Rozdíly v úpravě smluvní pokuty v českém a německém právu

Úvod – účel a formulace

Účelem smluvní pokuty je primárně určitý psychologický a ekonomický tlak na dlužníka, aby dostál svým povinnostem.[1] V českém právu je funkcí smluvní pokuty většinou i paušalizace náhrady škody, tedy fixace částky, kterou je dlužník povinen druhé straně uhradit bez ohledu na konkrétní výši vzniklé škody.

V Německu se ovšem smluvní pokuta (Vertragsstrafe) od paušalizace náhrady škody (Schadensersatzpauschale) zpravidla odlišuje.[2] Za rozlišovací kritérium lze považovat to, zda účelem daného ujednání je spíše fixovat výši škody nebo vyvinout tlak na dlužníka splnit jeho povinnost. Čím je pravděpodobnější a zřetelnější, že plnění sjednané pro případ nesplnění povinnosti převýší výši škody, kterou lze očekávat, tím spíše je třeba dovodit, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě.[3]      

Co se týče konkrétních formulací smluvních pokut, ty jsou v české a německé právní praxi velmi podobné. Jako příklad může posloužit následující znění: „V případě prodlení zhotovitele s termínem dokončení a předání díla je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové ceny díla za každý i započatý den prodlení.“

Reklama

ESG Omnibus – Co se mění v reportingu a udržitelnosti? Úleva pro firmy, nebo ústup z odpovědnosti? Víte, co vás čeká? (online – živé vysílání) – 24.3.2026

24.3.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Do konkrétního ujednání o smluvní pokutě je vhodné dále doplnit zejména její splatnost, její maximální výši a vliv smluvní pokuty na právo věřitele požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody. Toto však již bývá upraveno různým způsobem právě i s ohledem na konkrétní zákonnou úpravu limitace náhrady škody.

Předpoklad zavinění

V českém právu spočívá úprava smluvní pokuty na principech objektivní odpovědnosti.[4] To znamená, že dlužník je povinen uhradit smluvní pokutu bez ohledu na to, zda porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou zavinil, tj. způsobil svým úmyslným nebo nedbalým jednáním.

Německý občanský zákoník stanoví, že pokud se dlužník zaváže věřiteli k úhradě smluvní pokuty pro případ, že nesplní svůj závazek nebo jej nesplní řádně, vzniká právo na smluvní pokutu, jakmile je v prodlení.[5] Dlužník však není v prodlení, pokud není plnění poskytnuto v důsledku okolností, za které neodpovídá, přičemž dlužník v německém právu zásadně odpovídá jen za své úmyslné nebo nedbalé jednání.[6]

Zatímco tedy dle české zákonné úpravy vzniká právo na smluvní pokutu již porušením povinnosti, dle německého práva vzniká dále jen za podmínky, že prodlení dlužníka nastalo v důsledku jeho zavinění. Jinými slovy, pokud dlužník povinnost utvrzenou smluvní pokutou neporušil alespoň v důsledku svého nedbalého jednání, právo věřitele na smluvní pokutu nevzniká. Německá zákonná úprava je tak pro dlužníka méně přísná a představuje pro něj menší riziko ve vztahu ke vzniku práva na smluvní pokutu. Strany si ale mohou předpoklad zavinění upravit ve smlouvě i odchylně od zákonné úpravy.

Limitace náhrady škody

Pokud si strany nesjednají jinak, plní v českém právu smluvní pokuta i funkci limitace náhrady škody. Občanský zákoník totiž stanoví, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

Zajímavou související otázkou je, zda lze obdobně jako v německém právu sjednat pouze paušalizovanou náhradu škody, aniž by se jednalo o smluvní pokutu. V právní teorii se lze setkat se stanovisky pro[7] i proti[8] a v soudní praxi také nebyla tato otázka dle mých informací doposud jednoznačně vyřešena. Stranám lze proto z opatrnosti doporučit paušalizaci náhrady škody formulovat ve smlouvě výslovně jako smluvní pokutu.

V německém právu se lze setkat s odlišným přístupem. Věřitel má právo požadovat smluvní pokutu jen jako minimální výši náhrady škody. Uplatnění další náhrady škody ovšem není vyloučeno.[9] U nepeněžitých smluvních pokut však další škodu nad rámec smluvní pokuty požadovat nelze. Jako důvod se uvádí obtížnost započítávání smluvní pokuty na náhradu škody v těchto případech.[10]

Z výše uvedeného lze dovodit, že peněžitá smluvní pokuta v německém právu představuje pro dlužníka větší riziko ve vztahu k náhradě další škody způsobené věřiteli. I od těchto pravidel se ovšem lze ve smlouvě odchýlit, a strany proto s ohledem na svoji vyjednávací pozici a hospodářské zájmy často v praxi uvedená zákonná pravidla upravují.

Další rozdíly

Výše uvedené rozdíly lze považovat z praktického pohledu za nejvíce relevantní, ale to neznamená že neexistují další rozdíly, které mohou mít za určitých podmínek pro strany rovněž významné důsledky. Zejména lze uvést určité odlišnosti v otázce, zda zaplacení smluvní pokuty zbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh,[11] a některé rozdíly v rámci práva soudu nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty snížit, které je v německém právu dokonce zcela vyloučeno u smluvní pokuty, ke které se zavázal podnikatel.[12]

Závěr

Smluvní pokuta v českém právu představuje pro dlužníka větší riziko ve vztahu ke vzniku práva na smluvní pokutu, protože se nevyžaduje zaviněné porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou.

Ve vztahu k náhradě další škody způsobené věřiteli představuje (peněžitá) smluvní pokuta pro dlužníka větší riziko naopak v německém právu, protože smluvní pokutou není vyloučeno, aby věřitel požadoval po dlužníkovi náhradu škody převyšující smluvní pokutu.

Od výše uvedených pravidel se však strany mohou ve smlouvě odchýlit. Pouze pokud není ujednáno jinak, uplatní se zákonná úprava právního řádu, kterým se uzavřená smlouva řídí.

JUDr. Vojtěch Lovětínský, Ph.D., LL.M.,
advokát

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Koliště 1912/13
602 00 Brno

Růžová 1416/17
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 543 217 520
e-mail:    office@dolezalpartners.com