Složení doplatku jistoty v souvislosti s předběžným opatřením v insolvenčním řízení

Avšak ne vždy je počáteční výše jistoty dostačující. Právní úprava proto umožňuje její dodatečné navýšení – tzv. doplatek jistoty.

Právní rámec nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení

Institut předběžného opatření je upraven v § 74 a násl. zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). Insolvenční řízení je v mnohém od občanského soudního řízení specifické, proto jsou také některé aspekty předběžného opatření upraveny rovněž v zákoně 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“). Právní úprava zakotvená v OSŘ se pro insolvenční řízení použije podpůrně.

Jinakost úpravy insolvenčního řízení vychází mnohdy z odlišného účelu a charakteru obou řízení. Insolvenční řízení má za cíl řešit úpadek dlužníka a uspořádání vztahu mezi ním a jeho věřiteli. Hlavním cílem je zajistit spravedlivé rozdělení majetku mezi věřitele. Proto je zapotřebí, aby předběžná opatření v insolvenčním řízení chránila majetkovou podstatu dlužníka a zajistila spravedlivé a rovné postavení všech věřitelů.

V tomto článku je nicméně na řešený institut nahlíženo izolovaně, z pohledu jeho využití v incidenčních sporech v souvislosti s doplatkovou povinností.

Reklama

AI asistent pro právní výzkum a analýzu dokumentů (online - živé vysílání) - 17.9.2025

17.9.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Nařízení předběžného opatření po zahájení řízení

Předběžné opatření lze nařídit před zahájením řízení i v jeho průběhu, pakliže vyvstane potřeba řešit situaci mezi účastníky až po zahájení řízení ve věci samé.

V občanském soudním řízení může soud předběžné opatření nařídit pouze na návrh.[1] Podle § 102 odst. 1 OSŘ platí, že: „Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření“. Soud může nařídit předběžné opatření na návrh účastníka řízení ve věci samé. Účastníci řízení ve věci samé jsou současně účastníky řízení o předběžném opatření. Podmínkou pro rozhodnutí ve věci vydání předběžného opatření je věcná spojitost mezi oběma řízeními.

Vedle toho je naopak pro insolvenční řízení (resp. jeho hlavní linku) typické, že insolvenční soud může dle § 82 odst. 1 věta první IZ nařídit předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Velmi často se lze setkat s tím, že insolvenční soud nařídí předběžné opatření, kterým dojde k ustanovení předběžného správce, omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, atd. V rámci tzv. incidenčních sporů se nicméně setkáme s mechanismem předběžných opatření zmíněných výše.

Jistota a doplatek

Dle subsidiární právní úpravy platí, že nejpozději v den, kdy navrhovatel předloží soudu návrh na předběžné opatření, složí také jistotu ve výši 10.000 Kč (resp. v podnikatelských věcech 50.000 Kč). Takto musí navrhovatel postupovat bez jakékoliv výzvy soudu.[2]  Až na zákonem stanovené výjimky (viz níže) se dané pravidlo uplatní i v incidenčních sporech.

Účelem složení jistoty je zajištění nároku na náhradu škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout v důsledku nařízení předběžného opatření osobě odlišné od navrhovatele. Základní výše jistoty stanovená zákonem samozřejmě nemusí být s ohledem na konkrétní okolnosti případu dostatečná, z tohoto důvodu bylo vlivem novely učiněné zákonem 69/2011 Sb. a zákonem 296/2017 Sb. pozměněno znění zákona, vlivem kterého je v rámci § 75b odst. 1 OSŘ obsaženo oprávnění předsedy senátu jistotu zvýšit, pokud dospěje k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením anebo pakliže se jedná o opakovaný návrh na nařízení předběžného opatření, kdy navrhovatel ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů.[3] Výše nedoplatku závisí čistě na úvaze soudu. Zákonná lhůta k jeho úhradě činí 3 dny a protože jde o lhůtu zákonnou, předseda senátu (samosoudce) ji nemůže prodloužit ani na žádost navrhovatele.[4]
 

Obrana dlužníka a vyloučení doplatkové povinnosti

Obrana dlužníka proti nařízenému předběžnému opatření v rámci insolvenčního řízení může spočívat zejména ve včasném podání odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření.

Kromě toho zákon přiznává dlužníkovi v § 76h OSŘ oprávnění navrhnout, aby předseda senátu vyzval navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá OSŘ). Uvedený návrh lze z logiky věci učinit pouze dokud trvají účinky předběžného opatření[5], nejde však o jedinou limitaci (viz níže). Návrh musí dlužník řádně odůvodnit, tj. uvést a doložit, z jakých důvodů složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. Výše doplatku i v tomto případě záleží na úvaze soudu, který ji stanoví s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu.

Soudní praxe zastává názor, že pokud je návrh na vydání předběžného opatření doručen soudu spolu s žalobou a soud návrhu vyhoví a předběžné opatření nařídí, je předběžné opatření nařízeno podle § 102 odst. 1 občanského soudního řízení až po zahájení řízení ve věci samé[6].
 

Tento přístup s sebou nese konsekvence spočívající v tom, že bylo-li předběžné opatření nařízeno až po zahájení řízení (§ 102 odst. 1 OSŘ), právní úprava složení doplatku jistoty na návrh žalovaného se neužije. V textaci § 102 odst. 3 OSŘ je totiž obsažen taxativní výčet ustanovení OSŘ týkajících se předběžných opatření nařízených před zahájením řízení ve věci samé, avšak § 76h OSŘ v tomto výčtu zmíněn není, pročež se žalovaný nemůže domáhat toho, aby soud vyzval navrhovatele ke složení doplatku, resp. soud nemůže vyhovět návrhu žalovaného na uložení povinnosti navrhovateli složit doplatek jistoty.[7] Doktrína tento závěr potvrzuje[8].
 

Judikatura

Složením doplatku jistoty v souvislosti s nařízením předběžného opatření se zabýval také Ústavní soud. Insolvenční správce se v rámci incidenčního sporu domáhal určení neúčinnosti právního jednání dlužníka a uložení povinnosti členu statutárního orgánu vydat do majetkové podstaty dlužníka prospěch nabytý z předmětného neúčinného právního jednání. Současně insolvenční správce navrhoval nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalované zakázáno převádět a jinak nakládat s cennými papíry, které nabyla od dlužníka na základě napadeného jednání. Žalobce složil jistotu ve výši 10.000 Kč. Žalovaná posléze navrhla, aby soud uložil žalobci zaplatit doplatek jistoty, kvůli možné náhradě újmy, jež jí předběžným opatřením pravděpodobně vznikne. Insolvenční soud návrh žalované zamítl s tím, že v případě nařízení předběžného opatření po zahájení řízení ve věci samé se nepoužije úprava § 76h OSŘ. V návaznosti na odvolání žalované odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ústavní soud v reakci na ústavní stížnost žalované neshledal obě rozhodnutí za protiústavní a ústavní stížnost odmítl.[9]

Rovněž Vrchní soud v Praze[10] v jiné věci poukázal na to, že „[p]okud jde o návrh na doplatek jistoty podle § 76h o. s. ř., soud I. stupně vycházeje z dikce ustanovení § 102 odst. 3 o. s. ř. dovodil, že byl-li v této věci návrh na nařízení předběžného opatření podán za řízení, je doplatková povinnost vyloučena“.

Mgr. Kateřina Kösslerová
Advokátka

 

KLB Legal, s.r.o., advokátní kancelář