ZP.[13]

Při splnění podmínky záměru dosažení odměny je podmínkou působnosti předmětného ustanovení § 304 ZP posouzení intenzity této jiné výdělečné činnosti zaměstnance a objektivní možnosti této činnosti ovlivnit předmět činnosti zaměstnavatele. Na začátku článku bylo zmíněno proporcionální poměřování dvou práv – shrnuto práva na provozování hospodářské činnosti[14] a práva vlastnického. Intenzita jiné výdělečné činnosti zaměstnavatele spočívající v pronájmu osobního automobilu nebo např. jediné nemovitosti nebude v tomto případě zásadně způsobilá ohrozit předmět činnosti zaměstnavatele do té míry, aby bylo možné naplnit smysl a účel ustanovení § 304 ZP.

Přesto je třeba vždy individuálně zhodnotit objektivní možnost jiné výdělečné činnosti zaměstnance negativně ovlivnit předmět činnosti zaměstnavatele. Jmenovateli takové možnosti mohou být souvislosti např. kvantitativního charakteru (finanční rozsah jiné výdělečné činnosti) nebo charakteru místního (jiná výdělečná činnost není objektivně způsobilá negativně zasáhnout do předmětu činnosti zaměstnavatele, protože je realizována mimo možný dosah činnosti zaměstnavatele).

David Baroš,
student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého

e-mail: emailbaros@gmail.com

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Nález Ústavního soudu ze dne 25. listopadu 2003, sp. zn. I. ÚS 504/03.
[2] Nález Ústavního soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03.
[3] Nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009 sp. zn. Pl. ÚS 35/08. „Může-li dle čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, v tom rámci i omezení základního práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny, musí přitom ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu a smysl daného základního práva.“
[4] Nález Ústavního soudu ze dne 9. října 2001, sp. zn. II. ÚS 277/99.
[5] KOCINA, Jan. Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie, č. 7-8, 2008, s. 53 a násl.
[6] § 304 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Označení zákon v textu dále také jen jako ZP.
[7] Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. listopadu 2007, sp. zn. II ÚS 1710/07.
[8] Autor v průběhu textu záměrně užívá střídavě pojmů právní poměr a právní vztah. Jedná se o terminologické vyjádření téhož, přičemž opodstatnění střídavého užívání těchto pojmů je shledáno v tom, že v případě, kdy zákoník práce užívá pojmu vztah, je v článku použitý tento pojem. V ostatních případech je používán pojem poměr, a to s ohledem na změnu terminologie v novém občanském zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který je ve vztahu k ZP zákonem obecným.
[9] BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce - komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2015, s. 1180 – 1183.
[10] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 1272/2012.
[11] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2995/2011.
[12] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1714/2001.
[13] TUREK, Roman. Právní úprava jiné výdělečné činnosti zaměstnance v průběhu pracovního vztahu. Právní rozhledy, č. 8, 2008, s. 277 a násl.
[14] Ve smyslu čl. 26, z. č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz