Propadnutí věci a propadnutí majetku

Trest propadnutí věci a trest propadnutí majetku jsou dva tresty z katalogu trestů, které soud může dle trestního zákona (zákon 140/1961 Sb.) za spáchaný trestný čin uložit. Podle dikce ustanovení § 55 trestního zákona může soud trest propadnutí věci uložit ve čtyřech vymezených případech. Soud může uložit trest propadnutí věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu a dále věci, která byla ke spáchání trestného činu určena. Trest propadnutí věci může postihnout také věc, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo věc, kterou pachatel byť jen zčásti nabyl za věc, kterou získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a to za podmínky, že hodnota takovéto věci není ve vztahu k nabyté věci zanedbatelná.

Z uvedeného je zřejmé, že soud ukládá trest propadnutí věci jednak vůči věcem, které mají tu povahu, že byly užity nebo určeny ke spáchání trestného činu. To mohou být nejrůznější zbraně, nástroje a přístroje, které ulehčují trestnou činnost (například střelné, bodné, sečné zbraně, souprava na výrobu omamných a psychotropních látek apod.) a dále vůči věcem , které jsou výtěžkem z trestné činnosti.

Trest propadnutí věci však může soud uložit pouze tehdy, jde-li o věc, která náleží pachateli. Vlastníkem věci, jejíž propadnutí soud uložil, se stává stát. V okamžiku, kdy nabude právní moci rozsudek, jímž byl trest propadnutí věci uložen, na pachatele, kterému byl tento trest uložen, se hledí, jako by nebyl odsouzen.

Trest propadnutí věci může být uložen jako samostatný trest nebo i vedle jiného trestu. Jako samostatný trest jej ovšem soud může uložit pouze tehdy, jestliže to trestní zákon ve své zvláštní části dovoluje a pokud vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

Trest propadnutí majetku postihuje buď celý majetek odsouzeného nebo jen tu jeho část, kterou soud určí. Propadnutí majetku se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

Trestní zákon uložení tohoto trestu dovoluje jen za splnění přesně vymezených podmínek. Tento trest může soud vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit jednak, odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu a dále v případě, že jej odsuzuje k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin, kterým pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Trest propadnutí majetku lze též uložit, pokud to trestní zákon ve zvláštní části dovoluje.

Trest propadnutí majetku může být uložen jako trest samostatný, jestliže vzhledem k povaze trestného činu a k osobě pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.





© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz