Smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku

Spotřebitelské smlouvy jsou takovými smlouvami, kdy na jedné straně vystupuje dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a druhým účastníkem smluvního vztahu je spotřebitel. Zákon jej definuje tak, že tato osoba při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci podnikatelské činnosti. Výše zmíněný smluvní typ tedy lze použít pouze mezi těmito subjekty. Pouze pro jistotu podotýkáme, že na vztahy mezi podnikateli se regulace tohoto smluvního typu nepoužije. Přestože Obchodní zákoník ve svém §2 odst. 2 stanoví podpůrné využití předpisů práva občanského, nelze toto vztáhnout na spotřebitelské smlouvy. Tolik tedy k personálnímu vymezení smluv o finančních službách.

Co se týče předmětu smluvního typu, o němž pojednáváme, tvoří jej služby bankovní, platební, úvěrové a pojistné. Pod uvedený pojem také spadají smlouvy týkající se penzijního připojištění, poskytování investičních služeb a obchodu na trhu s investičními nástroji.

Do hry také vstupuje způsob uzavření smlouvy, který určuje, zda se na právní vztah bude či nebude vztahovat nová právní regulace Občanského zákoníku zakotvená v ustanoveních §§54a – 54d a tedy i silná ochrana spotřebitele. Musí totiž jít o smlouvu, při jejímž uzavření byly použity prostředky komunikace na dálku. Samotné prostředky demonstrativně uvádí sám OZ v §53 odst. 1. Takovým prostředkem je například adresovaný i neadresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s lidskou obsluhou i bez ní (tedy automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon, videotext, elektronická pošta, faxový přístroj, televize (zde je míněn např. teleshopping) či veřejná komunikační síť, například internet.

Zákon taxativně stanoví, které informace týkající se dodavatele, poskytované finanční služby, smlouvy o finančních službách uzavíraných na dálku a možných způsobech mimosoudního řešení sporů nebo možných náhradách z garančních fondů, musí být spotřebiteli při jednání prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty. Tyto informace musí být následně v souladu s uzavřenou smlouvou. Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku spotřebiteli zmíněné informace neposkytne, nebo mu poskytne klamavé informace, má spotřebitel právo od uzavřené smlouvy odstoupit. Zákon pro odstoupení stanoví subjektivní lhůtu 3 měsíců ode dne, kdy se spotřebitel o porušení povinností dodavatele dozví.

Kromě tohoto konkrétního případu má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy (případně od předání informací, byly‑li mu v souladu se zákonem předány až po uzavření smlouvy), a to i bez udání důvodu a bez jakékoli smluvní sankce. Lhůta je prodloužena na 30 dní u smluv o penzijním připojištění. Právo na odstoupení je vyloučeno ve dvou případech: u smluv o finančních službách, jejichž cena závisí na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel nemůže ovlivnit, a u smluv, z nichž bylo zcela splněno oběma smluvními stranami na výslovnou žádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova práva na odstoupení. Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, dodavatel po něm může požadovat neprodlené zaplacení částky pouze za do té doby skutečně poskytnutou službu. Tato částka však nesmí být požadována, pokud dodavatel zahájil plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení bez souhlasu spotřebitele nebo pokud neprokáže, že spotřebitele informoval o částce, která v případě odstoupení může být požadována.

Zákon rovněž pamatuje na situaci, kdy dodavatel poskytne spotřebiteli finanční službu bez jím učiněné výslovné objednávky. V takovém případě nemá spotřebitel povinnost za tuto službu zaplatit a neplynou mu z této skutečnosti ani žádné jiné povinnosti. Jeho mlčení nelze považovat za souhlas s poskytováním finančních služeb.

Důkazní břemeno o splnění svých povinností informovat spotřebitele a o získání souhlasu spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy nese dodavatel. Jakékoli smluvní ujednání, které stanovuje, že důkazní břemena podle předchozí věty nese, byť jen z části, spotřebitel, je nepřípustné.

Pro otázky výslovně neupravené se obdobně použijí ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56 Občanského zákoníku.

Klára Veselá - Samková
Alžběta Krausová

Advokátní kancelář JUDr. Klára Veselá - Samková
lawyers@lawyers.cz