K problematice zjišťování nemoci z povolání

K tomu, aby nemoc byla označena za nemoc z povolání, musí být splněno několik podmínek. První podmínkou je, aby nemoc byla zařazena do seznamu nemocí z povolání, který je uveden v již zmíněném nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Další důležitou podmínkou je, aby nemoc splňovala určitý stupeň klinické závažnosti, dále pak také to, jestli osoba, u které je podezření na nemoc z povolání, vykonávala práci za podmínek a v prostředí, kde může dané onemocnění vzniknout.

Proces zjišťování nemoci z povolání

Pokud jde o začátek procesu zjišťování nemoci z povolání, zpravidla začíná u praktického nebo odborného lékaře, který léčí osobu, u které je podezření na nemoc z povolání. Tento lékař v případě podezření na to, že by onemocnění mohlo být nemocí z povolání, pošle tuto osobu s doporučením k příslušnému lékařskému zařízení. Stěžejním právním předpisem je potom v rámci určení tohoto lékařského zařízení, které posuzuje a uznává nemoci z povolání, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, k němuž byla vydána prováděcí vyhláška č. 104/2012 Sb. Tato vyhláška určuje detailnější požadavky na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání.

Reklama

Vybraná judikatura vysokých soudů k zástavnímu právu (online - živé vysílání) - 23.1.2026

23.1.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Dle § 61 zákona č. 373/2011 zdravotní stav posuzované osoby, u které je podezření, že by mohla trpět nemocí z povolání, posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb. Tito poskytovatelé musejí mít povolení k uznávání nemocí z povolání od ministerstva, podmínky pro získání tohoto povolení jsou vyjmenovány v § 66 zákona č. 373/2011 Sb., v případě splnění podmínek je povolení uděleno na dobu deseti let. Místní příslušnost poskytovatelů v oboru pracovního lékařství upravuje vyhláška č. 104/2012 Sb. a je určována nejčastěji podle místa výkonu práce nebo služby posuzované osoby. V situaci, kdy posuzovaná osoba již není v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, je místní příslušnost určena dle adresy místa jejího trvalého pobytu.

Příslušní poskytovatelé pracovnělékařských služeb s výše uvedeným povolením následně zjišťují zdravotní stav posuzované osoby, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění. V rámci toho vyžadují odborná vyšetření, kdy hodnotí jejich výsledky a stanoviska. Důležité je zmínit § 63 odst. 4 zákona č. 373/2011 Sb., který uvádí, že odmítne-li se posuzovaná osoba podrobit odbornému vyšetření, nastává v tomto případě nevyvratitelná právní domněnka, a to, že se na ni hledí jako že nemocí z povolání netrpí, v takovém případě se nevydává lékařský posudek.

Pokud je na základě vyšetření podezření na nemoc z povolání potvrzeno, následuje hygienické šetření u zaměstnavatele, které vykonává krajská hygienická stanice. Krajská hygienická stanice posuzuje, zda jsou na místě výkonu práce u zaměstnavatele splněny předpoklady k tomu, aby mohla zjištěná nemoc z povolání vzniknout. Na pracovišti jsou při šetření prováděny různé testy, odebírány potřebné vzorky a zjišťovány další poznatky za účelem ověření podmínek vzniku nemoci z povolání.

Po vyšetřeních a na základě vyhodnocení zprávy o šetření krajské hygienické stanice u zaměstnavatele, je příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb vydán lékařský posudek, kdy ustanovení § 62 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb. stanovuje, že ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc konkrétní posuzované osoby uznává jako nemoc z povolání či ne.

Náležitosti lékařského posudku

Formální a obsahové náležitosti, které musí lékařský posudek splňovat, jsou obsaženy v již výše zmíněné vyhlášce č. 104/2012 Sb. a rovněž ve vyhlášce č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Za nejdůležitější náležitost lékařského posudku můžeme označit, mimo identifikačních údajů posuzované osoby a zaměstnavatele, především podle § 4 písm. c bodu 1.) vyhlášky č. 104/2012 Sb. datum zjištění nemoci, za které se považuje den vyšetření, při němž bylo poprvé prokázáno onemocnění, uznané později za nemoc z povolání. Pokud je uznána nemoc z povolání, je rovněž podstatné označit konkrétní onemocnění, obsažené v seznamu nemocí z povolání.

Návrh na přezkoumání lékařského posudku

Dle § 46 zákona č. 373/2011 Sb. může proti vydanému lékařskému posudku do deseti pracovních dnů od jeho prokazatelného předání podat posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, návrh na jeho přezkoumaní, a to k poskytovateli, který lékařský posudek vydal. Pokud ze závěru lékařského posudku vyplývá, že posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilou, zdravotně způsobilá s podmínkou nebo pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro účel, pro nějž byla posuzována, nemá návrh na přezkoumání lékařského posudku odkladný účinek.

V případě, že je návrh na přezkoumání lékařského posudku podán po lhůtě deseti pracovních dnů od předání lékařského posudku, poskytovatel pracovnělékařských služeb ho odloží.

Pokud je návrhu na přezkoumání vyhověno v plném rozsahu, je lékařský posudek bezodkladně zrušen a dle zjištěných informací a případně nového posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby je vydán posudek nový. Není-li však návrhu na přezkoumání vyhověno v plném rozsahu, je spis s návrhem na přezkoumání, podklady pro přezkoumání lékařského posudku a stanoviskem poskytovatele postoupen příslušnému správnímu orgánu, kterým je Odbor zdravotnictví Krajského úřadu. Ten potom zjišťuje, zda byl lékařský posudek vydán oprávněným poskytovatelem a vypracován posuzujícím lékařem s příslušnou specializací, zda byly provedeny všechny lékařské prohlídky stanovené právními předpisy, byl zjištěn zdravotní stav posuzované osoby úplně, bylo postupováno při zjišťování podmínek vzniku nemoci z povolání v souladu s právními předpisy atd., přičemž tento příslušný správní orgán má lhůtu 30 pracovních dnů na to, aby návrh na přezkoumání lékařského posudku zamítnul a lékařský posudek potvrdil, nebo lékařský posudek zrušil a věci vrátil poskytovateli k vydání nového posudku, či napadený lékařský posudek zrušil. Proti těmto rozhodnutím správního orgánu není možné podat odvolání.
 
Náhrady při zjištění nemoci z povolání

V případě, že je nemoc z povolání lékařským posudkem potvrzena, může se posuzovaná osoba přihlásit u zaměstnavatele, u kterého nemoc z povolání vznikla, o odškodnění. Na co má osoba trpící nemocí z povolání nárok je upraveno v zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Jedná se o náhradu na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a případnou náhradu věcné škody. Níže je uveden stručný popis k jednotlivým náhradám:

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

V rámci této náhrady náleží osobě, které je uznána nemoc z povolání, rozdíl mezi jejím průměrným výdělkem před vznikem škody, jež jí byla způsobena nemocí z povolání, a plnou výší náhrady mzdy nebo platu pobírané po dobu pracovní neschopnosti.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity

Osobě s nemocí z povolání náleží náhrada, jejíž výše je stanovena rozdílem mezi průměrným výdělkem dosahovaným před vznikem škody, způsobenou nemocí z povolání, a výdělkem, jehož osoba s nemocí z povolání dosahuje po jejím zjištění, případně je-li z tohoto důvodu pobírán invalidní důchod, je k tomu připočten. Tato náhrada bývá v praxi také nazývána rentou a kompenzuje to, že osoby s nemocí z povolání nemohou dosahovat takového výdělku jako před vznikem onemocnění.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění

Tato náhrada je poskytována osobě trpící nemocí z povolání jednorázově. Výpočet náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění se řídí bodovým systémem stanoveným nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Bolest označuje toto nařízení za tělesné a duševní strádání a ztížení společenského uplatnění je chápáno jako trvalé poškození zdraví, které omezuje osobu s nemocí z povolání například při uspokojování životních, pracovních a vzdělávacích potřeb. V lékařském posudku o ohodnocení bolesti a v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění je potom stanoveno bodové ohodnocení nemoci z povolání. Celkový počet bodů se násobí hodnotou jednoho bodu, která činí částku 250,- Kč.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením zaměstnance

Na tuto náhradu má nárok ten, kdo náklady spojené s léčením vynaložil. Jedná se tedy nejčastěji o osobou trpící nemocí z povolání, tedy zaměstnance. Náklady spojených s léčením zaměstnance jsou myšleny například zdravotnické pomůcky, léky, doplatky za pobyt v lázních či rehabilitaci.

Náhrada věcné škody

Osoba s nemocí z povolání má rovněž právo na náhradu věcné škody, kterou jí je povinen poskytnout zaměstnavatel. Věcnou škodu u nemoci z povolání lze chápat například jako náklady, které vzniknou této osobě, neboť se není schopna postarat o domácnost a musí jí v tom pomáhat někdo jiný, většinou se jedná o příbuzné.