Regulace reklamy na kosmetiku v České republice

V České republice k této otázce pomalu a přirozeně dospíváme. Podle mé zkušenosti stačí ovšem jedna reportáž v televizi o člověku, zklamaném „podvodnou“ kosmetikou, a určitě se nějaký aktivní ministr hned pustí do přípravy dalších obtížně dodržovatelných kosmetických paragrafů zákona o regulaci reklamy.

Za dnešního právního stavu platí poměrně přísné předpisy pro označování obalů, nicméně reklama jako taková podléhá jen těm nejobecnějším právním pravidlům, stejně jako reklama každého jiného produktu.  Inzerovat lze tak například jen legální kosmetické produkty, nesmí se klamat a zakázaná je i reklama skrytá (třeba za „nestranné“ kosmetické poradenství). Ještě obecněji pak reklama kosmetiky nesmí  být v rozporu s dobrými  mravy, zejména nesmí obsahovat  jakoukoliv diskriminaci, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost,  obsahovat   prvky  pornografie  nebo  prvky využívající  motivu  strachu (i třeba z celulitidy). Ani reklama kosmetiky nesmí podporovat  chování poškozující zdraví.

Kromě těchto obecných povinností je zde ovšem i jedno výlučně kosmetické nařízení: kosmetické prostředky a jejich uvádění na trh totiž upravuje zejména zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění vyhlášky MZ 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky.  Tento zákon a vyhláška stanoví, že výrobce nebo dovozce musí „mít důkaz o účincích, které jsou u kosmetického prostředku deklarovány“, tedy nejen uvedeny například na obalu, ale také například „deklarovány“ v reklamě.

Proto by se mohlo snadno stát, že Státní zdravotní ústav vyzve kosmetického inzerenta, aby prokázal, že to, co v reklamě tvrdí, je pravda. A zůstane pak na inzerentovi, jak se s tímto  úkolem vyrovná. Nejčastěji bude muset dodat studie, ať už existující či nově  provedené, které jeho deklarované účinky potvrdí.

Podle mých zkušeností bude ovšem v praxi největším oříškem stanovení toho, co vlastně reklama skutečně „deklaruje“ a co je pouhá ilustrativní nadsázka. Vzpomenu- li si například na reklamu prostředku proti celulitidě, kde se sloupává stará kůže jak staré kalhoty, je zjevné (alespoň doufám), že to není deklarace přesného účinku. Co ale potom je deklarovaným účinkem ? Že to účinkuje hodně ? Že to účinkuje  alespoň trochu ?

Jak je vidět, vyšší míra nadsázky je nejlepší obranou proti tomu, aby člověk „deklaroval“ v reklamě více než by chtěl. Proti obvinění z klamavé reklamy bude proto i nadále určitě fungovat více a více nadsázky v reklamě...