epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    6. 11. 2020
    ID: 112102upozornění pro uživatele

    Sekundární viktimizace obětí trestných činů a jak jí předcházet

    V roce 2013 vstoupil v platnost zákon 45/2013 Sb. o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (dále též „zákon o obětech trestných činů“). Přestože pojem oběť trestného činu náš právní řád znal již ze zákona 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, zákon o obětech trestných činů přinesl podstatné změny nejen v oblasti ochrany obětí trestných činů. Jednou z oblastí, které zákon o obětech trestných činů věnuje pozornost, je i sekundární viktimizace (druhotná újma) obětí, kterou se bude zabývat i tento článek.

    Na úvod je třeba připomenout, kdo je oběť. Obětí je osoba, která utrpěla újmu. Tuto újmu lze klasifikovat různě, například z hlediska časovosti (a to dle trvání újmy, které může být od krátkodobého po celoživotní, či dle toho, jestli následky újmy nastanou okamžitě, nebo až s dlouhým odkladem po ukončení trestného činu), dalším hlediskem může být napravitelnost újmy, její charakter (například újma majetková, na životě, na sociálním postavení oběti), nebo také bezprostřednost újmy (dle tohoto hlediska dělíme újmu na primární, která má přímou návaznost na trestní jednání pachatele a sekundární, která vzniká až po ukončení trestné činnosti)[1].

    Viktimizací rozumíme proces způsobování újmy a poškozování člověka, kterým se z jedince stává oběť a z potenciální oběti se stává oběť reálná. Tento proces dělíme do dvou fází, a to do fáze primární a sekundární viktimizace, někteří k tomu přidávají ještě viktimizaci terciární[2]. Viktimizace zpravidla začíná kriminálním útokem a na něj dále navazují další pro oběť zraňující události[3]. Jedním z předmětů viktimologie (tedy vědy, která se zabývá oběťmi trestných činů) je právě snaha o co největší prevenci viktimizace, neboli hledání způsobů ochrany společnosti před kriminalitou[4].

    Reklama
    Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

    Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

    REGISTROVAT ZDE

    Důsledky viktimizace jsou pro každou oběť individuální a jsou ovlivňovány mnoha proměnnými, a to jak na straně vnějších okolností (například reakce jiných lidí, vztah mezi obětí a pachatelem), tak i na straně oběti samotné (například věk, pohlaví, její reakce na trestný čin). Pro viktimologické výzkumy jsou lépe měřitelné újmy finančního charakteru a fyzické následky, než následky, které zanechala viktimizace na psychice oběti[5]. Důležité je uvědomění, že samotná viktimizace je pro oběť velmi stresující, a to zvláště proto, že je bezprostřední, nečekaná a oběť se na ni nemohla připravit.[6] Obecně se mnoho autorů[7] shoduje, že platí, že oběť se se svou viktimizací lépe vyrovnává, když se dle vlastního hodnocení svého chování aktivně bránila, nebo pro svou obranu a ochranu udělala dle svého názoru maximum.

    Pro evropskou viktimologii je charakteristické dělení viktimizace na primární (škoda utrpěná samotným trestným činem), sekundární (prohloubení primární újmy vědomou či nevědomou vinou okolí) a terciární (ta je mnohými autory chápána různě, například jako proces poškozování původně nezúčastněných osob (těmito mohou být například pozůstalí)[8], či jako jiné dlouhodobé poškození oběti, u níž nedochází ani po uplynutí dlouhého časového intervalu od prožití primární viktimizace, k návratu do běžného života[9]).

    Reklama
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    5.8.2025 13:003 975 Kč s DPH
    3 285 Kč bez DPH

    Koupit

    Za sekundární viktimizaci je označován důsledek reakce okolí na to, co se oběti přihodilo. Následky sekundární viktimizace mohou být materiální i psychické a často jsou schopny způsobit více traumatizující poškození, než jaké způsobí následky primární viktimizace[10]. Do těchto následků můžeme zařadit mimo jiné pocit bezpráví (způsobený například nízkým trestem uloženým pachateli), pocit nedůstojnosti (způsobený například necitlivým výslechem), nebo pocit izolace (který je následkem toho, že oběť odmítá kontakt s vnějším světem)[11]. Tyto následky nazýváme druhotnou újmou, neboli sekundární viktimizací[12]. Sekundárně viktimizována může být oběť vlastní rodinou, blízkým sociálním okolím, či například i v rámci samotného trestního řízení.

    K sekundární viktimizaci nejbližším okolím může docházet například následkem ve společnosti hojně rozšířených mýtů, což umožňuje částečný přesun odpovědnosti za delikt na oběť[13].

    K sekundární viktimizaci může docházet také v průběhu samotného trestního řízení, například ze strany policejních orgánů. K sekundární viktimizaci ze strany policejních orgánů v řadě případů dochází již ve chvíli, kdy policista odmítne oběti uvěřit, co se jí stalo, odmítá přijetí tohoto oznámení a sepsání záznamu. Takto policie činí například ve chvíli, kdy má obavy z toho, že čin zůstane neobjasněn (například v případě kapesních krádeží) a policii by se tak zhoršily statistiky úspěšnosti v kategorii objasněných činů[14]. Ze strany policistů může k druhotné újmě oběti docházet například prostřednictvím projevovaného nezájmu, či necitlivého chování k oběti. Oběť již při oznámení skutku očekává, že s ní bude jednáno s důvěrou a soucitem, neboť často ohlašuje oběť čin ve velkém rozrušení a otřesena. Jestliže se ze strany policejních orgánů v této fázi vyskytnou necitlivé poznámky, nedůvěra, či dokonce zlehčování toho, co se oběti stalo, zanechává to velmi negativní stopy na psychice oběti a působí na ni nepříznivě ještě dlouho poté, co se staly. Do budoucna by mělo docházet k lepšímu školení policistů v oblasti psychologie a viktimologie, a to ve spolupráci s psychology.

    Velmi závažné důsledky pro oběť též má, pokud je policistou nařčena z toho, že si čin vymyslela. Policisté se samozřejmě ve své praxi setkávají také s falešnými oznámeními, avšak neodůvodněné nařčení skutečné oběti z vymyšlení si obvinění, může pro oběť znamenat vznik dalších negativních psychických následků[15].

    Již nyní se ale na půdě Policie ČR nabízí rozsáhlé možnosti pomoci obětem trestné činnosti. Jednou z této škály možností je například krizová intervence. Krizovou intervenci zajišťují tzv. krizoví interventi, kterými jsou psychologové či speciálně školení policisté. Hlavním úkolem těchto interventů je reagovat na různorodé potřeby poškozených, ať již obětí nebo pozůstalých. Intervent zajišťuje jak základní potřeby (jídlo, tekutiny), tak psychické potřeby (mezi hlavní patří především potřeba informací a to jak o trestním řízení, tak o dalších možnostech odborné pomoci). Intervent dále poskytuje zodpovězení otázek sociálního charakteru, tedy např. jak se omluvit ze zaměstnání, či co bude s dítětem, jehož rodiče zemřeli. Zároveň s krizovou intervencí probíhá psychická stabilizace oběti. Pomoc interventa je směřována především na dobu bezprostředně po spáchání trestného činu. Ten také poté předá oběti kontakty na neziskové organizace poskytující další pomoc obětem[16]. Tímto policejní orgány přispívají ke snížení rizika sekundární viktimizace oběti.

    Dalším příkladem může být sekundární viktimizace při nevhodném vedení výslechu oběti, kdy nejsou výjimkou necitlivě kladené dotazy a může docházet i k obviňování či zesměšňování oběti ze strany vyšetřovatele. O velkém počtu trestných činů se policie dozvídá z jejich oznámení, pouze menšinu trestné činnosti zjistí z vlastní činnosti. Role oznamovatele je tedy v práci vyšetřovatelů naprosto stěžejní. Problémem při zjišťování páchání trestné činnosti ale je neochota obětí činy oznamovat, neboť o některých trestných činech nemá často policie možnost se dozvědět z vlastní činnosti (toto se týká například trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, které jsou páchány v rámci rodiny).

    V případě, že oběť čin oznámí, je nutný odborný přístup policie a orgánů činných v trestním řízení. Není výjimkou, že vyšetřovatelé na oběť, která v době oznámení může být v šoku z prožitých událostí, vyvíjí nepřiměřený tlak a nutí ji, aby se rozpomenula na mnoho detailů, čehož v daném duševním rozpoložení nemusí být schopna. Její výpověď tak následkem tohoto může působit zmateně, až nevěrohodně. Pokud potom vyšetřovatelé začnou takovou výpověď zpochybňovat, oběť se následkem toho může začít sama obviňovat. Následně může nabýt dojmu, že jí nikdo nevěří, což také vede k její ztrátě důvěry v policejní orgány[17].

    Jestliže je výslech veden netaktně, necitlivě, nebo je neadekvátně prodlužován, dochází u oběti k pocitům strachu a studu[18]. Jak vyplývá z Evaluace zákona o obětech trestných činů organizace La Strada ČR, dle zkušeností organizace INIUSTITIA často probíhají výslechy, které nejsou v souladu s požadavky zákona. Probíhají v nevhodném prostředí, které může být pro oběť stresující a také se jich kromě vyslýchajícího, jehož pohlaví si oběť zvolila, účastní další osoby. Oběti mohou být také nuceny svou výpověď stále dokola opakovat před různými osobami vinou například nedůsledné či neodborné protokolace[19].

    Pro předcházení sekundární viktimizace oběti během výslechu by výslech měl být veden mimořádně empatickou a vysoce kvalifikovanou osobou, která disponuje profesní kvalifikací i osobními vlastnostmi pro daný úkon. Oběť taktéž nesmí být ke svědectví nucena nátlakem, pokud svědectví odmítá. Při jednání s obětí by se policejní orgány měly vždy snažit o poskytnutí co největšího množství informací o řízení, o jasnou a přímou komunikaci s obětí, o mimořádně empatické jednání a v neposlední řadě též o dodání pocitu, že chování oběti je normální[20]. Je třeba se v rámci výslechu vyvarovat osobně zraňujících poznámek, nebo poznámek zveličujících možné následky[21].

    Dodržování těchto zásad může velmi snížit pravděpodobnost sekundární viktimizace oběti ze strany policejních orgánů.  Policejní orgány by se tedy měly snažit o to, aby výslech nemusel být opakován (například vinou nedostatečného rozsahu otázek ze strany vyšetřovatelů a tudíž nutného doplnění, jemuž se ale správnou průpravou vyšetřovatelů dá zabránit), neboť toto opakování a další ověřování věrohodnosti oběti na ni může mít velmi nepříznivý vliv[22].

    K sekundární viktimizaci oběti může docházet (a dochází) také během obhajoby, kde je umožněn přesun části odpovědnosti za delikt na oběť[23]. I v paměti obhájců by mělo být zachováno, že v rámci snahy o poskytnutí nejlepší možné obhajoby je nepřípustné, aby oběť sami sekundárně viktimizovali, a to ať již nevhodnými, či útočnými dotazy, tak i samotným poukazováním na vinu oběti. Zákon o obětech trestných činů ve svém § 18 zakotvuje vyšší ochranu oběti před vznikem druhotné újmy v důsledku nešetrného přístupu k ní, a to i ze strany obhájců.  Oběť má též dle § 3 zákona o obětech trestných činů právo, aby mj. i obhájci respektovali její důstojnost a přistupovali k ní zdvořile a šetrně tak, aby nedocházelo ke vzniku druhotné újmy. V rámci problematiky druhotné újmy způsobené v rámci obhajoby je nutné též poukázat na problematiku očerňování oběti. Očerňování oběti je způsob zpochybňování jejího postavení či role. Účelem očerňování oběti je dospět k závěru, že oběť si vlastně viktimizaci zasloužila, či že k vlastní viktimizaci výrazným způsobem sama přispěla. Například při snaze o očernění oběti znásilnění bývá mnohdy obhajobou zneužívána její sexuální minulost, která má přispět ke zpochybnění její věrohodnosti.

    Také prostřednictvím médií může být oběť sekundárně viktimizována. Média v rámci snahy o senzaci a zvýšení zisků z prodeje často informují o události zkresleně. Pokud by média dodržovala etické principy, riziko způsobení sekundární újmy oběti by se tím výrazně snížilo. V tomto je velmi kladně hodnocena německá právní úpravu, kde v § 169 zákona o soudech[24] nalezneme, že jednání před nalézacím soudem i vyhlášení rozsudku je sice veřejné, ale jsou zakázány televizní a rozhlasové přenosy i obrazové a zvukové záznamy, které jsou pořízené za účelem jejich veřejného předvedení, nebo zveřejnění. Toto může velmi přispět snaze zmírnit sekundární viktimizaci oběti ze strany médií.

    Další z možností ochrany oběti před sekundární viktimizací je využití mediace. Mediace je činnost, jež má restorativní účinky a směřuje k urovnání sporu mezi pachatelem a obětí. Též by mediace měla pomoci ke zmírnění následků, jež trestný čin na oběti zanechal. Základními kameny mediace je především to, že se musí odehrávat dobrovolně a tato dobrovolnost je nutná jak na straně oběti, tak pachatele. Mediátor mezi stranami zásadně vystupuje jako nestranný a nezaujatý prostředník. Při mediaci má oběť možnost dát průchod svým emocím, což může napomoci k uvědomění vlastní zodpovědnosti pachatele. Mediaci však není vhodné provádět ve všech případech trestné činnosti (typickým příkladem trestného činu, kde není užití mediace vhodné je domácí násilí[25]).

    Závěrem si dovolím odvolat se na etický kodex Policie ČR, jenž policistu nabádá k tomu, aby byl ohleduplný, korektní ke všem osobám při snaze o ochranu jejich práv a svobod a dále je předpokládána jeho profesionalita, nestrannost zdvořilost a ochota pomoci. Myslím, že pokud by se těmito základními pravidly řídily všechny orgány činných v trestním řízení, byla by ochrana proti sekundární viktimizaci obětí z jejich strany alespoň parciálně zajištěna. I eurokomisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová opakovaně tvrdila, že ‚konkrétní zločin ovlivnit neumíme, ale můžeme ovlivnit to, jak se s oběťmi zločinu jedná‘[26]. Ačkoliv příčiny sekundární viktimizace oběti v procesu vyšetřování a řízení před soudem nelze zcela vyloučit, snahou všech orgánů činných v trestním řízení by měla být jejich minimalizace.


    Mgr. Kristýna Valešová

    [1] GŘIVNA, T. SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ, I. a kol. Kriminologie., 4. vyd., Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 119 - 121

    [2] STRAUS, J., VAVERKA, F. Slovník kriminalistických pojmů a osobností., Plzeň: Aleš Čeněk, 1. vyd., 2010, s. 207 - 208

    [3] MAREŠOVÁ, A., MARTINKOVÁ, M. O významu poznávání obětí trestné činnosti. In: Kriminalistika. 2009. č. 1. s. 42 - 55

    [4] KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol., Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 1. vyd. 2005. s. 156.

    [5] ROUBALOVÁ, M. a kol., Oběti kriminality. Poznámky z viktimizační studie. 2019, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. s. 30 - 31

    [6] MICHANČOVÁ, S., Vybrané kapitoly z forenznej psychológie a viktimológie., 1. vyd. Prešov: Univerzita v Prešově. 2009. s. 50

    [7] Například ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. 2007, Praha: Grada Publishing, nebo také HERETIK, A. Forenzná psychológia. 2004. Bratislava: Mladé letá

    [8] HERETIK, A. Extrémna agresia I., Forenzná psychológia vraždy. 1999, 1. vyd., Nové Zámky: Psychoprof, s. s r.o., s. 69

    [9] GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 2006. 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze- Nakladatelství Karolinum, s. 139

    [10] GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie., 2006, 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze- Nakladatelství Karolinum, s. 138

    [11] DIANIŠKA, G., STRÉMY, T. Introduction to criminology. 1. vyd., Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Alš Čeněk, s.r.o., s. 98 - 99

    [12] ROUBALOVÁ, M. a kol., Oběti kriminality. Poznámky z viktimizační studie., 2019, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str. 26 - 28

    [13] NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu. Úvod do forenzní psychologie. Skripta., 1997, 1. vyd., Praha: C. H. BECK, s. 85

    [14] MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J., Kriminalistika, Praha: C. H. BECK, 2004, s. 70

    [15] GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie., 2006, 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze- Nakladatelství Karolinum, s. 164 - 166

    [16] BEZDĚK, R. Pomoc obětem trestné činnosti. Kriminalistický sborník. 2012, č. 2, str. 50

    [17] HOLOMEK, J. a kol. Výskum obetí kriminality v Slovenskej republike. Žilina: EUROKÓDEX, 2013, s. 117

    [18] GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie., 2006, 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze- Nakladatelství Karolinum, s. 165

    [19] LASTRADA ČR, Evaluace zákona o obětech trestných činů. Strada.cz [online]. © 2019,  [cit. 14. 02. 2020]. K dispozici >>> zde.

    [20] GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie., 2006, 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze- Nakladatelství Karolinum, s. 166 - 167

    [21] SOCHŮREK, J. Nástin vybraných problémů viktimologie. Liberec: Technická unverzita v Liberci. 2003. s. 53

    [22] HOLOMEK, J. a kol. Výskum obetí kriminality v Slovenskej republike. Žilina: EUROKÓDEX, 2013, s. 118

    [23] NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu. Úvod do forenzní psychologie. Skripta., 1997, 1. vyd., Praha: C. H. BECK, s. 85

    [24] Gerichtsverfassungsgesetz, in der Fassung vom 9. 5. 1975, zuletzt geändert durch Gesetz zur Neuregelung den Telekommunikationsüberwachung und anderer verdeckter Ermittlungsmassnahmen sowie zur Umsetzung der Richtlinie 2006/24/EG vom 21. 12. 2007.

    [25] KURILOVSKÁ, L. Obete trestných činov jako předmět zájmu restoratívnej justície. In: Psychológ medzi právnikmi. Trnava: TYPI UNIVERSITATIS TYRNAVIENSIS, 2015, S. 234 - 243

    [26] ČÍRTKOVÁ, L. Viktimologie pro forenzní praxi, 1.vyd., Praha: Portál, 2014, s. 135


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Kristýna Valešová
    6. 11. 2020

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • K odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Vyslovování konstatací porušení práva. Připomínka státního svátku 6. července
    • Právní novinky v roce 2025, část čtvrtá – implementace nové definice domácího násilí
    • Právní novinky v roce 2025, část třetí – změny v oblasti veřejných zakázek a v trestním právu
    • K aplikaci zásady in dubio pro reo v rámci řízení o povolení obnovy trestního řízení
    • Trestný čin poškození věřitele
    • Právní novinky v roce 2025, část druhá – Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu
    • Pozvánka na valnou hromadu akciové společnosti
    • Sugestivní a kapciózní otázky při výslechu v trestním řízení
    • Obecně k přezkumu úkonů policejního orgánu
    • K ochrannému rozsahu norem v § 220 a 221 trestního zákoníku, aneb koho a před jakou újmou zákon vlastně chrání
    • Splnění zákonných předpokladů pro vzetí do tzv. útěkové vazby se zaměřením na cizince zadržené v ČR

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Dodání elektronického systému spisové služby po 1.7.2025
    • 10 otázek pro ... Martina Bendíka
    • Evropská zdravotní data pod lupou: Co přináší nová regulace a datová centra (EHDS)?
    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • Korunové dluhopisy
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Některá úskalí podání formálně bezvadného návrhu na přezkum úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
    • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
    • Dodání elektronického systému spisové služby po 1.7.2025
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?

    Soudní rozhodnutí

    Korunové dluhopisy

    Restriktivnímu či extenzivnímu výkladu ustanovení daňových zákonů při využití obecně uznávaných interpretačních metod ústavní pořádek nebrání. Neurčitost zákona a možnost...

    Blanketní stížnost

    Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti, a navíc v situaci, kdy odůvodnění stížnosti již...

    Blanketní stížnost (exkluzivně pro předplatitele)

    Nepřihlédne-li stížnostní soud k odůvodnění stížnosti původně podané jako blanketní, ač měl odůvodnění v době rozhodování o stížnosti k dispozici, může porušit právo...

    Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

    Podle judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení vícero právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání...

    Exekutor (exkluzivně pro předplatitele)

    Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.