Problematika tzv. obecné plné moci

Plná moc je jednostranným právním úkonem, kterým jedna osoba (zmocnitel) zmocňuje druhou osobu (zmocněnce) k několika nebo ke všem právním úkonům, které by zmocnitel mohl udělat sám, a zmocněnec zároveň tuto plnou moc přijímá. Zastupování na základě plné moci je upraveno v ustanoveních §§ 31-33b zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Udělí-li zmocnitel plnou moc, musí v ní být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Podle rozsahu zmocněncova oprávnění se rozlišuje speciální plná moc, která je určena pouze k jednomu nebo několika úkonům a obecná (generální) plná moc, kterou zmocnitel uděluje zmocněnci ke všem úkonům, které by mohl zmocnitel vykonat sám. Písemnou formu musí mít plná moc tehdy, pokud i právní úkon, ke kterému zmocňuje, je nutno učinit písemnou formou a dále v případě, netýká-li se plná moc jen určitého právního úkonu (tedy při udělení obecné plné moci).

Z jednání zmocněnce jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat uděleného v plné moci vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli - jedná se o tzv. zastoupení přímé. Lze říci, že je vhodné udělovat spíše tzv. speciální plnou moc a přesně vymezit, ke kterým úkonům je zmocněnec oprávněn. Z udělení obecné plné moci mohou zmocniteli hrozit případná rizika, kdy zmocněnec je oprávněn ke všem úkonům, aniž by tyto byly výslovně pojmenovány, či zakázány.

Ze zákona vyplývá, že zmocněnec má jednat pouze v rozsahu, ke kterému ho opravňuje plná moc. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal!

Zmocněnec není oprávněn překročit svá oprávnění vyplývající z plné moci, výjimku tvoří schválení takového překročení v rozsahu oprávnění zmocnitelem. Schválení překročení rozsahu oprávnění lze provést výslovně nebo i mlčky, tj. nekonáním (neoznámením bez zbytečného odkladu) poté, co se zmocnitel o překročení oprávnění dozvěděl bez souhlasu zmocnitele vůči osobě, s níž zmocněnec jednal. Překročením oprávnění jednat za zmocnitele nebo jednáním za jiného bez plné moci se zavazuje samotná jednající osoba (samozřejmě nedošlo-li ke schválení takového úkonu bez zbytečného odkladu zmocnitelem). Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. To neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

Dojde-li k překročení oprávnění zmocněncem jednajícím na základě speciální plné moci, je celkem jednoduché posoudit, zda k takovému jednání zmocněnec oprávněn byl či nikoli. Podstatně složitější situace nastane v případě, kdy zmocněnec jedná na základě obecné/generální plné moci, neboť na jejím základě je oprávněn ke všem úkonům, které by jinak mohl učinit sám zmocnitel. Existují-li pochybnosti o úkonu učiněném zmocněncem, bude nutné tento úkon posoudit s ohledem na dobré mravy. § 39 občanského zákoníku: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům“.

Co se týče zániku plné moci, obecná plná moc nezaniká provedením úkonu, na který byla omezena, ale pouze tak, že je odvolána zmocnitelem nebo vypovězena zmocněncem nebo pokud dojde k úmrtí zmocněnce . Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz