Směnka vlastní a směnka cizí

Směnka je významným právním a platebním instrumentem. Směnka je dlužnickým cenným papírem s předepsaným obsahem, typicky se jedná se cenný papír vystavený na řad určité osoby, kterým jeho vystavovatel činí platební slib nebo platební příkaz ve prospěch osoby na něm vyznačené.
Předepsanými náležitostmi, jež musí obsahovat každá směnka jsou označení, že jde o směnku, které musí být pojaté do vlastního textu listiny, vyjádřené v jazyce, kterým je směnka napsána, dále v ní musí být uvedena peněžitá suma, jež má být placena. Nezbytnou náležitostí je dále uvedení jména toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, uvedení data vystavení směnky a podpis výstavce.

Vedle výše uvedeného musí směnka obsahovat údaj splatnosti směnky, údaj místa, kde má být placeno, údaj o místu vystavení směnky. Chybí-li některý z těchto údajů, nemusí mít jejich absence nutně za následek neplatnost směnky, ale nastává jiná právní fikce. Chybí-li směnce údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou. Chybí-li údaj místa, kde má být placeno, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Není-li ve směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.

Rozdíl mezi směnkou vlastní a směnkou cizí spočívá v tom, že směnka vlastní obsahuje bezpodmínečný slib zaplatit („za tuto směnku zaplatím“)určitou peněžní částku, kdežto směnka cizí obsahuje bezpodmínečný příkaz zaplatit („za tuto směnku zaplaťte“) určitou sumu, adresovaný tomu, kdo má platit – ve směnce cizí tedy musí být uvedeno směnečníkovo jméno. Z výše řečeného vyplývá, že směnka vlastní předpokládá existenci nejméně dvou osob – výstavce, jenž je přímým směnečným dlužníkem a majitele – směnečného věřitele. Směnka cizí naproti tomu předpokládá účast nejméně tří osob – výstavce směnky, jejího majitele a směnečníka.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz