Souběh funkcí – průvodce cestou do pekel (díl 1)

Použití zákoníku práce

Pokud na výkon funkce člena statutárního orgánu nebo na činnost spadající do pravomocí člena statutárního orgánu uzavřete pracovní nebo manažerskou smlouvu, platí dle nového judikátu Nejvyššího soudu, že na základě takové smlouvy (i) nevznikne pracovní poměr, ale zároveň se (ii) vztah mezi společností a členem orgánu může řídit zákoníkem práce, pokud to nebude odporovat kogentním ustanovením civilních předpisů a dodrží se stanovené požadavky (zejména dle zákona o korporacích).

Pokud tedy společnost a člen statutárního orgánu uzavřou smlouvu nazvanou pracovní nebo manažerská smlouva nebo ujednají, že jejich vztah se bude řídit zákoníkem práce, na jejich vztah se bude aplikovat právní úprava zákoníku práce, pokud to nevylučují speciální právní předpisy, jako zákon o korporacích. Jedním z problematických pravidel zákoníku práce bude povinnost k náhradě škody způsobené zaměstnavatelem zaměstnanci.

Povinnost nahradit škodu

Zatímco úprava povinnosti k náhradě škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli se na vztahy společnosti se členem statutárního orgánu nevztáhne z důvodu kogentní úpravy této otázky v zákoně o obchodních korporacích, neplatí to ale opačně. Není důvod, proč neaplikovat právní úpravu povinnosti zaměstnavatele (tedy společnosti) k náhradě škody způsobené zaměstnanci, a to včetně právní úpravy o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. To je určitě dobrá zpráva pro členy statutárních orgánů, méně však pro společnosti.

Pracovní úraz a nemoc z povolání

Povinnost zaměstnavatele k náhradě škody nastává obecně bez ohledu na zavinění. Nejvíce je to akcentováno u pracovního úrazu, kde je odpovědnost za pracovní úraz dána, pokud škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nemusí tedy dojít ani k žádnému porušení povinnosti. Nemoci z povolání budou u členů statutárních orgánů výjimečné – ani to ale nemusí platit dlouho do budoucna, neboť o vlivu nadměrného stresu na zdraví zaměstnanců se již delší dobu diskutuje. V úvahu  U nemoci z povolání pro vznik odpovědnosti dostačuje, že zaměstnanec pracuje za podmínek, při nichž nemoc z povolání vzniká.

Pokud například člen statutárního orgánu na pracovní cestě bude účastníkem dopravní nehody, kterou nezaviní, a bude zraněn, bude společnost odpovídat za škodu způsobenou pracovním úrazem dle pravidel zákoníku práce.

Povinné pojištění ale nevznikne

Činnost člena statutárního orgánu, i když krytá pracovní nebo manažerskou smlouvu, nezaloží pracovní poměr. Daný člen statutárního orgánu tak nebude pojištěn na základě povinného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, protože to se vztahuje pouze na zaměstnance (§ 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb.). Náklady spojené s odškodněním člena statutárního orgánu tak ponese společnost sama.

Pomůže odpovědnostní pojistka?

Je (zatím neřešenou) otázkou, jak budou přistupovat k řešení takových situací ostatní pojišťovny, u kterých bude společnost pojištěna v rámci odpovědnostní pojistky. Vzhledem k tomu, že tady společnost ujednáním se členem statutárního orgánu rozšíří odpovědnost nad zákonem stanovený rozsah, lze očekávat z jejich strany poměrně rezervovaný přístup.

I tento příklad by měl být významným důvodem, proč se souběhům i po rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu vyhnout.


Partner

Partner


Dvořák Hager & Partners, advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 255 706 500
e-mail:    praha@dhplegal.com


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz