Splatnost mzdy

Z § 10 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, jenž má dle § 22 tohoto zákona aplikační přednost před ustanovením § 119 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, jenž splatnost mzdy taktéž upravuje,  se podává, že mzda  je  splatná  po  vykonání  práce,  a to nejpozději v kalendářním  měsíci  následujícím  po  měsíci,  ve kterém vznikl zaměstnanci  nárok na  mzdu nebo  na některou  její složku,  pokud nebylo  v  pracovní  smlouvě  nebo  v  kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy.

Dle § 21 zákoníku práce lze pracovněprávní  nároky s  výjimkou nároků  mzdových a  na cestovní  náhrady,  které   lze  podle  pracovněprávních  předpisů upravit  v kolektivních  smlouvách, může  zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, stanovit vnitřním předpisem.

Dle § 82 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatelé  mohou    vydávat     pracovní    řády. Zaměstnavatelé uvedení v § 73 odst.  2 zákoníku práce jsou povinni vydat pracovní řád. Dle odstavce druhého stejného zákonného ustanovení pracovní řád blíže rozvádí  v souladu s právními předpisy ustanovení    tohoto    zákoníku    podle  zvláštních   podmínek u zaměstnavatele.

Z uvedeného vyplývá, že splatnost mzdy jakožto mzdový nárok může být sjednána pouze v pracovní nebo kolektivní smlouvě a to tak, že může být sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy. Není-li v pracovní či kolektivní smlouvě splatnost mzdy sjednána, použije se zákonná úprava § 10 zákona o mzdě. Není tudíž možné splatnost mzdy stanovit ve vnitřním předpise či v pracovním řádu (pozor – vnitřní předpis je odlišným právním institutem od pracovního řádu, nejedná se o to samé a nelze je proto slučovat tak, jak ve svém dotazu uvádíte).

Dle § 11  odst. 6 zákona o mzdě na  žádost  zaměstnance   je  zaměstnavatel  povinen  při výplatě  mezd,  popřípadě  jiných  peněžitých  plnění  ve prospěch zaměstnance,  po   provedení  případných  srážek   ze  mzdy  podle příslušných právních předpisů poukázat částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na  jeden účet zaměstnance u banky nebo pobočky   zahraniční  banky   nebo  spořitelního   či  úvěrního družstva, a  to nejpozději v pravidelném  termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

Dle § 253 odst. 3  zákoníku práce uspokojuje-li se nárok  prostřednictvím držitele poštovní licence  nebo  peněžního  ústavu,  je  nárok  uspokojen  okamžikem doručení plnění.

Z uvedeného mám za to, že nesjedná-li si zaměstnavatel se zaměstnancem písemně v pracovní či kolektivní smlouvě něco jiného (např. jiný termín výplaty při bezhotovostní platbě tak, aby s přihlédnutím k obvyklé době nutné k převodu peněžní částky z účtu na účet došla poukazovaná částka nejpozději v den splatnosti mzdy), je zaměstnavatel povinen vyplatit mzdu v den stanoveného termínu výplaty mzdy, přičemž tento termín musí být určen s přihlédnutím ke dni splatnosti mzdy. Povinnost uhradit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu je dle mého názoru ze strany zaměstnavatele splněna v souladu s § 253 odst. 3 zákoníku práce  teprve až připsáním předmětné peněžní částky na účet zaměstnance, nikoliv jejím pouhým poukázáním, a proto Vámi uvedené prohlášení o vyloučení odpovědnosti zaměstnavatele nemá žádný právní účinek. Ustanovení § 567 odst. 2 občanského zákoníku se na pracovněprávní vztahy nepoužije.