24. 2. 2016
ID: 100519upozornění pro uživatele

Revize nařízení o úpadkovém řízení aneb evropská insolvence po patnácti letech v novém kabátě – 4. část

Čtvrtá část článku o novinkách, které přináší nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „Nové nařízení“), se věnuje změnám v úpravě vedlejších insolvenčních řízení.


Weinhold Legal, v.o.s.


Pojem a zahájení vedlejšího insolvenčního řízení

Pojem vedlejšího úpadkového řízení je třeba vymezit proti významnějšímu pojmu, kterým je hlavní insolvenční řízení. Hlavní insolvenční řízení je oprávněn zahájit soud toho členského státu, ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (dále jen „soud COMI“)[1] (tj. místo, odkud dlužník spravuje své zájmy a které si mohou třetí osoby bez obtíží zjistit). Hlavní insolvenční řízení má obecnou působnost a v jeho rámci může být rozhodnuto o veškerém majetku dlužníka, bez ohledu na to, kde se takový majetek nachází (tj. zda na území státu, ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo v jiném členském státě).

Naproti tomu vedlejší insolvenční řízení může být zahájeno soudem jiného členského státu, než kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (dále jen „soud mimo COMI“), a to zejména:

  • za účelem ochrany zájmů věřitelů; nebo
  • za účelem snazší správy majetku dlužníka v případě, kdy je jeho struktura příliš složitá; nebo
  • kvůli zásadním odlišnostem v právních řádech států, v nichž se nachází majetek dlužníka, které by komplikovaly hladký a plynulý průběh hlavního insolvenčního řízení.
Z výše uvedeného lze dovodit, že aktivně legitimováni k podání návrhu na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení nejsou pouze osoby stanovené právním řádem daného členského státu, ale zároveň také insolvenční správci pověření provedením hlavního insolvenčního řízení. Tuto pravomoc jim výslovně svěřuje čl. 37 odst. 1 písm. a) Nového nařízení.

K zahájení vedlejšího insolvenčního řízení může dojít pouze za splnění následujících podmínek:

  • 1) soud COMI zahájil hlavní insolvenční řízení;
  • 2) hlavní insolvenční řízení bylo v tomto jiném členském státě uznáno postupem podle čl. 19 a násl. Nového nařízení[2]; a
  • 3) na území členského státu, který chce zahájit vedlejší insolvenční řízení, se nachází provozovna dlužníka.
Shledá-li soud mimo COMI, že byly výše uvedené podmínky splněny, zkoumá dále, zda při zahájení hlavního insolvenčního řízení daný soud COMI zjišťoval, zda je dlužník v úpadku. Pokud již soud COMI úpadek dlužníka prohlásil, může vzít soud mimo COMI tuto skutečnost za prokázanou a nemusí ji dále přezkoumávat.

V rámci vedlejšího úpadkového řízení se rozhoduje pouze o majetku dlužníka, který se nachází na území členského státu, který vedlejší insolvenční řízení zahájil. Rozhodným právem je právo toho členského státu, který vedlejší insolvenční řízení zahájil.

Příslib insolvenčního správce v hlavním insolvenčním řízení

Vedlejší insolvenční řízení probíhá souběžně s hlavním insolvenčním řízením, což vyvolává zvýšenou potřebu koordinace postupu v obou řízeních a tím i růst nákladů na provedení celého řízení.

Tam, kde zahájení vedlejšího insolvenčního řízení není nezbytné (zvláštní důvody byly popsány výše), je možné, aby insolvenční správce pověřený provedením hlavního insolvenčního řízení učinil jednostranný příslib místním věřitelům v zájmu nezahájení vedlejšího insolvenčního řízení. Podstatou slibu je závazek insolvenčního správce, že při rozdělování majetku dlužníka nebo výtěžku z jeho zpeněžení dodrží práva týkající se tohoto rozdělení a pořadí pohledávek, která by věřitelům náležela podle vnitrostátních předpisů.

Podmínky učinění příslibu jsou stanoveny Novým nařízením, zejména se jedná o písemnou formu a nutnost schválení příslibu kvalifikovanou většinou místních věřitelů. Je-li příslib učiněn, vyčlení se z celkové majetkové podstaty dlužníka majetek nacházející se na území členského státu, kde by mohlo být zahájeno vedlejší insolvenční řízení, a provede se zpeněžení a uspokojení pohledávek podle pravidel vnitrostátního práva.

Koordinace hlavního a vedlejšího insolvenčního řízení

V průběhu řízení je třeba koordinovat zejména vzájemnou činnost a komunikaci zapojených insolvenčních soudů, vzájemnou činnost a komunikaci zapojených insolvenčních správců, tak i činnost a komunikaci těchto skupin navzájem.

Obdrží-li soud mimo COMI návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení, má za povinnost bezodkladně o této skutečnosti informovat insolvenčního správce pověřeného vedením hlavního insolvenčního řízení (dále jen „Hlavní insolvenční správce“). Pokud tento učinil výše popsaný příslib místním věřitelům, nezahájí soud mimo COMI vedlejší insolvenční řízení, pokud shledá, že jsou zájmy místních věřitelů příslibem dostatečně chráněny. Nedodrží-li soud mimo COMI pravidla stanovená Novým nařízením, náleží Hlavnímu insolvenčnímu správci právo žádat soudní přezkum rozhodnutí o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení.

Vzájemná koordinace a spolupráce insolvenčních správců obou řízení spočívá zejména v následujícím:

  • sdělování informací s významem pro druhé řízení (vývoj přihlašování a posuzování pravosti pohledávek, opatření na záchranu nebo restrukturalizaci dlužníka, informace o skončení řízení);
  • společné zkoumání možnosti restrukturalizace dlužníka, včetně přípravy a koordinace vhodného restrukturalizačního plánu;
  • koordinace průběhu zpeněžování majetkové podstaty a uspokojování přihlášených pohledávek.
Forma komunikace není stanovena. V případě potřeby mohou mezi sebou správci uzavírat dohody, sepisovat protokoly aj. Komunikující strany jsou povinny přijmout vhodná opatření pro ochranu důvěrných informací.

Vzájemná koordinace a spolupráce insolvenčních soudů obou řízení spočívá zejména v následujícím:

  • koordinace při jmenování insolvenčních správců;
  • sdělování informací;
  • koordinace správy majetku, koordinace průběhu jednání.
Další aspekty vedlejšího insolvenčního řízení

Nové nařízení dále upravuje další práva Hlavního insolvenčního správce vůči insolvenčnímu správci ve vedlejším insolvenčním řízení, zejména se jedná o oprávnění podat návrh na pozastavení zpeněžování majetku, podat návrh restrukturalizačního plánu nebo podat návrh na přeměnu vedlejšího insolvenčního řízení (např. z likvidačního typu na sanační).

Závěrem

Jak bylo avizováno v předchozích částech tohoto článku, prošlo Nové nařízení závěrem legislativního procesu v květnu roku 2015 a to již bez významnějších změn oproti předkládanému návrhu. Drtivá většina ustanovení Nového nařízení pak nabude účinnosti příští rok, přesněji k 26. červnu 2017, a použije se na insolvenční řízení zahájená po dni účinnosti Nového nařízení. Členské státy tak mají stále dostačující množství času se s novou právní úpravou seznámit.


Mgr. Tereza Hošková

Mgr. Tereza Hošková
 


Weinhold Legal, v.o.s. advokátní kancelář

Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 225 385 333
Fax:    +420 225 385 444
email:    wl@weinholdlegal.com


---------------------------------------------------------
[*]
První část článku pojednávající obecně o plánované novele je dostupná na www, k dispozici >>> zde.
Druhá část článku pojednávající o změnách v oblasti rozšíření působnosti Nařízení na vnitrostátní řízení, která umožňují i jiná řešení úpadku dlužníka než likvidaci, je dostupná na www, k dispozici >>> zde.
Třetí část článku pojednávající obecně o plánované novele  je dostupná na www, k dispozici >>> zde.

[1] Tj. COMI = Centre of Main Interests of the Debtor. Blíže k této otázce viz třetí část tohoto článku.
[2] K uznání hlavního insolvenčního řízení ve smyslu Nového nařízení dochází automaticky, tj. rozhodnutí o zahájení hlavního insolvenčního řízení jsou bezprostředně po vydání propůjčeny účinky s dopady na stát uznání. Rozhodnutí o zahájení hlavního insolvenčního řízení nemusí stát uznání formálně potvrzovat, dokonce požadavkem evropského práva není ani uveřejnění v národním insolvenčním rejstříku. V tomto kontextu však Nové nařízení však doplňuje národní úprava, která v § 429 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) stanoví, že rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení a rozhodnutí o ustanovení správce vydané podle přímo použitelného předpisu práva Evropských společenství vůči dlužníku, který má na území České republiky provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v jehož obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláškou neprodleně poté, co mu bude doručeno. Podrobněji k této otázce viz např. BRODEC, Jan. Uznání zahraničního rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení v rámci EU a některé s tím spojené otázky dle českého právního řádu. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2006, roč. 12, č. 2006, str. 437 - 445.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz